Poslední tři, čtyři roky se můžete setkávat s čím dál větším počtem vlastníků moderních retro gramofonů. Gramofon byl téměř zapomenutý, aby hudební nadšenci opět pochopili, že je to vlastně nejkvalitnější hudební nosič na světě. Proč gramofony, a ruku v ruce s ním gramofonové a vinylové desky, tolik sešly ze slávy, aby se nyní zpátky draly na vrchol, se dozvíte v tomto článku.
Gramofon začal svou pouť do světa před více než 130 lety, kdy princip fungování gramofonu popsal francouzský básník a vynálezce Charles Cros. Své teoretické poznatky zapečetil do obálky a 30. dubna 1877 je uložil do Francouzské akademie věd. Ještě téhož roku se zápisky dostaly ke slavnému vynálezci Thomasi Alva Edisonovi, který začal vynález realizovat. Přístroj byl nazván fonografem a oficiálně byl patentován 19. února 1878.
Fonograf fungoval, oproti gramofonu, jak jej známe dnes, mnohem více komplikovaně: na rozdíl od gramofonu, do kterého jednoduše vložíte vinylovou desku a můžete ji přehrávat třeba milionkrát (pokud do té doby neodejde), zvuk se do fonografu musel nejdříve nahrát a teprve pak šel přehrát. Následné přehrání bylo možné ale jen jednou!
Procesy samotného nahrávání a přehrávání byly rovněž složité: zvuk snímal měděný trychtýř, v němž byla umístěna membrána, která sloužila jako mikrofon i reproduktor zároveň. Mikrofon při zachycení zvuku rozkmital jehlu, jež začala zvukový záznam vyřezávat do staniolu na válci. S válcem se navíc muselo pomalu a plynule točit prostřednictvím kliky, aby jehla mohla vyrýt zvuk po celé šíři válce.
Při přehrávání se rovněž muselo točit klikou. Přehrávací hrot interpretoval zvuk z drážky na staniolu, který rozkmital reproduktor v membráně a došlo tak k akustické reprodukci.
Užívání fonografu bylo skutečně komplikované. A i když Edison neustále vymýšlel inovace a například výměnil váleček se staniolem za váleček voskový, nedokázal fonograf najít své uplatnění.
Uplatnění naopak našel gramofon, který roku 1888 vymyslel americký vynálezce Emile Berliner (ano, jak příjmení napovídá, byl německého původu). Místo válce, na jehož principu stál fonograf, Berliner u gramofonu jako zvukový nosič použil šelakovou desku.
Výroba šelakové desky ale byla také komplikovaná. Například jeden song se musel nahrávat na desku několiksetkrát, takže si asi dokážete udělat představu, jakou „radost“ z toho museli hudební interpreti mít. Ale poté, co Berliner přišel s metodou kopírování desek (prostřednictvím elektrolytického pokovování a používání matrice) o čtyři roky později, nebránilo v rozletu gramofonu již nic v cestě.
A co se týče desek samotných: původní šelaková deska, která stála u zrodu gramofonu, se používala, věřte nebo ne, až do roku 1948! V té době ji již plně nahrazovala deska vinylová, která spatřila světlo světa roku 1931.
Přestože byl nakonec gramofon přístrojem spolehlivým a hudbu reprodukoval na vysoké kvalitativní úrovni, před více než třiceti lety velmi rychle vyklidil scénu hudebních přehrávačů.
To vše i přesto, že gramofony společně s vinylovými desk věrně sloužily v domácnostech několik dekád. Na ústupu gramofonu ze slávy se podílely dvě charakteristické lidské vlastnosti: za prvé, že když člověk považuje kvalitu za automatickou, často ji v daný okamžik nedokáže ocenit. A za druhé, člověk je obecně tvor zvídavý a vždy ho budou přitahovat nablýskané technologické novinky.
A přesně to se stalo koncem 70. let: nástup autorádia na audiokazety a walkmanu změnil chování uživatelů hudebních přístrojů jednou provždy. Je jasné, že když posloucháte svou oblíbenou hudbu na kazetách v autě nebo MHD, budete ji pravděpodobně na kazetách poslouchat i večer doma. Vinylové desky najednou působily neprakticky, navíc byly dražší než kazety. Gramofony v domácnostech přestaly plnit svůj účel a staly se v lepším případě dekorací bytů, v tom horším lapačem prachu.
Své udělaly počátkem 80. let i TV stanice, kdy začala vysílat MTV a o deset let později i u nás začaly fungovat televizní hitparády (Eso určitě pamatujete). Člověku doma najednou stačila k poslechu hudby jen televize.
Trend praktického poslechu hudby na úkor kvality pokračoval i nadále: v 90. letech nahradily kazety cédéčka a na přelomu tisíciletí pro změnu cédéčka ustoupily formátu MP3.
