I letos se konal další ročník Pizza Day na počest historicky první známé peer-to-peer bitcoinové transakce v reálném světě. Šlo o uspokojení hladu ve formě dvou pizz za celých 10 000 BTC. A jelikož se dnešní používání bitcoinu od původního záměru nestátních peer-to-peer peněz citelně oddálilo, sešli se přední bitcoinoví nadšenci a experti, aby se pobavili o tom, jak celou věc vrátit do starých kolejí. My jsme byli u toho a máme pro vás podrobnou reportáž.
Pojem „Pizza Day“ označuje 22. květen 2010, kdy si floridský programátor Laszlo Hanyecz koupil dvě pizzy od Pizza Johns za deset tisíc bitcoinů (BTC). Šlo o jeden z prvních nákupů v době, kdy bitcoin neměl téměř žádnou hodnotu. Dnes se obvykle tento den interpretuje jako jedna z největších chyb v dějinách, protože dnes by deset tisíc bitcoinů mělo hodnotu téměř šest miliard korun – a tak se běžně tvrdí, že přesně to je důvod proč „držet a držet“ – hodlovat.
Problém je v tom, že tohle je perspektiva lidí, kteří nechápou bitcoin jako alternativu k fiat měnám (těm založeným na důvěře ke státu a jejich centrálním bankám), ale spíš jako investiční nástroj. Něco, s čím se ale neobchoduje, co ale nemá žádnou hodnotu – a proto lidé zabývající se vývojem distribuovaných kryptoměn nepovažují pizza day za něco varovného či hloupého, ale naopak za přelomový okamžik, kdy se ukázalo, že bitcoin může sloužit jako nástroj směny.
Většina vývojářů kryptoměn obvykle masivně nezbohatla, protože jak pravil vývojář Juraj Bednár, „většinou nakupovali za osm dolarů a prodávali, když byl bitcoin za šestnáct“. Komunita kolem bitcoinů řeší spíš jejich reálnou použitelnost, transakční náklady a propustnost sítě, bez které by bitcoiny nebyly ničím jiným než shlukem dat na blockchainu.
2 days
— Pizza Day Prague #pizza2pizza (@PizzaDayPrague) May 23, 2023
19 talks
7 workshops
3 panel discussions
260 🍕
400 🍺
~1000 ⚡️ transactions
The pizza2pizza conference is over 🖤 pic.twitter.com/pZWcHXUQVc
Osobně jsem se zajímal o to, jak se názor komunity posunul po velkých katastrofách předchozího roku, ať už to byl pád FTX, pád stablecoinového projektu Terra/Luna, likvidace Three Arrows Capital a dalších problémech roku 2022. Ptát jsem se nakonec nemusel, protože z přednášek a diskusí jasně vyplynulo, že komunita preferuje právě distribuovaný model P2P (peer-to-peer) a sekvenci katastrof vnímá jako přímý důsledek snahy centralizovat směnu kryptoměn do obrovských směnáren, kde se majitel kryptoměn musí fakticky vzdát své kontroly nad měnou pro to, aby mohl na burze obchodovat.
Kryptokomunita nemá ráda nezodpovědné ambiciózní spekulanty, jako je Sam Bankman-Fried, nemá ráda nagelované debílky, kteří se natáčí před svým Ferrari a slibují svým fanouškům úžasné výnosy z jejich nejnovější právě emitované kryptoměny (které se v komunitě nazývají „shitcoiny“), a dokonce ani Elona Muska, jehož výroky spíš otřásají světem kryptoměn, než aby pomáhaly jeho stabilitě. Část těchto projektů byly čisté podvody, mnoho z nich bylo vedeno zcela nezodpovědně – a jenom poškodily pověst kryptoměn.
Jádrem uvažování vývojářů a kryptopunkové komunity je snaha zbavit se státní kontroly a ideálně jakékoliv interakce se státem, prosazovat kryptoměny jako měny a šířit je tam, kde státní zvůle znemožňuje přístup k normálním finančním službám, jako například v Africe. Zabývají se reálnými problémy, jako je rychlost, důvěryhodnost a cena transakcí a také jak se vyhnout státním regulacím. Jak poznamenal Exiledsurfer, „nevadí mi, že stát zakazuje kryptoměny, ale opravdu se děsím, že by jim začal pomáhat“.
Velkým problémem katastrof roku 2022 bylo to, že mnoho zájemců začalo považovat kryptoměny za investiční nástroj a začalo s nimi pracovat tak, jak byli zvyklí, tedy přes velké centralizované prostředníky, kteří ale na rozdíl od běžných bank nebyli vůbec regulovaní a ani pojištění. V podstatě tak „zkombinovali ty nejhorší vlastnosti kryptoměn a centralizovaných organizací, aniž by získali jakékoliv výhody“.
Ve světě dochází k postupné stabilizaci, shitcoiny mizí v propasti dějin – a reálné obchodování se soustřeďuje na bitcoin (BTC), ethereum (ETH), litecoin (LTC) a na tak zvané stablecoiny, u kterých se eliminují cenové výkyvy (volatilita), a proto bývají preferované firemními zákazníky.
Vývojář Juraj Bednár se ve své přednášce Cypherpunk visions and trends 2023–2025 zaměřil na otázky vývoje v nejbližších letech. „Spousta lidí se orientuje jenom na ceny bitcoinu a nezajímají se o kryptopunk a kryptoanarchii,“ konstatoval. Na to, aby ekosystém prosperoval, ale „nestačí jenom držet bitcoin a čekat, musíme zasadit nějaké květiny a stromy.“
Kryptoanarchie není o zbohatnutí, ale o svobodě. „Některé země se snaží majitele bitcoinů odrbat, jiné se je snaží přilákat: deregulací, zjednodušením imigrace, umožněním inovací.“ Současná představa mnoha vlád států je ta, že stát dělá zákony a ostatní jsou povinni je poslouchat. „Naše vize je spíš supermarket, kde nám státy ukazují svoje nabídky a my si vybíráme, které prostředí nám vyhovuje nejvíc.“
Koncept digitálního nomádství se opírá o nové životní styly. „Nepotřebujeme pro práci kanceláře, můžeme se stěhovat za příležitostmi.“ Cílem je VONU (VOluntary Not vUlnerable), osobní strategie dosažení nezranitelnosti ze strany ostatních, kteří se snaží individuální svobody omezovat. „Cest je hodně, máme van nomadism (cestování po světě ve vlastním obytném voze), digital nomadism (práce odkudkoliv prostřednictvím internetu), perpetual travellers (skutečný kosmopolismus) nebo cyphersphere nomads (cestování s tím, že životní prostředky jsou vázány hlavně v podobě kryptoměn).
