Obnovit stránku
Aktuální rychlost doručení Alza prodejny Alzaboxy AlzaExpres Expresní doručení Partnerská odběrná místa Doručení na adresu
0-2 dny 0-2 dny 1-2 dny 0-1 den 2-4 dny 2-4 dny

#HCPP21: Chaos

Článek

Aktualizováno • Autor: Michal Rybka

Chaos byl pro většinu civilizací počátečním stavem před stvořením – a pro většinu z nich byl zdrojem ohrožení. Pro lidi, kteří se sešli na Hackerském kongresu v Paralelní polis 1. října až 3. října 2021, je ale chaos hlavně zdrojem změny.

Letošní hackerský kongres #HCPP21 se nesl v duchu proticovidových opatření. Každý den se všichni účastníci museli testovat antigenním testem, ale i tak byl počet účastníků omezen, takže kongres byl proti předcovidové době spíše komorní.

Covid přitom, jak bylo opakovaně řečeno, nebyl pro účastníky jenom omezením, ale také ilustrací toho, že vlády nezvládly svoji roli. „Naprosto netušili co dělat,“ konstatoval hacker a publicista Frank Rieger z německého Computer Chaos Clubu. „Nejdřív všem tvrdili, že jsou roušky k ničemu. Potom zakazovali lidem i chodit v noci ven! Úplně to posrali, teď už jim nikdo nevěří, všichni vidí, jak jsou neschopní.“

HCPP21: Paralelní polis

Hackers Congress Paralelní Polis 2021 Praha – OBSAH

  1. Teorie informace a chaos
  2. Chaos ve vědě
  3. Chaos v naší minulosti
  4. Entropie kolem nás
  5. Chaos v medicíně
  6. Chaos v naší společnosti
  7. NFT proti chaosu v umění?
  8. Proč se nám nedaří vyhrát?
  9. Jak se korporát a státy přestaly bát sebe navzájem a nalezly společné zájmy
  10. Technika, workshopy, diskuse, chaos

Teorie informace a chaos

Přednášky a diskuse se tentokrát netýkaly jenom kryptoměn a novinkám v jejich oblasti, ale také akademičtějším otázkám, týkajícím se chaosu a jeho roli v pokroku. V tomto směru byla asi nejzajímavější přednáška Tomáše Mikolova, experta na umělou inteligenci, který se věnoval hlavně celulárním automatům a emergentním jevům, které se objevují poté, co je celulární program spuštěn.

Tomáš Mikolov - Dal sbohem Googlu a Zuckerbergovi, aby objevil umělou inteligenci. Genius je doma!

Popisoval čtyři třídy automatů podle Stephena Wolframa: Jednoduché, které ukončují svou činnost, periodické, které skončí v opakujících se vzorcích, komplexní, které vytváří emergentní struktury a nakonec chaotické, jejichž vzorce se nikdy neopakují. Nejzajímavější jsou z nich právě komplexní automata, u chaotických automatů není jasné, zda budou k něčemu prakticky použitelné.

Výzkum, na kterém se Mikolov podílel, se snažil vytvořit výpočetní hierarchii automatů, totiž identifikovat, které třídy automatů dokáží simulovat chování jiných tříd, přičemž naopak to není možné. Ukázalo se, že to není zcela jednoduché, chaotický automat totiž nedokázal emulovat ostatní a ty naopak nedokázaly simulovat jeho.

Stephen Wolfram's Picks of Cellular Automata from the Computational Universe

Smysl studií slouží jako základ pro „life-like“ systémy: Zatímco běžná umělá inteligence dnes představuje spíš jen lepší statistickou analýzu, „life-like“ systémy mají schopnost emergence, kdy se v nich samostatně objevují nové vlastnosti. Platí to hlavně pro komplexní automata, která mají potenciál vytvářet nové vzory díky emergence evoluce.

Evoluce totiž není princip, objevuje se přirozeně emergencí v každém systému měnících se prvků, které mají omezené zdroje: Nutně se mezi nimi objeví ty, které zdroje lépe využívají a začínají dominovat nad těmi horšími. Čistě chaotické systémy nic podobného nevytvářejí, ty příliš jednoduché zase skončí v neměnném stavu.

