Kontroverzní prohlášení šéfa Nvidie o kvantových počítačích srazilo hodnotu startupů o miliardy dolarů. Jsou tyto technologie opravdu tak vzdálené praktickému využití, jak tvrdí Jensen Huang? Prozkoumáme současný stav kvantových počítačů, technologické výzvy i ekonomickou realitu tohoto fascinujícího odvětví.
Když šéf Nvidie Jensen Huang v lednu 2025 o kvantových počítačích prohlásil, že „bude trvat ještě dvacet let, než se stanou užitečnými“, srazil valuaci kvantových startupů o 8 miliard dolarů. Cena některých akcií se propadla až o 40 % - což vzbudilo mezi vývojáři kvantových počítačů vlnu nevole a komentářů, že Huangovi unikají podstatné věci, jako například výrazný nárůst spolehlivosti a přesnosti (fidelity) kvantových počítačů. Vývojářům se podařilo dosáhnout přesnosti (tedy odchylky skutečného od ideálního stavu) až 99,9 %, což se považuje za přelomovou hodnotu pro dosažení praktických kvantových počítačů.
Huang se domnívá, že vývoj prakticky použitelných kvantových počítačů zabere ještě desítky let – neřekl, že je postavit nelze. Někteří odborníci se staví velmi skepticky ke stavbě opravdu velkých a skutečně praktických kvantových počítačů. Na druhou stranu analytické společnosti jako McKinsey předpovídají, že už do pěti let by mělo existovat na tři tisíce kvantových počítačů, zatím spíše experimentální povahy. Je pochopitelné, že Huang, jako šéf firmy zabývající se klasickými superpočítačovými čipy pro umělou inteligenci, bude preferovat vyzkoušené a otestované řešení před technologií, která zatím hledá správné principy pro dosažení spolehlivého a funkčního provozu.
V tomto okamžiku máme celou řadu modelů kvantových počítačů, které mají různé výhody a nevýhody. Některé principy, jako je kvantová fotonika, se už v praxi používají, protože mají nepopiratelné výhody - například kvantově vysílané neodposlouchávatelné klíče. Ty se vysílají po jednotlivých fotonech, a když je někdo odchytí, změní jejich stav, takže je možné detekovat odposlech.
Pokud jde o velké výpočetní struktury, ty zatím omezuje potřeba extrémního chlazení a obecná složitost při tvoření velkých setů qubitů, které si musí zachovávat po dlouhou dobu stav koherence. Vývoj se soustřeďuje na nové materiály, které dovolují zachovat qubitům žádané kvantové vlastnosti i „při vysokých teplotách“, tedy nevyžadují extrémní chlazení až k absolutní nule, ale stačí jim podstatně snáze dosažitelné chlazení při teplotách vyšších než 3 kelviny.
Další snahy míří do oblasti korekce kvantových výpočtů, tedy detekce a oprav chyb, které vznikají dekoherencí. Tento princip je podle všeho velmi významný a bude součástí všech větších kvantových počítačů, ať už budou používat libovolné základní principy.
I zde jsme v oblasti aplikovaného výzkumu – a možná je trochu předčasné očekávat, že kvantové startupy budou nějak zvlášť výnosné. Ve většině případů jsou jejich zákazníky buď státní nebo výzkumné organizace – a je tedy velmi složité pokoušet se odhadovat jejich hodnotu (valuaci) z probíhajícího výzkumu. Podobně jako u jiných technologických startupů jde o rizikovou činnost, která nemusí vést k praktickým výsledkům. Případně výstupem jejich činnosti mohou být hlavně patenty, za které v budoucnosti budou startupy dostávat především licenční poplatky.
Podstatné je, že se určitě vyplatí investovat do výzkumu a vývoje kvantových počítačů, protože nám otevírají přístup k potenciálně zcela nové třídě výpočetních strojů. Jestli jsou dosažitelné okamžitě nebo za desítky let není vlastně až tak podstatné. Důležité je vyzkoušet, jestli je vůbec jde postavit a zjistit, jaké možnosti nám nabízejí. V tomto smyslu může mít Jensen Huang pravdu, ale zároveň to nemusí být vůbec významné, protože tuto technologii stojí za to zkoumat i bez ohledu na krátkodobé výnosy.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