Digitální nomádství je přitom dnes rozšířenější, než by se mohlo zdát. „Kdyby digitální nomádi existovali jako národ, byla by to 41. největší země (mezi Kanadou a Marokem) a 38. nejúspěšnější ekonomika (mezi Portugalskem a Saúdskou Arábií). Je to reálná ekonomická síla, pro kterou má smysl nabízet služby, včetně anonymity engineering (zajišťováním anonymity) a anonymous cooperation (anonymní spolupráce). I bitcoin takhle vznikl: Satoshi, cypherpunk wallets, AnonDAO – to vše odstraňuje status signaling a mění to společnost na méně hierarchickou.“
Zatímco ekologistická levice vidí budoucnost v posilování role státu, kryptopunk považuje za problém stát jako takový. „Cílem je shortovat stát – fiat měny ničí inflace, vznikají alternativní trhy pro nedostatkové zboží, vznikají informal economies a otevírají nám cestu z regulačního pekla. Stabilita peněz je jenom iluze, svět už není stabilní. V současnosti je třeba rozvíjet služby pro paralelní finanční systém: pro služby bez pasu, unbanked (bez přístupu k bankovním finančním službám nebo odmítající bankovním finanční služby) nebo banked but pissed, tedy lidi, kterým vadí, že banky zasahují do věcí, po kterým jim nic není.“
V současnosti se regulace mění na nástroj kontroly, například vývojáři hackerského nástroje Flipper Zero použili pro svoje financování Kickstater, ale Paypal jim zablokoval účet. V některých případech se finanční instituce rozhodují omezit služby samy, v jiných případech jde o důsledek státní regulace. „Regulace je v zásadě státní útok na jednotlivce prostřednictvím finančních institucí.“ Opravdu rezistentní alternativou jsou obchody peer-to-peer, centralizované směnárny představují problém, jsou státem sledované a regulované, zatímco peer-to-peer není.“
Aktivisté bojují proti státní regulaci zaváděním systémů podporujících peer-to-peer, jako je Vexl, vznikem zprostředkovaných služeb (proxy merchants), jako je Kripton Market, Bitrefill a Coincards a také systémů pro úplnou směnu založenou jen na kryptoměnách (circular economies), jako je Bitejo a Particl.
Regulace ale nezasahuje jenom finanční služby, ale vlastně všechny centralizované služby, jako jsou app stores, online obchody pro aplikace. I u nich platí, že vlastník storu rozhoduje, co bude a co nebude nabízet, proto se aktivisté uchylují stále více k webovým aplikacím (Progressive Web Apps, PWA) a přichází renesance desktopových aplikací. „Místo stažení aplikací si prostě přidáte webovou aplikaci na domovskou stránku, vypadají a chovají se velmi podobně. Twitter PWA je ostatně lepší než originální Twitter.“
Cílem je eliminace netransparentních aplikací, technického bloatware, vytváření permisionless alternativ ke korporátním appstorům. V tom bude podle Bednára hrát velkou roli vzestup nových nástrojů: „Jde o přístupy low code a no code, tedy využití služeb s minimem programování a také AI generovaný kód.“ Mezi vhodné alternativy jmenoval WordPress a BudiBase (FOSS) a také moderní chatboty, kteří mohou fungovat jako náhrada klasických webů.
„Základem je transparence a nezávislost. Díky OpenSource AI si můžeme dělat vlastní modely bez supervize korporátu.“ Podle Bednára je důležité zbavit se korporátních aplikací, do kterých uživatelé nevidí a nemůžou je ovlivňovat. Komunitní aplikace, jako Noster, dovolují integrace Lightning payments pro výrobce obsahu, provozování vlastních uzlů distribuovaných služeb (home nodes), nabízí nezávislost na centrálních poskytovatelích služeb a VPN endpointy dovolují využívání služeb bez omezování poskytovateli internetu. Provozování nodů distribuovaných sociálních sítí omezí možnosti cenzury.
Nezávislost na systému je podle Bednára důležitá nejen v oblasti technologií. „Nejde jenom o finance, ale i o decentralizovanou produkci energie – je to investice a zároveň hedging proti změnám cen.“ Nezávislost se týká i osobního růstu: unschooling (zbavení se závislosti na vzdělávacím systému), osobní rozvoj, rozvíjení interpersonálních vztahů na dobrovolné bázi, respekt založený na společenském přínosu, a nikoliv sociálním statusu – to všechno nám dovolí žít svobodněji a šťastněji.“
Jaké bariéry existují pro opt-out? Co lidem brání, aby se decentralizovali? Podle Bednára to jen vypadá šíleně: zbavit se zaměstnání, odstěhovat se do Jižní Ameriky (oblíbená je Paraguay), zbavit se korporátních aplikací. „Ve skutečnosti to není až tak těžké, ale není to pro každého, je to pro ty naštvané a pro ty, kteří si nejvíc váží své svobody.“
Odchází hlavně ti, kteří jsou schopní pracovat odkudkoliv, typicky tedy IT vývojáři. „To vytváří brain drain ze Slovenska. Řešil to slovenský parlament, kde přišli s nápadem – měli bychom jim sledovat telefony, možná ve skutečnosti nežijí v Paraguayi!“ Podle Bendára volí stát jako prostředek pro boj s digitálním nomádstvím sílu: „Vlády začnou přitvrzovat, začnou vymýšlet více daní, půjdou po nomádství a budou se snažit zabránit migraci zavedením exit taxes: pokud se vzdáte daňové rezidence, bude se muset platit daň za vystěhování.“
Stát nemá rád, když mu odcházejí daňoví poplatníci, takže je šikanuje, jak to jenom jde: „Na hranicích se skenují značky aut a fotí se řidiči, aby se zjišťovala daňová povinnost.“ Daňových povinností se úplně zbavit nedá, jde i o jiné faktory, jako je individuální svoboda a jak moc se stát snaží ovlivňovat všechny aspekty lidského života.
„Ve skutečnosti se po opt outu změní málo, najdete si jinou pojišťovnu a podobně – zatím to je jednoduché. V žádné zemi nesmíte být déle než šest měsíců, ale to je jedno, žít se dá skoro kdekoliv na světě.“ Důležité je nevytvářet sledovatelnou transakční stopu, nepoužívat kreditky – preferuje se používání hotovosti (což je důvod, proč ji státy chtějí omezovat). Digitální nomádství je založené na snaze minimalizovat svoje interakce se státem, nic po něm nechtít a zařídit, aby stát nemohl chtít nic po vás.“
Lea Petras přinesla otázky týkající se nejen soukromí, ale také věrohodnosti při obchodování. Podle ní je nejcennější zálohou pro obchodování vaše reálná pověst, zkušenosti s tím, jak jste sami důvěryhodní. „Dnes existují možnosti, jak získat bitcoin, ale nejsou nijak skvělé (not great, not terrible). První možností jsou centralizované směnárny CEX (Centralized Exchanges), kde ale dochází k zásadnímu porušení soukromí. Druhou možností jsou decentralizované směnárny DEX (Decentralised Exchanges), tam ale obvykle už musíte mít bitcoin, aby se dal koupit bitcoin.“
Zvlášť ve světě je nákup kryptoměn postihován. „Říká se tomu tainting: pošlete někomu prachy do Singapuru, aby vám koupil bitcoin – a už jste označení v celém bankovním systému jako podezřelí.“ Podobný problém je s bitcoinovými automaty (ATM): je jich jen omezený počet, často je to limitováno zákonem.