Chaos ve vědě

Tomu, jak se měnilo chápání chaosu ve vědě, se věnoval Nikola Jajcay, odborník na výpočetní neurovědu z Technische Universität Berlin. Ten se věnoval otázkám determinismu a skutečné náhodnosti, které jsou hlavně otázkou škály: Pokud známe dostatečně přesně parametry vrhané kostky, chová se předvídatelně a je tedy deterministická. Skutečná náhoda se objevuje na kvantové úrovni, kde nám Heisenbergův princip neurčitosti znemožňuje získat všechny údaje pro deterministický výpočet.

Co to je vlastně ten Chaos?

Chaotické systémy jsou deterministické – jejich vlastností je ale to, že i malá změna vstupních podmínek vede k velmi odlišným výsledkům. I poměrně jednoduchý Lorenzův systém, tedy soubor jednoduchých diferenciálních rovnic popsaný Edwardem Lorenzem, dává pro mírně odlišné vstupy diametrálně odlišné výsledky.

Edward Lorenz použil rovnice pro jednoduchý model atmosférické konvekce – a s překvapením zjistil, že ho limituje v možnosti předpovědi, protože i malé rozdíly ve vstupech nakonec vedly k velkým rozdílům. Praktickým důsledkem je, že se predikce počasí nedají spolehlivě dělat na více než 7 dní. Podobné vlastnosti jsou charakteristické i pro další komplexní systémy – například u sluneční soustavy lze předvídat oběžné dráhy zhruba na 4 miliony let napřed, pak už predikce selhávají.

Chaos: The Science of the Butterfly Effect

Dalším charakteristickým jevem je sebepodobnost. Tu objevil Benoit Mandelbrot, když studoval vývoj cen bavlny na finančních trzích. Přestože docházelo ke zdánlivě náhodným změnám, vykazovaly podobnost v krátkých a dlouhých obdobích. To ho nakonec přivedlo ke konceptu fraktálů, nekonečně sebepodobných útvarů.

Přednáška se také věnovala problematice chaotických atraktorů a sebeorganizované kritičnosti – a jejichž analogy najdeme jak v záznamech činnosti mozku, ale i v řadě dalších síťových jevů. Všechny tyto jevy vedou k nepředvídatelnosti výsledku, i když máme deterministické modely. Tyto jevy se objevovaly při analýze autorů vědeckých děl, najdeme je ale i v psychologii, fyziologii, meteorologii a také u normální i abnormální funkce mozku.

Chaos v naší minulosti

Archeoložka a expertka na umělou inteligenci Sara Polak měla několik přednášek, zabývajících se vztahem chaosu a evoluce lidské společnosti. První přednášku věnovala svému nedávno zemřelému učiteli Dr. Iainu Morleymu, profesoru z Oxfordu, který se zabýval evolucí hudby, religiozity a symbolického chování v paleolitu.

HCPP21
Sara Polak.

„Na světě není kultura, která by neměla hudbu!“ Hudba má podobné vlastnosti jako prozódie, tedy ta zvuková komponenta hlasu, která nese emoce. I kultury, které dost možná neměly gramatický jazyk, dokázaly komunikovat pomocí prozódie, pomocí zpívání – jako neandrtálci. Ti jsou podle podle Polak pochopení velmi špatně, byli inteligentnější a podobnější moderním lidem jak ve vnímání světa, tak i ve zlozvycích, jako bylo braní drog, které byly pro paleolitické lidi zdrojem zábavy i mystických zážitků. „Jen si představte jeskynní malby, jak je těžké dostat se hluboko do jeskyní a jen ve světle ohně tam malovat!“

Prozódie, dnes často přehlížená, je stále důležitá – například při komunikaci zpráv. „Nejmodernější částí jazyka je ta gramatická, pod ní je pragmatická a pod ní afektivní složka. Když někdo komentuje sportovní zápas, nemusíte vůbec rozumět slovům, abyste pochopili, co se na hřišti děje, na to stačí jenom intonační složka.“

Sara Polak | Na hraně chaosu: AI vs. Příroda 1/2

Od našich předků jsme si přinesli spoustu prvků, které přehlížíme: Například drby, pomluvy, humor a zpěv. Všechny tyhle věci mají evolučně významnou funkci: „Kdybychom neměli pomluvy, tak bychom se pozabíjeli,“ vysvětlila. „Když je v malé skupině jedinec, který se chová jako hovado, je lepší, když ho ostatní pomlouvají za zády: On je fakt jako blbec. No jo, to on jako je! To je lepší, než je otevřený konflikt.“ Právě evoluce vysvětluje, kde se vzalo chování, které dnes považujeme spíš za asociální – ale je tomu právě naopak.

