Rakouská škola bývá mezi příznivci Bitcoinu často skloňována. Nejznámější propagátoři jako Saifedean Ammous či Stephan Livera se k “rakušanům” sami rádi hlásí. Jaké jsou hlavní myšlenky rakouské školy a co má vlastně společného s Bitcoinem?
Rakouská škola ekonomie nemá s dnešním Rakouskem paradoxně již nic společného. Počátky této ekonomické školy sahají do druhé poloviny devatenáctého století, kdy Carl Menger publikuje Zásady ekonomie. Mengerova kniha a myšlenky v ní obsažené byly revoluční, a to doslova - stály totiž na počátku marginalistické revoluce. Nejednalo se však o revoluci s molotovem v ruce, nýbrž o zásadní změnu v ekonomické analýze lidského jednání. Dřívější ekonomové vysvětlovali hodnotu zboží a služeb pomocí nákladů. V rámci této nákladové teorie hodnoty zároveň uvažovali o statcích v kontextu ucelených tříd, nikoli jednotlivých statků. Tento přístup nicméně produkoval očividné paradoxy: jak to, že jsou diamanty dražší než voda, ačkoli voda je mnohem užitečnější? Jak to, že neopracovaný zlatý valoun může šťastnému nálezci koupit celý pracně postavený dům?
Na scénu přichází Carl Menger který vysvětluje, že lidé hodnotí statky nikoli podle vynaložených nákladů, ale podle toho, jak dobře uspokojují jejich subjektivní potřeby. A nehodnotí třídy statků, nýbrž mezní přírůstky statků. Jinými slovy, člověk neporovnává vodu a diamanty jako třídu, nýbrž porovnává například dodatečný litr vody s dodatečným karátem diamantu. Voda jako třída je velice užitečná - není však příliš vzácná a je snadné uspokojit si potřebu žízně. Diamanty jako třída sice nejsou oproti vodě tak užitečné - nicméně jako mezní jednotky jsou velmi vzácné a vysoce poptávané pro uspokojení potřeb estetiky, investic a v průmyslovém využití.
Na Mengera dále navázali další autoři s rakouským původem: Eugen von Böhm-Bawerk, Ludwig von Mises, Friedrich August von Hayek. Poslední dva emigrovali před druhou světovou válkou do Spojených států a Anglie, v Rakousku tato tradice následně zanikla a dále byla udržována zejména ve Spojených státech (institucemi jako Mises Institute a na některých univerzitách), silné zázemí má i v porevoluční České republice.
Je pozoruhodné, že s marginalistickou teorií hodnoty přišli nezávisle na sobě tři ekonomové Carl Menger, Léon Walras a William Jevons. Jedná se o pěkný příklad tzv. konvergentní evoluce , kdy se stejnými vstupy dospějí vědci (či přírodní síly) ke stejnému výsledku. Marginalistická teorie hodnoty se následně stala základem moderní ekonomie, a nákladová teorie hodnoty byla všeobecně opuštěna jako neplatná (až na marxistické hipstery v kavárnách všude po světě).
i
Metodologický individualismus
Pořád nemáte metodologie dost? No dobrá, tak tady máte další nálož. Rakouská škola se vyznačuje silným důrazem na jednání jedince. Jsou to pouze jednotliví lidé, nikoli společenské instituce, kdo má preference a usiluje o jejich naplnění. “To, že existují národy, státy a církve, že existuje společenská kooperace, je patrné pouze v jednání konkrétních jednotlivců. Nikdo ještě nespatřil národ, aniž by viděl jeho členy,” uvádí Ludwig von Mises v Lidském jednání.
Analýza všech ekonomických fenoménů, od rozhodování spotřebitelů, přes inflaci, až po teorii hospodářského cyklu, tak vždy začíná zkoumáním preferencí a incentiv jedinců (např. podnikatelů, či úředníků centrálních bank).
Ekonomové rakouské školy si stojí za tím, že společenské instituce nejsou suverénními ekonomickými entitami. Jednají pouze lidé na úrovni jedince. Ano, jedinci mohou být ovlivnitelní a manipulovatelní davem či ideologií - vždy to však jsou v konečném důsledku konkrétní jedinci, kteří uvádějí do pohybu svá těla a dávají průchod svým myšlenkám. To, jak upozorňuje Mises, platí i jedná-li člověk ve jménu státu: “Kat, nikoli stát, popravuje zločince.”