U decentralizovaných směn je problém, jak se dostat mezi obchodující členy. „Jsou tu skupiny na privátních sítích, ale ty jsou uzavřené a obvykle se jen málo rozšiřují. A pak jsou tu skupiny na sociálních médiích, kde o sobě sdílíte prakticky všechno. Kdybych byla finanční policajt a chtěla bych si vysloužit prémie, vstoupila bych do takové skupiny a pak bych prošla jejího jednoho člena po druhém.“
Jaké je ideální řešení? „Peer to peer, Open Source, důvěrné komunikace (privacy aware) bez zachování stop.“ Dále popisovala aplikaci Vexl: „Je to aplikace, která vyžaduje přístup k číslu a kontaktům, protože nabízí obchody jen mezi kontakty kontaktů. Účastnit se může kdokoliv, je to zdarma.“ To, co je u aplikace důležité, je fakt, že je založena na reálné reputaci. „Nechcete být za hajzla mezi přáteli – proto se operuje v omezeném prostoru kontaktů. Je to trochu jako rande přes Tinder nebo zprostředkování pomocí vzájemných známých.“
Přestože má aplikace přístup ke kontaktům, ve skutečnosti zachovává soukromí. „Aplikace si ukládají jenom hashovaný graf, nedá se z něj poznat, zda kontakty vůbec používají Vexl. My fungujeme jen jako poskytovatelé hostingu, nedotýkáme se žádných transakcí a nemáme informace o obsahu platformy.“
Co vlastně znamená, že jsou transakce anonymní? To, že v nich nefigurují žádná jména: „Anonymous“ – „without a name“. „Když nikdo neví, co máte a za co utrácíte, nebude vás chtít okrást.“
Peníze jsou pro transakce důležité, protože „peníze jsou polovinou každé transakce.“ Žádná transakce není z povahy věci zcela anonymní, v transakčním řetězci je přítomná vždy minimální informace. Cílem je ale zajistit, aby se tato informace zbytečně nešířila dál.
Důležitým pojmem jsou podle Hillebranda fundamentální peníze (base money). Ty jsou hodnotné samy o sobě („good as is“) a lze je bez problémů směňovat. „Dnes skutečné peníze měníme za papírový certifikát, což už nejsou base money, je to prohlášení o nároku na base money. Samotný papír ale nemá extra velkou hodnotu.“ I papírové peníze dávají stále držiteli velkou kontrolu a anonymitu, ale stát už s nimi může manipulovat, například výměnou papírových peněz za jiné.
„Bitcoin je optimalizovaný na verifikaci transakce, ale vyžaduje velké sdílení informací, a i při malé transakční rychlosti má vysokou transakční cenu. Každá bitcoinové transakce je navíc otevřená celému světu.“ Bitcoin je totiž ze své povahy pseudonymní, nikoliv anonymní.
Jak limitovat informace o tom, co děláte? „Jednou z možností je generování nových adres a nových klíčů. I tak je možné ale detekovat, že adresy patří k sobě. Na to se dá přijít tím, že se z těch adres platí jedna a ta samá věc, navíc roste cena za verifikaci transakcí.“ Ještě horším nápadem je vsadit na málo rozšířené kryptoměny. „Specializované kryptoměny, i když zohledňují anonymitu, jsou z podstaty věci shitcoin. Mají jen málo uživatelů a je to snadno rozeznatelné.“
Podle Hillebranda je řešení v něčem jiném. „Je potřeba skrýt se v davu (hide in the crowd). V tom pomůže cojoin, spojení transakcí, kde stovky lidí platí stovky věcí. Samozřejmě můžete mít větší počet peněženek, mezi které rozložíte transakci, čímž její anonymitu zvýšíte. Transakčně to je stále plně verifikovatelné, ale nabízí to skutečnou anonymitu. Už dnes přitom umíme dělat transakce se 150–300 vstupy, je to použitelné.“
Tento typ transakcí je poněkud komplikovanější. „Jsou tam dvě platby, první jde koordinátorovi (server) a pak tam je standardní poplatek. Je to otázka volby, buď budete mít transakci rychle a levně, ale s nízkým soukromím, nebo si naopak zajistíte vysoké soukromí, ale budete platit vyšší poplatky.“
Costea představil časopis BTCTKVR (The Bitcoin Takeover). „Tenhle časopis je tu proto, aby rozbil FUD (Fear, Uncertainty, Doubt) tím, že se věnuje deseti nejpopulárnějším omylům, které se týkají bitcoinu.“ Tento časopis je k dispozici ve dvou podobách, digitální, která je zdarma, a pak tištěné, která je placená a je udělaná jako sběratelský artefakt.
Pro Costeu jde o výjimečný projekt. „Z osobního hlediska je to pro mě desetiletý milestone od dob, kdy jsem poprvé četl o bitcoinu – a vysvětluje, proč mi trvalo celé čtyři roky rozbít svoje vlastní pochybnosti o něm. Na technické úrovni je to souboj mezi člověkem a AI: ChatGPT napsalo FUD a potom přichází člověk, aby pomalejším a technicky méně efektivním způsobem vyvrátil všechny omyly a pomluvy, které vyvolávají strach a obavy. Z hlediska větší perspektivy jde o materiál, který byste měli dát svým rodičům a přátelům, kteří ještě váhají, aby pochopili, o čem je bitcoin a proč tu s námi zůstane.“
Cílem je přitom získat další miliardu lidí, kteří začnou používat bitcoin. „Tahle miliarda lidí má jenom velmi vágní znalosti o bitcoinu a jsou naprogramováni ke strachu a obavám. A ty nezaženou jenom memy o tom, jak to pořád poroste. Bitcoin má svoje problémy, ale překonáváme je s tím, jak ta věc časem roste. Není to zdaleka tak hrozné, jak se obávají, proto jim to je třeba vysvětlit.“
Bitcoin je podle Matějky něco mnohem většího, než jsou jenom peníze: „Mění pohled na celou společnost, je primárně o svobodě. Eliminuje prostředníky a je odolný vůči pokusům o zákaz.“
Matějka považuje bitcoin za „superior universal collateral,“ dokonalou univerzální zástavu. „Nejde jenom o půjčky. Bitcoin je likvidní, globální, dostupný 24/7, je digitální – a je programovatelný. Není třeba mít správce zástavy, dá se zablokovat smart kontraktem.“
Problémem je, jak zajistit likviditu a jak se vyhnout prodeji, protože prodej bitcoinu je zdanitelný. „Cílem je ho neprodávat, to nejen snižuje daňové náklady, ale také to zachovává potenciál na růst. Cílem je peer to peer půjčka přes peer to peer lending protocol. Nevyžaduje správce zástavy, je to bitcoin native tech a je open source. To by nám otevřelo svět bez prodeje bitcoinu, jen s jeho uzamykáním v rámci zástav.“ Matějka považuje za problém hlavně fiat měnu, která se znehodnocuje inflací, a považuje ji za nezbytnou jen pro krátkodobé transakce (#shortfiat).