Entropie kolem nás

Chaosu ve společnosti se věnoval i Grayson Earle, který se věnoval mnoha různým pohledům na koncept entropie. Začal vědeckým konceptem, o kterém Einstein kdysi prohlásil, že termodynamická entropie je jediná teorie, který nebude svržena. Od Shannonovy statistické entropie se přesunul k entropii v kvantovém světě a potom k entropii v biologii, kde život člověka přirovnal „ke stroji, ze kterého všemi otvory neustále uniká energie a proto ji musíme jedním z těch otvorů doplňovat“. A samozřejmě k entropii expandujícího vesmíru.

Digital Disruptions with Grayson Earle

Entropie je důležitá i pro hackery, protože moderní kryptografie vyžaduje dokonalou entropii pro generování opravdu bezpečných klíčů. Algoritmicky generované klíče lze zrekonstruovat, pokud známe jejich výchozí hodnoty – a proto nejsou bezpečné. Moderní počítače proto využívají environmentální šum, čtou hodnoty senzorů, jejichž stav se nedá předpovědět a ani rekonstruovat.

Nejjednodušší metoda je požádat uživatele, ať začne náhodně hýbat myší – a nebo se spolehnout na hodnoty, které generuje procesor, který je vybaven funkcí pro randomizaci: Budete ale věřit tomu, že AMD a Intel nespolupracuje s NSA? Earle vyzdvihl projekt Hot Bits, který generuje náhodná čísla měřením radioaktivního césia-137 a který je dostupný online: www.fourmilab.ch/hotbits/

What is Random?

Další projekt, který generuje skutečná náhodná čísla, vytvořil Earle ve Stuttgartu a je založen na kameře, která sleduje nebe a odečítá pohyb mraků a ptáků. „Náhodnost je všude kolem, stačí ji jenom začít číst.“

Chaos v medicíně

Doktor Pavel Kuba se věnoval otázkám chaosu, který vzniká v medicíně kvůli otázkám lékařské etiky. „Etických pravidel je hodně a často kolidují, což vytváří chaos. Tak například snaha chránit život a nepoškozovat pacienta koliduje s vasektomií a nebo potratem.“ Nové technologie a metody přináší nové možnosti, ale základem medicíny bude vždy důvěra pacienta k lékaři, že opravdu koná v jeho nejlepším zájmu.

Další chaos přináší informace – konkrétně přebytek informací. Při experimentování s integrovaným informačním systémem u záchranné služby se zjistilo, že nemít žádné informace je lepší, než mít úplně všechny, protože se v nich ošetřující lékař nezorientuje. Proto je potřeba spolupráce s dispečinkem, který vybere jen ty relevantní pro okamžitý zásah.

Jiným zdrojem chaosu jsou zákony. Tak například u nás bylo od roku 2008 dekriminalizováno užívání marihuany pro osobní potřebu, ale medicínská marihuana byla legalizována až od roku 2014. Medikace pomocí cannabinoidů je komplikovaná, nemají jednu účinnou látku a proto se těžko měří jejich účinek pomocí vědeckých double blind metod.

Je také prakticky komplikovaná: V nemocnici u sv. Anny v Brně otevřeli první vapovací ordinaci, ale pacient dostane instrukce a musí inhalovat sám – kdyby tam byl přítomný medicínský personál, mohl by se za celou směnu zkouřit i přes zapnutou ventilací. Další komplikací jsou nové normy, jako GDPR: Dnes už nepřipadá v úvahu, aby se pacienti dokumentovali fotograficky a dávali se do učebnic.

Hydronaut rozhovor 130 hodin pod hladinou

Zmínil i svoje zkušenosti z praxe: Při zavádění nových metod je třeba dát si pozor na chaos, který do projektů zatahují opozičníci. I když se zdá, že přinášejí zdravou kritiku, ve finále jenom paralyzují tým. Proto je třeba projekty rozjíždět s nadšenci: Když jsou spokojení oni sami, tak se k nim přidají i ostatní.