Rakouskou ekonomickou školu můžeme pro potřeby tohoto textu charakterizovat jako soubor poznatků o povaze lidského jednání a povaze světa, ve kterém jednání probíhá.
V prvé řadě lidské jednání je účelové chování jedince za účelem uspokojení subjektivní preference. Oproti zvířecímu konání se lidské jednání vyznačuje svou účelovostí - člověk jedná s vědomým cílem, zatímco zvířata konají na základě instinktů a přímočarého uspokojení fyzických (či emocionálních) potřeb. Nepleťme si však jednání s “racionalitou“ - subjektivní potřeby určitého jedince a jednání k jejich uspokojení mohou být pro ostatní ”iracionální“; to nicméně neznamená, že by daný člověk nejednal.
Jednající člověk se musí neustále potýkat s faktory vzácnosti. V tomto světě jsou vzácné zdroje, prostor a čas. Ekonomická aktivita je ve své podstatě permanentní snaha o uspokojení co nejurgentnějších potřeb za využití co nejméně zdrojů, prostoru a času.
Trh je systém pro vzájemnou koordinaci všech ekonomických aktérů (spotřebitelů, výrobců, investorů, obchodníků). Jedním z vedlejších důsledků trhu je, že faktory vzácnosti jsou alokovány efektivně (uspokojují co nejurgentnější potřeby za co nejmenšího plýtvání), a to vlivem existence zisků a ztrát.
Vládní zásahy do trhu zpravidla tento koordinační mechanismus rozhodí a produkují neefektivity a plýtvání faktory vzácnosti. Vládní řízení ekonomiky - socialismus - má konsistentní problém ve formě nemožnosti ekonomické kalkulace. Ta spočívá v tom, že bez volně vzniklých cen a informací v podobě zisku a ztráty není možné efektivně alokovat faktory vzácnosti, výsledkem je “tápání ve tmě” (Mises) a postupný úpadek společnosti do chudoby, projídání dříve akumulovaného kapitálu.
Faktor času zavdává vzniku časových preferencí. Preferuje-li člověk co nejrychlejší uspokojení potřeb, mluvíme o vysokých časových preferencích. Je-li naopak člověk ochoten odložit uspokojení potřeb do budoucnosti, mluvíme o nízkých časových preferencích. Časové preference jsou jedním z důvodů, proč je přirozená úroková míra pozitivní - věřitel totiž musí odložit uspokojení svých potřeb, a za toto si po dlužníkovi žádá kompenzaci v podobě úroku. Dnešní svět nulových a negativních úrokových sazeb je v tomto ohledu naprosto absurdní.
Fanoušci Bitcoinu rádi mluví o nízkých časových preferencích (v angličtině low time preference), často v souvislosti s minimalizací spotřeby v současnosti, vložení ušetřených prostředků do bitcoinu, a následné čekání na budoucí zhodnocení (s vidinou výrazně vyšší spotřeby v budoucnu).
Důležitým poznatkem rakouské školy je rovněž ten, že instituce jako právo, morálka, obchodní praktiky, jazyk, se vyvíjejí evolučně, na základě nezávislého jednání tisíců motivovaných jedinců; a mocenský zásah do této evoluce zpravidla plodí nečekané a zhoubné následky. Jedná se o “vyrostlé” instituce, které je nemožné replikovat či zdokonalit ”racionální intervencí”. Stejně jako cenový mechanismus a trh, i další koordinační společenské instituce jsou důsledkem lidského jednání, ne však lidského plánu. Friedrich Hayek ilustruje tento spontánní řád na příkladu krystalů: ačkoli známe jeho strukturu, je téměř nemožné stvořit krystal skládáním jednotlivých atomů. Můžeme však vytvořit podmínky, za kterých proběhne proces, jehož výsledkem je formace krystalu. Pochopení tohoto principu je klíčem k tomu, jak má vypadat hospodářská politika, jež je v souladu s volným trhem: ta má pouze vytvořit vhodné podmínky (vláda práva, ochrana soukromého vlastnictví) a dále nechat lidi na pokoji (taková politika se také označuje termínem laissez-faire).
i
Stěžejní autoři a díla rakouské školy
Pokud vás rakouská škola zaujala a chcete se v této oblasti dále vzdělat, doporučuji seznámit se s následujícími autory a jejich díly. Většina těchto děl je k dostání v češtině v e-shopu Liberálního institutu, případně v angličtině na Mises.org.