Základním problémem je, jako u všech půjček, řešení sporů stran splácení, to je ale univerzální problém. „Někdy se stává, že i mezinárodní platební styk SWIFT selže a oni řeší konflikt formou eskalace na základě vyjádření obou bank, které dokládají, zda transakce z účtu odešla a zda dorazila na druhý účet.“ Řešením může být systém založený na reputaci, který dokládá, jak jsou protistrany důvěryhodné.
Většina bitcoinové komunity a kryptopunku je považována za „nerdovský ekonomický apokalyptický kult. Přitom je to naopak, každá vláda a korporace se chová tak, jako by se střílela do nohy.“
Otázkou podle něj je, kde sebereme další miliardu lidí pro bitcoin. „Rozvojový svět pokračuje s digitálními měnami proto, že nejsou tak svázaní jako Západ.“ (Podle ostatních přednášek jsou tu i jiné problémy, například v zemích s restriktivními vládami představuje bitcoin alternativu k nedostatkovým směnitelným měnám. Také je zde problém se sérií krachů kryptoburz a kolapsů NFT v roce 2022, které poškodily pověst kryptoměn a přivedly do potíží řadu lidí, kteří do nich na Západě investovali, toto téma se ale moc nediskutovalo.)
Exiledsurfer je přesvědčený o tom, že pokles zájmu o kryptoměny je jeden z důsledků pandemie: „Pořád jsme ještě nevylezli z ulity!“ Následovala diskuse o tom, v jaké technologické fázi se momentálně kryptoměny nachází. Exiledsurfer je v tomto směru optimista: „Pořád jsme úplně na počátku a teprve budujeme technologie. Řada aplikací teprve přijde, (jako komunita) to musíme zpřístupňovat dál, dalším zájemcům.“
Walshe se věnoval otázce digitálního umění, „software as a art“ – a nejen to, podle něj je software forma akčního umění, tedy takového, které proměňuje svět kolem nás. „Je to hluboké porozumění o tom, jak technologie a lidstvo může kooperovat společně.“
Walshe je původem softwarový vývojář a zabýval se aplikacemi pro bitcoin. To, co ho ale nakonec nejvíce oslovilo, byl koncept vyprávění. „Umění je vyprávění s pomocí objektů, je to komunikace, demonstrace emocí – a to je náš univerzální jazyk.“ To ilustroval na experimentálním abstraktním filmu s geometrickými tvary. Jde o film, kde trojúhelník a kolečko honí jiný, větší trojúhelník. Původně šlo o psychologický experiment Heidera a Simmela (1944), kde měli účastníci za úkol popsat, co se to ve filmu děje. Jenom málokdo to interpretoval jako náhodný pohyb abstraktních značek, lidé za děním většinou hledali příběh. „Jako lidé hledáme smysl světa v příbězích, proto si je konstruujeme!“
Jako příklad akčního umění uvedl The Stoned Virus (1987). Šlo o z hlediska bezpečnosti vlastně neškodný virus, napůl akční umění, které upozorňovalo na rizika šíření virových infekcí. Jiným příkladem je PGP (Pretty Good Privacy) kryptografie (1991), kterou vyvinul Phil Zimmerman. Tato kryptografie se stala trnem v oku státním a policejním složkám, takže už v roce 1993 se stal Zimmerman cílem vyšetřování, zda neporušil exportní embarga. Kryptografie patřila mezi limitované technologie, které se nesměly šířit a ani vyvážet, ale Zimmerman to obešel tak, že algoritmus vydal knižně: kniha byla chráněná svobodou slova. Základ PGP algoritmu byl tak populární, že se objevoval i jako potisk na tričkách!
Mezi problémové, ale výrazné projekty akčního umění patří i The Liberator Pistol, což byla první 3D tištěná zbraň. Její praktická užitečnost byla zvláště v USA velmi diskutovaná, ale projekt se rozvíjel, a například v Myanmaru rebelové používají jejího nástupce, FGC9, který se tam vážně tiskne a používá.
Mezi podobně disruptivní projekty patří i The Open Pankreas Project: „Medicínský bulšit nedovoluje komunikovat měřáku glukózy s inzulinovou pumpou. Tenhle projekt je hack, který to navzájem propojuje a zjednodušuje. Nesmí se to prodávat, ale můžete si to sami udělat.“
Walshe diskutoval dvojí podstatu technologie, která nepřináší jenom benefity: „Technologie nás odsunuje od přírody, odděluje nás od zvířat, to nese výhody, ale zrychluje se to a přináší nám to taky pocit atomizace a bezmocnosti.“ Bitcoin je podle něj příklad akčního umění v tom nejlepším slova smyslu: „Je to projekt, který začal fungovat mimo korporát, bez ředitelů a podobně. Přináší svoji vlastní story o tom, jak Satoshi Nakamoto vytvořil BTC, ať už je to pravda, nebo ne – a rozhodně mění svět.“
Od dob, kdy vznikl první bitcoinový blok, genesis block, se experimentovalo s tím, jak do něj ukládat data, která nesouvisejí s transakcemi. „Na blockchainu jsou texty, ale i obrázky včetně Bernankeho a taky tam je audio zakódované jako text. Je celá řada mechanismů, které tam dovolují ukládat podobný obsah, ale je to dobré pro bitcoin?“
Pokud jde o otázky, zda to je dobré, má jasnou odpověď: „Bitcoin je distribuovaný systém, je to otevřený systém a lidem se nedá zabránit, aby do toho dávali vlastní obsah.“ Podle něj není způsob, jak to zastavit, ale dá se to lidem zdražit.
