Recenze Canon EOS 7D Mark II

Canon EOS 7D Mark II, jsem využil příležitosti k jejímu otestování a vzal ji s sebou na fotografování orlů východních na japonském ostrov Hokkaidó. Článek o předchůdci si přečetlo do dneška 36 tisíc návštěvníků stránek, tak můj subjektivní názor snad opět někomu pomůže. Žádný dokonalý test, jen pár postřehů.

Praktické lehounké tělo fotoaparátu

Asi první předností, ve srovnání s tím, co běžně používám (Canon EOS 1D X, Canon EOS 5D Mark II), je velmi nízká hmotnost fotoaparátu. Musím přiznat, že na procházku s dětmi se mi kolikrát nechce ani zrcadlovku tahat, říkám si “na focení mi postačí iPhone”. Ale mít na krku pověšený Canon EOS 7D Mark II by mi vůbec nevadilo. Ten rozdíl je znát.

Hned při prvním kontaktu mě potěšil vestavěný blesk, který na svých fotoaparátech citelně postrádám od roku 2007. Patřím k fotografům, kteří ve vestavěném blesku vidí velmi praktického pomocníka v mnoha situacích (přiblesknutí portrétu, makrofotografie). Bohužel, dosud platilo, že firma Canon neuměla (nechtěla) do fullframe zrcadlovek blesk vložit.

S relativní titěrností fotoaparátu byl pouze jeden problém. U orlů byla ráno fakt zima a v zateplených Gore-Tex rukavicích se fotoaparát držel o poznání hůře než Canon EOS 1D X. Stejně tak dostupnost a citlivost spouště byla ztížená. Bohužel, přídavný grip by tomu příliš nepomohl.

Velmi sympatické je stejné ovládání jako má Canon EOS 5D Mark III a velmi podobné jako Canon EOS 1D X.

Funkce HDR, prosvětlené stíny snadno a rychle

Podobně jako u většiny nových fotoaparátů můžete v menu fotoaprátu Canon EOS 7D Mark II najít funkci HDR. Zapnete, nastavíte rozsah rozdílu mezi pořízenými snímky (1, 2, 3 EV) zmáčknete spoušť a fotoaparát rychle po sobě vyfotografuje tři snímky, které hned složí do jednoho. Opět na nastavení záleží, zda uloží všechny nebo jen poslední, složený.

Oproti testování v minulosti s jinými fotoaparáty Canon jsem toto zkoušel na stativu, proto snímky na sobě pěkně seděly, ale s mírným ořezem (proč?). Samostatný snímek pořízený o pár vteřin později zabíral z fotografované scény více (odhadem tak o 10 %). Při fotografování z ruky bych to pochopil, ale proč to zarovnání s ořezem ze stativu? Složená výsledná fotografie má dvě zásadní vady: je uložená ve formátu JPG bez možnosti dalších úprav a tonální podání fotografie mi příliš nesedí. Zpracování se více soustředí na stíny, které jsou prosvětlené až nepřirozeně. Naopak světlá obloha je korigována jen minimálně a zrovna tam by se to hodilo nejvíc. Třeba to však byla náhoda dané situace, chtělo by to více zkoušek.

Nicméně, při problematických světelných podmínkách doporučuji funkci používat. Obzvlášť v případě “soukromých dokumentačních” fotografií, kdy vám postačí jen JPG. Pro vážnější práci (v krajině a pod.) osobně zůstanu u pořizování třech snímků RAW pro pečlivé, co nejpřirozenější zpracování.

Novinka pro milovníky živých obrázků timelapse

Velmi sympatickou novinkou fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II je vestavěná časovací spoušť, kterou s radostí uvítají všichni milovníci timelapse videí. V menu fotoaparátu nastavíte interval, po jakém má exponovat a jak dlouho, stisknete spoušť a už se dál o nic nestaráte. Což oceníte zejména v případě, kdy na lokalitě fotografujete dvěma (a více) fotoaparáty a současně připravujete videomateriál. Můžete pohodlně fotografovat a druhý fotoaparát pořizuje snímky pro timelapse video.

Jistě, někdo může namítnout, „vždyť mám externí časovací spoušť“! Ano, ale proč tahat další krám. Navíc techničtí antitalenti jako já stejně pořád zapomínají, jak se jejich časovací spoušť používá (obzvlášť, když ji vezmou do ruky jednou za čtvrt roku).

