V sobotu 18. a v neděli 19. května 2024 proběhl v Paralelní Polis v pražských Holešovicích třetí ročník setkání Pizza Day pod heslem „Let the Scaling Wars Begin“. Jak jistě víte, jako „Pizza Day“ se označuje 22. květen – a to proto, že programátor Laszlo Hanyecz onoho dne v roce 2010 zaplatil deset tisíc bitcoinů za dvě pizzy.
Dnes se takový obchod jeví jako katastrofa, ale nesmíme zapomenout, že šlo o přelomovou transakci, protože v té době mělo deset tisíc bitcoinů hodnotu o něco přesahující 40 USD – a navíc vysoce spekulativní transakci, protože naprosto nebylo jasné, co z bitcoinu jednou bude. Dalo by se říci, že tento obchod, i když se dnes jeví jako poněkud šílený, byl klíčový pro etablování bitcoinu jako široce přijímaného platebního nástroje.
Nebyl to jediný z dnes zjevně nevýhodných raných obchodů, nicméně situace kolem kryptoměn se stále dynamicky vyvíjí, o čemž svědčila právě tato akce. Byla podstatně menší a komornější než minulá léta, za což mohla nejenom kolize s hokejovým Mistrovstvím světa, ale také dramatickým vývojem v komunitě. Pouze před několika dny byl americkými orgány zatčen jeden z vývojářů Samourai Wallet a u druhého požadují jeho extradici z Portugalska – a hrozí jim tresty tak veliké, že to přináší změnu pohledu na to, jak by se měl vyvíjet software pro kryptoměny.
V současnosti se zdá, že s tím, jak státy uvažují o zavedení vlastních digitálních měn, jako je digitální euro nebo digitální dolar či jiné centrálně emitované digitální měny (CBDC, Central Bank Digital Currency), se snaží potlačovat v současnosti fungující kryptoměny, které nemají pod kontrolou. V současnosti jen tři země provozují svoji vlastní digitální měnu – Bahamy, Jamajka a Nigérie, ale s jejím zavedením v pokročilém stavu experimentují i velké země, jako je Brazílie, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Rusko a Turecko. Celkově se otázkami zavedení CBDC zabývá více než sto zemí.
Současně se řeší otázky, jak lépe škálovat bitcoin, jak vytvořit nástroje pro rychlejší transakce, které by nemusely ani vyžadovat, aby byly obě strany transakce online. Otevírá se nová třída funkcionality pro bitcoin, která by využila jeho bezpečnost a sílu, ale zároveň podpořila jeho rozšíření jako nástroje pro placení a další typy transakcí.
Juraj Bednár je známý autor a přednášející v oblasti kryptoměn, programátor a kryptoanarchista. Velmi neobvykle začal svou přednášku citací slov písně I Came To Your Party Dressed As A Shadow od Piano Magic, kterou podpořil velmi stylovými kryptopunkovými digitálními obrazy v retro stylu.
Bitcoin má co slavit, objektivně má co slavit, protože v tomto okamžiku je šestou největší rezervní měnou na světě. „Překročili jsme švýcarský frank, stříbro, britskou libru a do překročení dolaru stačí, aby zpětinásobil svou cenu. Dnes už hrajeme zcela jinou hru než na začátku. Dnes se už bitcoin stal součástí finančního systému.“
Bitcoin přitom kombinuje dvě unikátní vlastnosti. Za prvé jde o necenzurovatelný systém pro provádění plateb (permisionless payments), ale také jde o měnu odolnou proti inflaci (hard money token), takže pro mnohé jde o investiční nástroj, který jim pomáhá snižovat rizika držení tradičních fiat měn.
„Pro mnoho lidí je konzervativní investicí investice do nemovitostí, ale nenechte se mýlit, jde obvykle spíš o dlouhodobou nájemní smlouvu. Vlastnictví nemovitostí je evidováno v databázích, které kontroluje stát – a pokud si na svém pozemku rozhodnete postavit něco bez státního svolení, velmi rychle přijdete na to, komu to skutečně patří.“ Pro většinu lidí je pořízení si vlastního bydlení formou hypotéky snaha vyhnout se inflaci ve víře, že náklady na splacení hypotéky budou menší než ztráta hodnoty inflací. „Tohle je sázka, která se ale nemusí vyplnit, protože v některých místech se cena nemovitostí propadla až o třetinu.“
Jiné nástroje pro uložení hodnoty mají svoje vlastní problémy. „Zlato není pro udržení hodnoty nijak skvělé aktivum. Na maximum dosáhlo kolem roku 2000 a jeho cena je dnes sotva na úrovni šedesátých let. Zdálo by se, že nejracionálnější je investovat do cenných papírů, ale to je také spekulace ve fiat měnách. V současnosti jsou cenné papíry vůči vypláceným dividendám velice drahé – a tento trend se stále zhoršuje. Jejich vlastnictví se drží v databázích, které kontrolují brokeři. Jejich hodnota je závislá na hodnotě dolaru a na plánovaných úrokových sazbách. Lidé do nich investují proto, že hledají jakýkoliv nástroj, který nebude ztrácet hodnotu (exit fiat).“
Za nejbezpečnější nástroje se obvykle označují státní dluhopisy (government bonds), u kterých je očekávaná dlouhodobá návratnost kolem 6 %. „Ve skutečnosti je to ale ultra fiat aktivum, které je založené na představě, že stát nemůže nikdy zbankrotovat, protože si může tisknout peníze. Státní bankroty jsou ale překvapivě časté – tedy alespoň v tom smyslu, že stát nemůže svoje závazky splatit včas a v plné výši.“
Ve finále fiat svět nenabízí mnoho prostředků s vysokým zhodnocením a malým rizikem. „Všichni spekulujeme, ale u fiat měn nezískáme moc, ale můžeme toho hodně ztratit. Ukládáme si hotovost, protože věříme, že nebude ztrácet hodnotu příliš rychle. Investujeme do nemovitostí, protože věříme, že je dokážeme prodat a vynese nám to víc než náklady na opravy. Kupujeme akcie, protože to je to, co dělá každý, aby se vyhnul inflaci – a doufáme, že manažeři korporací budou upřednostňovat zájmy akcionářů před svými vlastními. Ano, i akcie a bondy jsou spekulace, ne investice.“
Ve skutečnosti ale i koupě zlata a bitcoin patří mezi spekulace. Jsou tu ale rozdíly: „Víme, že bitcoin opravdu vlastníme, držíme k němu privátní klíče. Víme, že bude nanejvýš 21 milionů bitcoinů. Víme, že jak lidé, tak i společnosti utíkají k bitcoinu, aby se vyhnuli fiat apokalypse.“
Zdálo by se, že současní držitelé bitcoinů (hodleři) mají zaručené bohatství a s ním i vstupenku do světa lepších lidí. „Politici a ultra bohatí ale nechtějí, aby se součástí jejich klubů stal kryptopunk. A mají svoje sluhy, kteří jim to mají zajistit: Policisty, právníky a úředníky, kteří jsou placení za to, že je chrání.“ Snaha o tuto ochranu se projevuje v bankovních regulacích: „Po roce 2001 bylo najednou po bankovním tajemství. Potom jsme přišli my a vrátili jsme ho zpět díky kryptografii. Technologie nám vrátily soukromí, ale tenhle vývoj spoustu mocných lidí opravdu nepotěšil.“
Bednár se domnívá, že se stále vyplatí vydělit se ze systému. „Utopie, kterou přináší kryptopunk, je mocnější než centrálně řízená dystopie. Centrální regulace je kartel – a vždy se vyplatí oddělit se od kartelu.“ V tom jsou důležití nejenom prostředníci, kteří jsou ochotní obchodovat s kryptoměnami (proxy merchants), ale také noví lidé, kteří do systému bitcoinu teprve vstupují, a posilují tak existující sítě.