Todd upozornil na to, že bitcoin dovoluje transakci s nulovou hodnotou, to je povoleno. „Máme tu Dust Rule – nebudeme tedy akceptovat transakce s příliš malou hodnotou?“ Poté popisoval metody, které dovolují do blockchainu ukládat informace, které nemají transakční charakter. „Jde například o OP_RETURN – okamžitý návrat, selhání skriptu. Dnes se to používá k vydávání malých objemů dat, dovoluje to uložit čtyřicet až osmdesát znaků textu.“
V okamžiku, kdy začali lidé ukládat do blockchainu informace, začala snaha tyto informace také hledat. „Existuje nástroj, který dovoluje dohledat texty, které lidi dali do blockchainu. Dnes jsme ale dál, dnes dominují hlavně inscriptions, což je forma obrázků.“ Schopnost vytvářet podobné věci souvisí s tím, že se upravil skript. „Dnes se dá ukládat velký skript – odstranily se limity, které činily problémovým starý skript.“
Otázkou je – dá se tomu bránit? Může fungovat cenzura? S tím, jak se objevily inscriptions, vznikl proti nim i odpor, ten je ale příliš omezený, a proto je nefunkční. „Cenzura na blockchainu je složitá, ne nemožná, ale rozhodně složitá. Vznikaly disrespector nodes, ale ty nebyly moc úspěšné, protože je bylo možné obejít.“
Dnes je snaha bránit vkládání podobných dat do blockchainu komplikovaná tím, že lidé, kteří vytváří podobné transakce, rozhodně nešetří na transakčních nákladech, „Je to soutěž o fees, lidé jsou ochotní zaplatit za nestandardní transakce mnohem víc. A nakonec ty peníze někdo přijme.“ Problémy s vysokými poplatky podle něj dnes tlačí všechno na Lightning network.
Novinkou jsou podle Todda BRC-20 inscriptions (Bitcoin Request for Comment), což není lidem srozumitelný text a zřejmě se používá jako popis pro finanční transakce, podobně jako je u analogického protokolu na ethereovém blockchainu. „O všem rozhoduje fee market,“ konstatoval „Jenom ten rozhoduje o tom, jaká data se budou publikovat. Inscriptions jsou zajímavé, ale jejich existence závisí na poplatcích.“
Určitý problém je v tom, že neomezené ukládání obsahu na bitcoin se může stát útočným vektorem pro někoho, kdo se pokusí bitcoin právně zablokovat. V současnosti řeší problém s PDF, které se objevilo na blockchainu a podle žalující strany porušuje licenční podmínky. „Technicky se nedá zabránit tomu, aby to publikovat nešlo,“ uzavřel přednášku Todd. „To otevírá prostor těm, kteří chtějí bitcoin napadat: budou tam nahrávat obsah, kvůli kterému pak sami budou žádat o zablokování bitcoinu jako služby.“
Akinbo je softwarový a bitcoinový vývojář původem z Nigérie. Patří mezi early adpotery, přečetl si v roce 2011 článek o bitcoinu, nevěřil jim a pokoušel se zjistit, v čem text neříká pravdu. „Nakonec jsem zjistil, že to funguje tak, jak se píše. „Získat první bitcoin bylo velmi komplikované!“
Je spoluzakladatelem institutu Kaala, kde vychovávají vývojáře pro Lightning network v Africe. „Naše potřeba je skutečný tvůrce“, vysvětluje. „Pro lidi v Africe je bitcon cool a zajímavý – představuje řešení jejich skutečných problémů.“
Základním problémem Afričanů je totiž najít způsob, jak platit – a to zvláště v mezinárodním platebním styku. Mezinárodní přesuny peněz byly téměř nemožné. Akinbo sledoval vzestup ekomerce, ale to, co šlo na Západě, byl v Africe problém. „Dokonce ani PayPal tam nefungoval! Měli jsme platformu eGold, která měla málo restrikcí, zřejmě proto, že šlo o zálohu zlatem, které se dalo nakonec převést na lokální fiat měnu. Nakonec se ale tato služba dostala pod palbu FEDu a byla ukončena.“
Pokud jde o bitcoin, byl k němu rovněž skeptický. „Nevěřil jsem tvrzením o tom, jak to funguje, chtěl jsem je vyvrátit, tak jsem si stáhl platební klienty, pořídil si BTC a vyzkoušel transakci s přítelem. Jenomže ono to fungovalo, fungovalo to dobře, tak jsem se rozhodl seznámit se s tím, jak to vlastně funguje.“
V Africe bylo několik kryptoevangelistů, ale jak lidi vzdělat a jak je pro bitcoin získat? „V té době se už těžilo málo, takže se bitcoiny musely kupovat, a to šlo složitě, protože se musel udělat americký Paypal, a teprve pak se z toho dal kupoval bitcoin.“ PayPal se neustále zhoršoval – a tak se rozhodl, že bude sám poskytovat místním službu na získání bitcoinů.
„První transakce jsem měl s Nigerijcem z Jižní Afriky, potom z Austrálie. Zájem rostl, postupně se to rozšiřovalo a po určité době začali nabízet podobné služby i jiní – vznikl místní trh s bitcoiny. Pro přesuny peněz do Afriky byl bitcoin ideální.“ Standardní postup, jak převádět peníze, byl velmi pomalý a nákladný. „V roce 2014 jsme byli v Ghaně s týmem v RbnB. Jeho majitelka byla v UK a měla jenom účet v librách, ve kterých žádala platbu. Za 30 minut jsme přišli na to, jak z Ghany poslat peníze, tak aby ona dostala libry na účet – a to ani nevěděla, že se používá BTC jako mezikrok! Globální podstata BTC dovoluje posílat peníze i lidem, kteří sami bitcoin nepřijímají.“
Základní problém Afriky je v tom, že je těžké a nákladné dostat se tam k finančním službám. „Většina finančních institucí má drastické poplatky. Ty žijí z poplatků z remitencí, kdy lidé posílají peníze ze zahraničí domů.“ Převod pomocí bitcoinu byl nejen rychlejší, ale také podstatně levnější, takže se přes něj začalo převádět stále více peněz. „Oficiální transfery přes banky klesaly ze 18 mld USD ročně na 5,5 mld a další rok už jenom 1,2 mld!“ Toho si samozřejmě finanční instituce všimly, takže v roce 2021 nigerijská centrální banka nařídila, že žádné banky nesmí poskytovat služby nikomu, kdo má něco společného s kryptoměnami.
