Hellpoint (RECENZE) – Pokus o Dark Souls ve vesmíru

Hellpoint (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Pekelná díra Irid Novo
2. Dark Souls trochu jinak
3. Krásně potemnělá jest stanice Irid Novo
4. Skončí Hellpoint v nebi, nebo v pekle?
5. Recenze Hellpoint: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Hellpoint PC

Pekelná díra Irid Novo

Hellpoint se odehrává na opuštěné vesmírné stanici Irid Novo, v obřím bludišti chodeb a navzájem propojených sekcí zamořených všemožnými pekelnými monstry. Hráči se ujmou role bezejmenného výtvoru záhadného Authora, který vás na stanici poslal za účelem vyšetření nedávných zvláštních jevů. Irid Novo se totiž nachází v těsné blízkosti černé díry (což zní jako skvělý nápad), ze které do stanice díky katastrofické události pronikly bytosti z jiných dimenzí, možná i ze samotného pekla...

Příběh je v rámci žánru „soulovek” podáván již tradičně velmi útržkovitě, především prostřednictvím krátkých dialogů, vzkazů či popisků předmětů v inventáři. Je tedy hodně na samotném hráči, nakolik se ponoří do odhalování mytologie Irid Novo, příběh totiž nechává spoustu prostoru pro vlastní interpretaci, jako pozadí pro nekonečné porcování vesmírných monster ovšem slouží více než dobře.

Ať už se ale pustíte na lov jednotlivých střípků příběhu nebo ne, jestli se něco Hellpointu nedá upřít, pak je to působivá atmosféra vesmírné stanice Irid Novo, z níž přímo odkapává deprese a zmar. Tu ještě umocňuje povedená ambientní elektronická hudba, jež ve svých nejlepších momentech připomíná geniální Vangelisův soundtrack z kultovního filmu Blade Runner.

Dark Souls trochu jinak

Hratelnost je v mnoha ohledech téměř totožná s Dark Souls a jimi inspirovanými tituly, pokud jste tedy fanoušci podobných her, budete se v Hellpointu cítit jako kosmonaut ve vakuu. Zabíjením všemožných monster získáváte zkušenosti (zde zvané „Axions”), za které se u speciálních checkpointů můžete levelovat. Pokud ovšem někde zemřete, probudíte se u posledního navštíveného checkpointu a zkušenosti zůstaly ležet na místě vašeho skonu. Vy se pro ně můžete vrátit a znovu je sebrat.

Vtip je ovšem v tom, že spolu s vámi ožijí všichni nepřátelé v úrovni, vyjma již zabitých bossů, prostě klasická a léty osvědčená Dark Souls formule, která funguje. V Hellpointu ovšem v tomto principu vývojáři z Cradle Games udělali pár změn a abych byl upřímný, jsem z nich spíše rozpačitý.

V Dark Souls po vaší smrti sice ožijí všichni nepřátelé, zároveň se vám ale obnoví i všechny oživovací lektvary, což v Hellpointu tak docela neplatí. Zde se totiž lektvary doplňují především úspěšnými zásahy, může se tedy klidně stát, že si před svou smrtí všechny vyčerpáte, pak zemřete a probudíte se sice s plným zdravím, ale bez léčení, což případnou výpravu za ztracenými dušemi dělá ještě o něco více stresující.

A aby toho nebylo málo, tvůrci do hry zahrnuli mechaniku „ghostů”, tedy zelených AI dvojníků vaší aktuální postavy (se stejnou výbavou), kteří vás po vaší smrti pronásledují a nedají vám pokoj, dokud je nezabijete. Což jsou věci, které vás nijak zásadně nerozhodí při běžném průchodu úrovní, pokud se ale zrovna snažíte zabít nějakého bosse, už máte za sebou několik pokusů a stále se nedaří jej skolit, vážně nemáte náladu ještě řešit nedostatek healů a zeleného, přehnaně iniciativního pošuka.

Co se ale týče soubojového systému, ten je velice solidní, však se také notně inspiruje u Dark Souls, dokonce tak moc, že některé animace útoků jsou téměř totožné. Ve hře nejsou žádná povolání, svou postavu si ale můžete formovat podle vlastního stylu levelováním a zvyšováním konkrétních atributů. K dispozici máte slušnou řádku chladných zbraní (a několik palných energetických) a brnění, lehký a těžký úder, blok a trochu nečekaně i skok, kterým řešíte spoustu enviromentálních puzzlů. Nepřátelé na vás často útočí ve větších počtech a když si nedáte pozor, i ten nejvíc „basic” protivník vás velmi snadno zabije.

