Obnovit stránku

The Last of Us Part II (RECENZE) – Nový král příběhových akčních adventur

• Autor: Filip Němec

Když v roce 2013 vydávalo studio Naughty Dog The Last of Us, jen za několik měsíců se měl na pultech obchodů objevit PlayStation 4. Nyní je situace podobná: aktuální konzolová generace končí, vychází The Last of Us Part II a zanedlouho tu máme PS5. Samotní vývojáři jsou ale ve zcela jiné pozici. Tentokrát totiž nesmí zklamat. Jak totiž přiznává režisér hry Neil Druckmann, riskují téměř vše, protože první díl se stal pro mnohé hráče modlou. Že se tento risk vyplatil, naznačuje už titulek naší recenze.

Alza Magazín

The Last of Us: Part II (hra) | The Last of Us (IP)

Akční adventura The Last of Us: Part II je druhý díl herní série The Last of Us. Titul vyvíjí studio Naughty Dog a vydává společnost Sony Interactive Entertainment. Hra vychází na PS4 19. 6. 2020 s českou lokalizací (titulky). Hra neobsahuje multiplayer. | Homepage


Články: | RecenzeTipy

i Upozornění k obsahu recenze

Aktualizace 18. 6. 2020: Jak jsme slíbili, po vypršení embarga doplňujeme recenzi o informace, které jsme nemohli dříve zmínit, my je však považujeme za důležité, protože mají vliv na samotnou hratelnost. Dodatek najdete na konci recenze, do které jsme také přidali gameplay screenshoty. Současně jsme vydali i videorecenzi s vlastními záběry z hraní. Příběhových spoilerů se ale obávat nemusíte. Zkazit vám zážitek z hraní The Last of Us Part II je to poslední, co bychom chtěli.

The Last of Us Part II (RECENZE PS4 Pro) – Obsah článku

  1. Příběh o pomstě, nenávisti, ale i lásce a soucitu
  2. Větší, otevřenější, ale stále v područí příběhu
  3. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel
  4. Perfektně vyvážená hratelnost
  5. The Last of Us Part II vás vtáhne a už nepustí
  6. Nová úroveň grafického zpracování
  7. Jedna z nejlepších her této generace
  8. Recenze The Last of Us Part II: závěrečné hodnocení

The Last of Us Part II je o pomstě, ale jak se budete postupně prokousávat vynikajícím příběhem, který hravě strká do kapsy naprostou většinu her, budete narážet na témata, jako je posedlost, násilí, ale také lidskost či empatie – a to vše, ačkoli se to nemusí z pohledu na přebal hry zdát, autoři vztáhli na dnešní svět. Byť je totiž The Last of Us Part II akční hrou, v níž se nebojíte zmáčknout spoušť, pod touto hlavní vrstvou se zrcadlí odraz dnešní společnosti.

The Last of Us Part II; wallpaper: v lese s kytarou The Last of Us Part II; wallpaper: v lese obklíčení
The Last of Us Part II je nejen o bezpodmínečné lásce, o tom nejčistším lidském citu, ale také neodpustitelné nenávisti, jež je pravým opakem a přitom se v mnohém tyto city mohou prolínat.

Vývojáři vystupovali od prvního okamžiku, kdy světu potvrdili záměr v příběhu The Last of Us pokračovat, hodně ambiciózně. Vše mělo být větší, lepší a vlastně i dost jiné. Pokud však patříte mezi fanoušky prvního dílu (přičemž bez jeho absolvování byste se podle mého názoru do pokračování neměli za žádnou cenu pouštět), můžete být v klidu. Nejenom mechanikami (byť právě ty byly výrazně modernizovány), ale také příběhem hra skvěle navazuje tam, kde první díl skončil a Part II jak vyprávění, tak i zmíněné mechaniky dále rozvíjí.

Větší, otevřenější, ale stále v područí příběhu

Autoři však nelhali, když tvrdili, že svět je podstatně větší. Inspirace posledními díly série Uncharted je zde výrazná, ale rozhodně nejde o prostou „kopírku“. Tvůrci z Naughty Dog zkrátka vzali prvky, o nichž ví, že fungují, a naroubovali je na svět The Last of Us. Lokace tak jsou více otevřenější, ale stále jde o vcelku lineární zážitek, ve kterém vám autoři pouze dávají možnost detailní svět prozkoumávat takovými způsoby, jako nikdy předtím.

The Last of Us Part II; gameplay: Seattle The Last of Us Part II; gameplay: mapa Seattlu
Jedinou výjimkou přinášející výrazněji otevřené prostředí je první návštěva města Seattle. Několik otevřených ulic vybízející k průzkumu, sběru surovin a řešení četných puzzlů stejně jako nasávání informací o okolním světě, si dokonce vyžádá použití mapy.