Reakce tamní bitcoinové komunity ale nebyla kapitulace, ale naopak přechod na peer to peer transakce: „To byl náš P2P day! V tu chvíli se z toho stal velký průmysl a celé se to začalo šířit. Samozřejmě, banky tvrdí, že to děláme na svoje vlastní riziko!“ směje se. „Dneska se se zahraničím obchoduje hlavně v BTC. Nigerijská centrální banka má málo USD, takže určuje, který průmysl bude mít přístup k USD. Zájemce o dolary musí žádat o nákup centrální banku, tím můžou dostat preferenční kurz. Pro ty, kteří se dostali mimo preference, zbývá jenom BTC.“
V Nigérii přitom spousta lidí žije mimo horizont vlády. „Nemají doklady, nemají řidičák a nemají proof of adress. Některé domy jsou postavené tam, kde ulice nemají jména, nemají pasy – žijí mimo služby vlády, ale bitcoinu je to jedno! Proto to je zajímavé i pro malé uživatele.“
Alternativní finanční systém stojí na důvěře („trust networks“). Vznikají společenstva založená na reputaci – svět se může dnes od Afriky učit, jak něco podobného vytvořit v low trust prostředí, kde jsou podvody úplně běžné. „Existují dva typy skupin, které si navzájem poskytují služby. Tou první jsou otevřené skupiny, tam může kdokoliv. Druhou jsou uzavřené skupiny, kam zájemce musí uvést někdo, kdo je už členem skupiny. Záleží na sociálním grafu založeném na důvěryhodnosti: kdo do skupiny přivede nějakého podvodníka, má sám problém se skupinou. Každý jeden případ se v nich řeší, a to i pouze zpožděné platby.“
Budoucnost vidí Akimbo v tom, že si vychovávají a sponzorují vlastní vývojáře. „V Africe máme svoje vlastní problémy, které si chceme řešit po svém, svým vlastním vývojem. Afričané řeší problémy, které sami mají a které sami znají.“ Budoucnost kryptoměn vidí velmi zářivě: „Přes všechny problémy to řeší naše reálné problémy!“
Digitálních měn si všimli i politici v Nigérii. „Část bankéřů a vlády chce vytvořit vlastní verzi měny naira. Je možné, že státní zaměstnanci budou nuceni brát platy v digitální naiře. To, že se vláda pokusí vynutit si přijetí jejich digitální měny, ale přivede lidi naopak k větší adopci bitcoinu.“ Cílem lidí přitom není spekulace, ale uchování hodnoty a schopnost s kryptoměnami efektivně obchodovat, proto se hodně zajímají o stablecoiny.
Pojem „permisionless“ znamená, že se můžete podílet na vývoji systému, aniž by kdokoliv cokoliv schvaloval. Změny si může zavádět každý, o jejich přijetí ale rozhoduje komunita. „Na bitcoinovém protokolu je možné budovat nové aplikace a spolupodílet se na vývoji. Proč je permissionless důležitý? Dovoluje inovace, přináší finanční inkluzi, rezilienci a bezpečnost.“
V některých zemích není obvyklé mít bankovní účet, ale jsou země, které to požadují. Bitcoin to úplně neřeší, ale BTC je často jednodušší cesta, jak získat přístup k převodům peněz. „Pokud máte nápad, prostě ho udělejte. Permisionless systém nežádá o jakékoliv svolení.“
True permisionless nature je zvlášť důležitá v situaci, kdy se vaše snaha druhé straně nelíbí. „Když budujete otevřené systémy, stavíte je i pro své vlastní nepřátele. O úspěchu nerozhodujete vy a ani vaši nepřátelé: rozhoduje trh, uživatelé, komunita!“
Nejdůležitější inovace z poslední doby jsou tyto: Lightning network, LNURL, Hardware Wallets, Podcasting 2.0, News (staker.news). Pokud jde o budoucnost vývoje, je stále optimistou. „Permissionless vývoj se prosazuje i mimo bitcoin. Příkladem je Nostr, PWA (Progressive Web App), Open Source AI. Velmi významné jsou PWA, nelze je totiž cenzurovat přes appstore a podobné uzavřené distribuční platformy.“
Tou nejzásadnější otázkou je podle něj ta nejjednodušší: „Jak přilákat další vývojáře k vývoji bitcoinu?“
Open Source má fungovat jako alternativa k průmyslovým hráčům. „Obvykle předpokládáme, že mining je někde vzadu a funguje. Hashrate celé sítě je dnes zhruba 400 Eh/s, průměrný hashrahe na zařízení 50-100 Th/s. Základem sítě je zhruba osm milionů zařízení, které zajišťují blockchain.“
To, co je překvapivé, je fakt, že ten, kdo ovládá většinu těžby je Čína. „V Číně se dnes těžit nesmí, ale prakticky všechny minery jsou made in China, vyrábí je dvě nebo tři společnosti.“ To jediné, co se změnilo, je to, že se vlastní těžba přesunula do zemí, kde to není zakázané. „Stále ale platí, že jenom dva nebo tři faby umí dělat čipy pro minery!“
Anatomie mineru vyžaduje, aby stroj byl stále aktivní. Miner má řídící desku, která rozděluje úkoly, hasboardy jsou specializovaná zařízení, která neustále zpracovávají vstupy. „Mining se nemůže zastavit, hashboards stále jedou.“ V tom podle Čapka není problém, ta zařízení jsou tak nastavená.
Problém je v něčem jiném. „Na začátku se daly sehnat zdrojáky pro software, který jel na ASICu. Dalo se do toho nalogovat jako root, existovaly k tomu datasheety i zdrojáky. Dnes je to jiné: používá se Secure Boot, žádné nebo limitované SSH, zdrojáky neexistovaly.“ Částečně je tato změna vysvětlována jako snaha o bezpečnost: „Existovaly viry pro ASICy, používalo se to pro kradení výkonu a pro přesměrování odměny na cizí účty. Přečerpávaly hash rate jiným klientům, na minerech si viry zakládaly nové účty, kam mířil ukradený hashrate.“
Secure Boot je jednosměrný proces, v paměti je klíč, který je potřeba, aby systém naběhl a akceptoval řídící software. „Je to mrhání vývojovými zdroji, nepublikují zdrojáky, přestože vycházejí z GPL licence, čímž ji porušují!“ Podle Čapka by měl být Secure Boot volitelná uživatelská vlastnost, každý by se měl rozhodnout pro to, jaký firmware bude používat. „Velkým pokrokem je Stratum V2, je to cesta vpřed pro mining. Původní verze komunikace byla plaintext a tak bylo možné viry krást. Dnes máme jiné cesty, zvýšení bezpečnosti, decentralizace, zvýšení efektivity těžby.“
Proto vyvíjejí vlastní projekt braiinsOS, což je plně Open Source systém založený na Linuxu – fully open source. Problém je v tom, že průmyslové minery používají neférové výhody, například v roce 2019 se objevila funkce AsicBoost, která po aktivaci snížila spotřebu o 15 %. Tato volba nebyla dostupná pro domácí uživatele, šlo o neférovou výhodu pro firemní zákazníky.
