Obnovit stránku

#HCPP19 – Hackers Congress Paralelní Polis (REPORTÁŽ): Opt-out

Aktualizováno

Opt-out je pojem, jenž označuje techniky, pomocí kterých můžete uniknout nevyžádaným službám nebo nabídkám. Abyste mohli používat nějakou službu, musíte obvykle vložit svoji emailovou adresu – a od té chvíle jste bombardováni nabídkami, které vlastně ani nechcete. V takovém případě můžete prostřednictvím linku ke zrušení odběru zpráv požádat o opt-out, tedy o vynětí z nevyžádané služby.

Hackers Congress Paralelní Polis 2019 Praha – OBSAH

  1. Hlavním tématem HCPP19 byla svoboda
  2. HCPP19 Opt-out: za hranice vnímání, za hranice vlastní existence
  3. HCPP19 Opt-out: HCPP19 Opt-out: konec TCP/IP a nástup LNP/BP?
  4. HCPP19 Opt-out: Biohacking aneb jak kontrolovat sám sebe
  5. HCPP19 Opt-out: nové technologie, nové společnosti
  6. HCPP19 Opt-out: decentralizované právo, ekonomizované právo
  7. HCPP19 Opt-out: expandující kryptokultura
  8. HCPP19 Opt-out: unbanking a kryptopokroky
  9. HCPP19 Opt-out: Bezpečnost bitcoinu je zatím dobrá, ale bude i v budoucnu?
  10. HCPP19 Opt-out: migrace jako forma opt-outu
  11. HCPP19 Opt-out: závěr

Hlavním tématem HCPP19 byla svoboda

Zrušit nechtěný emailing je celkem jednoduchá věc. Jak se ale vyhnete nevyžádaným službám, které na vás uvaluje například stát? Ve dnech konference proběhlo stoleté výročí povinného zavedení cestovních pasů – dříve jste mohli cestovat bez nich, zatímco dnes pasy obsahují vaše biometrické a další důvěrné údaje.

Určitý problém vězí v tom, že zdaleka ne každého člověka zajímá jeho svoboda. Spousta lidí je spokojená s tím, co má, a žije v představě, že stát je tu proto, aby se o ně postaral. Na hackerské konferenci #HCPP19, která se odehrávala od pátku 4. října do neděle 6. října v Paralelní Polis Praha, se často opakovala myšlenka, že otázky svobody nemůže zajistit sama demokracie, protože lidé toužící po opravdové svobodě a soukromí jsou v menšině.

Úvodní řeč Paľa Luptáka k HCPP19.

Opt-out, snaha vystoupit ze systému, je skutečně oblastí, kterou se zabývá jenom hrstka lidí. Je samozřejmě také otázkou, co to přesně znamená a kam se má přesně vystoupit. Právě to bylo nosné téma celé konference, která se zaměřila nejen na opt-out, ale i na migraci a pokroky v kryptokultuře obecně. Jako vždy se zde objevila spousta myšlenek – nových, odvážných a někdy i bizarních – ale přesně o tomhle hackerské konference jsou. Jsou o inspiraci a intelektuální provokaci.

HCPP19 Opt-out: za hranice vnímání, za hranice vlastní existence

Neurovědec profesor Jiří Horáček, působící na 3. LF a v Národním ústavu duševního zdraví, se zabýval filozofickými otázkami: co je to realita a jak ji vnímá mozek. Nevidíme skutečnou realitu, všechny vlnové délky světla, nevidíme věci příliš malé a ani příliš vzdálené. Mozek vnímá to, co je pro něj užitečné a evolučně důležité, filtruje realitu tak, že pracuje s jejími modely. Ale jak se říká – mapa není realita. Co je tedy realita, ve které žijeme a kam přesně chceme vystoupit?

Jak funguje náš mozek? A jaké jsou možnosti halucinogenů?

Přednáška Jiřího Horáčka se zabývala nejen filozofickými otázkami, ale také otázkami výzkumu mozku obecně, dále pak vlivu halucinogenů na aktivitu mozku a změny vnímání a prožívání. Probíhající výzkumy naznačují, že přiměřené dávky halucinogenů jako ketamin a psilocybin mohou modulovat nálady, zvyšovat neuroplasticitu a bojovat s depresí.