Snad všechny budovy, kolem kterých projdete, jsou volně přístupné a něco v sobě skrývají. Někdy jde jen o náboje či předměty pro crafting, jindy můžete najít skupinku nepřátel strážící dodávku zbraní či lístek se vzkazem umírajícího, kde najdete kód k nedalekému sejfu. Nejde ale o klasickou dobrovolnickou činnost. The Last of Us Part II vás totiž snad jako žádná jiná hra doslova donutí prolézat i ta nejtemnější zákoutí, protože to je nesmírně zábavné a uspokojivé zároveň. Relativně vysoká obtížnost (kterou lze zvolit celkem z pěti úrovní a kdykoli ji měnit) vás navíc přímo nabádá k tomu, abyste posbírali co nejvíce vybavení a byli připravení na případný střet.

Nepřítel mého nepřítele je můj přítel

Není to ale jen perfektní level design či obtížná, ale vyvážená hratelnost, která vás donutí přemýšlet nad každým soubojem. Téměř vždy totiž jde boj vyřešit vícero způsoby. Kromě přímého střetu můžete nepřátele podobně jako v prvním díle lákat do svých pastí, narušovat jejich pozornost házením předmětů a následně jejich aortou prohnat svůj rezavějící nožík. Repertoár nepřátel je navíc velmi pestrý. Na straně houbou Cordyceps nakaženými protivníky potkáte nové „tváře“, jako je shambler vypouštějící kyselinu, zatímco u lidských nepřátel, kteří jsou mnohdy většími zrůdami než samotní nakažení, pak stojí militaristická organizace WLF a klan tichých zabijáků Scars, kteří vyznávají návrat k přírodě a jednoduchý život.

Zatímco při střetu s nakaženými vám bude běhat mráz po zádech ze zvuků, které vydávají, v případě lidí budete čelit možná ještě něčemu daleko horšímu. Snad vůbec poprvé v historii her totiž stojíte proti nepřátelům, kteří vám bez milosti proženou kulku hlavou, ačkoliv si můžete být naprosto jisti jejich lidskostí. Protože stejně jako vy, i oni se zkrátka jen pokouší přežít a nic víc. Protivníci se oslovují jmény a dokonce si vykládají o svém životě, a jakmile jednoho z nich zabijete, uslyšíte poznámky typu „Sakra, Owen je mrtvej!“ A pokud vás přátelé vaší oběti spatří, zrudnou vztekem a za křiku jména zesnulého se na vás vrhnou.

The Last of Us Part II; gameplay: nemrtvý The Last of Us Part II; gameplay: nepřítel za dveřmi
Zatímco z řad nemrtvých nepřátel půjde především strach a respekt, lidští protivníci i přes svou brutalitu vzbudí nakonec i pocity jako je soucit či dokonce smutek.

S trochou nadsázky lze říct, že každý nepřítel má svůj příběh a všechny jsou propojené. Možná zabijete nějakého křiváka, ale pak zjistíte, že tam někde doma má milující ženu a dceru. Jak se cítíte? I proto je ve hře tak explicitně zobrazené násilí. Nejde o výstřelek autorů, kteří by měli problém s masochismem. Způsob, jakým nepřátelé umírají a jakým je zabíjíte, má svůj důvod, právě také násilí je totiž velkým tématem hry, byť to tak na první pohled vůbec nevypadá.

Perfektně vyvážená hratelnost

Podobně jako zmíněná série Uncharted, také The Last of Us Part II perfektně dávkuje průzkum světa, řešení prostorových a fyzikálních hádanek a hutné souboje. Výsledkem tak je hratelnost, při které se nikdy nezačnete nudit a nebýt otravných lidských potřeb jako potrava nebo spánek, byl bych schopen dohrát celý příběh na jeden zátah. Až tak je hra pohlcující a zábavná. Herní doba se odvíjí od toho, jak moc se zaobíráte průzkumem světa a jakou zvolíte obtížnost – v mém případě, při volbě druhé z pěti a při vcelku pečlivém průzkumu, trvalo dohrát příběh 27 hodin.

Za onu zábavnost vděčíme také novým schopnostem postav, jako je skákání, lezení přes překážky nebo houpání se na laně. Rozhodně však nečekejte akrobatické kousky z repertoáru Uncharted. The Last of Us Part II je v tomto směru nesmírně realistickou až těžkopádnou hrou, takže pocítíte každé seskočení jen z trošku vyššího místa. Obohacenou hratelnost pak podtrhuje také crafting a vylepšování postavy, které rovněž vychází ze základních principů prvního dílu a byť je robustnější a přináší více možností, stále si zachovává rychlost a jednoduchost.

