Historie Hi-Fi: od zvýšení kvality přenosu a záznamu hudby po digitální Hi-Res Audio
Zkratku Hi-Fi používáme běžně ve smyslu „kvalitnějších audio přehrávačů“, aniž bychom chápali, co tato zkratka znamená a kde se přesně vzala. Realita je samozřejmě složitější. V dnešním článku se proto zaměříme na to, co je Hi-Fi, zavzpomínáme na zlatou éru a podíváme se, jak Hi-Fi zvládlo přechod do nové doby s Hi-Res audio.
Historie Hi-Fi – OBSAH
- Co je Hi-Fi
- Vzestup a technologické inovace
- Analogové Hi-Fi a jeho zlatá éra
- Loudness wars a změna masteringového stylu
- Hi-Res Audio a jeho vliv na kvalitu záznamů
Co je Hi-Fi
Pojem Hi-Fi, High Fidelity (vysoká věrnost), se objevil v padesátých letech, kdy se výrobci na Západě rozhodli zvýšit kvalitu přenosu a záznamu hudby tak, aby opravdu zněla tak, jak byla zahrána. Do té doby jsme byli rádi za to, že vůbec můžeme audio zaznamenávat a přenášet, praskání a ruchy byly naprosto běžnou součástí reprodukce ze záznamu.
Vzestup a technologické inovace
Vzestup Hi-Fi byl způsoben příchodem několika významných technologií. Za prvé šlo o FM rádio, tedy přechod z amplitudové modulace (AM) na frekvenční (FM), která je výrazně odolnější vůči zarušení.
Za druhé se objevily tak zvané ekvalizační křivky, které dovolily úpravy audia tak, aby byly na gramodesky a na pásky zaznamenávány v podobě vhodné k záznamu, zatímco při reprodukci došlo ke zpětné proměně záznamu na jeho původní akustickou podobu.
Tím, že záznamové médium nemuselo respektovat vlastnosti audia, ale vhodným převodem se vytěžilo maximum z akustické kvality i kvality záznamu, došlo ke skokovému zvýšení kvality záznamu i reprodukce.
Posledním významným technologickým vylepšením bylo rozšíření záznamu na magnetické pásky. Magnetický záznam existoval už dříve, používal se například záznam na cívky s ocelovými dráty. Páskový rekordér ale nabízel záznamové médium, které bylo lehčí – a díky tomu, že je pásek plochý, dovolil vedle sebe zaznamenávat více nezávislých magnetických stop, což dovolilo stereofonický a kvadrofonický záznam. Pozdější příchod helikálního záznamu na široké pásky dovolil i vzestup domácího videa.
Digitální audio je překvapivě ještě starší – systém PCM (Pulse Code Modulation) vynalezl britský vědec Alec Reeves v roce 1937. Tento systém funguje tak, že analogovou vlnu rozřeže na vzorky, u kterých se měří a zaznamenává úroveň signálu jako číslo. Protože jde v digitálním systému o sekvence čísel, je možné je neomezeně duplikovat beze ztráty kvality, a dokonce je možné opatřit je kontrolními součty, takže poškozené úseky lze opravit.
Digitální audio je ale výpočetně náročné a také náročné na kapacitu média, takže si muselo na svůj vzestup počkat až do 70. let minulého století.
Analogové Hi-Fi a jeho zlatá éra
Éra padesátých až sedmdesátých let je považována za zlatou éru domácího analogového Hi-Fi. V té době vznikaly nejen exkluzivní firmy jako McIntosh, Klipsch, Kenwood a nebo Burmeister. Vývoj ale šel i opačným směrem, tedy k postupnému zlevňování audia nižší střední a střední třídy, které ho přineslo do domovů běžných lidí. Kdysi exkluzivní technologie pro potlačení šumu, jako bylo Dolby B, mířilo ze špičkových komponent nakonec i do běžných walkmanů, které si mohl koupit každý.
Mnoho přístrojů z této éry je i dnes vysoce ceněno a představují základ drahých domácích poslechových sestav. Fanoušci analogového audia na něj nedají dopustit, i když často z důvodů, které nemají až tolik společného s analogovým záznamem jako takovým, ale týkají se fenoménu zvaného loudness wars, tedy nástupu přenosných přehrávačů.
Loudness wars a změna masteringového stylu
V 60. a 70. letech se audio připravovalo hlavně pro velké poslechové sestavy s mohutnými zesilovači, a proto byly nahrávky připravovány na vydání (masterovány) s ohledem na jejich dynamický rozsah – tiché pasáže měly být tiché a ty hlasité zase razantní. S příchodem přenosných přehrávačů se ale ukazovalo, že tento typ masteringu pro ně není vhodný, protože na ulici nejsou tiché pasáže dobře slyšet.
V 80. letech proto přichází mastering na hlasitost, kde se tiché pasáže zesilují a ty opravdu hlasité se ořežou, čímž vzniká zvuk lépe rozeznatelný ve walkmanu, který ale nezní na velké sestavě dobře. Právě proto si milovníci analogových nahrávek cení desek a pásek vzniklých před touto dobou – nahrávka masterovaná na hlasitost prostě nezní na velké sestavě dobře a nezachrání ji ani pokročilé zpracování signálu. Tento problém se týká jak analogových, tak i digitálních nahrávek – a dnes jsou velmi ceněné originální studiové nahrávky, které mohou být nově remasterovány pro distribuci ve vysoké kvalitě.
Hi-Res Audio a jeho vliv na kvalitu záznamů
S příchodem digitálního audia ve vysoké kvalitě (Hi-Res Audio) se do jisté míry smazal rozdíl mezi kvalitními analogovými a digitálními nahrávkami, kde dnes nejzásadnější roli hraje hlavně to, jak byla nahrávka masterována a jak se s ní dále pracovalo. Díky digitálnímu Hi-Res Audiu ale dnes máme dostupné velmi kvalitní audio za přijatelné ceny, které by byly ještě před třiceti lety pro smrtelníky naprosto nedosažitelné.