Na Canon EOS 7D Mark II je vše intuitivní, nepotřebuje ani návod. Doporučuji vyzkoušet.

Aktuálně nejdokonalejší schopnost ostření

Jednoznačně největší předností fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II je autofokus, rychlost a přesnost ostření. Při svém fotografování jsem používal prakticky všechny digitální zrcadlovky Canon a myslím, že mám možnost s čím srovnávat. Hned na úvod tedy řeknu, že schopnosti autofokusu jsou úplně stejné jako na fotoaparátu Canon EOS 1D X.

Chápu, že mi asi nikdo neuvěří, ale mám pro to několik důkazů, viz. přiložené fotografie soubojů tmavých orlů východních proti blízkému tmavému pozadí při použití telekonvertoru. Kdo někdy fotografoval opravdu divokou přírodu, ví, že to je pro fotoaparát to nejobtížnější, s čím se může setkat.

Během rána u orlů jsem ve dvou hodinách přibližně vždy po 20 minutách zaměňoval (na sestavě Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM + Canon TC 2x III nebo TC 1,4x II) Canon EOS 1D X za Canon EOS 7D Mark II a nijak mě to nelimitovalo. Rychlost a přesnost ostření byla naprosto srovnatelná. Dokonce musím přiznat že “sedmdéčko” mělo malinko navrch. Díky tomu, že se prodloužilo ohnisko (krop faktor 1,6x), vyplňovali orli více z plochy hledáčku a AF je lépe “chytal” a “držel”. Navíc, hloubka ostrosti byla větší než u full-frame fotoaparátu, tzn. i když ostřící bod nepokrýval přímo zobák, vždy se to tam “tak nějak vešlo”. Na tohle je full-frame Canon EOS 1D X mnohem náročnější. Na druhou stranu, Canon EOS 7D Mark II nedělal letovky orlů tak obrazově brilantní a od ISO 500 vystupoval šum, ač byla scéna někdy poměrně světlá. Ale o největším neduhu fotoaparátu až níže.

Spousta užitečných ostřících bodů

Co se mi na Canon EOS 7D Mark II moc líbí, je dokonalé pokrytí obrazové plochy ostřícími body, tolik kontrastující s bídou u full-frame fotoaparátů. Všech 65 ostřících bodů je křížových a dělají co mají. Dokonale ostří, stejně ten centrální, jako ten úplně u kraje.

Když si vzpomenu na tu zoufalost, co se povedla u Canon EOS 6D, tam ostří jen ten centrální a ty okolo (tam se nedá hovořit jako o krajních) jsou jen na parádu.

Má to značné výhody. U statických fotografií zvířat se nemusíte nutit do středových kompozicí a kalkulovat s následným kompozičním výřezem. Prostě v krajině zvíře umístíte tak, “aby to pocitově fungovalo” a vyberete pro přesné zaostření ostřící bod, který jej pokrývá. Věc u většiny fotoaparátu nemyslitelná.

Kopírovat sem technické podrobnosti mi přijde zbytečné, když je to pěkně popsané na tomto odkaze. Těm, co se mě ptají na ideální nastavení AF digitálních zrcadlovek Canon, také příliš neporadím. Můžu vás ubezpečit, že naprostou většinu akčních věcí fotoaparát zvládne tak, jak jej vybalíte z krabice.

Stejné baterie, ale pozor na GPS

Uživatele starších zrcadlovek Canon jistě potěší, že v novém fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II najdou stejnou baterii Canon LP-E6. Co je potěší určitě méně je, že se výdrž baterií zase o chloupek snížila. Moje zkušenost je 500 snímků a pak raději nabíječka.

Při zapnutém funkci GPS se záznamem souřadnic a častém používání live view doporučuji s sebou raději tahat centrálu nebo napájet ze zásuvky.

Kde jsou ty časy, kdy se třeba s fotoaparátem Canon EOS 1D Mark III dalo na jedno nabití pořídit i 3800 fotografií. EOS 7D Mark II má dva sloty na paměťové karty. Lze použít jak CF, tak SD/SDHC/SDXC (včetně těch nejrychlejších). Pokud použijete dvě karty zároveň, můžete si zvolit, co se bude na kterou z nich ukládat, případně fotografie mezi kartami kopírovat i po vyfocení. Osobně používám obvykle druhé karty pro kopírování povedenějších fotografií jako zálohu, což lze poměrně snadno přímo ve fotoaparátu. Při intenzivnějším fotografování mám nastaveno, aby se snímky po zaplnění první karty začaly automaticky ukládat na druhou.

