• Autor: Jakub Němec
Team Ninja je podle mého jediným schopným vyzyvatelem studia FromSoftware v kategorii soulslike her. Můžete se se mnou samozřejmě přít, ale autoři ságy Nioh či jejich minulé hry Wo Long zkrátka umí vytvořit napínavý, krutý a zároveň návykový soubojový systém, který je možné přirovnat k Bloodbornu, Sekirovi či Dark Souls. Jak se tedy povedlo vývojářům zareagovat na Elden Ring? To se dozvíte v naší recenzi titulu Rise of the Ronin.
zdroj: Team Ninja
Rise of the Ronin ve zkratce
Řekněme si na rovinu, že mám z projektu Rise of the Ronin smíšené pocity. Některé jeho části jsou dovedené do maximálního detailu (viz tato kapitola), jiné jsou opravdu špatné a ty další rozporuplné. Neváhal jsem proto zneužít jméno známého westernu, který jednoduše popisuje mé dojmy a dal formu mojí recenzi. Jak tedy rozebrat výlet do druhé poloviny 19. století v Japonsku?
zdroj: vlastní
Potřebujeme ještě vůbec japonské Assassin's Creed, když je tady Rise of the Ronin?
Začnu samozřejmě tím pozitivním, což musí být jasné všem, kteří netrpělivě srolovali k závěrečnému hodnocení. V jednoduchosti musím říct, že mě Rise of the Ronin bavil – jsem fanoušek náročných akčních adventur (i když mi nejdou jako profíkům), mám rád assassínské toulání za otazníčky a japonská historie se řadí k mým skrytým vášním. Předchozím řádkem jsem zároveň vyjmenoval největší klady hry, takže jestli vám přišly zajímavé, nemusíte dále číst – budete se skvěle bavit, nejméně na 60 hodin.
Kdybych měl svou myšlenku rozvést, tak mě bavilo poznávat, jak si autoři poradili s obdobím, kdy se Japonsko otevíralo západním vlivům (resp. východním, pokud berete v potaz USA). Příznivci snímku Poslední samuraj budou jako doma. Prostě míchání obchodního internacionalismu s japonským tradicionalismem tvoří základní kontrast, který se snaží propsat i do příběhových voleb. Vše ostatní, včetně hlavního hrdiny, je dle mého podružné. Celý rámec samurajských dvojčat velmi rychle vezme za své s tím, jak začnete poznávat a ovlivňovat charaktery kolem sebe. V podstatě nejste hlavním hybatelem děje, ale zase nejste nýmand, s nímž jen mává historie. Za sebe musím říct, že jsem se snažil otočit kolem dějin jiným směrem a dostalo se mi obstojného vysvětlení, proč to nejde.
zdroj: vlastní
Souboje v Rise of the Ronin jsou krvavé až běda. S katanou v ruce a pistolí při pase dokážete udělat pořádnou paseku.
Pro ty z vás, kteří se nyní vyděsili dějinami – opravdu, Team Ninja zapomněl na své fantasy kořeny a místo toho se autoři soustředili na historické vyprávění. To znamená, že nepřátelé se povětšinou rekrutují z řad reálných bytostí odlišujících se pouze zbraněmi. Naštěstí tím neutrpěl soubojový systém, který umí autoři Rise of the Ronin stále velmi dobře prodat. Poznávat jednotlivé varianty zbraní a k nim vázané bojové styly je zkrátka zábavou, kterou musí ocenit každý fanoušek bojovek. K nepřebernému množství kombinací ještě přičtěte propracovaný RPG systém skillů a lavinu výbavy na úrovni looterových her a můžete si hrát přesně podle sebe.
Tomu jde naproti také volba obtížnosti. Na lehčí úroveň si Rise of the Ronin užije průměrný hráč akčních adventur od Ubisoftu (a že jich není málo). Díky tomu se nemusí výpravy do historie Japonska bát téměř nikdo, protože prosekat se nepřáteli není nic nepřekonatelného. Ale pozor, už na druhou úroveň je souls podstata vývojářů poznat na 100 % a každá chyba se krutě trestá. Pomoct si můžete i skákáním, plížením a přepadáváním ze zálohy, tzv. po sekirovsku. Z mého pohledu jde o klad, protože si Rise of the Ronin může užít každý, což často o jiných soulshrách říct nelze.
Bohužel Rise of the Ronin není žádná desítková nirvána jako v případě Elden Ring. Zkrátka otevřený svět byl pro vývojáře z Team Ninja až moc velké sousto a úplně se s ním nedokázali popasovat. Platí totiž formule splnit vše, co se objeví na mapě, aniž by k tomu byla alespoň drobná příběhová linka. Kvůli tomu v podstatě běháte od akce k akci, abyste je splnili, protože tím získáváte zkušeností body, díky nimž jste konkurence schopní v dalších obtížnějších misích. Osobně si myslím, že tento systém už je dávno překonaný, ale mě to pořád baví. Prostě jsem si po příchodu z práce řekl: „Dneska vyčistím tenhle region“ a zabavil se na hodinku, což je vlastně fajn. Ale ne v případě, že chcete hrát příběhovou hru, protože tyto nucené aktivity všechno zbytečně naředí.
zdroj: vlastní
Toulání po mapě vás zavede na pěkná a ikonická místa, ale bohužel budete v rámci vedlejších aktivit v Rise of the Ronin opakovat stále to samé dokola.
