• Autor: Jan Vavřík
Vzpomínáte si, jak jste poprvé drželi v ruce ten šedozelený blok, který se do kapsy vešel jen s pořádnou dávkou dobré vůle? Byla to doba, kdy odeslání SMS působilo skoro slavnostně a první melodické pípnutí přitáhlo zvědavé pohledy kolem. Tlačítka jemně zacvakala, signál jste občas lovili jako zatoulanou minci a každé zazvonění uprostřed vyučování dokázalo vykouzlit směs trapnosti i hrdosti. Pojďme si znovu zavzpomínat na dobu, kdy Siemens patřil k těm, kteří udávali rytmus tehdejší mobilní revoluce.
Německý Siemens AG byl dlouhá léta jistotou v oblasti elektrotechniky a průmyslu. Měl za sebou výrobu ústředen, vysílačů i dalších komunikačních systémů. Přechod k mobilním telefonům tak nebyl žádným riskem, ale přirozeným pokračováním toho, co už značka uměla. Když se v osmdesátých letech začaly objevovat první mobilní sítě, Siemens do nich vstoupil s jasným cílem: přenést své zkušenosti i do kapesního světa.
Úplně první mobily Siemensu měly do dnešní elegance daleko. Byly velké, hranaté a připomínaly spíš malý kufřík než osobní zařízení. Nosily se asi tak pohodlně jako cihla s anténou. Patřily hlavně manažerům a řidičům, kteří potřebovali být stále „na příjmu“. Až nástup GSM přinesl výrazné zmenšení. Telefony získaly praktičtější tvary, typické ostré linie a pevnou konstrukci. Gumová tlačítka s jemným odporem při stisku dodala značce nezaměnitelný rukopis.
Siemens stavěl na odolnosti a jednoduché funkčnosti. Uživatelé to dobře znali — když telefon spadl na dlažbu a dál fungoval, jako by se nic nestalo, působilo to téměř samozřejmě. Postupně přibývaly nové funkce: SMS, hry, první barevné displeje i datové přenosy. Jenže svět mobilů zrychloval. Tempo vývoje bylo tak svižné, že by mu kdejaký sprinter mohl závidět. Siemens začínal ztrácet krok i marketingovou sílu. V roce 2005 přišel rozhodující okamžik. Mobilní divizi převzala společnost BenQ a telefony s logem Siemens se začaly vytrácet.
Siemens patřil mezi značky, které formovaly samotné začátky mobilní éry — od prvních „cihel“ až po elegantní modely udávající trendy své doby. Dokázal spojit technickou poctivost s odvahou inovovat a posunout mobilní svět tam, kde ho známe dnes. Modelů měl nespočet, proto vybíráme ty nejzásadnější a nejzajímavější — takové, které ovlivnily svou dobu. Protože oficiálních fotografií je jako šafránu, nabízíme alespoň naše skromné videovzpomínání.
Jeden z prvních masově rozšířených telefonů Siemensu. Nabídl solidní signál, jednoduché ovládání a robustní konstrukci, jaká k devadesátkám patřila. Byl to mobil, který lidé pořizovali jako svůj „první seriózní telefon“. Siemens S4 se stal důležitým milníkem v přechodu od analogových sítí k modernímu standardu GSM. Nabídl provoz v pásmu GSM 900, spolehlivé telefonování a konstrukci, která odpovídala robustnímu stylu tehdejší doby. Podporoval odesílání i příjem SMS zpráv, což tehdy nebylo samozřejmostí.
Siemens S10 patří mezi první telefony, které přinesly barevný displej a tím otevřely novou kapitolu v historii mobilů. I když tehdejší čtyři barvy – červená, zelená, modrá a bílá – nepůsobily příliš výrazně, už samotný fakt, že displej „nebyl jen šedý“, vzbuzoval nadšení skoro jako první domácí internet. Telefon zaujal také neobvyklým bočním ovládáním a moderněji pojatým menu, což ho odlišovalo od tehdejší konkurence.
Siemens S10 byl představen v roce 1997 a nabízel displej s rozlišením 97 × 54 pixelů, přičemž jeho hmotnost kolem 185 gramů odpovídala robustnějším konstrukcím. S10 pracoval v síti GSM 900, zvládal posílání i příjem SMS a nechyběla funkce hlasových poznámek.
Siemens SL10 se zapsal do historie jako první vysouvací telefon značky a jeden z prvních sliderů, které se objevily na evropském trhu. Jeho konstrukce s vysouvacím mechanismem působila na tehdejší dobu velmi moderně a umožňovala spojit kompaktní rozměry s pohodlně přístupnou klávesnicí. Design byl čistý, jednoduchý a v mnohém působil až futuristicky, což přitahovalo uživatele, kteří chtěli něco jiného než klasický tvar.
SL10 pracoval v síti GSM 900, zvládal posílání i příjem SMS a nabízel paměť pro několik desítek kontaktů, což tehdy naprosto stačilo. Jeho vysouvací část se pohybovala hladce a přidávala telefonu osobitý charakter — otevřít jej jedním plynulým pohybem bylo skoro stejně uspokojující jako prasknout bublinku na bublinkové fólii.
