Chcete mít pohodového psího parťáka, který bez problémů vychází s lidmi i ostatními psy a dobře se přizpůsobí vašemu životnímu stylu? Socializujte ho na lidi, ostatní psy, různá prostředí i situace. Věnovat čas a energii výchově vašeho psího kamaráda se vám rozhodně vyplatí.
Určitě jste se již setkali se psem, který agresivním, zkratovitým chováním reagoval i na zcela běžné situace nebo podněty. Takový špatně socializovaný pes je nebezpečný jak sobě, tak svému majiteli a celému okolí.
Jak poznáte správně socializovaného psa? Takový pes zůstane v klidu, netahá a neštěká, když potká jiného psa. Nemá strach z projíždějícího auta a zachová klid i v tramvaji plné lidí či na rodinné oslavě s kupou dětí, a dokonce se s nimi i pustí do hraní.
Také byste chtěli mít takového psa? Naučte se psa správně socializovat.
Nejdůležitější fáze socializace sice začíná již ve štěněcím věku, kdy psa postupně seznamujete s lidmi, věcmi, různými podněty, situacemi i s neznámým prostředím, ale probíhá prakticky celý život a na zlepšování psího chování tak není nikdy pozdě.
Pes by se měl stát přirozenou součástí vaší rodiny a smečky, přizpůsobit se vašemu životnímu stylu a zapojit se do vašich aktivit. Proto se musí naučit všechna pravidla a také by je měl respektovat a ochotně dodržovat.
Nejdříve mu ale musíte správné chování ukázat a se všemi pravidly ho seznámit – socializovat ho.
Pes potřebuje poznat a zažít všechny možné situace, věci, zvuky, které patří k vašemu společnému životu. Správnou socializací získáte dobře vychovaného a bezproblémového psího parťáka.
Připravte se na to, že socializace psa je běh na dlouhou trať, že každý pes je jiný a na zvládnutí socializace potřebuje čas. Psa musíte neustále seznamovat s novými věcmi, zvuky, situacemi či podněty, zvlášť pokud se svým psem žijete ve velkém městě nebo hodně cestujete.
Nezapomínejte na místa s velkou koncentrací lidí, jako jsou nádražní haly, ale i na tak běžnou věc, jako je čekání před obchodem. Zařaďte do výcviku i výtahy nebo jízdu autem či vlakem. A samozřejmě návštěvu veterináře s nutnou manipulací. A také parky a psí louky. Socializace s ostatními psy si zaslouží samostatnou kapitolu.
Socializace je součástí výchovy psa a stejně jako u výcviku potřebujete znát její pravidla. Základem správné socializace je ale vaše schopnost pozorovat a číst psí signály a chování a respektovat je.
Pokud se váš pes při setkání s jiným psem necítí dobře, nenuťte ho, aby se s ním hned kamarádil, a raději odejděte kousek dál a dejte mu čas, aby se rozmyslel, zda to ještě jednou zkusí, nebo si seznamování nechá na příště.
Pokud totiž budete psí signály přehlížet, donutíte svého psa k tomu, aby stresovou situaci řešil sám, a to vrčením nebo i kousnutím.
Předvídejte složité situace, připravte si předem jejich správné řešení. Za všech okolností se snažte zachovat klid a jděte svému psovi příkladem.
I váš pes potřebuje kamarády. Nejlépe takové, které už dobře zná, ví, co od nich může čekat, a těší se na ně. Kromě běhání a hraní mu pomohou i přirozeně rozvíjet jeho sociální chování. Pro začátek jsou ideální procházky s jedním dobře vychovaným psím kamarádem někde v přírodě. Psi si chvilku hrají, běhají, pak objevují zajímavé pachy a nosí aport.
Postupně se pak seznamuje se psy v městských parcích, kde je situace o něco složitější. Je zde velké množství psů různých plemen a je také větší pravděpodobnost, že zde setká i se špatně vychovaným psem.
Nejste-li si jistí, jak na sebe budou psi reagovat, můžete se postavit mezi ně a vytvořit tak bariéru, přes kterou se mohou očichat a opatrně se seznámit. Slušně vychovaný pes se k cizímu psovi nepřibližuje přímo, ale obloukem.