HCPP19 Opt-out: konec TCP/IP a nástup LNP/BP?

Poměrně divokou a odvážnou přednášku měl Maxim Orlovsky, který sám sebe označuje za radikálního transhumanistu a minulý rok se věnoval konceptu distribuované a neregulované umělé inteligence. Letos pokročil směrem k tomu, co nazývá „správná cesta k digitální nesmrtelnosti“.

Nahradí LNP/BP protokoly zastaralé TCP/IP?

Podle něj je možné přenést vědomí do stroje, ovšem je nezbytně nutné zajistit, aby nebylo možné narušit digitální identitu zvenčí. „Každý chce žít věčně,“ zdůraznil, „ale chcete žít věčně v koncentráku?“ Digitální soukromí, nemožnost zasáhnout zvenčí do osobnostních dat, je podle něj ta správná cesta k transhumanistické budoucnosti, kdy naše vědomí mohou existovat uvnitř strojů, ale tak, aby šlo stále o nás.

HCPP19 Opt-out: Biohacking aneb jak kontrolovat sám sebe

Jinou zajímavou oblastí je biohacking, tedy techniky, jak si vylepšit funkci vlastního těla. O tom diskutovala trojice Veronika Jelínková, Mirek Nečas a Radek Pilich – každý z nich přistupuje k biohackingu po svém a z různých důvodů, ať už je to zlepšení zdraví, nebo chuť „stát se ještě zdravějším než zdravým“. Zdá se, že neexistuje jednoznačná cesta k biohackingu, každý se musí naučit vnímat svoje tělo a zjistit, jak reaguje na odlišné typy speciální stravy či půstu.

Jak hacknout sám sebe? Pro začátek stačí kus másla do ranní kávy.

Asi nejpopulárnější potravinou, která boduje mezi lidmi, je takzvaná neprůstřelná káva, tedy káva připravovaná spolu s olejem a máslem, která nabídne velkou dávku postupně uvolňované energie a podle svých propagátorů může nahradit i jídlo například během výletů.

Zapomeňte na obecné rady a selský rozum. Biohacking je individuální věda, ale pořád věda.

Podobnému tématu, totiž individualizované stravě a dietě, se věnovala i Markéta Dolejšová. Ta diskutovala o takzvané data driven diet – o jídelníčku navrženém podle genomu jednotlivce a také o životním stylu daném volbou nebo metabolismem, což lze zjistit například analýzou mikrobů z trávicího traktu. Podle ní nefungují obecné rady, pravidla nebo potravinové pyramidy, je potřeba upravit stravu jednotlivci. Podobně kriticky se dívá na práškové univerzální náhrady stravy, jako je Soylent a nebo Mana, i tam je třeba přizpůsobovat složení stravy jedinci.

HCPP19 Opt-out: Nové technologie, nové společnosti

Letošní konference se vyznačovala velkým přesahem do oborů, které zdánlivě mají jen málo společného s moderními technologiemi. Petr Lupač se věnoval sociologickým přesahům a tomu, jak souvisí sociologické představy o společnosti a technologické inovace – a také tomu, do jaké míry jsou znevýhodněni lidé, kteří zaostávají za posunem v technologiích, jako je bezhotovostní placení, přístup k internetu a podobně.

Zůstávat pozadu se nevyplácí a u technologií to platí dvojnásob.

Otázce, co to vlastně znamená opt-out, se věnoval veterán kryptohnutí Paul Rosenberg. Diskutoval hlavně otázku, kam přesně vystoupit ze systému. Nejde jenom o to systém opustit, ale vytvořit alternativu, do které vstupujeme. Rozsáhle se věnoval vzniku komunit a opíral se například o židovské enklávy vzniklé během diaspory, jež nesly vlastní kulturu a zakládaly si podpůrné komunity, které jim pomáhaly přežít v cizím prostředí. Mluvil o „dobrém modelu organizace“, tedy o náhradě dnešních organizací, které „jsou navrženy tak, aby přinášely strach“, za systém, který naopak pomáhá svým členům využít jejich schopnosti.

Jsou tradice opravdu tak zastaralé? Ale co když je zkombinujete s novými technologiemi?

