Mortal Shell (RECENZE) – Úctyhodná konkurence pro Dark Souls?

Mortal Shell (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Znalost jmen vám dá v Mortal Shell sílu
2. Bez plného ovládnutí svých schopností nemáte šanci
3. Některé bitvy v Mortal Shell vám připomenou sérii Zaklínač
4. Dočasná pauza v tomto krutém univerzu neexistuje
5. Mortal Shell je nedodělanou light verzí Dark Souls
6. Recenze Mortal Shell: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro Mortal Shell PC

Znalost jmen vám dá v Mortal Shell sílu

Temná univerza vám jen málokdy popíší detailně příběh, nebo jeho aktéry. Mortal Shell je duchovním pokračovatel série Dark Souls, takže zde jasně vykreslený děj nenajdete. Namísto značně predikovatelné linky je vám tu nabídnuto vyprávění s tajemným hlavním protagonistou, jehož primárním esem v rukávu je schopnost vtělit se do kůže dávno padlých hrdinů, jejichž těla využívá k dosahování svých cílů.

Na úplném počátku své cesty máte v Mortal Shell pouze jednu schránku, do které můžete ukrýt své křehké tělo. Pokud toužíte získat odlišné tělesné vlastnosti, musíte se převtělit do ostatků jiného válečníka. Nalézt ideálního kandidáta na převtělení však není vůbec jednoduché, schopno je vás tu totiž přijmout pouze několik dávno padlých bojovníků. Jejichž zbytky ovšem neleží někde na kopě, ale jsou na místech jejich posledního boje, kvůli čemuž budete o každou mrtvolu vést souboj s těmi, kterým se povedlo legendu pokořit. Každá nádoba je v Mortal Shell určitým způsobem výjimečná, všechny však spojuje skutečnost, že nemají minulost ani jméno.

Za jistých okolností by zřejmě nevadilo, že schránky nemají ponětí o své minulosti, přeci jen už jsme v nejednom herním projektu potkali bezpočet bezejmenných a jací to byli chlapíci. Bohužel pro hlavního hrdinu si jeho nádoby nepamatují kromě svého jména ani to, jakými vlastně byly pašáky za života, což jejich aktuálního loutkáře vyloženě oslabuje, s čímž se samozřejmě nelze jen tak smířit. Abyste se dozvěděli více o silných stránkách jednotlivých skořápek, je nutné napumpovat do nich životní energii z padlých nepřátel. Jakmile tak učiníte, dostanete přístup k unikátním dovednostním stromům vylepšujícím bojové vlastnosti a hlavně schopnosti samotné schránky. Vždy je však nutno počítat s tím, že každá nádoba má vlastní evoluční řetězec.

Než zjistíte jejich jméno, nejsou schránky rozhodně tak silné, jako po své identifikaci. Nelze ovšem říci, že by se jednalo o nějaké slabochy. Každá nádoba vám nabídne odlišně fungujícího šampiona s jinou výstrojí, výdrží a stavbou těla. V úvodu nabídnutý válečník ve své podstatě ničím nevybočuje, je to průměrně rychlý a odolný rek, jenž se hodí primárně pro začátek. Jakmile jsem však dostal do rukou agilnější tělo, ihned jsem po něm skočil, protože mi u startovní postavy vyloženě nevyhovovala absence větší mobility, kterou mi tato mrtvola dala k dispozici. Samotná škála hrdinů mi tu přišla dostatečně rozsáhlá, ve výsledku si v Mortal Shell najde svého vyvoleného jistě většina hráčů Dark Souls.

Bez plného ovládnutí svých schopností nemáte šanci

Hledat nebudete v Mortal Shell pouze nádoby, do kterých by se mohl hlavní protagonista tohoto díla převtělit. Rozmístěny jsou v herním světě vedle těl legendárních válečníků také upravitelné zbraně, jimiž můžete nahradit na startu nalezený meč. Ten je všestranným nástrojem určeným víceméně pro všechny, což o ostatních hračkách říci nelze. Pokud vám nesedne styl středně těžkého obouručního meče, lze vzít do rukou buď dlouhý obouručák, těžké válečné kladivo, nebo dvě jednoruční hračičky. Ty sice nejsou tak průrazné jako jejich konkurenti vyžadující využití obou rukou, avšak na rozdíl od nich nabízí dynamičtější bojový styl, s jehož pomocí si s některými oponenty poradíte rychleji, než vám dokáží ublížit.