Chaos v naší společnosti

Sara Polak se věnovala konceptu „cloudové společnosti“. Zatímco u nás panuje představa o tom, že existuje něco jako ideální společnost, ve skutečnosti žijeme v několika civilizacích najednou. Lidé z Bornea či podobných vzdálených oblastí žijí v naprosto odlišné hierarchii a kultuře. Přestože se Západ dlouhou dobu považoval za ideální společnost, i on sám podléhá změnám. „Nikdo nechce bořit hierarchii. To, co chceme, je konstantní výzva ke změně.“ Změna je v klasické společnosti obtížná: „Britský parlament je považovaný za jeden z nejlepších, ale je 200 let starý a má tolik pravidel, že ho není možné změnit.“

Ve většině mýtů o stvoření je na počátku chaos, který se v okamžiku stvoření změnil v řád. Zvlášť staroegyptská civilizace považovala chaos za neustále přítomný a neustále nebezpečný: Většina legend a rituálů byla ale faraonská propaganda, ve skutečnosti měl Egypt vždy dost svého vlastního chaosu.

APOPHIS (Apep) The Evil Egyptian God Of Destruction, Darkness & Chaos | Egyptian Mythology Explained

Ve skutečnosti vznikl stát proto, že společnost rostla a byla příliš veliká na poměry paleolitických sociálních struktur, ve kterých se vyvinulo naše myšlení. Naše představy o inteligenci a uspořádání skupin pralidí jsou založeny na velmi malém počtu skutečných nálezů a víceméně hádáme – říká se tomu imagined communities. „Australopitékové dělali velké škrabáky. Když je zkusíte vyrobit, tak zjistíte, že je není jednoduché udělat, budete se to učit tak dva měsíce!“

„Jsme lidoopi s iPhonem – jsme stavění na skupiny o velikosti dvacet, pětadvacet lidí. Naše mysl je stavěná na malé skupiny, ale žijeme ve velkých.“ O to se opírá tak zvané Dunbarovo číslo – maximální velikost skupiny, kterou jsme schopní kognitivně zvládnout. To se obecně odhaduje zhruba na 150 jedinců, víc sociálních interakcí člověk efektivně nezvládne. Evolučním základem funkční skupiny je přitom inherentní reciprocita: Koncept, že vy někomu pomáháte a on zase vám, což funguje jako zdroj vzájemné důvěry.

Sara Polak | Na hraně chaosu: AI a Historie 1/2

Jak ale můžeme věřit politikům, které známe jen z televize? Aby stát podepřel svou legitimitu, tvoří koncept věčnosti, tvoří si fake identitu, že je věčný, přestože státy neustále vznikají a zanikají. „První věc, kterou Napoleon udělal, byla expedice do Egypta, aby zpět do Evropy přinesl svou historickou legitimitu – a s ní přinesl i empír.“ Vývoj přitom není striktně dopředný: Řím se od demokracie propracoval k císařství. Afghánistánu, převážně společenství nomádů, jsme neúspěšně pokusili implantovat demokracii: „K čemu je ale pasákovi koz ministerstvo zemědělství?“

Moderní stát je black box, blokuje svět a jeho evoluci. Přitom vždy nebyl takový: Za Svaté říše římské byl stát alternativou k náboženskému systému, byla to taková Paralelní polis své doby. Řešením pro budoucnost je decentralizace, menší skupiny, flexibilnější, využívající více technologie a nové možnosti, musíme se lépe naučit pracovat s daty. „Potřebujeme lepší vzdělávání, které se zaměřuje víc na individuální potřeby, musíme najít takový švýcarský nožík pro 21. století!“

NFT proti chaosu v umění?

William Rudolf Lobkowitz, pocházející ze starého šlechtického rodu Lobkoviců, přednášel o problematice záchrany rozsáhlé sbírky jejich uměleckých děl a o tom, jak experimentují s využitím NFT (Non-Fungible Token). Rozsáhlá umělecká sbírka rodu byla ve 20. století nejprve zabavena nacisty a potom komunisty, některá díla se ztratila, další byla zničena a ta vrácená byla často poškozena. Lobkovický zámek v Roudnici se dokonce na čas změnil na elitní nacistickou školu Napola. Aby díla dostali zpět, museli objíždět republiku a pomocí potvrzenek od nacistů a komunistů dokládat svůj nárok na umělecká díla.