Pro budoucnost je přitom důležité počítat s tím, že státy budou stále stupňovat svoje restrikce. „Musíte si uvědomit, že anonymita je mnohem důležitější než pouhé soukromí. Zajistit si skutečné soukromí je velmi obtížné. To, co musíme dělat, je vylepšovat kryptofinance tak, aby nikdo nemohl zjistit vůbec nic. Nebezpečné jsou i pseudonymy – dnes je důležité pustit se do projektů naprosto anonymně, aby nebylo možné zjistit autorství. Protože nevíte, kdo dělá co, je potřeba podporovat jakoukoliv technologii podobného typu, každého našeho spojence – nevíte, která z nich nakonec přežije. Místo vnitřních konfliktů bychom se měli zaměřit na vizi, na agnostické, navzájem spolupracující technologie.“
Anonymita je přitom klíčová: „Ani změna pseudonymů nestačí, i ta je nebezpečná, cesta vpřed je v plně anonymním vývoji. Určitě přijde odpor ze strany konvenčních hierarchií a snaha rozštěpit naše komunity. Musíme se soustředit na to, aby naše sítě sílily a rostly, ale to není jednoduchý úkol.“
Tématu ecash se věnoval Calle, který sám sebe charakterizuje jako fyzika, hackera a podporovatele open source. Ve své prezentaci se zaměřil nejenom na moderní představy o ecash, ale také na historické pokusy o její prosazení a šíření.
Cash čili hotovost je tradiční forma peněz, která má řadu pozitivních vlastností z hlediska udržení soukromí. „Hotovost dovoluje směnu mezi jednotlivci, aniž by ji kdokoliv povoloval nebo sledoval. Zasloužíme si online ekvivalent takového nástroje.“ Problém s bitcoinem je v tom, že i když nevyžaduje žádnou třetí stranu povolující transakce, stále vyžaduje arbitry, kteří potvrzují platnost takových transakcí. Záznamy v blockchainu navíc dovolují analýzu takových transakcí.
V roce 1982 kryptolog David Chaum přišel s myšlenkou ecash (electronic cash systém), který je založen na tokenech vydávaných bankami. Šlo o první kryptoměnu, která ale byla svým principem funkce zásadně odlišná od blockchainu. V podstatě šlo o to, že podobně jako státní banka emituje hotovost, což je vlastně potvrzení o proplacení dlužné částky („I owe you“), tak by banky emitovaly vlastní tokeny, které by se daly přenášet mezi uživateli na disketách nebo elektronicky, přičemž banka by po obdržení takového tokenu proplácela klasickou hotovost nebo by připsala peníze na účet.
Tento typ peněz byl necenzurovatelný, nesledovatelný, nevyžadoval žádné oficiálně založené účty a ani žádnou databázi, tokeny mohly obíhat mezi uživateli volně a banky by je pouze emitovaly nebo likvidovaly (burn) a měnily na hotovost. V té době se o projekt zajímala řada partnerů, Microsoft, který uvažoval o jejich integraci do Windows, ale i Deutsche Bank, Credit Suisse nebo Citibank. Určitým problémem bylo to, že návrh chaumianské ecash představoval extenzi klasické bankovní infrastruktury a konkrétní podobu ecash musely implementovat banky. Nakonec se projekt ecash rozpadl a o dekádu později podobný systém implementoval PayPal.
V současnosti se o podobný platební nástroj snaží Cashu, což je chaumianský hotovostní protokol založený na bitcoinu. Je navržený tak, aby dovoloval soukromí, umožňoval offline platby přes Bluetooth, NFC, SMS, Nostr nebo email. Je primárně navržený pro použití, jako jsou mikroplatby v aplikacích nebo komunitní kryptopunkové záložny. V současnosti jde o značně rozpracovaný protokol, jehož aplikace je možné najít na https://awesome.cashu.space.
V oblasti kryptoměn je nutné rozlišovat mezi dvěma základními druhy kryptoměn. Jsou to jednak veřejné (public) kryptoměny, jako je bitcoin, který je decentralizovaný a nemá žádnou centrální autoritu (trustless), nevyžaduje žádnou identifikaci partnerů (uživatelů, provozovatelů nodů a ani minerů), je otevřený všem a dnes už má aplikační vrstvu L2 (jako je Lightning).
Jinou formou jsou soukromé (privátní) kryptoměny, které jsou obvykle vytvářeny a spravovány nějakou uzavřenou skupinou, nemají veřejně dostupný kód a zaměřují se na jiné cíle, jako je soukromí uvnitř skupiny, škálování měny nebo shitcoining, tedy ražení kryptoměn, u kterých jejich provozovatelé ví, že nemají žádnou hodnotu a často je používají ke svému vlastnímu obohacení.