O to více zamrzí některé problémy, které dojem z jinak povedených soubojů trochu kazí. Kamera se v užších prostorách koridorů Irid Novo chová poněkud zběsile a vypjaté bojové chvilky vám tak nijak neusnadňuje. Zamykání cílů se občas fixuje na jiné nepřátele, než byste zrovna chtěli, případně se samo vypíná. Některé údery jsou navíc poměrně nepřesné, například při plunging útoku (útok při pádu z výšky) jsem se mnohokrát záhadně netrefil, ačkoli jsem stál na plošince přímo nad nepřítelem a měl jsem ho „zamčeného”. Nejde tedy o nic opravdu zásadního, i tak vás ale podobné věci mohou v Hellpointu klidně stát život.

Několik odstavců zpět jsem zmínil i souboje s tuhými bossy, které k žánru „souls” her neodmyslitelně patří. I v Hellpoint platí, že tato střetnutí jsou velice obtížná a patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Design jednotlivých monster je povedený a jejich zabití vám často pár pokusů zabere, nutno podotknout, že tvůrci jsou v tomto ohledu poněkud milostivější než (například) studio FromSoftware a nabízí hráčům pomocí speciálních předmětů možnost snížit/zvýšit obtížnost hry podle potřeby, případně si povolat na pomoc dalšího hráče, ať už prostřednictvím online multiplayeru či split screen co-opu. Jen pozor, v době psaní recenze byl online multiplayer dočasně vypnutý kvůli technickým problémům, tak snad se podaří tento neduh brzy opravit.

Krásně potemnělá jest stanice Irid Novo

Základní elementy hratelnosti jsme již probrali, nezbývá tedy nic jiného, než se podívat na zoubek i audiovizuální stránce hry. Zvuky jsou ok, hudbu už jsem chválil, a i když po grafické stránce Hellpoint od malého studia Cradle Games nemůže konkurovat áčkovým titulům, celkově vzato se mi vizuální styl hry líbí. Design prostředí i charakterů poměrně efektně mixuje estetiku vzdálené budoucnosti a okultismu, grafika navíc velmi pěkně využívá světelných efektů, měl bych ale menší výtku k designu jednotlivých úrovní.

Stanice Irid Novo se totiž skládá z mnoha navzájem propojených částí, které jsou vizuálně poměrně rozmanité, jednotlivé sekce jsou ale často složené z velmi podobných chodeb labyrintoidního charakteru, ve kterých se ztratíte jedna (ne)radost. Čas od času pak narazíte i na skákačkové pasáže, kdy se přeskoky z malých plošinek či z výtahu na výtah dostanete na tajná a předtím zapovězená místa, ovládání ale v těchto případech působí značně nepřesně, a kdyby tyto momenty ve hře vůbec nebyly, nezlobil bych se.

Takže ano, o něco promyšlenější level design by Hellpointu podle mého názoru seděl o něco lépe, kromě toho jsem ale s audiovizuální podobou hry neměl žádný větší problém a vývojáři z Cradle Games odvedli dobrou práci.

Skončí Hellpoint v nebi, nebo v pekle?

Nejnovější přírůstek do řady Dark Souls klonů opouští fantasy estetiku a své štěstí zkouší na palubě opuštěné vesmírné stanice. Hellpoint disponuje skvělou depresivní atmosférou a solidní hratelností, spousta menších problémů a nedotažeností ovšem celkový dojem ze hry sráží k lehkému nadprůměru. Fanouškům souls-like titulů bych se ovšem počin studia Cradle Games nebál doporučit, minimálně pro sc-fi prostředí, které se v tomto specifickém žánru her příliš často nevidí.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Kopii pro recenzi poskytl vydavatel tinyBuild.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Hellpoint: závěrečné hodnocení

HW nároky pro Hellpoint PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 7 64-bit	Windows 10 64-bit
Procesor	Intel Core i3-2100 3.1GHz / AMD Phenom II X4 910e	Intel Core i5-2320 3.0GHz / AMD FX-6350
Grafická karta	NVIDIA GeForce GTX 760 / Radeon R9 280	NVIDIA GeForce GTX 1050 / Radeon RX 550X 4GB
DirectX	DirectX 11.0	DirectX 11.0
Operační paměť	4 GB	6 GB
Pevný disk	6 GB	6 GB

• Zdroj: game-debate.com (5. 8. 2020)