Podle Paula Rosenberga je problémem nejenom šíření strachu, kdy „naše obavy mohou být nekonečné a ze strachu lidi blbnou“, ale také společenský status, který pouze vede k dělení společnosti a k vytváření konfliktu. „Strach vede k poslušnosti, ne k důvěře!“ Podle něj je třeba takový systém, který nám dovoluje růst, využívat naše vlastní vnitřní zdroje a vlastní síly pro dosažení velkých cílů. Rosenberg je optimista – a je přesvědčený, že nejen technologie, ale také osvědčené a funkční prvky z organizace společnosti v minulosti se mohou stát inspirací pro budoucnost.

HCPP19 Opt-out: decentralizované právo, ekonomizované právo

Profesor Robin Hanson, který se zabývá primárně ekonomikou, srovnal neefektivnost centrálního plánování výroby v socialismu s podobným dnešním systémem: právem. Porovnal původní soudní systém založený na žalujícím, žalovaném a soudci s novějším, kde jednu stranu zastupuje stát. Zatímco dříve si strany sporu musely zajistit důkazy, dnes na to máme specializované organizace, které se ale s postupem času stávaly až příliš mocnými a korumpovatelnými.

Zvláštní přednáška, zde raději bez komentáře.

Jeho návrh se netýká změn u soudů, ale systému trestů, ke kterým přistupuje poněkud... ekonomicky. V podstatě vychází z konceptu voucherů, což je systém pojištění odpovědnosti za zločiny, který musí mít povinně každý. V Hansonově systému lze potenciálně vše řešit pokutou, která je přiměřená majetku pachatele, ale jisticí voucher je v podstatě kontrakt, který může specifikovat i jiné formy trestu, jako je vězení. V podstatě se počítá s tím, že pokud někdo porušuje zákony a je „rizikový klient“, může jeho voucher obsahovat limity, jako je omezení pohybu nebo omezení soukromí. Pokud rizikový klient přistoupí na omezení, může pro něj být jištění levnější, pokud ne, bude dražší.

Na dodržování pravidel dohlíží lidé, kteří jsou odměňováni z těchto kontraktů – „lovci“ (bounty hunters) – kteří mají přístup k voucherům a ví, co je jejich obsahem. Pokud někdo poruší zákon a lovci ho chytí, jsou odměněni z jištění a dotyčný je potrestán podle toho, jaký je obsah jeho jisticího kontraktu. Tento systém by podle něj měl přinést nejen větší flexibilitu, ale také nižší korupci a efektivnější vymáhání práva. Hanson popsal kupříkladu systém předčasného propuštění z výkonu trestu, který je dnes řešen centrálně a byrokraticky, zatímco podle jeho systému by to řešil právě obsah jisticího kontraktu, který by se změnil adekvátně podle situace.

Luis Cuende diskutoval návrh decentralizace soudů, který by mohl potenciálně zlevnit soudní spory – ne v trestní, ale v ekonomické oblasti. Podle něj je základem vytváření nezměnitelných smluv v blockchainu, jež by byly navrženy podle strojově vyhodnotitelných šablon, a v návaznosti na kryptoměny dovoluje automatické vyhodnocení splnění kontraktů.

Upgrade soudního systému?

V případě ekonomických sporů by se mohlo postupovat podobně, s tím, že porota, jež by rozhodovala o sporu, by se skládala z expertů, kteří by posuzovali předložené důkazy a byli odměňováni ze smart kontraktů obsahujících v blockchainu jak nezměnitelné smlouvy, tak i alokované sumy. Jeho návrh se netýká trestných činů, ale spíše ekonomických a obchodních sporů.

Ještě radikálnější koncept, freeism, tedy „svět po skončení existence peněz“, přinesl matematik Mark Nadal. Ve své přednášce popisoval rozdíly mezi kapitalismem, socialismem a „freeismem“. Probíral otázky typu: jak se liší distribuce práce a zboží, jak se řeší odměňování? Je to hodně netradiční pohled, který vychází z post-scarcity ekonomiky, tedy představy, že mnohé statky jsou vlastně neomezeně dostupné.

Svět bez peněz?