Pokud jde o další charakteristiky, rozlišujeme mezi monolitickými a distribuovanými kryptoměnami, kde monolitické měny jsou závislé na centrálních arbitrech, zatímco distribuované fungují nezávisle na nich. Jinou dimenzí jsou kryptoměny založené na důvěře vůči autoritě (trusted) a měny založené na konsenzu (enforceable). Obecně platí, že jednodušší a rychlejší měny obvykle vyžadují to, že se vzdáte nějaké kontroly, jako v případě Wallet of Satoshi, kde jde o peněženku, od které uživatel nedrží privátní klíče (a je tedy označena jako monolitická a trusted). Jejím přímým opakem je samotný Lightning, který je distribuovatelný a vyžaduje konsenzus.
Cashu jako ecash je sice distribuovaná, ale zároveň vyžaduje autoritu (mint), která vydává tokeny a kontroluje jejich platnost a proměňuje je na běžnou kryptoměnu – role této autority se podobá bance, která kontrolovala platnost tokenů u původní chaumianské ecash v 80. letech. Samotné Cashu nemá mechanismus evidence v blockchainu, její držení je založené na vlastnění tokenu v peněžence – a podle toho se také určuje, kdo token skutečně vlastní. Transakce probíhají pouze mezi účastníky navzájem, jsou zcela soukromé, nezvratné (irreversible) a nelze jim zabránit (nejsou cenzurovatelné). Vydávající autorita (mint) kontroluje, aby při proměně na jinou kryptoměnu nedocházelo k opakovanému použití stejného tokenu (double spending).
Systémy s autoritou, jako je Cashu, jsou odolné vůči cenzuře transakcí jinak než bitcoin. U bitcoinu je to zajištěno tím, že při záznamu transakcí nevyžaduje žádné svolení. U ecash jde o to, že vlastní transakce probíhají přímo mezi účastníky, se samotnými tokeny není svázaná žádná identifikovatelná identita a vydávací autoritu je možné pouze povolit pro všechny nebo ji zakázat všem (vypnout ji).
Výhody soukromí u mikroplateb je možné ilustrovat na tom, že u klasického předplatného digitální služby vyjevujete svou identitu druhé straně (například při odběru digitálních služeb), zatímco u ecash ne. Protože vás protistrana nemůže svázat s jasnou identitou, nemůže vás obtěžovat cílenou reklamou nebo vám nabízet jiné služby podle intenzity, s jakou ji využíváte.
Ecash nabízí velmi široké možnosti přenášení tokenů. V praxi se už vyzkoušel přenos přes satelity, přenos přes distribuovanou radiovou síť (radio mesh), což je typ „postapokalyptické komunikace“, ale také se podařilo zamaskovat digitální transakci do běžné bankovní transakce tak, že token jeho vlastník rozdělil na tři kusy a poslal ho v popisech (v subjektu) tří běžných bankovních operací. Rovněž tak se podařilo provést platbu tokeny přes NFC a také přes opticky vygenerovaný a opticky snímaný QR kód, „takže tímhle zaplatíte i v baru, kde nefunguje internet“.
Otázkou pak zůstává věrohodnost samotné vydávající autority (mintu). Ta se dnes řeší pomocí „nezastavitelného Yelpu pro Cashu“, tedy služeb, které dovolují anonymně hodnotit kvalitu a spolehlivost jednotlivých autorit (mintů). Calle specificky uvedl služby bitcoinmints.com, cashumints.space a také funkce vyhledávání mintů integrovanou přímo do peněženek (Discover mints). Calle sám doporučuje „využívat různé autority (minty) a nedávat do nich velké částky, ideálně do 5 USD, protože nevíte, kdo je vlastně provozuje, a tak snižujete riziko, že přijdete o peníze“ (rug risk, riziko, že vlastník mintu přečerpá fondy na svou vlastní adresu a mint uzavře).
Budoucnost vidí v množství malých autorit založených na Cashu on Lightning, které se zúčtovávají navzájem s Lightningem. Velké množství otevřených účtů na množství různých mintů určitě není ideální, proto se experimentuje s technologií MPP (Multipath payments), které dovolují větší platby skládáním menších plateb z mnoha jednotlivých účtů.
Další funkcí, která se nyní řeší, je programovatelnost (programmable ecash). V podstatě jde o přiřazení podmínky, která dovoluje utratit ecash a kterou kontroluje autorita (mint). Aby bylo možné uzamčenou ecash utratit, uživatelé musí autoritě dodat důkaz o povolení transakce (unlocking witness). To dovoluje provádět transakce, kdy příjemce obdrží uzamčenou ecash, po obdržení platby například odešle zboží a po jeho obdržení je ecash odesílatelem odemčena. Uzamčenou ecash přitom příjemce stále drží u sebe, jen ji nemůže utratit (Receiver-offline irreversible transaction). Také to dovoluje opakované platby v budoucnosti, kdy příjemce obdrží vyšší částku, která se postupně odemyká.
„Současný internet je podělaný,“ konstatoval Calle, „je na čase přinést okamžité a spolehlivé platby, které vám dovolí platit za služby, aniž byste u toho současně obchodovali s vlastní duší. Ecash platby nevyžadují identity, ale přitom mohou sloužit jako nástroj pro zpřístupňování služeb. Je na čase opustit zastaralý systém plateb s účty a přejít na něco lepšího. Každá finanční instituce by měla fungovat s ecash.“
Přenáška Vlada Costey o tom, jak se znemožnit v bitcoinové komunitě, byla opravdu originální. Velmi bizarní byl už start prezentace, která začala pozdě, a to tak, že Costea s nasazeným mikrofonem odešel svolávat lidi do předsálí, což samozřejmě slyšel přes reprosystém celý sál. Poté se usadil přímo na podlaze s komentářem, že toto je jediná přednáška, kde je povoleno na něj házet lehčí předměty – tato možnost byla sice velmi omezeně, ale přesto využita.
Celá věc představovala konflikt (beef) mezi bitcoinery, což je jev, který obvykle známe ze sociálních sítí nižší kvality, ne mezi sofistikovanou a vzdělanou komunitou vývojářů kryptoměn. Tento konflikt byl nicméně neuvěřitelně bizarní a výživný.
Costea od roku 2019 vytváří podcast Bitcoin Takeover, který už má více než 200 epizod a vychází ve frekvenci jeden díl týdně. Na něm se objevil 27. března 2024 také „Bitcoinový Ježíš“ Roger Ver, což je raný kryptoměnový investor, považovaný v komunitě za kontroverzního hlavně kvůli své propagaci Bitcoin Cash, který podle jeho názoru „lépe reprezentuje to, čím měl být bitcoin původně“ a také kvůli své podpoře velkých bloků (large blockchain) v bitcoinovém blockchainu. Krátce po svém vystoupení byl v dubnu 2024 zatčen ve Španělsku kvůli krácení daní.