Hodně zásadní je také naučit se ovládat schopnost Harden vytvářející z vašeho těla dočasně nerozbitnou kamennou sochu neschopnou pohybu. Jedná se totiž o dovednost, jejíž užití se vám může šeredně nevyplatit, protože když ji aktivujete příliš brzy, dočasně ji vyčerpáte a následně kvůli tomu s vysokou pravděpodobností dostanete úder. Jakmile ji však ovládnete, budete s ní schopni beztrestně zasahovat ty, kteří proti vám učiní výpad. Obdobně jako v Sekiro: Shadows Die Twice, je zde přítomné také blokování, jehož úspěch je závislý především na tom, zda jej podobně jako Harden použijete ve správný moment a nevyplýtváte ho jen tak nazdařbůh. Samotné výpady se zbraněmi tu fungují na podobném principu jako ve většině Souls her, díky čemuž si je rychle osvojíte.

Některé bitvy v Mortal Shell vám připomenou sérii Zaklínač

Herní svět Mortal Shell je tvořen otevřenějšími lokacemi a naprosto uzavřenými koridory nedávajícími hráči moc alternativ. Osobně jsem počítal s tím, že se vývojáři vydají střední cestou, v jejímž rámci celou mapu efektivně pospojují, k čemuž nakonec nedošlo. Zatímco z určitých destinací se máte možnost prakticky kdykoliv vrátit, některé zóny nejsou v tomto ohledu moc vyřešeny, takže když se do nich vydáte, nezbude vám nakonec nic jiného, než je zcela dokončit, což není občas nic příjemného. Asi nejcitelněji jsem nedomyšlenost tohoto konceptu pocítil ve sněhem zavátém podzemí, na kterém se podepsala snaha poskytnout hráčům co nejvíce ze svého díla už v demu.

Zatímco v případě návrhu úrovní mi přišlo, že tvůrci čas od času neví, zda chtějí otevřené RPG, nebo spíše čistokrevný koridor, design nepřátel mi přišel relativně ucelený. Vlastně by se dalo říct, že vývojáři vsadili na jistotu v podobě převážně humanoidních oponentů, kteří mají po svém boku čas od času nějaké to silnější monstrum, jež jim kryje záda a dokáže hlavnímu hrdinovi zatopit. Umělá inteligence, jež je ovládá, není žádný velký zázrak, musím však uznat, že když jim dáte prostor (chováte se neuváženě), jsou schopni vás nepříjemně překvapit, což u bossů platí dvojnásobně.

Souboje s bossy většinou probíhají ve středně velkých arénách a jsou zpracovány obstojně. Na své pouti temným univerzem Mortal Shell jsem se měl možnost střetnout s řadou zajímavě navržených primárních antagonistů, vyžadujících k poražení vždy trošku odlišnou taktiku než jejich kolegové. Jedni sázeli na sílu, jiní zase na obratnost či kouzla, která jsou tu překvapivě efektivní. Jedním z nejzajímavějších střetů byla bitva na zamrzlém jezeře, kde se můj sok pasoval do role po ledu doslova létající Ciri, pocházející z kultovní knižní série Zaklínač. Obdobně jako ona, i on si to po zamrzlé hladině svištěl nesmírnou rychlostí, kvůli níž jsem se cítil neustále ohrožen jeho výpady, jež přicházely z různých stran.

Dočasná pauza v tomto krutém univerzu neexistuje

Ne všichni bossové mají v Mortal Shell jasně ohraničená stanoviště, ve kterých s nimi budete svádět souboje. Hrstka hlavních záporáků z neznámých důvodů disponuje nejasně definovanými doupaty, což by nebyl takový problém, kdyby se bossům automaticky nezregenerovaly všechny ztracené životy poté, co jejich nevyznačená stanoviště nevědomky opustíte. Pokud by tvůrci Mortal Shell podobně jako autoři série Dark Souls vytvořili jasně určené arény, zřejmě by udělali lépe. Zvolením této cesty by se totiž vyhnuli problematickým otevřeným kolbištím. Ta u RPG odjakživa představují dosti náročný prvek, který se podaří obstojně zpracovat skutečně jen malému procentu vývojářů, mezi něž bohužel hoši a děvčata z Cold Symmetry nepatří.

Dalším herním faktorem, který mě při hraní Mortal Shell slušně iritoval, byla absence možnosti zastavení hry. Přítomen byl tento nešvar už v otevřené betě, nejednalo se však o hráči úplně zbožňovaný prvek, takže jsem ve skrytu duše doufal v to, že jej vývojáři nakonec přepracují tak, aby fungoval jako u většiny her orientovaných na jednoho hráče. Ve finále se na to vykašlali, kvůli čemuž jejich dílo jede obdobně jako onlinovky i po zastavení, což hráč, který má čas od času nějakou tu nenadálou urgentní povinnost nejednou bude stát život, protože dítko ani rodiče prostě nepočkají na to, až si zabijete bosse. Upřímně věřím tomu, že si autoři svou chybu časem uvědomí, jelikož u takto laděných projektů je pauza prostě potřeba.