Ludwig von Mises
Friedrich August von Hayek
Murray Rothbard
Jedním z přelomových textů rakouského ekonoma Friedricha Hayeka je Využití znalostí ve společnosti ( v českém překladu zde ). Článek se zabývá problémem přenosu informací v komplexním, neustále se měnícím, decentralizovaném systému, jakým je lidská společnost. Snaha o agregaci informací do centrálního bodu, který by na jejich základě plánoval hospodaření, nutně selhává.
Každá ekonomika se podle Hayeka potýká s otázkou, „jak zajistit nejlepší použití zdrojů, které jsou známy jednotlivým členům společnosti, a to k cílům, jejichž relativní důležitost znají pouze tito jedinci. Pokud to řekneme zcela stručně, jde o problém zužitkování znalostí, které nejsou nikomu dány ve svém celku“.
Tento problém řeší koordinační mechanismus zvaný cenový systém. Vlivem vzájemného působení relativních cen mohou výrobci, investoři, obchodníci a spotřebitelé sladit své konání tak, aby dosáhli co nejefektivnějšího uspokojení potřeb. Je-li zapotřebí s určitým zdrojem v jednom odvětví šetřit kvůli jeho relativní vzácnosti či hodnotnějšímu využití v jiném odvětví, vše, co k přenosu této informace stačí, je změna jeho ceny. Je-li zapotřebí uspokojovat jiné potřeby než dříve, cenový systém tuto informaci přenese napříč obchodníky, investory, výrobci a dalšími relevantními agenty. Podnikatelé cenovému mechanismu naslouchají proto, aby dosáhli zisku; spotřebitelé, aby uspokojili co nejvíce svých potřeb. Není zapotřebí žádné centrální koordinace či donucení. Těmi je tento koordinační mechanismus pouze narušován a činěn neefektivním.
Zakladatel Wikipedie Jimmy Wales uvádí Využití znalostí ve společnosti coby hlavní inspiraci pro vybudování encyklopedie, kam může každý přispět svou troškou.
Jedním z nejznámějších přínosů rakouských ekonomů (zejména Hayeka a Misese) je tzv. rakouská teorie hospodářského cyklu. Jedná se o teorii, která v sobě kombinuje většinu výše uvedených poznatků (čas, vzácnost, subjektivní preference, cenový mechanismus...). Vzhledem ke komplexnosti této teorie bude pro její pochopení nejlepší, když si ji rozdělíme do dílčích výroků:
Problematika hospodářského cyklu je samozřejmě mnohem hlubší, nicméně uvedené vysvětlení poskytuje důvody neustálých cyklů alespoň v hrubých obrysech. Zkrátka dokud budeme mít centrální banky, bude docházet k dlouhým obdobím misalokace kapitálu, a následně k očistným periodám. Monetární politika je tak zdrojem značného plýtvání kapitálem. V případě hlubšího zájmu o rakouskou teorii hospodářského cyklu doporučuji skvělý online seriál Jana Maška na Mises.cz .
"If you don't make stuff, there is no stuff" -- @elonmusk explaining why more money is NOT the same as more wealth.
— Vijay Boyapati (@real_vijay) May 30, 2020
You can't solve a production crisis by printing more bit of paper, sorry @federalreserve.
Rakouští ekonomové nepřekvapivě nebyli zrovna fanoušci státního peněžního monopolu. Mises i Hayek zažili výmarskou hyperinflaci a správně identifikovali její původ v bezbřehém tisku peněz centrální bankou. Hayek vydal roku 1976 knížku Soukromé peníze, ve které argumentuje ve prospěch soukromě vydávaných peněz, které si vzájemně konkurují - a v rámci této soutěže neexistují žádné zákony o vynuceném oběhu peněz.
Pozoruhodná je rovněž publikace Murrayho Rothbarda Peníze v rukou státu (1963), ve které analyzuje historii peněžního uspořádání Spojených států, od vzniku centrální rezervního systému Fed (1913), až po “papírový dolar” bez návaznosti na zlato (po roce 1971). Rothbard, stejně jako většina dalších rakouských ekonomů, považoval za jediné pravé peníze historií a trhem prověřené zlato. Přesto jsou argumenty Hayeka i Rothbarda velmi dobře aplikovatelné i na Bitcoin, jenž se - obdobně jako zlato - vyznačuje nezfalšovatelnou vzácností, a ke svému fungování nepotřebuje žádnou centrální autoritu.