Jejich vlastní miningový software Bosminer (BOS+ firmware) má problém v tom, že ho není možné na nové ASICy instalovat. „Měli bychom si dělat vlastní hardware, i ty předchozí zkrachovaly,“ konstatuje. „To komunita si dělá protokoly, takže řešením je přestat si stěžovat a pustit se do toho.“
Vývoj hardware vlastního mineru ale není jednoduchý. „Nové čipy nefungují rovnou po zapnutí, musí se zahřát a nakonfigurovat, aby vůbec běžely. To je velký problém s minery jako systémem pro zajištění stability těžební sítě: experimentuje se s rychlým startem i s ukončením miningu, což může být problém.“
Dalším problémem je spotřeba elektrické energie. „Vysoká spotřeba ASICů je potenciální attack vector pro vládu,“ konstatuje. „Vlády vybírají daně, aby je potom použily proti lidem formou regulací a omezení.“ To nejhorší, co by ale mohlo potkat kryptoměny, není jejich zákaz: „Nechceme, aby vlády pomáhaly bitcoinu – to by byla absolutní katastrofa!“
Anita Posch je lesbička, která vyrůstala v Rakousku v době, kdy lesbičky neměly stejná práva jako většinová populace. „Proto mě oslovil bitcoin, ten má stejná pravidla pro všechny!“ Od začátku se zabývala aktivismem v Africe, který je ale podstatně rizikovější než ten na Západě.
„Pracovala jsem s padesátkou aktivistek z Afriky. Ty mají opravdu životu nebezpečné problémy, protože vlády na ně používají protiteroristickou legislativu!“ Podle ní je možná změna jednom tak, že se bude pracovat s lidmi přímo z dané oblasti.
V Africe mají kryptoměny jiný význam než u nás, kde se stávají často investičním nástrojem. „Bitcoin není pro vlády, ale pro lidi, dokonce i pro chudé lidi: když ho hned utratí, nemají problém s volatilitou.“ Problém s kryptoměnami je v tom, že jde o prostředí, ve kterém jsou podvody běžné. „Kolem kryptoměn je spousta scamů i na pomalém internetu, snaží se tam ty druhé obrat. Přijímáme dary pro lidi z jihu, aby se naučili o bitcoinu. Oni se zajímají o digitální dolar, protože to je stablecoin – ale ten je kontrolovaný. Bitcoin je často označován jako marný, ale ne pro lidská práva!“
Podle Poschové je právě bitcoin definice samotných lidských práv: zajišťuje rovnost, soukromí, právo na bezpečnost, svobodu slova, právo na sdružování se, právo na svobodu pohybu, právo na majetek a také ochranu před diskriminací.“ Přestože Západ neustále mluví o pomoci Africe, Poschová má na věc jiný názor. „Velká část západoafrických měn je závislá na Francii – je to vlastně finanční kolonialismus.“
Situace v Africe je taková, že se mnoho vlád chová téměř despoticky. „Zimbabwe má systém nucené výměny měny z USD na zimbabwský dolar,“ konstatuje. Zimbabwská měna stále podléhá masivní inflaci, takže každý člověk chce používat USD, ale to vytváří místní inflaci i v USD. Funguje tam něco jako reverzní veksláctví: „Lidé nechávají bělochy platit svými kartami a jako náhradu za to chtějí dolary.“ Stát se ale snaží vynucovat používání vlastní měny, například školy se musí platit v zimbabwských dolarech. „Bitcoin má tu výhodu, že se nedá tak snadno ukrást!“
Místní elity sužuje korupce a také vývoz místního bohatství. „Asi 1,5 mld USD se vyveze ročně ve zlatě. Říká se tomu „Gold mafia“ a zabývala se jí například Al-Jazeera.“
Korupce je podle Poschové všudypřítomná – a nejen to, běžné je i zastrašování ze strany silových složek. „Založili jsme tam klub, který lidi učil používat kryptoměny. Jednoho dne ukradli počítače, které jsme jim tam darovali, ale nejen to: policajti málem znásilnili aktivistku, které se místo vyšetřování krádeže ptali, odkud na ty počítače vzali peníze. Nebýt jejího manžela, málem to dopadlo hodně špatně.“
Podle Poschové má exit ze systému v Africe mnohem větší význam než na Západě. „Pomáhá vyhladovět elity, odstavit je od příjmů a ve finále i zničit diktátory.“ Podle ní je bitcoin historická reparace: „Cílem není vyplatit jim peníze, které by elity stejně ukradly, ale dát jednotlivým lidem skutečnou moc.“
Nedůvěra v oficiální režim se na místní úrovní řeší systémem hawala, který je založený na důvěře a na vztazích. Tento systém je založen na tom, že člověk spolupracuje s rodinou, kde na jedné straně svěřuje jednomu příslušníku rodiny peníze a na druhé straně je jiný příslušník vyplácí příjemci. Tento systém obchází standardní finanční toky a je řadou vlád považován za nelegální, protože je zbavuje zisků ze zprostředkování – ale přesně o to samé jde i u kryptoměn.
Podle Poschové dochází v Africe k tiché revoluci (silent revolution), na kterou vlády reagují s nelibostí. Sama se ocitla v několika nepříjemných situacích, ale „stále je běloška s evropským pasem“. V případě aktivismu v rizikových zemích radí hlavně nezjednodušovat práci režimu: nebýt vidět na fotkách, nepoužívat svoje reálné jméno, nebýt cíl.
Důkazy s nulovou znalostí (zero knowledge proofs), patří mezi moderní formy ověřování. Základní forma ověřování znalostí je jednoduchá: pokud chcete vědět, jestli druhá strana znalost má, prostě se jí zeptáte a protistrana vám ho řekne. Zero knowledge proof je ale pokročilejší forma důkazu, kdy vám druhá strana dokáže, že dotyčnou znalost má, aniž by ji vám vyjevila. To vypadá vážně hodně divně!
Klasické vysvětlení toho, jak podobný systém vypadá, přinesl v roce 1990 Jean-Jacques Quisquater. Ten přinesl myšlenkový experiment s „Alibabovou jeskyní“, která je kruhová, ale obsahuje uprostřed dveře, které může otevřít jenom ten, kdo zná kouzelné slovo. Experiment předpokládá, že je tam vypravěč, osoba, která tvrdí, že kouzelné slovo zná – a ta druhá, soudce, která chce tvrzení ověřit. Vypravěč může vstoupit do jeskyně nalevo, nebo napravo, vybere si směr, a aniž by soudce věděl, jakou cestu si vybral, do jeskyně vstoupí. Teprve potom si soudce vybere, zda chce, aby vypravěč z jeskyně vylezl buď napravo, nebo nalevo.