The Last of Us Part II - enemy camp, stealth and guns gameplay I Alza Magazín

Stačí chvilka nepozornosti a stealth přístup vystřídají Molotovy a brokovnice.

Kromě skákání pak využijete také krčení a plazení se. Můžete se schovat ve vysoké trávě nebo pod terénním autem. Opět ve jménu realističnosti, ale nejste nikdy úplně skryti, byť vysoká tráva vás vždy schová lépe než nízká, v níž vás nepřátelé dříve odhalí. Stejně tak se chytře dívají pod auta a za nejrůznější překážky. Novou výzvou jsou také psi, kteří vás dokáží vystopovat, i když vás ještě žádný z jejich pánů nespatřil.

The Last of Us Part II vás vtáhne a už nepustí

Právě realismus je pro hru nesmírně důležitý a nejde jen o zmíněné chování nepřátel či velmi syrové a reálné podání násilí. Schopnost interpretovat prvky, kterých si v jiných hrách ani nevšimnete naprosto skutečným a do děje vtahujícím způsobem, dělá z The Last of Us Part II herní zážitek, jaký nemá v tomto ohledu obdoby. Jakmile si nasadíte sluchátka, nehrajete za Ellie. Vy jste Ellie. A všechna krev na jejích rukou je i na vašich.

Výstřel z revolveru v uzavřené místnosti vám bude doslova zvonit v uších, takže budete každé zmáčknutí spouště prožívat jako nikdy předtím. Díky tomu si skutečně rozmyslíte každý střet, ale také budete počítat každičký náboj, kterých není nikdy dost. Kroky nepřátel, funění psů, cinknutí nůžek, jež nepřítel upustí na zem v momentě, kdy ho zabijete, to vše budete vnímat nevídaným způsobem, nemluvě o hudebním podkresu, který odhodil tradiční nástroje a buduje syrovou atmosféru strachu a přežití jednoduchými, ale o to silnějšími tóny. Svou roli sehrají také vcelku povedené české titulky, u nichž se však obávám, že došlo k překladu bez hlubší znalosti hry, protože dialogy občas významově nesedí na aktuální situaci na obrazovce.

The Last of Us Part II; gameplay: kaluž The Last of Us Part II; gameplay: mrtvola The Last of Us Part II; gameplay: PS3 Uncharted
Naughty Dog jsou králové detailu.

Nová úroveň grafického zpracování

A nyní si spojte všechno dohromady. Perfektní příběh, ne vyloženě inovativní, ale rozhodně vytříbenou a do detailu promyšlenou hratelnost, působivé drobnosti a prvky realismu, s nimiž jste se ve hrách ještě nesetkali. Tohle ale není jako vaření Pejska a Kočičky, toto je Zdeněk Pohlreich ve svých nejlepších letech. Tím však estráda pochvalných slov nekončí, vývojáři totiž tohle všechno ještě vyšperkovali grafickou polevou, která z The Last of Us Part II dělá snad nejkrásnější hru této konzolové generace.

Podobně jako předchozí hry studia totiž vývojáři opět posunuli grafické možnosti o úroveň výše, nejspíše na úplný technický strop PS4. Popravdě, kdyby takto vypadaly všechny hry tohoto žánru, nač bychom potřebovali PlayStation 5? Jistě, The Last of Us Part II nepodporuje třeba Ray Tracing, ale namísto něj vytvořili vývojáři vlastní technologie, takže například světlo baterky, které tvoří zcela realistické zkreslení prostoru a s ním spojené stíny předmětů, je něčím doposud nevídaným. Stejně tak textury trávy, póry na kůži, ale i kapradí obtékající vaše tělo, zatímco se krčíte v houští nebo přirozeně se chovající kusy oblečení, vás mnohokrát uvrhnou do transu.

The Last of Us Part II; gameplay: Ellie  a Dina The Last of Us Part II; gameplay: Joel na koni The Last of Us Part II; gameplay: Ellie na ulici
Celkové vizuální zpracování opět posouvá laťku o stupínek výše.

Snad jedinou výtku mám na otevřenější prostranství rozbombardovaného Seattlu, který mi přišel až nečekaně prázdný a bez větších detailů. Jakmile se ale vrátíte zpět na úzké lesní cestičky, vyrabované synagogy nebo rozpadající se torza budov, opět jste svědky bezchybné exhibice smyslu pro detail i technického umu vývojářů. Tohle je top třída, to nejlepší z aktuální konzolové generace.