To se může jevit jako hodně bláznivé, ale ve skutečnosti je to zcela běžné u digitální ekonomiky. Zatímco fyzický předmět je jen jeden a tím, že ho prodáte, o něj přijdete, digitální objekt lze neomezeně kopírovat a prodat jej komukoliv. Zatímco většina současných vlastníků digitálních objektů vytváří dojem, že jsou také vzácné, Nadal řeší ekonomiku světa, kde jsou podobné objekty úplně běžné a spíše než věci se v nich obchodují služby.

HCPP19 Opt-out: expandující kryptokultura

Rozsáhlý panel se věnoval vzniku dalších center alternativní hackerské kultury. Sešli se tam Juraj Bednár z bratislavské Paralelné Polis, Tomáš Kanócz ze vznikající košické Paralelné Polis, Joerg Platzer, který založil první kryptobar Room 77, Smuggler se svým projektem kontejnerového prostoru TAZ a Nelson Melina z barcelonské Polis Paralella. Každý panelista poreferoval o svém projektu a jeho založení, takže jsme se mohli podívat jak do bratislavské budovy Paralelnej Polis, tak i na virální kampaň, která doprovázela vznik její košické sestry.

Paralelní společnosti u nás a v zahraničí.

Asi nejzajímavějším projektem byl TAZ, projekt kontejnerového prostoru, který je odolný vůči odposlechům a v případě potřeby je možné ho naložit a převézt někam jinam. Jde o projekt unikátní i v berlínské anarchistické scéně, kde se musely řešit problémy i v tom duchu, jak vyřešit mobilní záchod v mobilním kontejneru a jak zvládnout platby v kryptoměnách za jeho použití. Vysoká úroveň soukromí podle Smugglera odpovídá velké promořenosti německých organizací policie, která se snaží infiltrovat úplně všechno.

Další zajímavé projekty představují Blockchain Hotel v Essenu, který nabízí unikátní prostor pro práci i konference, nebo legendární punkový bar Room 77 v Berlíně, jenž jako první akceptoval platby v bitcoinech a je podle Joerga Platzera pravděpodobně nejauditovanějším barem v celém Německu. „Za tu dobu přišla a odešla spousta lidí, ale ti opravdu cool lidi zůstali.“

Nejnovějším projektem Paralelní Polis je Decentruck, náklaďák, který bude fungovat v duchu: „Když nejdou lidé za kryptoměnami, musí jít kryptoměny za nimi.“ V podstatě jde o mobilní prostor, který je možné vozit na festivaly a na akce, kde se místní mohou seznámit s tím, jak fungují kryptoměny a kryptoanarchie obecně.

HCPP19 Opt-out: unbanking a kryptopokroky

Otázce, jak se zbavit peněz a bank, se věnoval vývojář Max Hillebrand, tvůrce Wasabi Wallet určené pro bitcoin.

Privacy is human fight.

Ten se rozhodl vyřešit problémy s nedostatkem soukromí, které řeší Monero, nicméně podle něj jde o „nejvýznamnější shitcoin, ale pořád shitcoin“, tedy o kryptoměnu, která se nemůže svým významem měřit s bitcoinem. On se naopak zaměřil na rozvoj technik, které obfuskují nadbytečnou informaci, a činí tak transakce s bitcoinem mnohem diskrétnějšími.

Známý německý kryptoanarchista Smuggler se věnoval otázce anonymního digital cash neboli elektronickým penězům typu DBC (Digital Bearer Certificate).

Blockchain je sice v módě, ale mohou peníze fungovat i bez něj?

Tento typ peněz se podobá běžným penězům v tom smyslu, že vznikl před příchodem blockchainu, je závislý na lokálních úložištích, transakce nejsou sledovatelné a ani reverzibilní. Jde o systém málo známý, který však nabízí velkou anonymitu při poměrně nízkých nárocích na výpočetní výkon – ovšem s nedostatky, jako je možnost dvojích plateb, které Smuggler rozebíral.

