„They took our jobs“, neboli „vzali nám práci“, není jenom ikonická hláška ze seriálu South Park, ale také obava, která doprovází každou technologickou revoluci. Lidé jsou v podstatě dost konzervativní – a ti, kteří si získají určitou pozici, opravdu nemají rádi, když přichází technologická změna, která jim přerovná svět pod nohama. Každá technologická revoluce měla svoje kritiky – i když jen některá z hnutí bychom mohli označit za zcela antitechnická, ale i taková existují.
Zásadním problémem je určitá nepředvídatelnost změn. Rozdíl mezi realitou a strategickou hrou je v tom, že hráči strategických her očekávají, že technologická změna přijde – a že z ní budou benefitovat. Ve skutečnosti je příchod technologické změny nepředvídatelný – a to nejen svým příchodem, ale také změnou limitů, kterou technologie projde, než se etabluje.
Tak kupříkladu automobilová revoluce zasáhla různě Ameriku a Evropu proto, že v Evropě byly menší vzdálenosti a nebyl tam takový problém stavět železniční tratě. Vlaková revoluce tam proto mohla sáhnout více dopravy a automobilismus se s ní propojoval, zatímco v Americe znamenal příchod automobilů radikální změnu. Díky masové výrobě a Fordu T (1908) bylo možné najednou dojíždět do práce na delší vzdálenosti – a to vedlo k výraznější orientaci USA na automobily, která je v Evropě až nepředstavitelná.
Každá technologie ovšem představuje samostatnou množinu problémů. Příliš husté železniční tratě obvykle nejsou efektivní a proto dochází k jejich postupné redukci, Amerika naopak zjišťuje, že tím, že se jim města roztáhla do šířky, vznikla drahá a jen těžko udržitelná infrastruktura, kterou je někdy jednodušší prostě opustit než se ji snažit udržovat.
Počítačová revoluce vedla ke vzniku inteligentních zařízení, která ale mají relativně krátký životní cyklus a poměrně rychle se tak mění v těžko zpracovatelný elektroodpad. Navíc vyžaduje ekologicky náročné technologie, které potřebují značné množství materiálů z celého světa. Velmi podobná situace je u současné elektromobilové revoluce, kdy se vyrábí velké množství obtížně recyklovatelných baterií s omezenou životností.
Každá technologická revoluce měla dosud ten charakter, že typicky odstraňovala fyzicky namáhavou práci a nahrazovala ji lehčí prací. Dnes nemusíme pracovat s krumpáči v dole a tahat těžké bloky, máme na to těžní stroje a jeřáby. Pro řadu lidí je i tohle problém, protože sedavé zaměstnání a snadná dostupnost průmyslově zpracovaných potravin přináší řadu civilizačních chorob. V celku se ale očekávané dožití prodlužuje, protože jsme méně vystaveni fyzicky namáhavé práci.
Negativa, která se vztahují k nástupu technologií, se obvykle týkají stresu. Příchod pásové výroby, kterou vyvinul Henry Ford, se stala symbolem „moderní doby“, kterému se hořce vysmíval i Charlie Chaplin. Neustálá snaha optimalizovat a zrychlovat výrobu vede spoustu lidí k tomu, že žijí v trvalém stresu a rychle vyhoří. Zatímco u předprůmyslových řemesel bylo obvyklé, že řemeslník získal renomé a řemeslo ho uživilo celý život, dnes je tempo vyhoření tak vysoké, že pracovník nezřídka mění práci po dvou až pěti letech – stres je prostě příliš velký.
Podobně dvousečný byl i příchod informačních a mobilních technologií, které způsobily, že zatímco dříve byl čas v práci jasně oddělený od mimopracovních aktivit, dnes je zcela běžné, že všichni pracovníci jsou vlastně trvale online a tedy v zásadě neomezeně dostupní. Proto pracují nejen ve svém volném čase, ale i v noci a nebo na dovolené, což neprospívá jejich pohodě. Naopak jiní si oblíbili styl digitálních nomádů, kdy naopak situaci otočili a vlastně žijí na trvalé dovolené, kterou si vyplňují pracovními úkoly ve chvíli, kdy potřebují peníze. Nutno říci, že se to typicky týká jen dobře placených digitálních prací.
Nástup umělé inteligence nyní hrozí, že zvětší rozdíl mezi špičkovými digitálními pracovníky a začátečníky, protože začátečníky dokáže do značné míry nahradit. Základní a méně náročné práce, jako je tvorba webů, copywriting, překladatelství a nebo psaní nenáročných textů, má umělá inteligence potenciál zcela vytěsnit. Zatím rozhodně nejde o nástroj, kterému se dá úplně věřit, stav GPT-4 bych prohlásil za pokročilý veřejný betatest: V případech, kdy model konkrétní informace neví, si je má tendenci domýšlet, doslova je fabuluje, halucinuje.
Tempo, kterým se AI rozvíjí, jasně ukazuje směr, kterým postupujeme. Přesnost modelů se bude stále zvyšovat – a je třeba začít je inkorporovat do našeho života. Najdeme mnoho kritiků, kteří si stěžují na to, že jim AI vezme práci – a nebo že přinejmenším sníží hodnotu jejich práce. Nutno podotknout, že v minulosti byla spousta zaměstnání, která bychom dnes nepoznali, jako například lampář, jehož úkolem bylo zapalovat a zhášet plynové lampy – a nebo dáma, která budila spáče střílením hrachu z foukačky do oken: Tu nahradil budík.
Změna přijde – se všemi negativy i pozitivy. Cílem by mělo být integrovat AI do našich životů tak, aby byla přínosná, aby nám práci zjednodušila a my si přitom zachovali kvalitu, kterou budeme moci k jejím výstupům dodat. O tom, že to bude náročné, bychom ale rozhodně neměli pochybovat!
