Nepříjemně horká léta se pomalu stávají nedílnou součástí i našeho podnebného pásma. Jakékoliv ochlazení je tak vítáno. Nejúčinnější jsou klimatizace, ty ale stojí více a nehodí se pro všechny prostory. Velmi dostupnou možností jsou ventilátory, kterých se prodává celá řada typů s různým výkonem i určením. Jak je ale správně vybrat a na co se u nich zaměřit?
Objem místnosti v metrech krychlových je jedním z nejzásadnějších parametrů. Kapacita místnosti – a také její typ (jiné nároky má kancelář, jiné kuchyně a jiné obývací pokoj) – totiž rozhoduje o tom, jak výkonný ventilátor potřebujete. Klíčovým číslem je údaj o tom, kolik vzduchu ventilátorem proteče za hodinu (tzv. průtok vzduchu). Obecná rada zní, že podle účelu místnosti by se měl vzduch v místnosti několikrát za hodinu vyměnit.
K tomu, jaký ventilátor budete potřebovat, dojdete snadno. Potřebujete znát objem místnosti v metrech krychlových (stačí vynásobit délku, šířku a výšku místnosti) a také koeficienty počtu výměn vzduchu udávané pro jednotlivé typy místností. Ty jsou následující:
Znáte-li všechny tyto údaje, k výběru ideálního výkonu ventilátoru dojdete snadno. Stačí si vynásobit objem místnosti koeficientem podle účelu dané místnosti a zjistíte, jaký průtok vzduchu by měl ventilátor mít. Například tedy, víme-li, že potřebujeme větrák do obytné místnosti o rozměru 40 metrů krychlových, měl by mít průtok vzduchu kolem 60 až 80 metrů krychlových.
Velikost větráku, resp. průměr vrtule (je-li jí daný typ vybaven) se projevuje na tom, jaký bude mít výkon, tedy kolik vzduchu jím proteče (viz výše). Liší se podle typů větráků, stolní bude výrazně menší než stropní. Běžný průměr ventilátoru u standardních domácích typů (stolní, stojanové atd.) se pohybuje od 30 cm do půl metru, ty profesionální, stropní, končí na 135 centimetrech.
Ventilátor je zařízení, u něhož se počítá s tím, že poběží delší dobu. Důležitá je proto i jeho energetická spotřeba neboli příkon. Jedná se o veličinu dávající na srozuměnou, kolik elektrické energie ventilátor spotřebuje za hodinu svého provozu. Čím vyšší příkon, tím vyšší bude i spotřeba. Platí též, že vyšší výkon si žádá i vyšší příkon. Příkon se u větráků pohybuje od 15 do 70 W.
Možnost volby intenzity větrání je další důležitou vlastností, kterou by měl dobrý ventilátor mít. Volba intenzity probíhá ve stupních, přičemž ty by měly být alespoň tři, což lze považovat za naprosté minimum. Samotná možnost volby intenzity se výraznou měrou podílí na našem komfortu při užívání ventilátoru.
Ventilátor se v letních měsících stává nedílnou součástí našich prostor, důležitým parametrem je tak i hlučnost. Nic totiž nedokáže například při práci či odpočinku rušit více než monotónní, výrazný hluk. Hlučnost ventilátoru se udává v decibelech (dB). Ačkoliv platí, že čím nižší hlučnost, tím lépe, v každém případě se rozhodujte podle toho, kde bude ventilátor umístěn – jiné nároky budou v kanceláři a jiné v ložnici. Podle míry hlučnosti můžeme větráky rozdělit do tří kategorií:
Stolní ventilátory jsou praktickým způsobem, jak si přinést osvěžení přímo k pracovnímu stolu. Díky svým rozměrům (průměr lopatek se pohybuje od 20 do 30 centimetrů) nezabírají na stole moc místa a také spotřebují málo energie. Jejich výkon není závratný, ale na základní osvěžení lidí kolem stolu nebo v menší místnosti bohatě postačí.