HCPP21
William Rudolf Lobkowitz

Po vrácení sbírek zjistili, že velká část uměleckých děl je prohlášena za národní dědictví, což znamená, že se nesmí ani půjčovat bez schválení ministerstva. „Kdysi jsme umělecká díla sbírali, dnes se o ně spíš staráme, aby byla zachována světu.“ To zahrnuje jak rekonstrukce, tak i digitalizaci uměleckých děl. Velkým problémem byl covid, který způsobil výpadek drtivé většiny příjmů, takže museli hledat jiné cesty jak sbírku financovat, například virtuální prohlídky.

Začali se také zabývat novými formami patronáže, jako je NFT. To dovoluje jedinečným způsobem dokládat patronáž a prodávat digitální originály – tedy digitální skeny označené jako originály. Koncept NFT se trochu podobá fotografii, kdy fotografovi zůstává negativ a z něj se dělají podepsané a ověřené fotografie, které se dál prodávají a v uměleckém světě považují za originály.

NFT je koncept, který zatím proslul ve světě prodejem velmi drahého internetového digitálního umění. „Mnozí lidé to nechápou, ale pro jiné je důležité, že mají označený digitální originál, že mají něco, co je součástí internetového kulturního dědictví.“

What are NFTs and Crypto Art?

S NFT se dá dále obchodovat, podobně jako s jinými uměleckými předměty. Muzejnictví si na tento model teprve zvyká, ale umělecká díla je už dnes v aukčním domě Christie možné kupovat za ethereum. Cena digitálních děl je dnes nezřídka podobná historickým: Originální kresba od da Vinciho se prodala za 11,5 milionu USD, digitální Cryptopunk 7523 za 11,7 milionů USD.

NFT představuje možnost, jak „propojit umělecký svět bohatý na příběhy s digitálním světem, který má hotovost“ a tím získat prostředky na sponzorování muzeí a sbírek. Prvním cílem je patronáž formou Scan&Sell, kdy patron získá certifikovaný digitální sken uměleckého díla. Druhým cílem je vytvořit zájem o stará umělecká díla i mezi lidmi, kteří by k nim neměli žádný a nebo jen limitovaný přístup.

HCPP21
CryptoPunk 7523 za 1 500 000 USD.

Třetím cílem je inspirace a vytvoření nových věcí, které by bez digitálních technologií neexistovaly. Příkladem je Unseen Gaze, projekt, který se zaměřuje na plátna s obrazy, které byly přemalované novějšími obrazy – dokáže ty původní obnovit například AI? Jiným příkladem je zhudebnění 250 let starých skladeb šlechtičny Helminy von Althann, které se nikdy nedostaly na veřejnost, protože to v té době bylo společensky neakceptovatelné.

Nové formy patronáže mohou pomoci obnovit sgrafitta na zámcích, což je velmi nákladný projekt. Sgrafitta se vytvářejí škrabáním do materiálu a jejich přirozená životnost je zhruba 100 let, po kterých se musí obnovit, jde ale o velmi náročnou rekonstrukci, žádající 250 milionů Kč na objekt. NFT by patronovi dal digitální podobu sgrafitta a důkaz o daru, který by se dal použít k daňovým účelům.

NFCastle: Navštivte výstavu NFT technologií v umění v Lobkovickém paláci! (REPORTÁŽ # 1418)

Existují i další díla, která by NFT mohla pomoci obnovit, například obraz Petra Brandla „Sodoma a Gomorra“, který zmizel a dnes existuje jen ve formě skleněného fotografického negativu. Ten má také omezenou životnost, je ho třeba rekonstruovat a patronáž formou NFT by dárci přinesla digitální rekonstrukci obrazu, který byl buď ukraden a nebo zničen.