Velmi významnou přednášku měl vývojář Petr Todd, který se zabýval možnostmi útoků na systém zevnitř. Jde o možnosti, jež se nabízejí nepoctivým vývojářům, kteří podnikají útoky na zdrojové kódy v repozitářích a vytvářejí modifikace a backdoory, kterých si nemusí všimnout ani vývojář, jenž na kódu sám pracuje. Útoky na zdrojové kódy nejsou zatím tak běžné, ale u sdílených repozitářů jsou reálné a mohou kompromitovat počítače samotných vývojářů. Proto je při testování i vlastních programů vhodné využívat virtualizaci, jako je v systému Qubes OS. Tam se vytváří velké množství virtuálních strojů, které jsou od sebe izolované a nabízejí přiměřenou bezpečnost – jelikož ve chvíli, kdy spustíte modifikovaný kód na svém počítači, je už od té chvíle nedůvěryhodný. Jinou možností, jak se vyhnout riziku, je používat více fyzických počítačů.

Nedůvěřuj, ale ověřuj ve své ryzí formě.

Problém s modifikacemi kódu podle Todda vede ke komplikaci anonymního vývoje – všechny commity do repozitáře by měly být podepisované, aby bylo možné identifikovat, kdy a kdo je někdy provedl. To je v přímém rozporu s potřebou vyvíjet některé kódy zcela anonymně. „Potřebovali bychom lepší nástroje,“ zdůraznil a poznamenal, že s vývojovými nástroji jsou problémy, jelikož obvykle nevydělávají a je komplikované financovat jejich vývoj. Zvláště zmínil PGP, jehož stávající implementace podle něj není vyhovující a musí se nahradit. „Situace není dobrá a bude se zhoršovat,“ dodal na závěr.

HCPP19 Opt-out: Bezpečnost bitcoinu je zatím dobrá, ale bude i v budoucnu?

Josef Tětek se ve své přednášce s názvem „Bitcoin’s security budget is adequate… for now“ zabýval bezpečností bitcoinu z pohledu ekonomie: jaké ekonomické záruky vlastně máme ohledně toho, že jsou naše transakce nevratné? Bitcoin totiž není jen technologický projekt; kromě kryptografických technik funguje i díky tomu, že nedílnou součástí protokolu jsou i postupy z teorie her a mechanismy motivující účastníky k jednání ve vzájemné harmonii.

Bude bitcoin bezpečný i v budoucnu?

Bitcoinoví těžaři získávají dvousložkovou odměnu: nově emitované bitcoiny a transakční poplatky. Nové bitcoiny postupem času zmizí (v oběhu bude maximálně 21 milionů, přičemž dnes jich je již přes 18 milionů) a budou je muset nahradit poplatky v dostatečné výši. Tětek se v přednášce pídil po otázce, zda již nyní dokážeme zjistit, jaká je adekvátní odměna pro těžaře, a odhadnout, kolik by měli dostávat v budoucnu. Zajímavým zjištěním je, že úroveň odměn pro těžaře dlouhodobě koreluje s objemem transakcí; těžaři v posledních letech získávají odměny zhruba ve výši 0,7 % denních převodů.

To je nápadně podobné podílu jednoho bloku – denně bitcoinový protokol vytvoří průměrně 144 bloků; jeden blok ze 144 je 0,7 %. Jelikož je blok nejmenší možná napadnutelná jednotka při 51% útoku, je poměrně racionální, že těžaři získávají 0,7 % z denních objemů – mají tak dlouhodobou motivaci hrát podle pravidel a nesnažit se přepisovat staré transakce. Svou roli samozřejmě hrají i nepřímé mechanismy. Žádný těžař nedisponuje 51% výkonem a koordinace je nákladná, těžaři mají vysoké kapitálové náklady na pořízení ASIC zařízení atd. Přesto mají podobné analýzy fundamentálních ekonomických zákonitostí bitcoinu svůj smysl, jelikož nám mohou napovědět ohledně budoucího vývoje. Jedním z Tětkových návrhů ohledně budoucího vývoje je aukce umístění transakce v bloku. To by těžařům výrazně usnadnilo předvídatelnost finančních toků, a tím pádem i předvídatelnost zabezpečení sítě.

HCPP19 Opt-out: migrace jako forma opt-outu

Problematice migrace se rozsáhle věnoval Ken Schooland, veterán v oblasti svobodné ekonomiky, který vyučuje na Hawaii Pacific University. Ten přijel společně se svou paní, která emigrovala z Číny – i ona vystoupila se svou vlastní přednáškou.