Pokud vypravěč lže a bariéru otevřít neumí, pouze v polovině případů vyjde tou stranou, kterou mu soudce určí. Pokud vypravěč kouzelné slovo zná, vyjde vždy tou stranou, kterou po něm soudce požaduje. Pokud by se zkouška odehrála jenom jednou, pravděpodobnost odhalení lháře by byla jenom 1 : 2 = 0,5. Pokud ale budeme zkoušku opakovat dvacetkrát, šance na to, že by lhář čirou náhodou prošel, by klesla na 1 : 220 = 1 : 1 048 576 = 0,000001!
Důležité je, že soudce získá velkou míru jistoty, že vypravěč skutečně magické slovo zná, aniž by se ho sám dozvěděl, což je podstata důkazu s nulovou znalostí. „ZKP říká něco důležitého o datech, aniž by je to demaskovalo. Zero-knowledge proofs se začaly používat kvůli soukromí, ale překvapivě jde i efektivní nástroje pro kompresi.“
V případě bitcoinu přináší zero knowledge proof další výhody, protože bitcoin má problém se škálovatelností. „Pokud by se používal ZKP validity proof, můžeme kontrolovat stav sítě okamžitě. Dále je tu problém soukromí, kde je naším cílem obfuskace transakčních objemů a grafů. Dlouhodobým cílem jsou plně privátní transakce v bitcoinu.“
Základním je důkaz validity blockchainového řetězce – chain state proof. „Je o důkaz, který ověřuje dodržování všech pravidel bitcoinového konsenzu. Provádění důkazu dělá jediný dokazovatel, uživatelé pak mohou tento důkaz sdílet, takže synchronizace je okamžitá. Provádění důkazu je náročné, sdílení a přenášení důkazu naopak jednoduché.“
Stavové důkazy se dělí podle komplexity. Nejjednodušší je header chain proof, který se podobá ověřování SPV klienta (Simplified Payment Verification Client). Důkaz se pak může přidat k blockchainu, kde se použije pro další ověřování. Komplexnější je assume valid proof, který ověřuje všechna pravidla kromě SegWit (segregated witness, úprava bitcoinového protokolu, který má za úkol dostat do bloku větší objem transakcí tím, že se z něj odstraní signatury validátorů). Nejsložitější je full chain state proof, který kontroluje všechna pravidla včetně signatur.
George se věnoval možnosti rozvoje ZKP. První možností jsou STARK proofs (zero-knowledge scalable transparent), které nabízí výhody v nekomplikované matematice, ale Open Source není podle George zatím vyspělý a současný dokazovatel je postavený na privátním kódu. Další možností jsou rekurzivní důkazy, které neověřují pokaždé stav celého blockchainu, ale vychází z toho, že vezmou důkaz z předchozího bloku a ověřují jen aktuální stav, čímž vzniká důkaz pro aktuální blok. Výhodou je to, že důkazy mají zhruba stejnou velikost.
George pak představil aktuálně rozpracovávaný projekt ZeroSync Toolkit včetně protokolu zkCoins, které slouží zároveň jako důkaz validity a také se dají použít jako transakční poplatek místo bitcoinů. Projekt je teprve na začátku, současná neoptimalizovaná verze dokáže verifikovat blok zhruba za tři a půl hodiny s tím, že vyžaduje 100 GB paměti. Cílem projektu je vytvořit verifikační nástroje, rozšířit možnost ověřování do všech uzlů, a nakonec ideálně integrovat verifikátor do jádra bitcoinu.
ZKP jsou podle Georga budoucností bitcoinu, protože nabízí velkou škálovatelnost a soukromí. Chain state proof dovoluje okamžitou synchronizaci a nabízí další aplikace, jako je soukromí na Lightningu. Současným limitem jsou výkonové nároky na dokazovatele, ale to je podle něj řešitelný problém.
Sergej Kotliar je zakladatelem firmy Bitrefill, která podporuje kryptostyl života. Volně navázal na svou přednášku z roku 2022 – a tu letošní pojal jako zprávu o vývoji za poslední rok. „Situace se mění,“ konstatoval. „Pozorujeme vzestup stablecoinů, podíl BTC klesá.“ Jedním ze základních faktorů je vzestup transakčních poplatků, který vymazal menší platby a teprve ty s hodnotou v přepočtu nad 60 euro zůstaly zachované v původních objemech. Důležité je, že nedochází k přelivu maloobjemových transakcí do jiných měn, transakce v hodně pod 20 euro se neobjevily jako nárůst u alternativních kryptoměn. Významný je podle něj vzestup stablecoinů, které pozvolna vytlačují z transakcí tradiční kryptoměny. Bitcoin a ethereum stále tvoří zhruba polovinu transakčního objemu, ale stablecoiny (USDT) už tvoří téměř třetinu obchodovaného objemu.
Za vývoj podle něj částečně může decentralizovaný a nikým neřízený vývoj bitcoinu. „Lidé mají různé potřeby, vývoj bitcoinu nejde nikam zaměřit, u alternativních měn to možné je.“ Řešení podle Kotlára je v tom, „že je potřeba zjistit, jaké potřeby mají reální lidé, protože ti si nakonec vyberou to, co nejvíce plní jejich potřeby.“ Stablecoiny netrpí volatilitou, lépe se v nich účtuje a dovolují vyhnout se „kryptokasinu“ jak v obchodních, tak v soukromých transakcích. Zvláštní nárůst zájmu o stablecoiny nastal po zásahu federální americké vlády po pádu FTX.
Každý uživatel bitcoinu by se měl zamyslet nad tím, jaké jsou jeho osobní priority a co vlastně od kryptoměn očekává. Transakce, které jsou imunní vůči zásahům vlády? Investiční nástroj? Jednoduchou a levnou směnu, nebo komplexní a drahý nástroj? Bezpečnost, nebo nízké transakční náklady?
Důležité je také si uvědomit, s kým vlastně kryptosvět soutěží. Jsou to banky? Platební systémy? Centrální banky? Vlády s jejich snahou kontrolovat a zabavovat lidem prostředky? Nebo jsou to shitcoiny a další projekty, které podrývají důvěru lidí v kryptoměny?
Konečným cílem podle Kotliara je cirkulární ekonomika, tedy přesněji řečeno krypto cirkulární ekonomika, kde většina transakcí probíhá v kryptu. Důležité je přitom zaměřit se na získávání dalších zájemců o kryptoměny – a místo „vzrušující a vychytané“ technologie nabídnout „nudné, užitečné služby, které slouží k plnění skutečných problémů a úkolů“. Důležité je bavit se s „normálními lidmi, kteří nechodí na konference“ a soustředit se nikoliv na idealisty, ale na pragmatiky.
