Lovci relikvií (RECENZE) – Rodinná honba za poklady

Obsah recenze Lovci relikvií

• Zvířátko archeologem
• Karta jako základní měna
• Jak se hraje Lovci relikvií – Pravidla
• Zajímavá variace na klasickou hru
• Recenze Lovci relikvií: závěrečné hodnocení

Zvířátko archeologem

O rodinné podstatě projektu Lovci relikvií svědčí už jen to, že postavy na kartách jsou antropomorfní zvířátka – archeologové, z nichž by se i Ezop samou roztomilostí roztekl. Velmi pěkné ilustrace ovšem nejsou jedinou věcí, ve které projekt autora Jasona Leeho vyniká (mimochodem, tahle deskovka je původem z Koreje, kolik takových doma máte?). Z mého pohledu musím nejvýše vyzdvihnout odlišně pojatou mechaniku deckbuildingu.

Karty tady rozhodují téměř o všem (pohyb po dílcích, kopání, odpočinek), takže se o ně musíte pěkně starat. Logicky tak budete řešit složení svého balíku, doplňovat jej silnými kartami a čistit od těch slabších. Jenže zásadní twist zde spočívá v tom, že po dobrání všech karet automaticky nemícháte své odhozené karty, ale cestujete do základního tábora. Zde můžete nakoupit karty z nabídky a promíchat balíček. V průběhu expedice sice lze odpočívat (vrátit část karet zpět do přibíracího balíčku), ale mnohdy je zkrátka lepší sbalit fidlátka a začít svou výpravu od znova.

Právě krizový management spočívající v úvaze, kdy se vyplatí jít vstříc větším a náročnějším výzvám a kdy se vrátit, abyste následně vyrazili s novými silami, je podle mého základním hybatelem hratelnosti a mě, fanouška deckbuildingu, díky jinému pojetí hodně baví (naposledy jsem se takhle nadchnul z inovativního „nemíchání“ v Konci věků). 

Karta jako základní měna

Už jsem dříve naznačil, že bez karet se v Lovcích relikvií ani nepoškrábete za uchem, protože ovlivňují veškeré dění. Základní karty vám umožní poskočit o pár hexových políček, občas vykopat nějaký menší poklad a získat tak nějaký peníz pro nákup posil. Postupem času se ovšem dostanete k archeologům, kteří umí více věcí najednou, a musíte rozhodnout, jak je využít. Případně narazíte na speciální karty se zvířátky specializující se na jednotlivé biomy (je jich pět), kde mohou provádět akce zdarma (a to prostě chcete mít ve svém týmu).

Vaší snahou je vykopat v nejtěžších terénech třetího stupně dvě relikvie, čímž v partii zvítězíte. Jak ovšem sami můžete vidět, cesta do nejvzdálenějších končin je opravdu náročná, v překladu bude stát mnoho karet, takže se na výpravy budete vydávat ze základního tábora, kde lze nakupovat posily, hned několikrát za hru. Po více než desítce partií nejsem schopný říct, jestli existuje „zaručený recept“ na vítězství, což osobně považuju za velký klad. Ve výsledku tedy vždy kalkulujete nad dalším tahem omezeným pěticí karet na ruce, což nijak nezahltí mozkový aparát začátečníka, ale zároveň nabídne zajímavý prostor pro strategii u zkušenějších hráčů, kteří budou Lovce relikvií vnímat jako oddechovku. 

Jak se hraje Lovci relikvií – Pravidla

Důkazem, že do Lovců relikvií může naskočit každý, je fakt, že manuál má včetně vysvětlujících a doprovodných obrázků osm stran. Příprava může být pro méně zkušené hráče mírně náročná, protože musí sestavit plán hry, ale jde o otázku cviku. Jakmile všechny hexové dílky sestavíte (v závislosti na počtu hráčů), můžete se v podstatě pustit do partie.

V ní dostane každý hráč základní sestavu karet, které postupně obohacuje o další tak, aby zvládl obtížnější cesty za poklady vzdálenější od základního tábora (najdete tři úrovně náročnosti; čím náročnější, tím větší odměna). V každém tahu má hráč k dispozici šestici akcí odvozených od zdrojů na vyložených kartách – pohyb na sousední dílek v závislosti na jeho náročnosti, vykopávání pokladu kvůli penízkům, dále zisk zlaťáků, nábor dalších karet z balíčku, odstranění slabých karet a odpočinek přesouvající karty odhozené do dobíracího balíčku.

Každý hráč se na konci svého tahu může rozhodnout vrátit do základního tábora, za získané zlaťáky nakoupit posily, promíchat balíček a v dalším tahu se vydat opět vpřed. Tak se opakují jednotlivá kola, dokud jeden z hráčů nezíská dvě relikvie z pěti, čímž v partii zvítězí. Aby nebylo vše tak jednoduché, po první relikvii se vám do balíčku naverbují dvě karty Slona štěstíčka, který naředí balíček daného archeologa, takže dává prostor i soupeřům pozadu. Partii odehrajete do hodinky, zkušení i dříve, takže prostor pro odvetu je během večera nemalý. Nutno podotknout, že Lovci relikvií obsahují také variantu pro dva hráče a sólo hru, tu jsem ovšem netestoval.

Ptakopysk vodoznalec a jeho parta

Před závěrečným zhodnocením se ještě jednou vrátím k vizuální stránce Lovců relikvií. Ačkoliv mohou polidštěná zvířátka u někoho evokovat dětské bajky, tak já budu grafiku hodnotit kladně i z pohledu dospělého. Roztomilost vládne, ale nijak neurazí ani starší hráče, paradoxně bych řekl, že díky drobným detailům si je získají na svou stranu. Navíc jsou karty a jejich symbolika maximálně přehledné, stejně jako hexové dílky, takže z pohledu vizuálu nemám výtku, což platí také k fyzickému zpracování komponent. Celý titul je navíc lokalizován do češtiny díky tuzemskému vydavateli ADC Blackfire.

Celkové hodnocení se od předchozího nebude mnoho lišit, protože Lovci relikvií mě zkrátka baví a jsem ochotný si je zahrát jak se svými deskovkovými druhy coby filler mezi Zaklínačem a Cthulhu: I smrt může zemřít, tak i s kamarády, kteří svět stolních her teprve objevují. Pravidla vysvětlíte do deseti minut, partii připravíte za stejný čas a do hodinky máte odehráno i s nezkušenými hráči. Pokud hledáte univerzální deskovku s deckbuildingem, tady byste mohli najít svého nového parťáka.

Za poskytnutí recenzní kopie Lovci relikvií děkujeme českému distributorovi hry společnosti ADC Blackfire.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Lovci relikvií: závěrečné hodnocení

Lovci relikvií

Deskové hry

Titul Lovci relikvií by se měl trefit do vkusu všem fanouškům rodinného deckbuildingu, protože potěší novou mechanikou a zároveň vstřícností pro začátečníky. Líbivou grafickou stránku berte jako příjemný bonus.

Klady

• Snadná pravidla
• Variabilita partie
• Nový twist v deckbuildingu
• Svižný průběh partie
• Pro všechny
• Grafická stránka

Zápory

• Začátečníci si musí deckbuilding osahat
• Soupeř s vícero specialisty je k neporažení
• Gramlavé prsty budou mít problémy s otáčením dílků ve středu pole

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.