Lobkovicové zatím s NFT experimentují, proto se rozhodli pro výstavu „Non-Fungible Castle“ ve dnech 10.-13.10.2021 v Lobkovickém paláci na Pražkém hradě, kde koncept představí a na následné konferenci budou diskutovat o možnostech nových technologií pro zachování a zpřístupnění starého umění. „Náš rod přežil 600 let proto, že se nebál měnit,“ uzavřel přednášku William Lobkowitz a dodal citát Ernsta Fischera: „Umění musí ukazovat svět jako proměnitelný a pomáhat ho stále měnit.“

Proč se nám nedaří vyhrát?

Politickým otázkám se věnoval Smuggler, který přišel s úvahou na téma, proč většina projektů, zaměřujících se na libertariánství, velmi rychle selže. „Dlouhodobé vyhlídky na svobodu jsou spíš klesající. Současný přístup libertariánů nefunguje – a to hlavně kvůli jejich myšlení.“ Velkým problémem je představa „osamoceného podnikatele“, který zvládne vše, chová se pragmaticky, není loajální, v případě konfliktu projekt opouští a zaměřuje se na krátkodobé cíle. To vše vede k tomu, že v boji se státem jedinec vždy selže.

„Ve skutečnosti jde o hru v mnoha cyklech, o hru, ve které vyhrávají korporace díky tomu, že umí dokončovat věci a využívat toho, že akumulují kapitál.“ Velké společnosti jsou rezilientní, mají schopnost odolávat tlakům a dokončovat projekty. Malé společnosti jsou nápaditější, ale rychleji kolabují a ty velké je pohlcují. „Velké společnosti kontrolují své prostředí, kdo je bezmocný, toho pohltí.“

Představa, že celý ten problém vyřeší trh, je zcestná. „Trh neřeší nic, je to informační stroj pro optimalizaci obchodů. Celý ten proces se odehrává mimo něj – a opakované cykly zvýhodňují ty velké. Velké společnosti jsou znalostní stroje, učí se své prostředí, jak věci dokončovat, jak to dělat efektivně.“

Studio 1: THE PROJECT OF CRYPTOANARCHY - Smuggler

Typickým rysem anarchistů je to, že opovrhují organizacemi, ale to je omyl. „Anarchie není o boji proti organizacím jako takovým, ale o tom, aby se lidé mohli svobodně podle svého rozhodnutí přidávat do společenství podle svých vlastních preferencí.“ Individualismus je omyl, protože skupina je efektivnější, dovoluje dělbu práce, specializaci a opravdu dokončovat projekty. Skupina akumuluje zisky a dělí je mezi své členy – a díky tomu vždy zvítězí nad jednotlivci.

Podstatné je, že jsou dobré a špatné skupiny. Dobré skupiny fungují v zájmu všech svých členů, snižují riziko selhání, snižují cenu za získání informace, efektivně rozdělují práci i benefity, přináší předvídatelnost a vzájemné učení se. Rozkládají rizika a jsou rezilientní, protože nejsou závislé na jedinci.

„Manuál CIA říká, že jedinci umírají, skupiny zůstávají.“ Skupiny nabízejí možnost „pomsty po smrti“, kdy jsou schopny vracet úder i při vážném zásahu – na tom je založena policie i tajné služby. Jedince lze nahradit, ale skupina pokračuje i bez něj.

Rizikem je kolektivismus, který nutí všechny jedince spolupracovat i proti jejich vůli, dovoluje nerovnoměrné dělení zisků a nerovnoměrně rozkládá úkoly. Špatné skupiny zahrnují rizikové jedince, kteří začnou skupinu rozkládat zevnitř, mění její původní cíle, rozkládají funkční procesy, ohýbají fakta tak, aby z toho měli výhodu a nebo zneužívají zdroje skupiny. To vede k nepotismu a ke korupci a po čase to poškodí skupinu tak, že je neopravitelná a musí se začít znova.

