Intel má akční slevy na set procesoru a základní desky nebo grafiky

Už při prvních zmínkách o novém hybridním designu vyvstávala otázka: „A kdo to bude řídit?“ Každý orchestr přeci potřebuje dirigenta, že? Rozdělovat různou práci jádrům není jen tak a softwarový scheduler Microsoft Windows toho byl vždy tak trochu důkazem. A hodíte-li do toho vidle v podobě odlišných jader o rozdílném výkonu, to už potřebuje opravdového mistra. A tím je nový hardwarový mikrokontrolér Intel Thread Director.

Intel Thread Director pečlivě monitoruje vše, co se v procesoru děje. Má přehled o právě využívaných instrukcích, taktech, teplotách, spotřebě a dalších stavech procesoru, které v reálném čase s přesností v rámci nanosekund vyhodnocuje přes miliony hodin nabiflovaný algoritmus. Thread Director ovšem reálně nic neřídí, ta nejtěžší práce stále zůstává na softwarovém scheduleru operačního systému. Thread Director pouze poskytuje feedback operačnímu systému, jinými slovy mu radí, jak podle něj dělat věci lépe. To, jestli se operační systém rozhodne dle dat, která Thread Director poskytne, je čistě na něm.

Aby mohl operační systém Thread Directoru vůbec naslouchat, bylo potřeba softwarový scheduler ve Windows pro tyto účely upravit. Toto vylepšení se nachází pouze v novém Windows 11. To ale neznamená, že by Intel Alder Lake pod Windows 10 nefungovaly. Hlavní rozdíl je v tom, že starý scheduler ve Windows 10 posuzuje jádra z hlediska výkonu, kdežto Windows 11 bere v úvahu i efektivitu. Jak to funguje v praxi a jak se přítomnost Thread Directoru odráží v reálném herním výkonu, si ukážeme již za chvíli.

Další zásadní změnou, kterou nové procesory 12. generace Intel Alder Lake přinášejí, jsou DDR5 paměti. Hodnocení platformy v tomto ohledu si necháme až na závěr článku v kontextu s herními testy, pořizovací cenou a dalšími aspekty, a tak se nyní pouze podíváme, na co se můžeme těšit.

Intel Alder Lake s sebou přináší funkci dynamického taktování. Doposud jste museli buď zapnout XMP profil, který přednastavil výrobce, nebo si frekvenci a časování nastavit manuálně. Pokud jste ani jedno neučinili, zůstali jste s tzv. JEDEC (defaultní standardizované specifikace) nastavením či hůře, na úplném defaultu základní desky. Výkon na JEDEC není nikdy nic moc a právě zde nastupuje funkce Intel Dynamic Memory Boost Technology.

Intel Dynamic Memory Boost Technology funguje podobně jako turbo u jader procesoru. V IDLE běží paměti na JEDEC nastavení a v momentě, kdy je potřeba výkon, přepne funkce do XMP režimu. DDR5 paměti toho ale přináší daleko více než automatické přepínání mezi defaultem a přednastaveným XMP profilem.

Nově je zde podpora XMP 3.0, který nabízí celkem tři XMP profily nastavené od výrobce (DDR4 má pouze dva) a navíc dva další pro samotného uživatele, které si můžete nastavit podle potřeby. Je velmi pravděpodobné, že výrobci paměťových modulů přijdou s aplikacemi, pomocí kterých bude možné s XMP profily pracovat přímo z operačního systému. Ostatně Corsair už představil integraci ve svém iCUE, avšak není jisté, do jaké hloubky půjdou paměti ladit.

V návaznosti na taktování a ladění DDR5 skrze XMP profily se pojďme podívat na možnosti overclockingu procesoru jako takového. S hybridním designem samosebou přichází i mnoho změn v tomto ohledu a jak již uvidíte ve výsledcích za chvíli, jsou scénáře, kvůli kterým stojí za to si s procesorem trochu pohrát.

Je fakt, že moderní procesory už pár let běží na svých limitech a doby, kdy jste mohli taktováním získat pár pěkných stovek MHz na všech jádrech, jsou už nenávratně pryč. Výjimkou je samozřejmě extrémní OC s pomocí tekutého dusíku. I přes to mají „káčkové“ procesory Intel Alder Lake skrytý prostor, který lze využít a získat nějaký ten výkon navíc. Trik je v tom vzdát se efektivity, a tedy vypnout E-cores. Oba dva typy jader sdílí jednu napájecí větev a o tu se dělí ještě s cache.

Mezi P-cores a E-cores tedy existuje vztah co do taktů a napětí. Za každé zapnuté E-core ztratíte cca 15,85 MHz na P-core, na kterém zároveň budete potřebovat o cca 7 mV více. Tím vzniká nějaký prostor, nejen pro zvednutí frekvence na P-cores, ale i na cache. Velkou roli ve výsledku bude samozřejmě hrát štěstí na kus procesoru, model základní desky a síla chlazení. Jak uvidíte v herních testech, všechny tři modely – i9, i7 a i5 jsem otestoval jak s defaultní konfigurací P-cores + E-cores, tak s vypnutými E-cores a navýšením taktu na všech P-cores.

Golden Cove (P-cores) jádra nejsou žádná ořezávátka co do výkonu a samozřejmě také slušně topí. Intel proto udělal i pár významných změn přímo pod kapotou a oproti předchozím výrazně snížil výšku Die, vrstvu STIM (teplovodivého materiálu spojujícího Die a IHS) a naopak zesílil IHS samotné. Největší bottleneck odvodu tepla je z jednoho druhu materiálu na druhý, který zajišťuje nejčastěji klasická pasta (TIM) nebo pájený spoj z cínu či plátku india (STIM), popřípadě tekutý kov, který známe z tzv. delidu CPU.

TDP není. Ne vážně, TDP je pryč. Místo TDP teď máme dvě hodnoty: Procesor Power Base a Maximum Turbo Power. První hodnota nám udává maximální spotřebu při základním Base taktu. Maximum Turbo Power udává maximální spotřebu při plném výkonu. Jinými slovy, z PL1 je teď PL2 s tím rozdílem oproti předchozím generacím, že PL2 není nijak časově (Tau) omezený. Laicky řečeno, na plný výkon donekonečna a ještě dál.