Pokud se vám zdá, že by situace mohla být pro vašeho psa příliš složitá, požádejte majitele, aby si svého psa přivolal, nebo v klidu a pomalu ustupte a udržujte od něj dostatečnou vzdálenost. Přiblížil se k vašemu psovi jiný pes a on si ho dokáže nevšímat? Právě v tom okamžiku psa odměňte, když udělal něco správně.
Období do 7 týdnů věku je pro socializaci štěněte velmi důležité, a právě minimálně do tohoto věku by štěně mělo zůstat se svou matkou a sourozenci u chovatele. Tam se totiž naučí začlenit do hierarchie a správně se chovat k sourozencům.
Pro socializaci štěněte je ideální najít si, kromě štěněcích kamarádů, i nějakého staršího a vychovaného psího parťáka, se kterým bude štěně objevovat svět, učit se od něj správné psí chování. Starší pes ho, na rozdíl od jiných štěňat, dokáže i usměrnit, pokud se nechá při honění a hraní příliš unést.
Ukažte štěněti vše, co patří do jeho prostředí a co vás napadne. Postupně ho seznamujte s různými dopravními prostředky i s jinými domácími zvířaty a vezměte ho do lesa. Pomocí vodítka jeho chování usměrňujte. A pokud se chová správně, zaslouží si samozřejmě odměnu.
Učte štěně zvykat si i na nepříjemné podněty, jako je návštěva veterináře. Mělo by si nechat sáhnout na tlapky, nechat se položit na bok, podívat do uší, prohlédnout oči, otevřít tlamu atd. A pokud spolupracuje, zaslouží si vždy pamlsek.
Snažte se také předvídat a vyhnout se krizovým situacím, které by mohly štěně vyděsit. Pokud už k takové situaci dojde, zachovejte klid a chovejte se přirozeně. Jste vůdce smečky a štěně se s vámi musí cítit v bezpečí. Pochopí, že se neděje nic hrozného, když páneček je v klidu.
Pokud se štěně bojí projít kolem jiného psa nebo má třeba strach z projíždějícího autobusu, nelitujte ho ani ho neberte do náruče, ale zkuste odpoutat jeho pozornost hraním nebo pamlskem.
Čím později se socializací psa začnete, tím náročnější to bývá. Navíc dnešní prostředí je pro psy obecně velmi náročné. Pokud si například berete staršího psa z útulku, je důležité vědět, z jakého prostředí pes původně pochází a s jakými podněty byl dosud zvyklý se setkávat.
Běhal-li pes volně po zahradě, toulal se, nemá naučené základní povely, nebyl zvyklý chodit na vodítku, nikdy neviděl tramvaj, ulice plné lidí či rušnou křižovatku, pak si rozmyslete, zda máte čas a dostatek zkušeností i schopností takového psa správně socializovat pro život ve městě.
Určitě můžete i starého psa naučit novým kouskům, ale připravte se, že to potrvá déle.
Určitě jste se už setkali s velmi malým psem, například s čivavou, která napíná vodítko a zuřivě štěká na všechno kolem, až máte strach, že vás nebo vašeho psa pokouše. Je to typický případ nezvládnuté socializace.
Čivava je sice malá a může se právem cítit ohrožená. Ale takové chování je vždy nutné zastavit. Ne každý pes si totiž agresivní chování nechá líbit a mohlo by se stát, že vezme výchovu čivavy do svých rukou a zubů.
Proto je velmi důležité zvolit správný přístup k socializaci. Jako majitel malého psa musíte správně číst jeho chování. Nebudete-li respektovat jeho signály, bude se cítit ohrožený a bude agresivní, víceméně ze zoufalství.
Pokud se váš pes jiného psa bojí a krčí se vám u nohou, ukažte, že jste vůdce smečky a že je s vámi v bezpečí. Požádejte majitele ostatních psů, aby si své psy zavolali. Pokud se váš malý pes bude cítit v bezpečí, bude mít i větší chuť seznámit se s jinými psy a postupně získá i zdravé sebevědomí.
Špatně socializovaný pes nepřiměřeně reaguje i na zcela běžné situace. Tím trpí jak pes, tak i jeho okolí. Proto se energie investovaná do výchovy a socializace psa rozhodně vyplatí. Odměnou vám bude pohodový psí parťák, který nemá problém setkávat se s lidmi či jinými psy a s přehledem zvládne jak procházku lesem, tak třeba jízdu tramvají.