Podle Smugglera je řešením systém, do kterého je náročné vstoupit, každý jedinec musí doložit, že je opravdu prospěšný. Ze skupiny se dá snadno vyjít, ale vždy s sebou jedinec ponese následky za to, co zkazil. Pro funkčnost skupiny je důležitá průběžná reputace, která se ověřuje proti stanoveným cílům a dohodnutým procesům. Těch nesmí být moc a musí být vždy vztaženy k cílům skupiny. „Konsenzus pravidel neznamená, že s nimi všichni souhlasí, ale to, že proti nim nikdo nahlas neprotestuje.“ Nesouhlas se ale nesmí autoritativně umlčovat: „To je typický problém levice, ti neustále opakují tu samou chybu každých deset let.“

Lojalita členů musí mířit k cílům skupiny, ne k jednotlivým lidem ve skupině, spolupráce je založená na sdílení cílů a hodnot. Velkým rizikem je sobectví, hra o status ve skupině a nebo nahrazování skutečných cílů náhradními, které vás ve skutečnosti odvádějí od těch původních. To ve finále způsobí, že členové přestanou věřit hodnotám skupiny. „Není třeba měřit,“ uzavřel přednášku Smuggler, „je potřeba neustále dávat pozor, co se děje.“

Jak se korporát a státy přestaly bát sebe navzájem a nalezly společné zájmy

Frank Rieger se věnoval problematice jevu, který nazývá „The Complex“ - podivuhodné propojení států a oligopolů. „Kdysi stát a oligopoly stály proti sobě, ale to už není pravda. Často se říká, že svobodné podnikání je dobré a stát je špatný, ale tento tradiční pohled už neplatí.“ Věc se má tak, že většina peněz dnes proudí skrz stát a pro korporace je důležitým zákazníkem. V zemích EU-27 státem prochází 53% peněz, ve Francii dokonce 62% - oproti tomu v komunistické Číně to je jenom 37%. „I dnešní ikona svobodného podnikání, Elon Musk, dostává polovinu zakázek od vlády!“ Řada projektů, které se tváří jako ryze komerční, má strategický význam: „Starlink vznikl jako komunikační záloha, protože řada konkurentů USA má dnes protidružicové zbraně.“ Velký počet satelitů Starlinku znamená, že je běžnými protidružicovými prostředky vyřadit nejde.

HCPP21
Jev zvaný The Complex

Dnes máme celou řadu firem, které se svými obraty pohybují na úrovni národních států, proto se jim říká „non state entities“ - patří mezi ně Apple, Microsoft a nebo Saudi Aramco. Tyto instituce se chovají podobně jako státy a chtějí více regulací, protože regulace jim dovoluje kontrolovat jejich konkurenci. „V Německu se tabákový průmysl podílel na protikuřáckých zákonech. Šlo jim o kontrolu vapingu – nevadí jim, že ceny cigaret řízeně rostou, ale vaping nesmí být levnější, i když je zdravější než cigarety.“

Důvodem spolupráce korporátu a státu je snaha kontrolovat prostředí a strach z budoucnosti. „Nechtějí žádná překvapení, chtějí řízenou změnu.“ Souvisí to i s tím, že populace stárne a je konzervativnější. Pak se nemůžeme divit, že Peter Thiel, zakladatel společností PayPal a Palantir prohlásil, že „soutěž je pro lůzry“. Pro monopoly jsou důležité predikce: Kolik bude mít populace peněz a jak tedy naceňovat produkty, kolik jich vyrobit, aby to bylo pro korporace efektivní. Podobá se to centrálnímu plánování s tím, že z toho benefituje korporát, který si vytváří „svůj vlastní kontrolovaný vesmír“.

Další metodou, jak kontrolovat prostředí, je formování názorů a rozhodování. Vychází z toho, že lidé neví, co chtějí kupovat – a tak jim to marketing řekne. Cílem marketingu a reklamy je vytvořit předvídatelnou poptávku, která se plánovaně pokrývá produkty. „Proto vznikla sociální média, nejsou nic jiného, než jeden velký reklamní nástroj.“ Pro společnosti jako je Facebook jsou důležití „opinion makeři“, proto mají jiná pravidla, než obecný populus.

HCPP21
Co nebo kdo jsou to MegaCorps?