Opravdu rychlé snímání divočiny

Nová zrcadlovka Canon EOS 7D Mark II mě překvapila rychlostí svého snímání. Za jednu sekundu zvládá 10 snímků, což bylo ještě před pár roky doménou pouze těch nejlepších digitálních zrcadlovek. Někdo může namítnout “to ale já nepotřebuji”, ale já osobně to beru jako výhodu a často bývám za exota, když tvrdím, že by mi nevadila rychlost mnohem větší. Když se totiž v přírodě opravdu něco děje, často to netrvá déle než vteřinu, viz zde publikovaný souboj orlů východních o rybu.

Tady to poměrně vyšlo, ale často se stává, že v sérii není z čeho vybrat. Jednou překryjí křídla hlavu, podruhé ostřící bod přeskočí na ocas nebo se v pozadí/popředí objeví nějaká hrůznost.

Oproti jiným zrcadlovkám Canon má 7D Mark II i velmi sympatický, relativně tichý zvuk závěrky.

Občas se můžete setkat s názorem, že maximální rychlost snímání fotoaparátu je čistě teoretická, ale moje zkušenost je jiná. Canon EOS 7D Mark II první vteřinu rvačky orlů o rybu bez problémů zvládá snímat rychlostí 10 snímků za sekundu a až v té druhé se trochu zpomalí. Stejně tak se potvrdilo, že v sérii opravdu zvládne 30 snímků RAW.

Zbytečné rozlišení senzoru s vysokým šumem

Hojně diskutovaným tématem při představení fotoaparátu bývá jeho rozlišení. Canon 7D Mark II má rozlišení 20,2 Mpx. Je to hodně nebo málo? Osobně bych byl raději, kdyby bylo rozlišení nižší a fotoaparát méně šuměl.

Velmi pikantní je srovnání fotografií s výstupy z Canon EOS 1D X, který má rozlišení menší a je o čtyři roky starší. Fotografie z full-frame zrcadlovky jsou krystalicky čisté se spoustou detailů a krásnou hloubkou. U Canon 7D Mark II jsou ploché a poměrně od nízkých hodnot zašuměné. Rozlišení sice větší, ale fotografii to opravdu nic nepřidá. Pořád tvrdím, že obrazově nejvyváženějším byl fotoaparát Canon EOS 5D Mark II. Bohužel, už se mu asi v budoucnu nic nepřiblíží.

V souvislosti s rozlišením fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II se musím vrátit k šumu.

Šum mi nevadí, na Canon EOS 1D X občas, když je to v noci opravdu účelné, použiji i ISO 20 000. Nevadí mi, šum (jemné ostré zrnění) je “pěkný” a mnoha fotografiím to přidá na autentičnosti noci nebo obtížných světelných podmínek.

Ne tak u Canon EOS 7D Mark II. Tam se odpudivé barevné šmouhy začínají objevovat od ISO 800 a fotografii to opravdu žádné kouzlo nepřidá. Jestli pro mne byla u předchůdce Canon EOS 7D v roce 2009 hranice použitelnosti při ISO 2000-3200 (podle scény a světelných podmínek), u Canon EOS 7D Mark II je to s hodně odřeným uchem na ISO 6400, ani o fousínek dál. Což mi za šest let vývoje připadá dost málo. Můj názor, někdo to může cítit jinak.

Předurčen k natáčení filmů o přírodě

Další velkou předností a pro někoho možná i hlavním důvodem k pořízení fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II jsou schopnosti natáčení videa. Zapomeňte na problematické manuální ostření na objektivu, tady fotoaparát zvládá všechno sám.

K dispozici je vstup pro mikrofon, výstup na sluchátka, HDMI-CEC s výstupem nekomprimovaného formátu YCbCr 4:2:2. Pro video lze nastavit AF na sledování a rozpoznávání obličejů nebo na pevné oblasti a upravit rychlost a citlivost servo ostření. Pro záznam zvuku je možné nastavit hlasitost a větrný filtr.