Podcast s Rogerem Verem se začal virálně šířit – a to hlavně proto, že Costea nechal Vera říkat to, co on měl na mysli, za což Ver Costea pochválil: „Představ si, jak jinak by vypadal svět, kdyby všechny diskuse o škálování bitcoinu byly tak klidné a rozvážné!“
Reakce ale nebyly klidné a uvážené, byly spíše vzteklé až hysterické. Padla obvinění z toho, že Roger Ver za toto interview zaplatil, že to celé bylo podplacené, že to je PR kampaň na Verovu knihu a další. Dutch Noderunners se domáhali toho, aby Costeo vrátil jejich ocenění. Costeo byl dokonce označen za „psom*da“ a opakovaně nejen obviňován z toho, že „šu*á svého psa“, ba co více, vznikl profil „VladsDogFido“, „Drákulův pes“, kde se objevily příspěvky typu „ve kterém útulku lze tohoto psa zachránit“. (Osobně jsem už viděl na sociálních sítích leccos, ale tohle pravděpodobně ještě ne.)
Costeo to okomentoval, že ho překvapilo, kolik lidí, o kterých se domníval, že jsou jeho přátelé, se proti němu veřejně postavilo – a naopak kolik lidí, o kterých se domníval, že ho opravdu nemohou vystát, se veřejně postavilo na jeho obranu nebo mu nabídlo podporu. „Myslím, že se budu dívat na lidi dost jinak,“ komentoval to během pročítání screenshotů z diskuzí, které si dělal pro případ, že by je potřeboval pro svého právníka, protože to bylo opravdu značně vyhrocené.
Řada lidí ho naopak v internetové komunikaci nabádala k tomu, aby se s nikým nehádal, vydal jenom prosté veřejné prohlášení a nereagoval na urážky. Další mu radili, aby na týden úplně opustil internet a nečetl vůbec žádné reakce, aby to celé nechal vychladnout, protože mu to za to jednoduše nestojí – což je možná pravidlo, které lze zobecnit na jakoukoliv internetovou hádku.
Během Costeovy přednášku spadl na zem velký nafukovací bitcoin, a tím „vedl k nejméně konvenčnímu závěru z nejméně konvenční prezentace, kterou kdy vedl“. Costeo se na něm pokoušel uvelebit jako na posteli, ale byl zahnán pořadateli konference: „Je to půjčený!“ „Tohle že je půjčený?!“ podivoval se Costeo.
Celou prezentaci definitivně uzavřel optimistickým hybridním grafem, který koreloval cenu bitcoinu s cenou sportovního vozu Toyota Supra a následných přítelkyň, které na ně bitcoineři získají, protože podle jeho pozorování vede jedna Toyota Supra k získání právě jedné atraktivní přítelkyně. „Při současném trendu můžeme očekávat, že na podzim bude mít každý bitcoiner vlastnící alespoň jeden bitcoin alespoň jednu Supru, a tedy jednu přítelkyni. Do konce roku 2026 by to mohlo vystoupat na dvě Supry, a tedy dvě přítelkyně na každého!“ uzavřel svou opravdu neortodoxní prezentaci.
Zatčení zakladatelů služby Samourai Wallet Keonne Rodrigueze a Williama Lonergana Hilla se věnoval Ketominer. Je to velká věc s rozsáhlými důsledky, které se věnoval i Forbes, který mimo jiné upozorňuje na to, že téma je podstatně složitější a týká se i otázek ochrany soukromí a práva na svobodu slova.
Nejde o jediný případ, přednedávnem odsoudil holandský soud zakladatele služby Tornado Cash Alexeje Pertseva na pět let a čtyři měsíce za praní špinavých peněz pomocí jeho služby – a to přestože se nepodařilo dokázat, že by se Pertsev sám osobně podílel na jejich praní. To podle Pertsevových právních zástupců potvrzuje vládní názor, že tvůrce softwaru, který ho učiní veřejně dostupným, zodpovídá za „předvídatelné“ důsledky toho, jak veřejnost jeho software používá.
Keonne Rodriguez (35 let) je americký občan, který byl zatčen v Pensylvánii a prohlásil, že není vinen a byl podmínečně propuštěn pod bondem s výší 1 milion USD. Hill je rovněž americký občan, ale žije v Portugalsku, kde byl zatčen a nyní se jedná o jeho vydání ke stíhání v USA.
Veřejně dostupný dokument United States of America vs. Keonne Rodriguez and William Lonergan Hill uvádí obvinění (indictment), které bylo proti tvůrcům Samourai Wallet vzneseno. Dokument označuje tyto dva tvůrce jako provozovatele nelegální služby pro převod peněz (money transmission) a obviňuje je z toho, že úmyslně vynechali povinné prvky služby, jako je BSA compliance (The Bank Secrecy Act). Ten se nezaměřuje na bankovní tajemství, ale naopak na povinnosti bank nemít vůči státu bankovní tajemství, což je přesná antiteze toho, co dělá kryptokomunita.
Dokument explicitně uvádí, že za „nové nebezpečí“ označil aplikaci Samourai Wallet i Europol, protože byla vytvořena s pokročilými funkcemi obfuskace transakcí, jako je vytváření dočasných peněženek nebo směšováním většího počtu transakcí za účelem znehodnocení transakčních metadat (whirlpooling). Tato peněženka také dovolovala transakce s přidanými a časově odloženými mezikroky (ricocheting), jejímž cílem je umožnit obchodování s blacklistovanými protistranami, jako jsou například sankcionovaní ruští oligarchové.
Tvorbou Samourai Wallet a provozováním celého systému se obvinění, podle dokumentu, vědomě dopustili praní špinavých peněz a nelicencovaného obchodování s penězi v celkovém objemu více než 2 miliard USD s vlastním ziskem „v milionech dolarů“ – a to včetně obchodování na dark webu a podobných aktivit ve výši přinejmenším 100 milionů USD.
Došlo k zabavení domén i serverů na Islandu (a možná i v jiných oblastech), backend služeb nefunguje, „Gitlab is dead too“ – celý systém je kompletně dole. Co z toho plyne? „Necestujte do USA (Dont go to the US now)!“ Podle Ketominera je celá tato akce „kanárek v oblasti kryptoměn“, protože každá taková akce nutně vytváří precedenty.