Siemens C25 patřil mezi nejdostupnější telefony své doby a rychle se stal volbou pro ty, kteří chtěli jednoduchý a spolehlivý mobil bez složitostí. Nabízel kompaktní konstrukci, přehledné ovládání a možnost měnit barevné kryty, což byla tehdy drobná, ale velmi oblíbená forma „osobizace“ telefonu. Podporoval základní funkce jako odesílání a příjem SMS, jednoduché menu a dobrou výdrž baterie — přesně to, co většina uživatelů na začátku tisíciletí potřebovala.
C25 byl symbolem mobilu, který si mohl dovolit téměř každý, a své místo si našel u studentů i lidí, kteří chtěli prostě volat a psát bez zbytečné omáčky. A když jste mu nasadili nový kryt, měl člověk skoro pocit, že právě vyšel z obchodu s úplně novým telefonem — jednoduché časy měly svoje kouzlo.
Siemens C35i patřil k telefonům, které si získaly oblibu rychle a téměř bez námahy. Nabídl WAP, pohodlnější psaní SMS a menu, jež působilo přirozeněji než u většiny tehdejší konkurence. Díky nízké hmotnosti a kompaktnímu tvaru se držel skvěle v ruce a při běžném používání působil spolehlivě a nenáročně — přesně tak, jak uživatelé na přelomu tisíciletí potřebovali.
Telefon podporoval GSM 900/1800, měl solidní výdrž a nabízel funkce, které dávaly smysl všem „běžným uživatelům“ — od studentů až po lidi, kteří prostě chtěli, aby mobil fungoval, když ho potřebuji. C35i si získal pověst ideálního spojení ceny, výkonu a spolehlivosti.
Siemens M35i byl určen pro všechny, kdo potřebovali telefon, který se hned tak něčeho nezalekne. Vycházel z modelu C35i, ale dostal pevnější konstrukci, pogumované části a zvýšenou odolnost proti prachu a nárazům. Nebyl to mobil na parádu — byl to spolehlivý pracant, který zvládl běžné pády i trochu drsnější zacházení, aniž by se tvářil dotčeně.
M35i podporoval GSM 900/1800, nabízel vibrace, výdrž vhodnou na celodenní provoz a všechny funkce, které uživatelé znali z C35i. Právem se stal oblíbeným u řemeslníků, techniků, sportovců a vůbec všech, kteří potřebovali telefon, jenž přežije i situace, kdy by jiné přístroje raději zůstaly doma.
Siemens SL45 byl telefon, který v roce 2000 působil jako malý technologický zázrak. Šlo o první přístroj značky vybavený MP3 přehrávačem a slotem pro paměťovou kartu MMC, takže jste si poprvé mohli nosit hudbu přímo v mobilu — něco, co tehdy působilo skoro neuvěřitelně.
Telefon kombinoval elegantní kovový vzhled, nečekaně pokročilé funkce a možnost rozšíření, kterou mnohé konkurenční modely nenabízely. Není divu, že ho dodnes fanoušci řadí mezi absolutní špičku značky Siemens. A kdo ho tehdy používal k poslechu MP3, ten měl pocit, že drží něco jako kapesní hudební přehrávač budoucnosti — jen ještě bez nutnosti platit předplatné. O rok později navázal na úspěch tohoto modelu telefon SL45i.
Siemens C45 patřil mezi velmi oblíbené telefony nižší střední třídy a rychle si získal pověst „mobilu, který zvládne všechno, co člověk opravdu potřebuje“. Nabízel pohodlné ovládání či možnost měnit přední panely, což uživatelům dovolilo telefon snadno oživit novým vzhledem. Díky nízké hmotnosti a jednoduchému rozložení tlačítek se s ním pracovalo přirozeně a bez zbytečného učení. Pravda ale je, že kdo měl o něco větší prsty, ten se u těsně umístěných šipek občas pořádně zapotil.
C45 podporoval sítě GSM 900/1800, měl solidní výdrž a poskytoval všechny funkce, které tehdy hrály roli — SMS, organizér, jednoduché hry i možnost základního přizpůsobení vzhledu. Není divu, že se stal oblíbeným hlavně mezi studenty: byl dostupný, spolehlivý a působil stylově, aniž by to zatížilo peněženku.
Siemens SL55 patřil k telefonům, které zaujaly už na dálku. Byl to drobný vysouvací model s elegantním tvarem, který tehdy působil jako módní doplněk stejně jako technologická vychytávka. Velmi kompaktní konstrukce spolu s charakteristickým sliderem udělaly z SL55 jeden z nejstylovějších telefonů, jaké Siemens kdy vyrobil.
Přístroj podporoval polyfonní melodie, nechyběla ani podpora Javy, takže si uživatelé mohli stáhnout jednoduché hry či drobné aplikace. Díky malým rozměrům a dobře rozvrženému ovládání se s ním pracovalo překvapivě pohodlně, přestože byl doslova kapesní.