Vzhledem k absenci možnosti hru v průběhu hraní dočasně zastavit jsem se trošku obával toho, jak na tom bude optimalizace finální verze Mortal Shell. Zde vývojáři z Cold Symmetry naštěstí odvedli dobrou práci. K dispozici je nám díky jejich úsilí dáno v tomto ohledu prakticky bezproblémové dílo, při jehož hraní jsem nezaznamenal sebemenší propad fps, za což je chválím. Ne každý je totiž v současnosti schopen světu na PC dodat skutečně kvalitně optimalizovanou hru, čehož je smutným důkazem kupříkladu na počítačích nedávno vypuštěný Horizon Zero Dawn. Po stránce bugů už na tom však Mortal Shell až tak slavně není, čímž mě velmi nemile překvapil, čekal jsem totiž hotovou hru.

Během hraní jsem se setkal s bossem zaseknutým o jeden ze sloupů, mizejícími nepřáteli nebo neviditelnými překážkami bránícími mi pokračovat v pouti do další lokace, přestože mi reálně v cestě nestálo vůbec nic. Kdyby se jednalo o jediné technické nedostatky, asi bych nad nimi mávl rukou, jenže se mi bohužel stalo v průběhu mého putování po Mortal Shell také to, že se hra z neznámých důvodů vypla a vymazala veškerý můj postup, kvůli čemuž jsem během několika sekund přišel o více než šest hodin práce a hlavně o vymakaného šampiona, s nímž jsem byl už jen krůček od poražení jednoho z primárních antagonistů. Na jednu stranu chápu, že není vůbec jednoduché vydat hru, která by byla plně zbavená různorodých bugů, recenzent však není testovací králík.

Mortal Shell je nedodělanou light verzí Dark Souls

Akcí kráčejících ve stopách Dark Souls není vůbec málo, řada z nich je kvůli tomuto faktu automaticky odsouzena k neúspěchu. Mortal Shell patří mezi tu výraznější polovinu, což je způsobeno především tím, že disponuje specifickým herním světem, hrstkou neotřelých mechanik a fungujícím soubojovým systémem. Celek však nakonec zůstává ve stínu kultovní série od FromSoftware, protože design úrovní v něm není ničím přelomovým a navíc trpí technickými nedostatky všeho druhu, jejichž škála je tvořena bugy, pády hry a samozřejmě také občasným pokažením uložené pozice, jež „potěší“ zřejmě ze všeho nejvíce.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Mortal Shell: závěrečné hodnocení

Mortal Shell (DOJMY Z HRANÍ PC) – Obsah článku

1. Krátký úsek z Mortal Shell nám ukázal temný svět plný nástrah
2. Co tě nezabije, to tě posílí
3. S kvalitním příběhovým pozadím má Mortal Shell na to, aby konkurovalo Dark Souls
4. HW nároky pro Mortal Shell PC

Krátký úsek z Mortal Shell nám ukázal temný svět plný nástrah

Příběh Mortal Shell se odehrává, obdobně jako děj série Dark Souls, v mimořádně temném světě, jehož zpracování hráče vyloženě nutí k tomu, aby se měl stabilně na pozoru. Do rukou jsem hned na startu betaverze dostal prakticky nahou kreaturu, v jejíž kůži jsem se vydal vstříc mlhou zalitým ruinám, kde na mě čekal první sok, který mi několika efektivně mířenými seky ukázal, že v tomto titulu nedostanu nic zadarmo. Prakticky jsem se pořádně ani nerozkoukal a už jsem mířil k zemi. Má cesta touto prohrou však naštěstí neskončila, byl jsem totiž sežrán gigantickou rybou, z jejichž útrob jsem zamířil rovnou do první řádné herní destinace, ve které jsem se cítil jako doma, jednalo se totiž o náhrobky obklopenou lokaci evokující vzpomínky na tradiční, dosti podobně startující souls-like hry.

Namísto na mapku plnou bezduchých kreatur jsem však tentokrát zamířil do vcelku živě působícího světa, jehož obyvatelé mezi sebou debatovali, popíjeli a užívali si u ohně. Bohužel pro ně byla většina z nich značně negativně naladěna, takže padli pod mým mečem dříve, než mi dokázali citelněji uškodit, což bylo zřejmě způsobeno především tím, že jsem disponoval dosti odolnou skořápkou. Příběh Mortal Shell totiž z velké části neabsolvujete ve své vlastní kůži, nýbrž v těle jednoho ze čtyř legendárních válečníků, kteří obětovali svůj život při boji s temnotou. Schránka, do níž se za pomoci své speciální schopnosti přetransformuje, vám dodává unikátní schopnosti a výstroj původního vlastníka.