Na rozdíl od ekonomie hlavního proudu (keynesiánství, neoklasická škola, chicagská monetaristická škola a další) nestaví rakouská škola na matematické formalizaci, velkém množství předpokladů (často nereálných) a nezplošťuje ekonomické fenomény do agregátních makroekonomických ukazatelů.
I vlivem své odlišné metodologie je rakouská ekonomická škola analytický rámec, který přináší množství cenných poznatků. Analýzou individuálních jednání a incentiv dokáže vysvětlit, proč centrální plánování ve všech oblastech vždy vede k selhání - ať už se plánovačí snaží řídit pracovní trh, městskou výstavbu, či samotné peníze.
i
Dominik Stroukal:
Rakouská ekonomická škola má v České republice (a na Slovensku) tradici, kterou nám můžou závidět nejen Rakušané, ale téměř všude po světě. Ještě před revolucí lidé jako Tomáš Ježek překládali tajně Hayeka a po revoluci se celá řada lidí inspirovaných rakouskou ekonomickou školou dokonce dostala na důležité státní posty. Prezident Václav Klaus svého času dával novoroční projevy před knihovnou v které bylo přesně za ním vidět Misesovo Lidské jednání. (Kéž by to ale bylo vidět víc v reálné politice.) Promořenost (jak je dnes populární říkat) rakouskými myšlenkami ale byla v Československu vysoká.
Velice brzy vzniknul Liberální institut a začal chrlit literaturu, zvát do Prahy známé rakouské ekonomy nejen ze Spojených států a autoři jako Ludwig von Mises, Murray Rothbard, Henry Hazlitt, Paul Heyne nebo i mladý Johan Norberg se dostali do povinné literatury kurzů nejen na Vysoké škole ekonomické. Josef Šíma, Dan Šťastný, David Lipka, Jiří Schwarz a další se nebáli a nebojí na univerzitách podrobovat texty rakouských ekonomů důkladné kritice, což byl nejlepší způsob, jak poznat, že jejich myšlenky jsou skutečně konzistentní a dávají smysl. Spolu s Mises.cz a následně znovuzrozeným Liberálním institutem a samozřejmě slovenským INESSem jsou v ČR a SR každoroční letní školy a další akce spojené se studiem rakouských myšlenek. Na VŠ CEVRO institut jezdí pravidelně velikáni rakouské školy jako Pete Boettke, David Schmidtz, Mike Munger a další. A mohl bych pokračovat ještě hodně dlouho.
S takovým podhoubím není divu, že se u nás tolik a tak rychle dařilo Bitcoinu.
Nekompromisní přístup k analýze lidského jednání může ekonoma přivést k poznatkům, které působí kontroverzně až hereticky. Vede-li mocenské řízení ke škodlivým výsledkům, k čemu vlastně potřebujeme stát? Odpověď na tuto otázku však již neposkytují ekonomové, nýbrž političtí filosofové - není proto překvapením, že Mises, Hayek, Rothbard i další “rakušané” se kromě ekonomie věnovali i filosofii klasického liberalismu a libertarianismu. Jejich díla jako Liberalismus (Mises), Cesta do otroctví (Hayek) a Manifest svobody (Rothbard) tak staví na ekonomické kritice socialismu, kterou doplňují o kritiku z pohledu obhájce svobody a lidských práv.
Rakouská ekonomická škola je tak kromě solidní ekonomické analýzy i důležitým argumentačním aparátem pro všechny nepřátele státní zvůle. Ukazuje totiž, že zaštiťování se bohulibými záměry jako jsou podpora chudých a bezmocných jsou jen prázdná zástěrka, pod níž zpravidla leží jiné, mnohem přízemnější, zájmy jejich propagátorů.
Ekonomové rakouské školy již 150 let dokazují, že tržní uspořádání je jediné myslitelné uspořádání slučitelné s prosperitou a civilizací. Snaha o mocenské řízení společnosti vždy a všude selhává a vede k chudobě, hladu a válce. Ke skutečně volnému trhu jsou zapotřebí i tržně vznikající peníze. Bitcoin je velmi dobrým kandidátem na tento post, a nová generace rakouských ekonomů, ke kterým se rád řadí i autor těchto řádků, jej začíná považovat za klíč k odemčení plného potenciálu lidstva.