Na tento telefon jsem se osobně velmi těšil. Siemens SX1 se nebál být jiný. Šlo o první skutečně „chytrý telefon“ postavený na systému Symbian OS, takže nabízel možnosti, které tehdejší běžné mobily zdaleka neznaly — velký displej, integrovaný fotoaparát, slot na paměťovou kartu a možnost instalovat aplikace i pokročilejší hry. Právě tato otevřenost dělala ze SX1 zařízení, které posouvalo hranice mobilní techniky.
Nejvíc ale zaujal svým netradičním ovládáním. Klávesy rozmístěné po stranách displeje působily na první pohled neobvykle, ale dodaly telefonu osobitost, kterou žádný jiný model tehdy nenabízel. Ovšem musím doznat, že mi brzy toto rozložení kláves lezlo na nervy. SX1 byl ovšem nejpokročilejším mobilem od Siemensu své doby.
Siemens C65 patřil ve své době k velmi oblíbeným modelům nižší střední třídy. Nabídl barevný displej s jasnou grafikou, vestavěný fotoaparát a moderní menu, které se ovládalo rychle a intuitivně. Konstrukce byla lehká, dobře se držela a telefon podporoval sítě GSM 900/1800, takže spolehlivě fungoval v celé Evropě.
Model poskytoval SMS i MMS, jednoduchý organizér, polyfonní melodie a možnost nahrávat si vlastní obrázky či vyzvánění. Nechyběla ani Java pro drobné hry a aplikace, což bylo v této třídě vítané plus. Díky příznivé ceně a solidní výbavě se stal C65 oblíbenou volbou mladých i uživatelů.
Siemens M65 byl model se zvýšenou odolností, navržený pro uživatele, kteří potřebovali telefon odolný vůči drsnějším podmínkám — konstruktéři Siemensu tomu dali kovový rám, tělo odolné vůči prachu i vlhkosti, a robustní vzhled. Displej s rozlišením 132 × 176 px a 65 000 barvami, VGA fotoaparát, sít’ GSM 900/1800 (někdy i 1900) a nízká hmotnost činily z M65 výjimečný model pro rok 2004.
Telefon podporoval SMS, MMS, Java aplikace i jednoduchý webový prohlížeč – funkce, které tehdy v odolné kategorii nebyly běžné. Díky tomu se stal oblíbenou volbou mezi techniky, sportovci i outdoor nadšenci, kteří nechtěli kompromisy.
Siemens S65 byl skutečnou vlajkovou lodí značky a v roce 2004 představoval to nejlepší, co Siemens dokázal nabídnout. Telefon přinesl 1,3Mpx fotoaparát, kvalitní barevný displej a podporu paměťových karet RS-MMC, což uživatelům umožnilo ukládat více fotografií i souborů než u dřívejších modelů. Nechybělo ani Bluetooth, takže bylo možné přenášet data nebo používat bezdrátové handsfree — funkce, která tehdy jasně mířila do vyšší třídy.
Kombinace elegantního designu, solidního výkonu a bohaté výbavy dělala ze S65 telefon, který působil moderně a profesionálně. Byl to model, kterým jste se mohli bez obav pochlubit — nejen vzhledem, ale i tím, co uměl. S65 tak právem patřil k vrcholům vývoje Siemensu a dodnes je považován za jeden z nejlepších prémiových telefonů značky.
A tak, když se dnes ohlédneme zpět, uvědomíme si, že Siemens nebyl jen „další značka na trhu“. Byl to průvodce první mobilní generace — doby, kdy se telefony nepředháněly v megapixelech, ale ve výdrži, spolehlivosti a tom neobyčejném pocitu, že si nosíme budoucnost v kapse. Časy, kdy MP3 v mobilu byla malá senzace, barevný displej technologický skok a výměnný kryt drobný luxus.
A i když dnes žijeme ve světě chytrých telefonů, které zvládnou skvěle fotit, přehrávat filmy nebo nahradit počítač, v šuplících a pamětech mnohých z nás dál odpočívá nějaký ten Siemens. S odřeným plastem, unavenou klávesnicí, ale s příběhy, které se do něj vešly. Možná už nikdy nezazvoní. Možná ani nenaběhne. Ale to nevadí. Stačí ho vzít do ruky — a všechno je zpět.
Siemens uměl být nenápadný i odvážný zároveň. Někdy působil jako poctivý pracant do terénu, jindy jako stylový doplněk, který jste s lehkou hrdostí vysouvali z kapsy. Jeho telefony se nebály pádů ani trochu drsnějšího zacházení — a přesto v sobě měly zvláštní, neokázalé kouzlo. Kouzlo doby, kdy technologie nebyla o rychlosti a megapixelech, ale o jednoduchosti, spolehlivosti… a možná i o kousku osobnějšího vztahu k věci, kterou jsme nosili každý den u sebe.
