NHL 21 (RECENZE) – Funkční, ale rezavějící stroj

NHL 21 (RECENZE PS4 Pro) – Obsah článku

1. Když nemáš s kým soutěžit, klesá tvoje výkonnost
2. Starý engine novým kouskům nenaučíš
3. Kouči, já chci zpátky do druhé lajny
4. V týmu vše při starém
5. Tak zase za rok?
6. Recenze NHL 21: závěrečné hodnocení

Když nemáš s kým soutěžit, klesá tvoje výkonnost

Dnešní recenzi začnu trošku zostra a bez kudrlinek – konkurence je potřeba a je výhodná (nejen) pro hráče počítačových her. To jasně vidíme na molochu jménem EA Sports, který vydává všeho všudy pět sportovních sérií a s každou to jde od desíti k pěti. Madden NFL 21 letos slízla od recenzentů pořádnou šlupku za uši kvůli naprostému minimu změn v podání amerického fotbalu (metacritic 63-69 %) a situace se opakovala s FIFA 21, v níž tvůrci útočníky proměnili v kličkující šílence, z obránců udělali solné sloupy a z brankářů odrážecí panáky. Obě série může zachránit přechod na novou generaci konzolí, kde se můžou vytáhnout s novou grafikou a propracovanějšími mechanikami využívajícími výkon obou strojů.

Ale nikdo mi nevymluví, že obě série stagnují na místě, protože buď nemají přímého konkurenta (americký fotbal), nebo se konkurent letos spokojil s „pouhou“ aktualizací a maká na nabušené verzi pro příští rok (eFootball PES 2021). V EA mohou být spokojenější s UFC 4, která si v recenzích vedla dobře, ale komunita už tak spokojená není (alespoň dle metacriticu). Jak to vypadá, když narazí v EA Sports na zeď jménem „lepší soupeř“, ukazuje série NBA Live, jež se zdekovala ze scény po několika nevlídných srovnáních s NBA 2K. Letošní NBA 2K21 totiž předvádí nejlepší podání sportu na herních zařízeních (a bohužel také suverénně nejagresivnější mikrotransakční politiku).

Nakonec jsem si nechal otloukánka EA Sports, jenž dneska bude stát ve světle reflektorů – NHL 21. Přijde mi, že si ve vedení EA poslední roky říkají, že ten hokej teda vydají, když už platí drahou licenci. Vždyť to lidi koupí, protože hokej je fajn, no ne? Proč se snažit s novým enginem nebo překopáním zastaralých mechanik, když konkurence v podstatě neexistuje? A tak ve vancouverské pobočce EA dostanou zelenou na další ročník, ale nic v základu nemůžou změnit, takže se snaží upravovat věkem sešlou hru o zajímavější módy (World of CHEL v NHL 19), hrát na nostalgickou strunu (NHL 20) nebo upravit oblíbené režimy o „příběhovější“ pojetí, což ukazuje v kariéře Be A Pro v letošní NHL 21. Není to ovšem málo?

Starý engine novým kouskům nenaučíš

Než se však podíváme na to, co se v letošní hokejové sezóně ukuchtilo za novinky, zopakujme si, co se téměř vůbec nezměnilo. Tvůrci sice před vydáním tvrdili, že si dali záležet na lepším pohybu a kličkách, což v praxi platí pouze u největších hvězd, jinak vás budou pořád trápit stejné problémy jako loni, a to mě zkrátka štve. Na každý dobrý nápad totiž připadne hromádka smradlavého hnoje, s nímž se musíte naučit žít. Jako příklad uvedu podle mě skvělou mechaniku Skill Stick, díky níž si můžete zkoušet s pukem různé triky, ale může stát, že při průjezdu okolo branky se hokejka zasekne do modelu branky či se hráč automaticky natáhne po puku u modré tak, že se dostane z útočného pásma (aniž by byl pod tlakem). To je pouze špička ledovce, nyní se dostáváme k umělé inteligenci.

Netvrdím, že všichni hokejisté jsou Einsteini aspirující na Nobelovu cenu, ale NHL 21 dělá z jejich digitálních verzí úplné blbečky. Sportovci vytváření v EA Vancouver by zkrátka měli papat více písmenkové polévky, aby se do jejich mozkoven z jedniček a nul dostaly alespoň náhodně litery I a Q. Co já vím, možná by to pomohlo. Jak jinak si vysvětlit, že se umělá inteligence občas rozhodne k revolučním krokům, jako když: brankář jistící puk na zemi rozehraje protihráči před prázdnou branku; se spoluhráč sebevražedně a bezdůvodně rozjede v ústrety Zdeno Cháry, který má nabito na příklep (nemocnice tyto příklady jistí); se hráč zasekne v brance a neví, kudy z ní ven. To je jen zlomek věcí, na něž se během hraní NHL 21 musíte připravit a které by vyřešil nový engine.

Ten je potřeba jako sůl také z důvodu grafického zpracování. Z pohledu nad hřištěm to ještě funguje slušně, ale pohled zblízka je značně nelichotivý. Mimo pár největších superstar zámořské soutěže totiž poznáte na první pohled málokoho, protože „průměrné“ hráče identifikujete spíše s notnou dávkou představivosti (odlišuje je však styl bruslení). Při atmosférických záběrech do hlediště raději zavřete oči, protože místní publikum prošlo lobotomickým zákrokem, vyjeveně hledí s otevřenými ústy, podivně hýbají končetinami a možná se na dlouho stanou hosty vašich nočních můr. Na závěr této hanopisné části si ještě dovolím poznamenat, že přechod na nový engine by možná konečně otevřel dveře pro hráče vlastnící PC, na nichž NHL 21 letos opět neuvidíme.