Míra kritiky je v tomto bodě tedy závislá na tom, jaká je vaše tolerance k repetici v misích. Já už si umím dávkovat hlavní příběh s vedlejšími odnožemi (Ubisoft si mě vychoval), ale chápu, že to není všem po chuti. Stejně jako záplava nadbytečného lootu, jehož přebírání a vybírání je prostě zbytečně složité a přes čáru. Já si už po pěti hodinách hry vybral zbraň, kterou si pečlivě vylepšoval a vyměnil ji až po dalších dvou desítkách hodin. Pokud však nejste na záplavu vybavení zvyklí, tak vás doslova umoří. Na druhou stranu práce se setovými předměty a propojení s vlastnostmi funguje, což oceníte především na vyšších obtížnostech.
V čem osobně vidím největší problém, je grafická a technická stránka hry Rise of the Ronin. Nebudu vám lhát, jsou momenty, kdy vás japonské reálie dostanou do kolen, ale povětšinou si bohužel budete připadat jako ve stroji času, který vás vzal o deset let zpátky. Především modely budov ve městech a některé obličeje NPC postav už jsou opravdu za zenitem. Doskakování objektů i v bezprostřední vzdálenosti je také na denním pořádku, takže vám nezbude nic jiného, než si na celou situaci zvyknout.
zdroj: vlastní
Zastaralost enginu Rise of the Ronin nezamaskuje ani pěkná práce se světlem. Propady a doskakování objektů budou na denním pořádku.
Nic nepomůže ani režim, který se soustředí na výkon – tam se projeví výhody v dynamických soubojích, ale ne v zobrazování prostředí. Zaměření na režim grafiky bych doporučil jen fanouškům „krásné tortury“, protože akčně adventurně budete trpět propady snímků a dalšími mučícími prvky. Právě optimalizace zabodává Rise of the Ronin katanu do zad, což je škoda. Jako hráč jsem si navykl, že Sony vypouští své PS5 exkluzivity v lepším stavu. Přitom dabing se povedl, zkoušel jsem jak anglický, tak japonský (u kterého jsem zůstal). Pokud vám záleží na synchronizaci rtů a mluveného slova, nejste ničím omezeni, protože nefunguje pořádně ani v jednom případě.
Projekt Rise of the Ronin by chtěl být hrou pro každého. A chce to tak moc, až se mu to úplně nedaří. Z pohledu obtížnosti udělali vývojáři z Team Ninja vstřícný krok a do samurajského dobrodružství se opravdu může pustit i nesmělý souls nováček, protože delší prodlevy na parírování a větší odolnost postavy mu jdou naproti. Na své si ovšem přijdou i zkušení harcovníci, kteří si ovšem budou muset zvykat na odlišně pojatý systém odrážení ran, který se zdá jako nepřesný, než se jej pořádně naučíte využít.
zdroj: vlastní
Důležitou součástí hratelnosti je spolupráce se spřátelenými charaktery.
Co by ovšem mohlo některé odradit, je archaicky pojatý průzkum světa spočívající v opakujících se činnostech (vyčistit nepřátelskou základnu, pomodlit se u svatyně, pomuchlat se s kočkou, sejmout hledanou osobu a sem tam vyfotit krajinu). Pokud si vedlejší a hlavní aktivity nenadávkujete správně, tak vás Rise of the Ronin začne nudit. Zanevřít na něj by ovšem byla škoda, protože zpracování historických reálií se povedlo, příběhem vás provedou zábavné postavy a některé sekvence dokážou příjemně překvapit.
Co odpustit úplně nelze, je rozporuplná grafika, která dokáže zaujmout výhledy do krajiny, ale při bližším průzkumu textur staveb se efekt růžových brýlí spolehlivě ztratí. Podobně jako některé objekty, které vám mizí před očima, případně divoce doskakují i na několik málo dohledových metrů. Pokud vám jde více o hratelnost než audiovizuál, tak to Rise of the Ronin odpustíte. Ale může to být také důvod, proč vás tenhle samurajský epos odradí.
zdroj: vlastní
Autoři sice upustili od fantasy tématiky, ale přesto v Rise of the Ronin narazíte na gigantické soupeře.
Z mého pohledu je Rise of the Ronin zábavnou akční adventurou v otevřeném světě s uspokojivě krvavým soubojákem, který se ovšem nemůže srovnávat s konkurencí v podobě Elden Ring (což by vývojáři asi chtěli). Pokud se smíříte s některými nedotaženými mechanikami, jemným nádechem grindu a zastaralejší grafikou, tak si Rise of the Ronin užijete.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Kopii poskytla česká pobočka společnosti Sony.
Rise of the Ronin je akční adventurou v otevřeném světě, která má potenciál přitáhnout k soulsborne hrám zájemce, kteří se doteď neodvážili. V jádru zábavnému titulu s lákavým historickým zasazením a uspokojivým soubojovým systémem ovšem brání v rozletu archaický přístup u vedlejších aktivit a zastaralé grafické zpracování.
Klady
Zápory
Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.
