Zabezpečení domácnosti by se rozhodně nemělo podceňovat. Jakkoliv se může zdát, že vám nic nehrozí, jednou se můžete divit. A protože je lepší problémům předcházet než zpětně hasit pomyslný požár, připravili jsme pro vás průvodce po světě bezpečnostních systémů. Co je na trhu k dispozici a na co se při výběru bezpečnostního systému zaměřit?
Podle způsobu instalace rozlišujeme tři typy bezpečnostních systémů: drátový, bezdrátový a hybridní. Všechny tři nabízejí srovnatelnou úroveň zabezpečení.
Certifikace je důkazem kvality bezpečnostního systému. Její získání vyžaduje splnění několika desítek náročných testů. Jedině tak je možné potvrdit, že výrobek dosahuje určitých daných standardů. Certifikace navíc zajišťuje, že se váš bezpečnostní systém bude moci připojit k tzv. Pultu centrální ochrany, který zajistí další úroveň zabezpečení. V případě poplachu totiž na místo vyjede zásahová jednotka, která situaci prověří a případného narušitele zpacifikuje.
Pokud máte byt či jiný objekt pojištěný a prakticky nulový zabezpečovací systém, pojišťovna to při pojistném plnění rozhodně zohlední. Bohužel negativně. Investice do kvalitního zabezpečení s certifikací v kombinaci s dalšími prvky (např. bezpečnostní dveře) se v tomto případě rozhodně vyplatí. V závislosti na uzavřeném pojištění se zvyšuje i částka, kterou vám vaše pojišťovna vyplatí. Pamatujte ale na to, že některé pojišťovny vyžadují profesionální instalaci. Jakkoliv to možné je, v takovém případě nepochodíte s vlastní.
Napájení je důležitá vlastnost zejména u bezdrátových bezpečnostních systémů. Ty klasické, kde se čidlo propojuje s centrální jednotkou kabelem, napájení zajišťují z centrální jednotky. V případě přerušení proudu by však mělo mít čidlo vlastní záložní baterii, která jej udrží v chodu do obnovení proudu. U baterií v čidlech je zásadní jejich výdrž, která se u profesionálních systémů pohybuje v řádu let.
Čidla musí komunikovat s centrální jednotkou, ta musí mít napojení na uživatele, případně na Pult centrální ochrany. Čím více způsoby bude tato komunikace řešena, tím lépe. V případě, že bude jeden komunikační kanál narušen, systém může odesílat signál dalším. Je proto vhodné, aby i klasické drátové systémy využívaly některou z bezdrátových metod. Nejčastější komunikační kanály jsou:
Největší riziko narušení bezpečnostního systému je případné „nabourání“ komunikace mezi čidlem a centrální jednotkou. Některé systémy jsou postaveny na open-source řešení, taková jsou ale docela riziková a potenciálně snadno napadnutelná. Špičkové bezpečnostní systémy využívají vlastních řešení, která nejsou užívána nikde jinde. Zároveň probíhají testování a dostávají pravidelné bezpečnostní aktualizace.
Dosah udává maximální vzdálenost, na jakou se bude centrální jednotka schopna propojit s jednotlivými čidly. Výrobci tuto hodnotu často uvádějí v otevřeném prostoru, to znamená, že reálně (v zástavbě, bytě, napříč patry) je tato vzdálenost o něco kratší. Čím větší dosah, tím lépe, profesionální zabezpečovací systémy nabízí dosah kolem 2 000 m v otevřeném prostoru.
Moderní bezdrátové bezpečnostní systémy bývají zpravidla dodávány s vlastní mobilní aplikací. Ta umožňuje vzdálenou správu celého systému (aktivaci, deaktivaci, nastavení, přidání dalších čidel, úpravu práv pro ostatní uživatele), ale hlavně se do ní sbíhají notifikace při narušení systému. Systémy, které využívají bezpečnostních kamer, navíc umožňují přímý monitoring a např. dálkové otevření dveří.
Při výběru zabezpečovacího systému sledujte to, zda je vybaven certifikací. Ta je totiž nezbytná k tomu, aby mohl být připojen k tzv. Pultu centrální ochrany (PCO). To je místo se stálou službou, do něhož se sbíhají veškeré údaje ze všech připojených zabezpečených objektů. V případě varování je na místo narušení vyslána zásahová jednotka. Rozsah poskytovaných služeb je dán dohodou s poskytovatelem PCO.