V současnosti Complex zasahuje jen proti těm, proti kterým zasahovat musí. „Tlačí jen na ty, na které opravdu zatlačit musí,“ vysvětlil Rieger. „Většina lidí není pozorovatelně zasažena ve svých vlastních životech, což jim k iluzi svobody stačí.“ Mnoho voleb je ve skutečnosti zcela fake. „Tento systém vytváří iluzi volby, ne volbu. Oligopoly jsou v řízení efektivnější. Vezměte si například telefony: Ve skutečnosti máte jen dvě volby, iOS a Android, tedy Apple nebo Google, které pokrývají prakticky 100% celého trhu.“

Falešná volba znamená, že si lidé můžou vybrat mezi zařízeními s různou barvou, tvarem a některými vlastnostmi, ale systém pod nimi je stejný. „Lidi je třeba zabavit, odvést je od uvažování nad tím, že žijí ve světě, ve kterém existují decentralizované alternativy – ty totiž nelze kontrolovat.“

A v tom je podle Riegera cesta, jak Complexu vzdorovat: „Odolejte centralizaci, budujte rezilienci. Chaos je dobrý!“ Řada věcí, které jsou nám prezentovány jako hrozba, jsou „triviální testy“, jako například čínské sociální skóre. „V podstatě to byl test, test v čínských měřítkách – na patnácti milionech lidí. Moc jim to nefungovalo. Ale i na Západě máme podobné systémy, například USA mají Credit Score, které hodnotí podobné věci, jen to není tak vidět.“

Řada aktivit, které vypadají jako podpora svobody, má zcela odlišné důvody – jako například systém Tor, který vyvinula DARPA pro utajenou komunikaci. „Lidem ho otevřeli proto, aby v síti vyrobili dostatečný fake traffic. Kdyby tím komunikovali jenom špióni, tak by to bylo hodně vidět. Ten dodatečný provoz je účinně maskuje, to rozhodně nebyla žádná dobrá vůle.“

Podle Riegera je pandemie covidu příležitostí, aby si i běžní lidé uvědomili, jak jsou vlády neschopné. „Zpanikařili a přehnali to. Rozhodovali se bez informací – a vyhodnotili to tak, že utáhli svobodu tak, že riskovali odpor populace.“ Za normálních okolností se vlády rozhodují pomalu, „geologicky pomalu“. „Vlády neumí řešit krize, prostě to podělaly.“ Tento systém nelze snadno změnit, je velmi odolný proti změně jak zevnitř, tak zvenčí. „Nemůžeme je porazit, musíme budovat struktury mimo tento systém, musíme se stát nezávislými na Complexu.“

Technika, workshopy, diskuse, chaos

Přednášky zahrnovaly i technická témata: Problematiku návrhu vlastních security modulů, protože velcí výrobci se nechtějí dělit o svá tajemství. Techniky, jak umožnit bitcoinové platby přes Lightning pomocí NFC, aby bylo uživatelsky příjemné a také stavění platebních terminálů využívajících Lightning. Podpora kryptoekonomiky a zvýšení odolnosti systému proti krádežím a proti cenzuře. Snaha o nezávislost na burzách a o to, aby bitcoinové transakce byly peer-to-peer, aby nebyly zasažitelné regulacemi, které se je snaží kontrolovat.

HCPP21
Tým stojící za skvělou akcí HCPP21.

Diskuse o kyborgismu, cryptu a umění – Cryptorg Art, které přináší zcela nové formy umění, například NFT dílo, které dovoluje získat přístup k ECG datům kyborg umělce Pola Lombartea. Neil Harbisson, který proslul rozšířením, které mu dovoluje cítit a slyšet barvy, si spolu s Polem Lombartem prodali NFT, dovolující přístup k jejich senzorům, čímž vytvořili novou formu cyborg art.

Součástí konference byly i experimenty v prostoru Hackerspace, kde si lidé mohli vyzkoušet svoje vlastní projekty, experimentovat s chaosem v uměleckém projevu, postavit si vlastní terminál pro platby v Lightning Network, naučit se používat decentralizovanou burzu BISQ či naučit se správně si nainstalovat Debian tak, aby se dal používat bezpečně pro manipulace s bitcoinem. Na extraordinérně pojatém workshopu o průsečíku hackerství a umění padla řada zajímavých myšlenek, například jak vidí vztah technologie a společnosti: „Matematika je základ, technologie jí dávají tělo a umělci ji přinesou duši.“

i Mohlo by vás zajímat

Přestože bylo letošní setkání menší než jiné roky, rozhodně bylo plné debat a setkání, bylo produktivní a myšlenkově přínosné – takže se můžeme těšit na další ročník!

Michal Rybka

Michal Rybka

Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.

P-DC1-WEB30