Tetris je nejen nejikoničtější logickou hrou všech dob, ale také předmětem jednoho z nejzapeklitějších obchodních sporů v dějinách herního průmyslu. Příběh, v němž figurovali sovětští vývojáři, západní obchodníci, špióni i mocní mediální magnáti, ukazuje, jak složité bylo v 80. letech získat práva na hru, kterou vytvořil někdo bez možnosti ji vůbec vlastnit.
Film Tetris (2023) pokrývá souboj mezi Henkem Rogersem, zastupujícím Bulletproof Software a později i Nintendo, Robertem Steinem, britským obchodníkem, který hledal ve východním bloku licence software pro Andromeda Company – a britským mediálním magnátem Robertem Maxwellem. Je to v podstatně obchodní a právní thriller.
Celé se to odehrálo takto: Protože Pažitnov nesměl svoji vlastní hru prodávat, dohodl se se svým vedoucím Viktorem Brjabinem v roce 1985, že předá práva na šíření své hry na deset let Výpočetním středisku Akademie věd Sovětského svazu. Odtamtud se začala rozesílat kopie hry do zemí socialistického bloku.
V červnu 1986, kdy už byla hra Tetris populární ve východním bloku, obchodník Robert Stein na hru narazil v budapešťském institutu SZKI v době, kdy byl na obchodní cestě v Maďarské lidové republice a hledal tam nový software na licencování. Maďaři mu řekli, že Tetris není jejich – a nasměrovali ho na Sověty, konkrétně na jejich Akademii věd.
Oficiální vyjádření sovětské Akademie věd bylo nicneříkající – Akademie věd se ostatně výrobou her nezabývala. Stein nakonec získal kontakt na Výpočetní středisko Akademie věd a tam přes telex kontaktoval přímo Pažitnova a Brjabina. Ti vyjádřili zájem o partnerství se Steinem, které mělo pomoci hru distribuovat na Západě.
i
Robert Stein byl maďarsko-britský podnikatel a zakladatel firmy Andromeda Software Ltd., která hrála klíčovou roli v šíření Tetrisu na Západ. V polovině 80. let se jako první západní podnikatel začal zajímat o sovětský fenomén Tetris poté, co viděl jeho ranou verzi. Bez formální smlouvy začal jednat o získání práv s agenturou ELORG (která měla v SSSR na starost software), ale mezitím už prodával sublicence firmám jako Mirrorsoft (Maxwell) a Spectrum HoloByte. To vedlo k zmatkům ohledně toho, kdo má jaká práva – a k rozsáhlému právnímu sporu, který skončil až tehdy, když Henk Rogers a Nintendo získali přímou licenci od ELORGu.
„Nabízel nám tehdy nějaké peníze, ale moc jich opravdu nebylo,“ vybavuje si Pažitnov. „Já mu tehdy svou lámanou angličtinou odpověděl – dobře, začněme o tom jednat.“ Tuto komunikaci Stein pochopil jako souhlas s tím, že má právo je zastupovat při jednání s vydavateli, tedy má fakticky platnou distribuční smlouvu.
Stein začal obcházet západní vydavatele herního software, ale velké firmy jako Broderbund a Mastertronic ho odmítaly s tím, že „sovětské hry se přece nebudou na Západě prodávat“. Stein nicméně prodal práva Mirrorsoftu, který patřil do mediálního impéria Roberta Maxwella a který řídil syn Roberta Maxwella, Kevin. Mirrorsoft vydal hru v Evropě pro domácí počítače – a v Americe ji prodávala sesterská společnost Spectrum Holobyte. Rychle se ukázalo, že Tetris je komerčně úspěšná hra a prodává se opravdu dobře.
Stein stále neměl formální smlouvu, pokoušel se dále jednat s Pažitnovem, ale pak se ukázalo, že ani on, ani sovětská Akademie věd mu práva pro distribuci za hranicemi Sovětského svazu udělit nemůže. Stein zkoušel oslovit státní podnik zahraničního obchodu Licenzintorg, který zajišťoval práva například k vydávání sovětských knih a hudby, ale nakonec se ukázalo, že jediný, kdo má oficiální právo uzavírat softwarové licenční smlouvy mimo Sovětský svaz, je státní podnik ELORG (Elektronorgtechnika). Jednání s ELORGem se táhlo – a Sověti stále nedostali vyplacené žádné peníze, přestože se hra už na Západě úspěšně prodávala.
K zásadnímu zlomu došlo na Consumer Electronics Show v Las Vegas v roce 1987. Tam hru objevil Henk Rogers, který se rozhodl licencovat ji pro japonský trh pro firmu Bulletproof Software – a to je přesně ten moment, kde začíná děj filmu Tetris (2023).
i
Henk Rogers (*1953) je nizozemsko-americký podnikatel a herní vývojář. Proslavil se nejprve jako tvůrce japonské RPG hry The Black Onyx. Nejvýznamnější je však jeho zásluha na získání exkluzivních práv k Tetrisu pro Nintendo Game Boy v roce 1989 – díky přímému jednání se sovětskou agenturou ELORG. Tím přispěl k tomu, že se Tetris stal jednou z nejúspěšnějších her historie. Později založil společnosti jako Blue Planet Software (držitel práv na Tetris), The Tetris Company a Blue Planet Foundation, zaměřenou na obnovitelné zdroje energie a ekologii.
Celá situace s licencováním se začala komplikovat: Mirrorsoft prodal práva na arkádovou verzi společnosti Tengen (která byla součástí Atari Games) a ti následně prodali práva společnosti Sega, která hru upravila pro japonské počítače. V onom okamžiku už více než deset společností žilo ve víře, že mají práva na Tetris, i když Stein stále neměl formální dohodu s ELORGem a Sověti pořád ještě nedostali žádné peníze.
Henk Rogers, který se znal s CEO Nintenda Hirošim Jamaučim, zjistil, že Nintendo připravuje kapesní konzoli GameBoy, a rozhodl se se Steinem vyjednat práva na kapesní zařízení (handheld rights). Stein mu je přislíbil, ale stále jednal s ELORGem, takže se celá záležitost protahovala. Rogers čekal a čekal – až nakonec dospěl k závěru, že se ho Stein zřejmě pokouší podrazit a že za jeho zády vyjednává o handheldové verzi s někým jiným. Už tehdy měl pověst střelce, který neváhá riskovat – a tak se rozhodl konat na vlastní pěst.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