I bez těla disponuje primární protagonista dovedností Harden, která po aktivování zredukuje způsobené zranění na nulu. Ne vždy se vám samozřejmě podaří tuto dovednost aktivovat v pravý čas, nebo ji promarníte při výpadu, takže se vám nejednou stane, že schytáte nějakou tu ránu. První smrtí naštěstí vaše cesta v Mortal Shell nekončí. Namísto toho, aby vás hra poslala zpátky na začátek, budete pouze vyhozeni ze své schránky, do níž se musíte ve svém vlastním zájmu co nejdříve vrátit, protože životní síla vaší originální postavy je až nepříjemně omezená. Jakmile se opět transformujete do podoby statného válečníka, znovu získáte všechny benefity, jež jeho tělo obnáší, tentokrát se však smrtící úder stane skutečně tím posledním, co před návratem na začátek lokace uvidíte.

Co tě nezabije, to tě posílí

Aktuální (beta) verze Mortal Shell nabízí hráči dvě „nádoby“, do kterých se má možnost transformovat. K dispozici je jim dán do zbroje zakutý rytíř nebo o něco lehčeji vyzbrojený válečník, který namísto na výdrž sází více na obratnost, jíž naopak první bojovník postrádá. Obě postavy jsou zpočátku bezejmenné, postupem času však za pomoci místních můžete odhalit jejich pravá jména, čímž si odemknete unikátní vývojové stromy. Ty vám umožní plně využít potenciál jednotlivých šampionů a navíc se po jejich aktivaci dozvíte více o nich samotných. Vyvíjet je budete tradičně za pomoci z padlých nepřátel vytékající tekutiny, kterou lze použít buď na zdokonalení hrdiny, nebo k nákupu předmětů u zdejšího obchodníka, jenž má na skladě všechno možné.

Škála předmětů, které lze u kupce v Mortal Shell zakoupit, je překvapivě rozsáhlá. Nalézt u něj můžete různorodé svitky, poživatiny a na první pohled nikterak působivě vypadající hračky. Jeden by si řekl, že je to prakticky totožný koncept jako v Dark Souls či Sekiro: Shadows Die Twice, jenže není. U většiny věcí, které koupíte nebo najdete, většinou nebudete znát přesný účinek po použití, čímž se nejednou dostanete při první konzumaci do nemalých problémů. Stačí jen sníst neznámý hříbek v domnění, že se jím uzdravíte a už vám ubývají životy kvůli otravě. Když však přežijete a dáte si další kolo, vytvoříte si imunitu vztahující se na všechny útoky jedem, z čehož těžíte v podzemní kryptě, tedy druhé lokaci, již v tomto krátkém úseku z plné hry navštívíte.

Spektrum nepřátel, na něž jsem narazil, bylo relativně pestré. Hlavně na nich šlo vidět, že je autoři tvořili s láskou. Samotný soubojový systém byl navíc o něco přístupnější než v Dark Souls, díky čemuž jsem se do kosení monster dokázal dostat dříve, než jsem původně myslel. Hodně se mi líbila vyšší dynamičnost soubojů a přítomnost odražení úderu, u níž bych se nebál říci, že ji tvůrci obšlehli ze Sekiro: Shadows Die Twice. Kdyby mi umožnili podívat se za prvního bosse, zřejmě bych byl absolutně spokojen.

S kvalitním příběhovým pozadím má Mortal Shell na to, aby konkurovalo Dark Souls

Mortal Shell přináší čerstvý vánek do mírně zatuchlého žánru, v němž bylo po delší dobu největší inovací vylepšení celkové hratelnosti a přidání pár zajímavých mechanik. Prakticky by se dalo říct, že v sobě kombinuje to nejlepší ze série Dark Souls a vydařeného Sekiro: Shadows Die Twice. Kdyby se však chlubil pouze cizím peřím, zřejmě by nestál úplně za řeč, naštěstí pro něj jeho tvůrci přišli s vlastními nápady, jimž dominuje dočasně aktivovatelná schránka spolu s hravě zpracovaným zkoumáním herních předmětů. Tyto inovace mu do jisté míry pomáhají vystoupit ze stínu slavné značky v jejíž šlépějích kráčí, což se dosud nepovedlo snad žádnému z jejich duchovních následovníků.

V rámci hratelnosti ve mně tento kus aktuálně vyvolává dojem víceméně hotového díla disponujícího minimálním počtem technických nedostatků a relativně odladěnou optimalizací, což může být samozřejmě způsobeno rozsahem navštívené destinace. Osobně bych se však vůbec nezlobil, kdyby takto šlapala i finální verze. Pokud vás naše dojmy z hraní Mortal Shell zaujaly a rádi byste si jej také zkusili, bezplatnou ochutnávku z tohoto dílka naleznete na Epic Games Store, kde by měla tato hra následně také v rámci PC exkluzivně tento rok vyjít spolu s verzí pro PS4 a Xbox One.

Tyto dojmy z hraní byly napsány pro PC verzi.

• Zdroje: Vlastní