Bezpečnostní systém byste rozhodně neměli vypínat ve chvíli, kdy jste doma – např. v noci. Od toho tu je tzv. noční režim, který hlídá okna, vstupní dveře nebo pohyb po zahradě, zatímco vy spíte v ložnici. Potenciálně se tak můžete vyhnout nepěknému nočnímu setkání se zlodějem.
Bezpečnostní kamery jsou fakultativní součástí bezpečnostních systémů. Ne ve všech případech je jejich použití vhodné, ideální jsou zejména při zabezpečení větších průmyslových nebo obchodních objektů.
Kamery, které bývají součástí i některých pohybových čidel, mají velkou výhodu zejména ve vizuálním ověření poplachu. Pokud bezpečnostní kamery potřebujete, vybírejte celý systém – ne každý je totiž podporuje. Více informací o tom, co všechno moderní bezpečnostní kamery nabízí, najdete v článku Jaké jsou nejlepší chytré bezpečnostní kamery a co umí?
Máte-li dům, zabezpečení by rozhodně nemělo končit s jeho obvodovými zdmi. Pokrytí bezpečnostními kamerami a čidly pohybu je velmi důležité. Zde vybírejte taková, která dokáží odfiltrovat pohyb zvířat po pozemku. Například takový ptáček může natropit spoustu poplachů. Můžete tak být varováni ještě dříve, než se narušitel dostane k domovním dveřím.
Pro zloděje jsou okna tím nejočividnějším způsobem, jak se do objektu dostat. Je proto vhodné, zvláště u snadno dostupných oken v přízemí, využít více vrstev ochrany. Nejvhodnější je kombinace mechanických (tj. mříže, žaluzie, bezpečnostní sklo, bezpečnostní kliky…) a elektronických prvků, tj. nejrůznějších detektorů. Ty v případě narušení vyvolají poplach. Tato čidla buď magneticky detekují otevření oken, nebo reagují na zvuk úderu do skla, resp. jeho tříštění.
Dveře do bytu je potřeba chránit na více úrovních. Je to zásadní zejména ve vyšších patrech nebo bytových domech, kam se zloděj nemůže dostat oknem, což bývá zpravidla jednodušší. Proti vypáčení a rozbití pomohou nejrůznější bezpečnostní kování, odolné zámky a speciální bezpečnostní dveře. Elektronická čidla fungují na magnetickém principu a reagují na otevření dveří. V tu chvíli se spustí poplach. Chrání tak i před nenásilným vniknutím otevřením nezabezpečeného zámku.
Zabezpečení prostor samotných je ideální další vrstvou ochrany. Jeho základem by měly být bezpečnostní kamery a detektory pohybu (ty jsou ale vhodné pouze tam, kde by se ve vymezeném časovém úseku neměl nikdo pohybovat, např. tedy ve výrobní hale). Bezpečnostní kamery vám umožní potvrzení poplachu. Moderní pohybová čidla jsou schopná eliminovat falešné poplachy způsobené např. pohybem domácích mazlíčků nebo závěsů ve větru. Čidla pohybu nejčastěji fungují na principu mikrovln, pomocí nichž zachycují teplo z lidského těla a porovnávají je s teplotou pozadí.
Kromě včasného varování by měl být zabezpečovací systém schopný automaticky reagovat na vzniklou situaci. To se týká hlavně úniků vody a případně požárů. Pokud totiž do svého systému domácnosti zapojíte i nejrůznější chytré zásuvky a podobná zařízení, která na vzniklou situaci dovedou zaregovat. Při úniku vody tak např. vypnou její přívod, při požáru přeruší dodávku plynu nebo elektrického proudu. Ušetří vám tak výrazně větší škody.
Instalace požárního hlásiče, tzv. detektoru kouře, vám může ušetřit spoustu starostí. V zásadě funguje na základě dvou principů. Buď detekuje přítomnost kouře (obsahuje speciální komoru se světelným paprskem, na jehož změnu při průchodu kouřem čidlo reaguje), nebo reaguje na zvýšení teploty. Ty nejkvalitnější přístroje obě metody kombinují a zároveň přidávají i detekci jedovatého oxidu uhelnatého.
Prasklá hadice u pračky může způsobit velké škody. Čidlo úniku vody dovede varovat ještě dříve, než se ozve nerudný soused, kterému začne kapat voda ze stropu. K dispozici jsou dva typy čidel. Jeden funguje na principu plováku, který spustí poplach v případě vzestupu vody na určitém místě. Druhý typ využívá miniaturní čidla, která se dají zasunout např. pod pračku nebo myčku. Spodní stranu totiž mají opatřenou několika kontakty. Objeví-li se voda, dojde k uzavření obvodu a poplach se aktivuje.