Kouči, já chci zpátky do druhé lajny

Možná z dvou předchozích kapitol vyznívá, že letošní digitální hokej je ekvivalentem herního pekla, ale nemusíte se bát. Pokud jste dlouholetí fanoušci série, pak jste na výše zmíněné problémy získali přirozenou rezistenci, takže to bylo spíše varování pro nováčky (a psychicky labilnější jedince, kteří nechtějí kupovat nový ovladač). NHL 21 si totiž jede ve svém klasickém režimu, což znamená dynamický, arkádou říznutý zážitek, v němž se jezdí nahoru a dolů pořád v absolutním nasazení (a hystericky se raduje z gólu na 1:5 v posledních vteřinách). V překladu se budete u hry slušně bavit, protože v jádru se podařilo zachovat zábavnost, jen se musíte vyrovnat s menšími, ale o to více iritujícími nedostatky.

Vypíchnout bych v NHL 21 chtěl především kariéru hokejisty Be A Pro. Ta byla obohacena o řadu rozhovorů (pomocí titulků, postavy jen němě předstírají parodii na hovor při kauflanďácké hudbě) a voleb, jež vás o něco více vtáhnou do hry. Občas sice dojde k humorným (koupě auta zvýší vaši rychlost, najmutí právníka zase agresivitu), zvláštním (trenér vás stáhne z první lajny, protože nejste produktivní po zápase s nula góly a čtyřmi přihrávkami) a vyloženě nechtěným (hrajete v útoku se sólistou, co vám nenahraje) situacím, kterým se nemáte jak bránit. Také hodnocení výkonu je zvláštní a musíte se naučit, že za každou obdrženou branku v podstatě můžete vy, i když nejste na hřišti.

Přesto bych kariéru jednoho hráče doporučil jako nejzajímavější mód na desítky hodin. Doslova totiž cítíte, jak se v každém zápase zlepšujete, čímž přispíváte k lepším výkonům týmu a dostáváte větší prostor na ledě. S rostoucími zkušenostmi se pak můžete vydat do krutých multiplayerových vod světa World of CHEL, kde si na férovku a bez pravidel prověříte své zkušenosti proti nemilosrdným lidským soupeřům. Osobně mi více sedí hraní v trojici v rámci režimu Threes, ale pokud jste sólista, můžete si užívat také tzv. Ones. Naskočit lze také do týmových bitev v rámci EASHL. Závěrem doplním, že se přepracoval systém dovedností, urychlilo levelování a tvůrci oživují World of CHEL tematickými sezónami s kosmetickými odměnami, jež získáte pouze hraním.

V týmu vše při starém

Režimy, v nichž si vyzkoušíte pozici trenéra a máte pod sebou všechny hokejisty jednoho družstva, mnoho převratných změn nezaznamenaly. V rámci módu Organizace převezmete roli manažera týmu, jenž se musí starat o jeho ekonomický chod, sportovní rozvoj a směřovat k co nejlepším výsledkům (tedy ke Stanley Cupu), nebo se jen starat o mužstvo v rámci Sezóny (včetně české extraligy). Zvolit můžete také možnost fantasy draftu, resp. založit nový tým a pokusit se o spanilou jízdu jako svého času Vegas Golden Knights. Popustit uzdu své představivosti můžete také v HUT (Hockey Ultimate Team), v němž si poskládáte své mužstvo pomocí kartiček, jež na vás vypadnou z celofánových balíčků.

Podobně jako u fotbalové alternativy FUT, i zde hodně záleží, jak moc jste ochotni otevřít svou peněženku, protože k nejlepším hráčům je cesta bez kreditní karty trnitá. Už druhý den po vydání jsem narazil na hráče s elitními formacemi, jež mě rozdrtily bez mrknutí oka (co chcete, když v týmu máte juniory z farmy). Můžete se sice zlepšovat v rámci plnění výzev (HUT Rush), případně porážet soupeře ovládané umělou inteligencí, ale to nemusí vyhovovat každému. Jedno je však jisté, v množství režimů si vybere každý hokejový fanoušek a může tak trávit s NHL 21 sychravé podzimní večery, než se na nový rok opět roztočí kolo zámořské soutěže.

Tak zase za rok?

Řekněme si na rovinu, že NHL 21 postupuje vpřed pouze malými krůčky a snaží se vylepšit hratelnost v rámci možností zastaralého enginu. Nic převratného tedy nedostanete, ale zároveň se nejedná o špatnou hru. Paradoxně se pilováním dobrých základů dopracovalo NHL 21 k lepšímu hodnocení než její fotbalový souputník od EA. To ovšem neznamená, že občas nebudete zuřit nad umělou inteligencí, nedostatky v hratelnosti a archaičností grafiky. Vše ovšem vyvažuje dobrá atmosféra televizního přenosu, zábavné herní režimy a vylepšení módu Be A Pro (čemuž pomáhá také česká lokalizace v podobě titulků, i když občas přinese nechtěně vtipné momenty).

Obrovským políčkem do tváře ovšem je, že EA chce za NHL 21 plnou cenu 1800 Kč, i když nepřináší v zásadě nic revolučního, a navíc neslibuje ani žádná vylepšení pro novou generaci konzolí (jako třeba FIFA 21, u níž je naděje, že na PlayStation 5 či Xbox Series X/S tak velkou investici obhájí). Pokud jste tedy občasnými hráči, můžete v klidu zůstat u loňského ročníku digitálního hokeje. Posunu v rámci hratelnosti si totiž všimnou pouze pařani, kteří se virtuálnímu klouzání na ledě věnují desítky hodin, a ti už si NHL 21 vydané 16. října pro PS4 a Xbox One beztak pořídili.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 Pro verzi hry, kterou poskytl místní distributor hry ABC Data.

• Zdroje: Vlastní

Recenze NHL 21: závěrečné hodnocení