„Někteří prostě vyměkli,“ konstatoval. „Phoenix a Wasabi přestali působit na americkém trhu a úplně se odtamtud stahují.“ Kód samotný je podle něj v bezpečí a je stále dostupný, Dojo je stále dostupné na Githubu. Služby jako Whirlpool momentálně čekají na decentralizaci. Obsah Samourai Wallet je možné v tomto okamžiku jen prohlížet, ale existují postupy, jak z nich převést fondy jinam: Doporučuje se importovat obsah jinam, ideálně do peněženky Sparrow (projekt Samourai to Sparow).
Komunita řeší alternativy a možnost obnovy služby, ale je zjevné, že to bude mít implikace. Podle všeho bude nutné přejít z autorského modelu, kdy se autoři přímo hlásí ke své práci, k plně anonymní tvorbě, protože ani používání pseudonymů nemusí být z dlouhodobého hlediska dostatečně bezpečné.
Finský vývojář Martti Malmi je jeden z nejranějších bitcoinových vývojářů, který spolupracoval přímo se Satoshim mezi lety 2009 až 2011. Staral se o rané verze webových stránek bitcoin.org, bitcointalk.org a bitcoinexchange.com. Provedl také první transakci mezi americkým dolarem a bitcoinem v roce 2009, kdy prodal 5050 BTC za 5 USD. (Za 5 USD celkem, ne za 5 USD za bitcoin!)
Pokud si myslíte, že Laszlo Hanyecz, který zaplatil 10000 BTC za pizzu, udělal špatný obchod, tak to vás životní příběh Marttiho Malmi rozhodně pobaví, protože Malmi udělal podstatně horší obchody a přišel o podstatně více BTC. „Kdybych je tehdy neprodával, mohl jsem být dnes nejbohatším člověkem ve Finsku,“ konstatoval. „Pravdou ovšem je, že jen málokdo si tehdy dovedl představit, jak to bude jednou veliké.“
Malmi se ve Finsku narodil a taky tam studoval informační vědy na Helsinki University of Technology. Studium ho ale moc nebavilo, chtěl změnit svět technologií – a tak se z přednášek ulíval a zajímal se o jiné věci, například o svět digitálních financí. „V té době hodně letělo virtuální zlato,“ konstatoval. „Obchodníci typu E-Bullion, E-Gold, Liberty Reserve a podobní. Žádný kov jste neviděli, jenom jste dostali potvrzení o koupi, bylo to takové we have gold in the bolt, trust me bro.“
Protože to se studiem nepřeháněl, měl hodně času, a tak byl jeden z prvních, který četl whitepaper o bitcoinu. Zareagoval na Satoshiho výzvu, udělal si vlastní bitcoinový node na laptopu a na Satoshiho žádost ho nechal jet většinu dne, tedy když zrovna nehrál Counterstrike. „Tehdy jsem sám vytěžil tak čtyři až šest bloků za den.“
Už u programu Bitcoin verze 0.2, který se objevil v prosinci 2009, provedl svoje vlastní úpravy, z nichž za nejvýznamnější se považovala funkce Minimize to Tray. „Udělal jsem i linuxový port na Ubuntu,“ vysvětlil. „Tehdy to celé jelo na Windows – a fakt, že se aplikace dala minimalizovat a bylo možné ji nechat jet trvale, byl pro šíření bitcoinu v té době důležitější než práce na linuxové verzi.“
V roce 2009 provedl onu pověstnou první transakci s BTC, kdy je utratil v hodnotě odpovídající 5 USD za nákup na webu Liberty Swap Variety Shop. „Byl jsem přítomný i v chatu, kde se řešila ta koupě pizzy,“ ukazoval v prezentaci. To ale byl jenom začátek jeho bitcoinového utrácení. „V té době jsem prodal asi 30000 BTC,“ vysvětloval. „Pizza nebyla jediná, pro kamaráda jsem koupil jednu lahev piva za 100 BTC.“
Cena BTC v té době raketově rostla, takže za dalších 10000 BTC si v roce 2011 koupil vlastní byt v Helsinkách. „Dneska bych si za to koupil asi celý blok, ale alespoň jsem dal peníze za něco lepšího než za pizzu. V té době jsem prodal hodně BTC za velmi nízké ceny. Byl jsem delší dobu nezaměstnaný a cena BTC šla v té době dolů, prodal jsem celkem nějakých 55000 BTC – dnes bych byl možná nejbohatší člověk ve Finsku.“
Potom odjel na zkušenou do Japonska, což si celé platil bitcoiny. „V té době byli všichni v pohodě, všechno vypadalo optimisticky!“ V Japonsku se také připletl ke kryptoburze Mt. Gox, která se později stala předmětem mnoha kontroverzí a nakonec bankrotu kvůli krádeži bitcoinů z jejich hlavní obchodovací peněženky.
V roce 2012 se vrátil do Finska, kde pomáhal rozjet první skutečně velkou těžařskou operaci. „Byla to bývalá továrna plná ASICů, která jela na 10MW. Mělo to dobré připojení k elektrické síti, protože původně šlo o ocelárnu. „Potřeboval jsem ale skutečnou práci – a tak jsem založil, IDENTIFI, což je distribuovaná P2P databáze věrohodnosti, v podstatě web of trust. Ve finální podobě měla sloužit k tomu, aby si zatím neznámí partneři mohli předem ověřit svou reputaci a na tomto základě pak domlouvat obchody nebo spolupráci. Nebyl to jediný projekt, v roce 2014 řešil, jestli vstoupit do projektu MON, což je v podstatě to samé, jako je dnes Revolut. MON ale nikdy nebyl oficiálně spuštěn kvůli problémům s regulací provozu.
Práce na Indentifi pokračovala i v roce 2018 ve sponzoringu GunDB a poté byl projekt rozšířen na sociální sítě pod názvem Iris. V prosinci 2022 vznikl NOSTR, decentralizovaný protokol pro distribuovaný sociální systém, který je postaven tak, aby odolával cenzuře. „NOSTR by se měl ve skutečnosti jmenovat Iris,“ poznamenal Malmi. „Ostatně převzal i barevné značení, také používá fialovou barvu.“ Dodal také, že NOSTR používal i Edward Snowden.