Stropní ventilátor rozhodně není nenápadné zařízení – v místnosti jej nepřehlédnete. Z toho důvodu se mění z užitečného přístroje v propracovaný doplněk interiéru. Velmi často jsou přímo kombinované s osvětlením a u dražších modelů bývají jejich lopatky dokonce dřevěné. Jejich velkou výhodou je vysoká účinnost a schopnost ochladit i větší místnosti.
Pokud nechcete ventilátor s rotujícími lopatkami a více dáte na design výrobku, řešením by mohl být sloupový ventilátor. Ten je tvořen úzkým sloupem o různé výšce s mřížkou nebo otvorem. Základna nasává vzduch, série lamel a menších vrtulí uvnitř násobí jeho objem a následně jej pod tlakem vypouští ven. Obvykle se klade důraz na vzhled a snazší zakomponování ventilátoru do interiéru. Často se totiž jedná o designově zajímavé kousky.
Stojanové ventilátory svým vzhledem velmi připomínají stolní variantu, obecně vzato však bývají větší, a tím pádem i výkonnější. Staví se na zem a jejich velkou výhodou je, že se dají přemisťovat. V případě potřeby je vždy snadno přenesete na určené místo. U tohoto typu obzvláště platí, že je třeba při jejich výběru hledět na stabilitu. Velkým plusem je tedy protiskluzová základna.
Podlahové ventilátory mohou svým vzhledem připomenout stolní variantu – a mnoho z nich je designováno tak, že je na stůl snadno postavíte – jsou však větší, výkonnější a bohužel i o něco hlučnější. Z tohoto důvodu jsou určeny spíše k průmyslovému použití, neztratí se ale ani v kancelářích. Jejich výhodou je velká účinnost a často i možnost pohodlného nastavení úhlu větrání.
Název USB ventilátory (setkáme se i s označením USB větráčky) je velmi výstižný: jedná se o poměrně malé stolní ventilátory napájené skrz USB konektor v počítači. Z tohoto důvodu jsou velmi praktické a vejdou se například do tašky k notebooku. Chladný vánek si tak můžete vzít všude tam, kde bude počítač, nebudete ani potřebovat zásuvku. Nelze ovšem počítat s příliš velkým výkonem.
Pokud potřebujete pomoci klimatizaci v autě, využijte ventilátory do auta. Jednoduše je upevníte do mřížky výdechu klimatizace nebo pomocí přísavky kamkoliv na palubní desku. Fungují nezávisle na klimatizaci či topení ve vozidle a k napájení se používá buď klasická autozásuvka, nebo USB. Na výběr je z mnoha různých rozměrů, na trhu jsou i takové, které se rozměry a výkonem vyrovnají stolní variantě.
Nechceme rozhodně malovat čerta na zeď, ale jistá nebezpečí ventilátory skýtají. Přece jen, lopatky ventilátoru rotují ve stovkách otáček za minutu a při takové rychlosti představuje nebezpečí i pouhý list papíru. Lopatky ventilátorů jsou nejčastěji plastové nebo kovové, rizika jsou o to větší. Základem je proto maximálně hustá ochranná mřížka ventilátoru, a to pokud možno natolik, aby jí neprostrčilo prst ani malé dítě.
Zejména u stojanových ventilátorů je důležitá i jejich stabilita. Je proto vhodné vybírat takové typy ventilátorů, které mají stabilní základnu a ideálně protiskluzové nožičky. U dražších modelů pak najdete čidlo, které otáčení automaticky vypne ve chvíli, kdy se mřížky ventilátoru někdo dotkne.
Zásadní je nemířit proud vzduchu přímo na sebe. Jakkoliv to může být příjemné, koledujete si o bolest hlavy, ztuhnutí svalů, bolesti zad, kloubů a v krajním případě i nachlazení. Je dobré tedy směřovat proud vzduchu například na stěnu, od níž se odrazí a částečně rozptýlí.
Výraznou nevýhodou ventilátoru je, že při dlouhodobém používání vysušuje vzduch. Doporučuje se tedy dodržovat pitný režim, případně před ventilátor umístit misku s vodou, která vzduch navlhčí, a tím i ještě více pocitově ochladí. Další nevýhodou je, že víří prach v místnosti. Pomůže častější vysávání a utírání ploch.