Jedna z nejlepších her této generace

Po předchozích řádcích vás asi nepřekvapí, že The Last of Us Part II míří na stupně nejvyšší. Toto je hra, kterou by si měl zahrát snad každý hráč, a to i přes to, že třeba není fanouškem násilí nebo příběhů o pomstě. Protože právě o té hra je. S trochou nadsázky lze říci, že po dohrání budete trochu jiný člověk, nebo se alespoň na svět budete dívat trochu jinak. No, aspoň chvíli. S radostí navíc mohu konstatovat, že nedávný únik informací prozrazující důležité dějové okamžiky je sice velmi smutnou událostí, ale i když dopředu znáte některé části příběhu, není to nic ve srovnání s tím, když si The Last of Us Part II sami zahrajete.

Naughty Dog jsou nefalšovaní mistři interaktivního vyprávění, kteří vytvořili příběh natolik silný, že z něj nemohu nic prozradit. To se bohužel částečně týká také hratelnosti, která je jako celek vynikající, ale jeden výrazný prvek bych přeci jen rád okomentoval zejména z toho důvodu, že coby hráči, jež si The Last of Us Part II budou potenciálně kupovat, ho máte právo znát. O co jde, na tomto místě prozradíme až 18. června, kdy současně s vydáním hry padne informační embargo, nicméně i tak vám mohu pořízení hry ze srdce doporučit. The Last of Us Part II je videoherní klenot.

(Aktualizace 18. června 2020. Pokud o druhé části The Last of Us Part 2 nechcete vědět opravdu vůbec nic, dál nečtěte):

Když jsme 12. června vydávali recenzi na The Last of Us Part II, slíbili jsme vám po skončení informačního embarga, že recenzi doplníme o jednu zásadní informaci, kterou máte podle nás právo znát. Ačkoli o tom totiž tvůrci sami nehovoří, velkou část hry budete hrát za zcela jinou postavu. A nejde o to, že by to bylo špatně, právě naopak. Fakt, že příběh prožijete i z jiných očí je na hře vlastně zcela zásadní a dělá z The Last of Us Part II právě to, co je – opravdový klenot interaktivního vyprávění. Ale jakožto hráči, kteří za hru utratí své peníze, podle nás máte právo vědět, že značnou část hratelnosti tvoří něco, o čem dopředu nevíte. 

Kromě pochopitelného vlivu na příběh totiž fakt, že skoro celou druhou polovinu hrajete i za úplně novou postavu, výrazně mění i hratelnost. Druhý charakter používá jiné zbraně a má odlišné schopnosti, takže můžete být z počátku zaskočení, možná zklamaní či dokonce i naštvaní. Jedno nám ale můžete věřit – právě to, že hrajete i za jinou postavu, je možná tím úplně největším plusem druhého The Last of Us, byť přiznáváme, že část za Ellie možná mohla být delší, zatímco některé mise za druhý charakter šlo zestručnit pomocí filmečků. Ale právě díky této dualitě, jež bude bezesporu hráčskou komunitu ještě dlouho rozdělovat, je druhé The Last of Us právě oním králem akčních adventur, kterého vám ze srdce doporučujeme.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 Pro verzi hry.

• Zdroje: Vlastní

Recenze The Last of Us Part II: závěrečné hodnocení

        Hodnocení 98 % Alza Magazín
Verdikt:

Akce, napětí, krev, ale také láska, soucit a odpuštění. To vše najdete ve výjimečném The Last of Us Part II, které navazuje na úspěch prvního dílu a z PlayStationu 4 vymačkává veškerý potenciál. Příběh či některé části hry možná budou hráčskou obec silně polarizovat, to však nemění nic na tom, že jde o jeden z nejlepších herních počinů vůbec.

The Last of Us Part II; recenze

Klady

  • Vynikající příběh
  • Propracovanost světa a jeho detaily
  • Zábavná hratelnost
  • Vyvážený mix akce, průzkumu a hádanek
  • Realistické chování nepřátel
  • Přítomnost české lokalizace, která však není bezchybná

Zápory

  • Otevřenější prostředí není tak propracované
Alza Magazín, banner, slim 2020

Všechny naše články, kde se dočtete nejen o informacích ze světa her, herního hardwaru a mobilních technologií, naleznete na stránkách Alza Magazínu. Naše herní recenze a zpravodajství můžete sledovat také na kanále Alza Gaming (facebook, instagram), kde se kromě denního přídělu novinek, dojmů, recenzí a memů můžete těšit také na pravidelné soutěže.

Filip Němec

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu mám na starosti herní konzole všeho druhu a z her pak zejména závody, v osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race.

i Mohlo by vás zajímat
P-DC1-WEB02