Je spokojený s tím, co se během let stalo s BTC, jak se bitcoin vyvinul? „V podstatě ano, ale dnes jsme někde úplně jinde, než jsem si kdysi představoval. Měl jsem tehdy určitá očekávání, ale ve skutečnosti tehdy nikdo nevěděl, co se z bitcoinu stane.“
V diskusním panelu se široce řešily otázky budoucnosti bitcoinu vzhledem k jeho škálovatelnosti a k použitelnosti v každodenním platebním styku. V odborných přednáškách se řešily technologie, které dovolují zvýšit propustnost platebního systému.
V první řadě jde o ZK rollupy (zero knowledge rollupy). Rollup je technologie, která dovoluje poskládat větší počet menších transakcí dohromady, výpočty změny stavu se provedou mimo hlavní chain a následně se vše vyřídí jako jedna transakce na blockchainu. Protože ke skládání transakcí dochází mimo hlavní chain, označuje se toto řešení jako Layer 2 řešení (na rozdíl od transakcí přímo na blockchainu, které jsou označovány jako Layer 1.
V případě ZK rollupů se všechny změny kryptograficky ověřují pomocí zero-proof verifikace. Ta je poměrně náročná, takže v některých případech se používá tak zvaný optimistic rollup, který místo toho využívá jednodušší mechanismus, ale zároveň také nabízí časové okno, ve kterém může kterýkoliv z uživatelů napadnout validitu stavu (user challenge). Každá technologie má svoje výhody a nevýhody, ZK rollup je náročnější, ale rychlejší, optimistic rollup pomalejší, ale méně náročný.
Nutnost škálování je něco, na čem se všichni diskutující shodli, otázkou ale je, jestli není nejlepším řešením právě ecash. Proč právě ecash? Ecash je podobně jako bankovka v podstatě certifikát, že vám někdo dluží peníze, bez znalosti o tom, kdo byl první, komu se to dlužilo. To přináší výborné vlastnosti z hlediska soukromí, protože transakce přesunováním hotovosti mezi stranami jsou nesledovatelné. Nejde totiž o sérii transakcí, ale o sérii změny vlastnictví!
„Z obecného hlediska stojí blockchain za houby“, protože je sice robustní a bezpečný, ale vyžaduje spoustu dat a je výpočetně velice neefektivní. Ecash je přesný opak blockchainu – proto je zajímavé ecash nad blockchainem postavit, protože jsou svými vlastnostmi komplementární.
Současný stav frustrace vychází podle Shinobiho z toho, že se investovalo do systému, který se nedá efektivně škálovat: „Tohle prostě škálovat nepůjde!“ Ecash je transakční rovina, která dovoluje jednoduchý obchod, bezpečný, ale technologicky náročný trustless systém se škáluje obecně velice špatně. „Blockchain musí být expresivnější, míří technologicky směrem k ethereu, ale nechceme zajít tak daleko, aby to přineslo problémy, které ethereum má. Fundamentální blockchain je limitovaný tak, že během deseti let bude většina lidí interagovat s bitcoinem jenom na nějakém vyšším layeru.“
A co jiná řešení? Objevují se návrhy jako coloured bitcoin, tedy efektivně více různých verzí bitcoinu, což by dovolovalo obejít jak limity v jejich počtu, tak i přineslo možnost zpracovávat jejich varianty nezávisle na sobě. Pokud by k tomu skutečně došlo, musely by být jednotlivé varianty i tak navzájem propojené, aby to dávalo nějaký praktický smysl.
Jinou možností je využívat rollupy, které jsou sice pomalejší, ale to nemusí vždy vadit. Jde hlavně o odložené platby, kde nevadí pozdější „splatnost“, tedy provedení platební operace. V mnoha případech by to vyžadovalo nějakou službu zástupného potvrzení (custodial service), protože lidé očekávají, že po provedení platby bude služba typu Neflix okamžitě dostupná, ale samotný průchod takové platby může být výrazně zpožděný.
Další možností je vytváření členských skupin (federations), kde probíhají vzájemné transakce na základě důvěry, a tedy bez nutnosti komplikovaně ověřovat každou transakci. Idea je taková, že na základě vzájemného obchodování si každý buduje svoji pověst (reputation), která říká ostatním, jak moc je partner věrohodný – a v případě, že se ukáže, že není věrohodný, je ze skupiny vyhozen.
Tento systém trochu připomíná „lidské sociální sítě“ tak, jak je známe například z českých hospod, kde se lidé hodnotí navzájem nejen z hlediska spolehlivosti, ale například i toho, jaké služby umí nabídnout a v jaké kvalitě. Zde je reputace důležitější, protože ze společného poolu likvidity je teoreticky možné kryptoměnu vyvést, a tedy ostatní okrást, je to ale řešení pro lidi, kteří spolu obchodují běžně a často.
Existují samozřejmě i další skupiny, které mohou spojovat jiné „společné zájmy“. Řešilo se, jestli je možné, že by existoval separátní DarkWeb Lightning – a odpověď zněla, že možná ano.
Celá panelová diskuse nedospěla k jednoznačnému závěru, která metoda je nejlepší, kterou konkrétní cestou se vydat dále. Jisté je, že škálovatelnost bitcoinu je problém, pro který existuje celá řada potenciálních řešení, z nichž každé má svoje výhody, ale také nevýhody – a jenom budoucnost ukáže, které z nich se nakonec prosadí.
Ben de Waal je od devadesátých let anarchistou, který tráví čas přemýšlením o tom, jak učinit svět lepším bez hierarchií a centralizovaných systémů – a od roku 2010 také bitcoinerem. Ve své přednášce se zaměřil na téma „trustless“, což je slovo, které se překládá složitě, protože v češtině má řadu protichůdných významů. „Trust“ označuje důvěru či víru v protistranu. „Trustless“ tedy znamená něco jako „bez důvěry“ či „nevěrohodný“, nebo dokonce i „nedůvěryhodný“. V kontextu kryptoměn jde hlavně o absenci důvěry k protistraně, kterou neznáme.
