Windbound (Mini RECENZE) – Dobrodružná plavba mezi ostrovy

Windbound (Mini RECENZE PC) – Obsah článku

1. Ztraceni v bouři
2. Co se skrývá na ostrovech?
3. Loďky malé i větší
4. Mini Recenze Windbound: závěrečné hodnocení
5. HW nároky pro Windbound PC

Ztraceni v bouři

Domorodý kmen mořských nomádů ztratí při velké bouři jednoho svého člena – mladou dívku Karu, která přijde o svůj vor a je vyvržena mořem u jednoho z ostrůvků. Sama a s jediným nástrojem (malým nožem) musí dokázat přežít a odhalit tajemství obklopující Zakázané ostrovy. Hlavní příběhová linka je vyprávěna pomocí nástěnných maleb (že by inspirace Journey?) a není tím pádem úplně jednoznačná. Týká se (podle mého) úcty člověka k přírodě jako celku a jeho zdánlivé nadvlády nad ní.

Windbound je až na prostředí a chybějící stavbu a vylepšování základny (zde ji nahradí loď) klasickým zástupcem survival žánru. Hlavní náplň tak představuje starost o zdraví, výdrž a množství jídla, které máte aktuálně v žaludku. Nezní to sice zrovna jako kdoví jak složitý koncept, ale vývojáři ho vyšperkovali něčím jiným. Ve Windbound najdete dva stupně obtížnosti, story a survival. Druhý jmenovaný vás při každé smrti nemilosrdně srazí na začátek první kapitoly ve hře, jen s věcmi, které máte aktuálně „v ruce“.

Story mód naproti tomu nabízí v podstatě stejnou obtížnost (souboje, přežívání) jen s tím rozdílem, že poté, co bídně zhynete, vás nechá objevit se na začátku aktuální kapitoly se všemi věcmi v batohu. Co se lodi a předmětů na ní týče, o ty přicházíte v obou případech tak jako tak. Protože se jedná o survival s přímočarou náplní (Kara má kromě nutnosti udržet se naživu vlastně jediný úkol), málokomu se bude chtít znovu opakovat už jednou vykonané cesty a činnosti. Vřele tedy doporučuji volit raději tuto obtížnost.

Co se skrývá na ostrovech?

V rámci dějové linky se s Karou budete plavit napříč mapami (ke každé kapitole přináleží jedna), kde je vaším cílem najít tři vysoké věže s magickou esencí potřebnou pro otevření portálu do nové kapitoly. Ostrovy, i ty největší, nejsou nijak zvlášť rozlehlé a obvykle obsahují jen pár základních surovin. Mimoto natrefíte i na mini souše, jež často nabízejí unikátní suroviny nebo „oltáře“ ke zvýšení zdraví či výdrže. To je také jediný způsob, jak zde přijít k navýšení statistik.

Jak ale brzy zjistíte, spousta míst, kam můžete doplout, jsou jedno jako druhé a nejspíš nebudou moc motivovat k zastávce, pokud se zde nenachází právě zmíněný portál nebo věž. Málokterý zástupce žánru se po několika desítkách (či stovkách) hodin hry může pochlubit, že nesklouzává k monotónnosti. Ve Windbound se tento nešvar objevuje bohužel už po pár hodinách… Najít tři věže, portál, další mapa. A tak pořád dokola.

Možná největším zklamáním Windbound je ale podle mého doslova tragické zpracování soubojového systému. Při střetech na blízko reaguje kamera jinak než postava, takže pravděpodobně strávíte spoustu času bodáním do prázdna, zatímco vás nepřítel bude cupovat na kusy. O nějakých úskocích do stran nebo blokování úderů si můžete nechat maximálně tak zdát. Mnohokrát mi nezbylo než zvolit značně hloupou taktiku, jako třeba vylézt na vyvýšené místo a doslova číhat, až se protivník „správně nastaví“ a vběhne pod mé kopí. Že to je zdlouhavé, a ne úplně zábavné, asi netřeba zdůrazňovat.

Druhý extrém nastává při použití luku, kdy zvíře často ani nezaregistruje, že umírá, a dál spokojeně přežvykuje jetel. V lepším případě (pokud se k němu přiblížíte víc) projeví svůj zájem o nastalou situaci alespoň útěkem. Vzhledem k rychlosti ztráty výdrže při sprintu se ale může stát, že než k němu nakonec dosupíte, budete mít všeho dost. Maso (i když jeho úprava zabere věky) a další suroviny ale budete potřebovat, takže moc na výběr není.

Loďky malé i větší

Stavba a vylepšování lodi se od začátku jevila jako jedno z hlavních lákadel hry. Bohužel ani tady není moc co chválit. V zásadě totiž vystačíte s dřevěnou kánoí, jednou plachtou a jakýmisi ostny na obranu před skákavými mořskými „dřevochousty“, kteří, pokud je budete ignorovat dostatečně dlouho, vám celou bárku doslova sežerou pod zadnicí. Pokud se tedy netoužíte utopit (ta možnost je reálná), obloukem se vyhněte korálovým útesům v blízkosti větších ostrovů, které mají dřevochousti ve zvláštní oblibě.

Audiovizuální zpracování sice není bombastické, ale patří k tomu lepšímu, co Windbound nabízí. Zvířecí nepřátelé jsou v mnoha případech opravdu krásní a roztomilí, ostrovy mají tři typy biotopů (hlavně bažinatá varianta obklopená mlhou se podle mě povedla). A až na občasné bugy není co vytknout. Hudba je příjemná a nerušící.

Windbound je survival, který bohužel nenabízí v podstatě nic nového a příběh nemá sílu vtáhnout hráče skutečně do děje. Nepovedený soubojový systém navíc kazí zážitek při hře a neskutečně brzdí. Stereotyp se dostavuje už po zhruba dvou hodinách, což je při asi desetihodinové délce opravdu hodně brzy. Koncept, který pravděpodobně vypadal lákavě na papíře, se v tomto případě nepovedlo převést do kvalitního zážitku.

Tato Mini recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Kopii pro recenzi poskytl vydavatel hry.

• Zdroje: Vlastní

Mini Recenze Windbound: závěrečné hodnocení

HW nároky pro Windbound PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 7 64-bit	Windows 10 64-bit
Procesor	Intel Core 2 Duo E4600 2.4GHz / AMD Athlon II X2 280	Intel Core i7-920 Quad 2.67GHz / AMD FX-6300
Grafická karta	NVIDIA GeForce GT 630 / Radeon HD 5670 512MB	NVIDIA GeForce GTX 750 / Radeon HD 7790
DirectX	DirectX 11.0	DirectX 11.0
Operační paměť	4 GB	6 GB
Pevný disk	4 GB	4 GB

• Zdroj: game-debate.com (9. 9. 2020)