Světlá stránka migrace aneb kolik géniů mohl svět mít, kdyby dostali pomocnou ruku?

Rozsáhle pokryl historii migrace v dějinách, a to i těch nových, jako byla třímilionová migrační vlna z Kolumbie do Venezuely, které dnes následuje útěk před úspěchy venezuelského socialismu opačným směrem. Zabýval se rovněž důvody, které k migraci vedou – například democida, vyvražďování obyvatelstva jeho vlastní vládou. Ta dosáhla v případě Sovětského svazu téměř 62 milionů lidí a v případě komunistické Číny dokonce více než 77 milionů mrtvých.

Migrací se zabýval i Travin Keith, který diskutoval praktické problémy cestování po světě, ale také obtíže spojené s moderní digitální nomádskou kulturou.

Problémy s nomádskými kulturami zde byly vždy, například v Egyptě dodnes existují velké rozdíly mezi usedlými zemědělskými populacemi a beduíny, které vláda kontroluje jen s komplikacemi a obtížně prosazuje věci jako povinnou docházku a podobně. Snaha kontrolovat nomády vede k prosazování restrikcí, moderní technologie naopak pomáhají tyto limity obcházet a vyhýbat se jim.

Izraelská novinářka Inbar Preissová diskutovala roli moderních decentralizovaných komunikačních nástrojů, které dovolují komunikovat i s lidmi na opačných stranách konfliktu.

Technologiemi a decentralizovanými nástroji k lepšímu zpravodajství?

To jim dovoluje vyhnout se propagandě, která má tendenci ohýbat zprávy a překládat je ideologickým způsobem. Distribuované systémy by měly zajistit otevřené informační kanály mezi lidmi a novináři i v situaci, kdy je státy a vlády chtějí kontrolovat a komunikaci cenzurovat či znemožnit.

Zajímavý pohled přinesla šedesátiletá manželka Kena Schoolanda, paní Li Zhao Schooland. Vyrůstala v Číně během Maova „Velkého skoku“ a popisovala, jak ošklivě se může zvrhnout společnost, která začne hlásat sliby o spravedlnosti a o tom, že se o všechny postará. Popisovala paralelní společnost, která vznikla pro „černé“, původně bohaté a vzdělané, a jejich šikanu ze strany „rudých“, což byli původně chudí, kteří se obratem změnili ve vyšší vrstvu, i když zůstali stále chudí. V extrémní situaci, která panovala v režimech východní Asie, se mění běžný pohled na hodnoty. „Říká se, že korupce není dobrá, ale v Severní Koreji je dobrá,“ poznamenala. „Díky korupci je tam možné zachraňovat životy.“

Velmi silná přednáška, nic pro slabé povahy.

Závěrečná myšlenka je pro mladé lidi poměrně neobvyklá: „Neptejte se, co můžete udělat pro svou vlast. Ptejte se, co vaše vlast může udělat vám!“ Ano, odevzdáváme moc nad našimi životy lidem, kteří – ve chvíli, kdy ji opravdu mají – ji neváhají použít způsobem, jenž se nám opravdu líbit nemusí. Ostatně žijeme v zemi, kde byla většina lidí okradena komunisty měnovou reformou, nuceně nahnána do průvodů, okradena o rodinné majetky, mnozí skončili v „base“, na nucených pracích a řada lidí byla také zavražděna. Vyprávění paní Li tak pro nás je o něco méně bizarní než pro lidi ze Západu, kteří nic podobného zatím nezažili a mohou optimisticky věřit svým vládám. Její vyprávění je proto i dnes pro nás varováním.

HCPP19 Opt-out: závěr

Závěrečná řeč HCPP19. Na viděnou příští rok!

Opt-out je složité, náročné a hlavně nepohodlné téma. Ale právě díky naší vlastní pohodlnosti a nezvyku vystupovat z komfortní zóny můžeme opět ztratit veškerou svobodu a historie se současností jsou toho důkazem. Nové technologie jako Bitcoin a další decentralizované a distribuované systémy pospolu s paralelními společnostmi nabízejí cestu, jak z toho ven. A co vy, uvidíme se na dalším ročníku HCPP20?

WEB13