„O důvěře mluvíme až příliš často,“ konstatoval de Wall. „Už Nakamoto říkal, že problém s konvenčními měnami je v tom, že vyžadují až velký objem důvěry. Bez této důvěry nemají měny žádnou hodnotu. Kdo však komu doopravdy věří? Věříte mi dost na to, abyste mi koupili pivo s tím, že vám slíbím, že vám ho později zaplatím? To asi ano. Ale věříte mi tak, abyste mi dali klíče od své peněženky? To asi ne. Seed byste asi s cizinci sdíleli, ale klíče ne.“
Další otázkou je, v co přesně věříme, protože důvěra je pojem nejen filozofický, ale hlavně pravděpodobnostní. „Důvěru lze klasifikovat pravděpodobnostně. Pivo byste mi asi koupili, protože riziko je nízké. Velkou částku byste mi asi nepůjčili, protože důsledky toho, kdybych vám ji nevrátil, by byly závažné. Důvěra je tedy založena na víře a na odhadu pravděpodobnosti, s jakou já dodržím svoje slovo. Takovéto odhady děláme běžně, každý den, děláme je neustále, obvykle je děláme zcela automaticky nebo na základě našich obecných představ a předsudků. Ty si sami nevybíráme, ty jednoduše máme.“
Otázka důvěry je ale obecnější, protože se týká i oblasti, které říkáme poznání (knowledge). „Co je to vlastně poznání? V podstatě je to jenom typ víry v to, že něco platí, nebo neplatí. Jak moc jsou takové představy odůvodněné, na čem jsou založené? „Představte si, že vidíte hlavu dívky, která se pohupuje za plotem. Co se to děje? Sedí ta dívka na koni? Nebo ji nesou na ramenou rodiče? Nebo to je dívka, která sedí na jiné dívce, která sedí na koni? A pokud platí poslední případ, měli jste pravdu, když jste předpokládali, že jede na koni? Obvykle věříme jednoduchým věcem – tak například já věřím tomu, že je moje auto sále parkuje na parkovišti u hotelu.“
Co je to vlastně víra? „Je to něco, o čem jste přesvědčeni, že je pravdivé. Víru si nevybíráte, víru prostě máte.“ To de Wall ilustroval na příkladu, zda uvěříme zprávě, že někdo na konferenci přivede sibiřského tygra. „Určitě věříte tomu, že v Praze na ulici tygři nejsou,“ řekl pobavenému publiku. „Jenomže Praha má taky ZOO – a kdo ví? Třeba má někdo v ZOO tak dobrého známého, že by mu tygra půjčil. Právě víra určuje, co považujeme za možné, nebo za nemožné.“
V řadě případů nemůžeme prakticky rozhodnout ani tvrzení, které by mělo být jednoznačně rozhodnutelné. „Je na světě sudý, nebo lichý počet stromů? Ve skutečnosti nemáme představu o tom, kolik jich je, přestože to musí být jednoznačně určitelné.“
Důvěra je tedy založena na víře, u které můžeme určit, jak moc něčemu věříme, ale to je všechno. V podstatě tedy nic není „trustless“ – v každém rozhodování je obsažená určitá implicitní důvěra, ale ta záleží na tom, v co věříme a komu věříme. „Ani ecash není zcela trustless. Sidechains, Lightning ještě méně, ale ani bitcoin není úplně trustless, protože žádná měna není úplně trustless.“ Stále tu je možnost nějakého legislativního zásahu, jako je například měnová reforma, která měnu zakáže nebo ji znehodnotí.
Přednáška Pavola Luptáka, „kryptoanarchisty a věčného cestovatele zaměřujícího se na technologii a hacking“, byla poněkud bizarní. Její název naznačoval, že se bude řešit vznik nových bitcoinových elit (označovaných jako bitcoinová aristokracie) a také to, jak bude měnit svět, ale její optimismus zůstal jenom na začátku.
V současnosti se odhaduje, že alespoň 25 tisíc lidí drží kryptoměny v hodnotě alespoň 50 BTC. Vzhledem k tomu, že bitcoin dále poroste, se z držitelů bitcoinů stanou lidé bohatí, a tedy i vlivní. Takový je alespoň předpoklad: Pokud jste bohatí, tak to znamená, že máte vliv, že ano? Zatímco hodnota držených kryptoměn roste, většina lidí tuto příležitost mine (stanou se z nich no-coiners), zatímco si stále zachovají většinu moci prostřednictvím voleb v demokratických systémech. To dá sílu kryptoměnám oponujícím politikům, kteří se, pochopitelně, obrátí proti nové „bitcoinové aristokracii“ řadou nových opatření.
Ta budou podle všeho zahrnovat zavedení centrálních bankovních kryptoměn CBDC, pravděpodobně v souvislosti s uvedením univerzálního nepodmíněného základního příjmu (UBI, Universal Basic Income): „Chcete dostávat základní příjem? Dobře, ale budete ho dostávat pouze v digitálních eurech!“
Moderní státy sahají stále hlouběji svým občanům do kapes – a čím jsou bohatší, tím více to zkouší, zvláště formou majetkových daní. Ten, kdo má hodně bitcoinů, má hodně majetku, a je tedy jasné, že státy po nich půjdou, aby je mohly pěkně prošacovat. „V současnosti máme asi čtvrt milionu lidí, kteří vlastní každý více než 50 milionů USD. Takže je pochopitelné, že státy přicházejí s daní z bohatství, která se zaměřuje alespoň na některé z nich.“
V současné době patří mezi nejhorší země USA, které zdaňují svoje občany bez ohledu na místo jejich trvalého pobytu, ale podobné formy zdanění najdeme i v Evropě. Tak například daň z nemovitostí po zahrnutí zdanění z nájmu v Belgii přesahuje v průměru 10% hodnoty nemovitosti, což znamená, že vlastník nemovitost v podstatě každých deset let znovu zaplatí na daních. Pro Západní Evropu je typické, že mají buď zavedené daně z bohatství jako takové (Norsko, Švýcarsko, Španělsko) nebo daně z některého typu drženého majetku.
Je proto prakticky úplně jisté, že vlády půjdou po držitelích kryptoměn. To bude zahrnovat analýzu nákupů (KYC purchases, Know Your Customer), přímé daně z kryptoměn na základě majetkových prohlášení, analýzu vlastnictví nemovitostí a veřejně drženého majetku, nebo „zdanění nadměrné spotřeby“. „Dávejte si pozor na věci jako jsou uhlíkové emise,“ varoval před uvalováním nových daní.
Základem pro zachování bohatství je podle Luptáka zajištění si druhého občanství, které by, v ideálním případě, mělo chránit před uvalením daně z majetku. Dále je dobré vyhnout se monitorovaným nákupům (KYC purchases), vyhnout se prohlášením o držením kryptoměn například změnou daňové rezidence a obecně se vyhýbat občanství v zemích, které zavedly majetkové daně nebo „uhlíkovou daň“. Snahu být nenápadný podporuje také držení majetku v anonymních společnostech nebo snaha nedržet velké objemy fiat měn na klasických bankovních účtech.