V té době se rovněž celkově změnilo obecné chování posluchačů, kteří už neposlouchali dlouhotrvající alba na jeden zátah. Trendem se stala konzumace aktuálně frčících hitů a mladí lidé do svých MP3 přehrávačů nahrávali jednotlivé songy od Eminema, The Offspring, Limp Bizkit, Madonny a Lennyho Kravitze, aniž by často znali ostatní tvorbu interpretů.
A přišly další mezníky, konkrétně v roce 1999 byl spuštěn Napster, o šest let později YouTube. Veškerá hudba světa byla okamžitě a snadno k dostání, a to zcela zdarma, byť nezřídka v nepříliš valné kvalitě.
O pár let později začali lidé MP3 užívat Smartphony, které dokázaly prakticky všechno – včetně přehrávání hudby, které moderní telefony dokázaly pobrat po gigách. Gramofony byly, s trochou nadsázky, k vidění jen v muzeu a bytech prarodičů.
Jenomže jak to u lidí, opět, obecně chodí: trendy se v kruzích opakují a po roce 2010 přišla zase doba, kdy příznivci hudby zatoužili po staré dobré analogové kvalitě.
Stejně jako pár let předtím začali výrobci do lepších fotoaparátů montovat optickou optimalizaci obrazu, protože uživatelé po odeznění digitálního boomu pochopili, že ne všechno digitální je automaticky lepší, objevila se i na poli hudebních přehrávačů poptávka po starých technologiích.
Opět se změnilo chování hudebních posluchačů: ti již byli unaveni konzumem věčně se opakujících hitů v autě, supermarketu, ve výtahu či na záchodě v práci. Znovu se zrodili hudební fajnšmekři, kteří si chtěli vychutnat poslech dlouhohrajících desek v té nejvyšší možné kvalitě. A tak sáhli po gramofonu, respektive po vinylových deskách.
Je to jednoduché: gramofon totiž přehrává vinylové desky, které jsou nejkvalitnějším zvukovým nosičem na světě. Jak je to možné? Analogově nahrávaná hudba totiž zachycuje obrovské množství zvuků, které magnetické pásky nedokáží pobrat a cédéčka zase o ně přišla při převodu do digitálního formátu. O MP3 formátu, který musel být za účelem zmenšení velikosti zvukově „očesán“ ani nemluvě.
Vinylové desky všechny zvuky, získané při nahrávání desky ve studiu, pobrat dokáží. Zvlášť, pokud byla konkrétní vinylová deska vylisována starou metodou ještě před digitálním boomem.
Staré vinylové desky navíc mají jedno kouzlo: když třeba seženete starou desku The Doors (i když v našich podmínkách spíš najdete u rodičů či prarodičů Karla Gotta), vylisovanou v 60. letech, dýchne na vás duch časů minulých - přece jen, když si uvědomíte, co všechno se od vydání desky ve světě událo… No a až vložíte desku do gramofonu, bude hrát nádherně.
Vinylové desky jsou navíc zabaleny ve speciálním papíru a vložené do krásného, originálního obalu. Pokaždé, když budete desku před vložením do gramofonu vyndávat z obalu, budete mít vzrušující pocit, že zažíváte něco exkluzivního (než si na to samozřejmě zvyknete). Druhá vzrušující exkluzivita vás čeká po spuštění vinylové desky na gramofonu.
Jelikož se ukázalo, že návrat ke gramofonové klasice není krátkodobým záchvěvem několika výstředníků, ale že se jedná o skutečný dlouhodobý trend, jenž si získává čím dál více fanoušků, začali výrobci opět produkovat gramofony ve více provedeních a ve větším množství. Díky tomu dnes můžete vybírat z celé řady různých typů gramofonů.
K dostání jsou tak moderní gramofony, které dokáží vedle gramofonových desek přehrávat i cédéčka a disponují také USB porty. Můžete tak hudbu z vinylových desek transformovat i do MP3 formátu, což sice tak trochu postrádá smysl, ale technicky vzato: ta možnost tady je.
Protože je ale gramofon stále tak trochu technologií minulosti a spousta lidí jej tak i nadále vnímá, není problém sehnat nový, ale stylový retro gramofon v designu, jenž odpovídá dobám, kdy byl gramofon na svém vrcholu. Můžete tak vybírat z retro gramofonů, které svým vzhledem připomínají 20. až 70. léta 20. století. Ovšem nenechte se zmást vzhledem - spousta retro gramofonů dokáže, vedle tradiční vinylové desky, rovněž přehrávat CD a disponuje USB porty.
Pokud si ale nekoupíte retro gramofon, ale „jen“ gramofon současný, tak i ten by měl nabídnout slušivý design. Výrobci totiž pochopili, že současní fandové vinylových desek nevnímají moderní či retro gramofony jako zařízení jen na přehrávání hudby, ale že zároveň chtějí do svých bytů i plnohodnotný dekorativní doplněk.
Gramofon a vinylové desky zkrátka ve zkoušce času obstály a ukázaly, že byly, po více než třicet let, přehlíženy neprávem. Jejich renesance je o to silnější.
Zdroj: Encyklopedie fyziky