Vybírat můžete z formátů MP4 a MOV (videokodek H.264), rozlišení až po FullHD s 50fps (včetně filmových 24fps). K dispozici jsou dva typy komprese: IPB a ALL-I. Pokud vás ale ALL-I láká, vězte, že potřebujete velmi rychlé karty v řádu desítek GB – datový tok je obrovský. A ALL-I Full HD při 50fps ani není možné.

Osobně se mi osvědčilo plně manuální nastavení, kdy mám napevno nastavenou vhodnou clonu, čas 1/60 s a měním pouze hodnotu ISO. Což byl u orlů na bílém sněhu a ledu trochu problém, časy mi vycházely příliš krátké, chtělo to nějaký tmavý filtr.

Canon EOS 7D Mark II nebo Canon EOS 5D Mark III

V posledním komentáři tu na stránkách se Vláďa ptal, zda Canon EOS 7D Mark II nebo Canon EOS 5D Mark III. Protože podobnou úvahu bude mít víc fotografů, která zajímá divoká příroda, krátce zmíním svůj pohled.

Hodně záleží na tom, jak k fotografiím přistupujete.

Pokud při fotografování zvířat patří k vaším tradičním problémům, že se nikdy nemůžete dostat dostatečně blízko a když už, tvoříte zejména “atlasové” pohledy bez okolního prostředí, kde zvíře žije, je Canon 7D Mark II svým krop faktorem a schopností rychle a přesně ostřit ideální volba. Obzvlášť v případě, když pořizujete i krátká videa.

Ovšem, pak doporučuji spíše zapomenout na fotografování v lese nebo v obtíženích světelných podmínkách před východem slunce, nebo po jeho západu. On sice fotoaparát krásně ostří i v šeru s nasazeným telekonvertorem, ale na ty vysoké hodnoty ISO se nedá dívat. Trochu v rozpacích budete i z (ne)přenosu detailu obrazu.

Naopak ten, kdo má kreativnější vlohy, soustředí se na technickou kvalitu, předpokládá publikování fotografií nebo jejich tisk ve větším formátu bez váhání sáhne po Canon EOS 5D Mark III. Fotoaparát ostří také velmi slušně a to i s TC Canon 2x III, viz. můj test (a už legendární bílý králík na sněhu s krajním ostřícím bodem), a v přírodě máte mnohem účelnější nástroj k pořízení nevšedních fotografií. Obtížné světelné podmínky, práce s hloubkou ostrosti, využití prostředí fotografovaného zvířete. V mnoha případech pak nemusíte při zpracování RAW nic upravovat ani doostřovat.

Asi tu nemusím psát, po čem bych sáhl já, kdybych měl mít jen jeden fotoaparát.

Canon EOS 7D Mark II pro fotografa divoké přírody

Pokud fotografujete opravdu divokou přírodu, obzvlášť v případě, když chcete zaznamenat něco skutečně živého z chování zvířat a stačí vám jedno tělo fotoaparátu, je Canon EOS 7D Mark II jasná volba. Mohou vás odrazovat moje řádky o šumu, ale to neberte tak docela vážně. Jsem zhýčkaný full-frame fotoaparáty, se kterými “sedmičku” srovnávat nelze. Obrazově se mi nelíbí, připadá mi, že z RAW nedokážu dostat to, na co jsem přibližně od roku 2008 zvyklý. Jako by se sice u APS-C fotoaparátu zvyšovalo rozlišení, ale obraz byl horší - máte větší fotku, ale žádné detaily navíc se v obraze neobjeví. Ale to je jen můj názor. Pokud neděláte velké tisky, vůbec by vás to nemuselo zajímat.

Když bych chtěl fotoaparát s krop faktorem 1,6x jako druhé (třetí) tělo, o čemž uvažuji, raději bych zvolil Canon EOS 70D nebo ještě lépe nový Canon EOS 760D, zejména kvůli možnostem natáčení videa. Stojí polovinu toho co Canon EOS 7D Mark II.

Co se novince nedá upřít, je naprosto dokonalá schopnost ostření. A znovu si neodpustím poznámku, kterou jsem použil už v článku o předchůdci, fotoaparátu Canon EOS 7D. To by byl takový problém do fotoaparátu nacpat full-frame senzor, třeba i s nižším rozlišením při zachování stejné rychlosti snímání?

Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než tři desítky autorských výstav.