„Lov na bitcoinery už začal,“ konstatoval Lupták – a připomněl například Changpenga Zhao, zakladatele Binance nebo „bitcoinového Ježíše“ Rogera Vera. „Kdo bude další na řadě?“ Vlády se ve světě kryptoměn snaží eliminovat jakékoliv soukromí, takže zahájily tažení proti každému, kdo ho zajišťuje: „V agresivně vedené Crypto War 2024 byl zatčen vývojář Tornado Cash a zakladatelé Samourai Wallet. Projekt Incognito.org bude ukončen, Wasabi Wallet a Phoenix Wallet opustily USA a Wasabi navíc deaktivuje svůj CoinJoin.“
Únik z vyspělého světa, který žádá daně z majetku, do méně vyspělých zemí má také svoje rizika. „Pokud žijete v Mexiku a máte majetek nad milion USD, budete určitě potřebovat ochranku. Pravděpodobnost fyzických útoků, jako jsou únosy nebo vydírání, v budoucnosti určitě porostou.“ V současnosti vznikají nové služby pro držitele kryptoměn, které jim dovolují kupovat anonymně nemovitosti, akcie a celé firmy. „Začíná vznikat exit industry pro bohaté bitcoinery, který jim dovolí žít mimo systém.“
Bitcoin se podle Luptáka stal historicky nejmocnějším nástrojem pro transformaci kolektivistické společnosti na individualistickou. „Jistě znáte rčení fix the money, fix the world (opravte peníze, a tím napravíte společnost), ale ukazuje se, že to není kompatibilní se systémem národních států. V budoucnosti může mít bitcoin velkou hodnotu, ale může být velmi komplikované ho utrácet.“
Lov na bitcoinery se podle Luptáka může obrátit proti státům. „Aby bitcoinová aristokracie přežila, musí získat dost velké páky na lobování politiků, aby hájili jejich zájmy proti no-coinerům. Je možné, že se budou muset alespoň dočasně přesunout z USA a Evropy do zemí, které k nim budou přátelské. Je možné, že ty země, které se staví proti kryptoměnám, se nakonec stanou samy obětí svých fiat měn a jejich pokračující inflace. To by naopak mohlo zvýhodnit ty země, které poskytnou bitcoinerům útočiště, ale to celé může být proces, který potrvá dekády.“ Podle Luptáka nemusí být návrat k aristokraciím špatná věc: „Funkční monarchie jsou dnes nejbohatší na světě. Katar, UAE a Brunej patří mezi země mezi největší GDP na hlavu na světe. Otázkou je, jestli takové země nabídnou dostatek osobní svobody.“
Západ se vydává na tažení proti kryptoměnám svými digitálními měnami, které ale mají úplně jiné cíle. „Státy udělají vše pro to, aby protlačily CBDC, centrálně kontrolované státní digitální měny. K jejich prosazení patrně využijí zavedení univerzálního nepodmíněného příjmu, který bude dostávat většina populace v digitálních eurech nebo v digitálních dolarech. Smysl CBDC je v tom, že díky nim mohou přežít centrální banky – a díky centrálním bankám pak mohou přežívat současné státy.“
Zatímco tematické a filozofické přednášky se zabývaly hlavně otázkami neustále se stupňujícího boje států proti soukromí, technologické přednášky zkoumaly otázky škálovatelnosti. To, v první řadě, znamená zvyšování důležitosti Layer 2 aplikací, které jsou svázány s bitcoinovým blockchainem a snaží se vyřešit narůstající objem malých transakcí, případně to zkombinovat s vyšší úrovní soukromí (horším sledováním transakcí). Doslova se mluví o „nové vlně L2 řešení pro bitcoin“.
Kryptopunker Rafe konstatoval, že „bez přiměřené míry soukromí se z kryptoměn stane sledovací noční můra“ a že naprostým minimem pro diskrétní platby (confidential transactions) je to, že sice budeme vědět od koho kam prošla platba, ale nebudeme vědět částku. Zároveň varoval před payjoiny (slučováním transakcí), protože to s sebou nese to zásadní nebezpečí, že se nic netušící uživatelé ocitnou v hledáčku vyšetřování, protože mohou připlést k rizikové transakci: „Nikdo soudný by to neměl používat!“
Velkým tématem se staly rollupy, které kombinují celou řadu transakcí mimo primární chain – a také řadu otázek, jak je implementovat správně, jak zajistit jejich bezpečnost a zda je vůbec používat. K tomu se nyní přidává otázka bezpečnosti pro ty, kteří se rozhodnou podobné funkce implementovat. „Vzhledem k tomu, že řada řešení je open source, je implementace a jejich provoz otázkou toho, kdo má na to koule.“
Různými možnostmi řešení mimo chain (off chain construct design) se zabýval Vennarekh Unions. Popisoval statechainy, původně navržené Rubenem Somsenem, mechanismy jejich synchronizace a jejich různé varianty včetně výhod, nevýhod a možných typů efektivního využití (use cases). Mustafa Al-Bassam demonstroval koncept „pluggable chainu“ Celestia, podporujícího data libovolné velikosti a nabízejícího o několik řádů vyšší datovou propustnost, než má samotný bitcoin.
Vývojář Super Testnet demonstroval protokol Hedgehog, který dovoluje přijímat a odesílat platby bez současného připojení obou stran, které je podmínkou například u Lightningu. Samotný tvůrce protokolu je docela živel – a díky tomu byla jeho demonstrace přes pokročilý čas opravdu svěží a zábavná, protokol samotný je přitom stále novinkou.
Nikdo neví, co tento rok ještě přinese, nicméně se zdá, že bude velmi dramatický. Situace přituhuje, přinejmenším americká vláda se snaží „udělat varovný příklad“ z vývojářů zaměřujících se na anonymitu v transakcích. Je tedy jasné, že i komunita bude reagovat a bude přicházet s podstatně vyšší mírou anonymizace své vlastní tvorby. Také se nabízí otázka, jak dlouho přežijí v podstatě veřejně vedené konference, protože anonymita je pro kryptokomunitu stále důležitější.
To se pravděpodobně dozvíme na podzim tohoto roku, kdy se odehraje „v této podobě poslední“ kryptokonference HCPP24: Hardcore. Měla by se odehrát od 4. do 6. října 2024 v Paralelní Polis – a tam uvidíme, kudy se bude pokračovat dál.
