Jen málokterá postava 20. století je obklopena tolika protiklady a tajemstvími jako Robert Maxwell. Narodil se v zapadlé vesnici na východě tehdejšího Československa, prožil válečné hrůzy, sloužil v britské armádě, získal titul hrdiny, stal se miliardářem a mediálním vládcem, a přesto jeho jméno dodnes vyvolává otázky a podezření. Jeho životní dráha se totiž neodvíjela jen na titulních stranách novin, které vlastnil, ale i v zákulisí studené války, kde se mísily politické zájmy, špionáž a tvrdý byznys. A právě tento stínový svět má překvapivě blízko k příběhu Tetrisu a jeho tvůrce Alexeje Pažitnova.
Postava, kterou film Tetris (2023) jenom míjí, je mediální magnát a miliardář Robert Maxwell – a jeho syn Kevin Maxwell, šéf Mirrorsoftu. Maxwell je postava impozantní a hrozivá – ale tak zvláštní, že se jí musím věnovat samostatně. Dost možná totiž souvisí nejenom s příběhem Alexeje Pažitnova, ale také jeho otce, který byl perzekuován za podporu svého kolegy.
Robert Maxwell se původně nejmenoval Robert Maxwell, ale narodil se jako československý občan židovského původu Ján Ludvík Hyman Binyamin Hoch 10. června 1929 ve Slatinských Dolech, což je město na samém východu Podkarpatské Rusi (dnes Solotvyno na Ukrajině). Pocházel z chudé ortodoxní rodiny a měl šest sourozenců – a kdo ví, jak by jeho život vypadal, kdyby jeho kartami nezamíchal osud. Slatinské Doly připadly v roce 1939 Maďarsku, takže se rozhodl utéct a v roce 1940 vstoupil do exilové československé armády ve Francii. Tento krok mu patrně zachránil život, protože za konečné likvidace maďarských Židů v roce 1944 byla většina zbytku jeho rodiny vyvražděna v Osvětimi.
Při evakuaci po porážce Francie přijal jméno Ivan du Maurier a v Británii se účastnil protestu proti vedení československé exilové armády, za což byl v roce 1943 spolu s pěti sty dalšími vojáky převelen k ženistům do North Staffordshire Regiment. S ním se účastnil bojových akcí při osvobozování Evropy, obdržel řadu ocenění včetně Military Cross za hrdinství při zničení německého kulometného hnízda – a válku ukončil v hodnosti kapitána.
Po válce byl přeřazen do služby k britské ambasádě v Berlíně, kde dva roky pracoval v tiskovém oddělení. V roce 1945 se také oženil, vzal si Elisabeth Meynardovou, Francouzku a protestantku, se kterou měl později devět dětí. Už v té době se začaly projevovat zvláštnosti jeho charakteru, protože jí sepsal „pravidla úspěšného vztahu“, které musela dodržovat – jako například to, že ho nemá obtěžovat svými stížnostmi. Přestože byl jejich vztah velice asymetrický a Maxwell sám strávil hodně času se svými milenkami, jeho rodina nějak dokázala fungovat. Tři jeho děti zemřely mladé, pět zbylých mu potom pomáhalo řídit jeho firmy.
Přeměna na Roberta Maxwella začala jeho naturalizací 19. června 1946 coby britského občana – a byla ukončena změnou jména 30. června 1948. Jeho cesta k bohatství byla ale složitější a podstatně divnější. Byl nepochybně velmi schopný, inteligentní a odhodlaný – dokázal mluvit devíti jazyky a chápal mentalitu lidí z východní Evropy, což se ukázalo být klíčové ve chvíli, kdy začal spolupracovat s britskými tajnými službami.
Oficiálně se začal zabývat distribucí Springer Verlag v Británii a USA a později, v roce 1951, koupil tři čtvrtiny vydavatelství Butterworth-Springer s tím, že poslední čtvrtinu měl zkušený vědecký vydavatel Paul Rosbaud. Neoficiálně to bylo tak, že se mu údajně podařilo přesvědčit britskou tajnou službu MI6, aby mu na tento nákup dala peníze. Podle této teorie mělo sloužit vydavatelství k tomu, aby nabízelo vydávání vědeckých článků vědců z Východu a jeho prostřednictvím dovolovalo britské tajné službě kontaktovat východní vědce a zjišťovat, na čem pracují a jak jsou daleko.
Že to je přitažené za vlasy? Pažitnovův otec byl potrestán za to, že se zastal kolegy, který vydal svou práci na Západě – a tato scéna, zobrazená ve filmu Tetris (2023), vypadá jako nesmyslná šikana sovětského aparátu. Ve světle této informace z britských zdrojů se skutečně zdá, že se britská tajná služba pokoušela budovat informační kanály zpoza Železné opony všemi myslitelnými způsoby – a sovětský režim se pokoušel všem těmto únikům bránit.
Pokud to bylo skutečně tak, Robert Maxwell využil své zkušenosti jak s Východem, tak i s britskými tajnými službami hlavně k tomu, aby rychle přišel k penězům a získal politický vliv. Nově pořízené vydavatelství rychle expandovalo a Maxwell ho přejmenoval na Pergamon Press.
Maxwell vstoupil i do politiky, stal se členem Labour Party a v roce 1964 se stal členem britského Parlamentu. Toto místo obhájil i v roce 1966, ale už v té době se ukazovalo, že jeho osobnost má problémy vycházet s kolegy a v roce 1970 svoji pozici ztratil a neobhájil ji ani v roce 1974.
V roce 1969 se Maxwell pokusil získat bulvární časopis News of the World, ale tento pokus selhal, protože jeho majitelé, rodina Carrů, se nedokázala přenést přes to, že by jejich časopis získal „československý emigrant hájící politiku socialismu“. V říjnu 1968 tam vyšel článek zaměřený proti Maxwellovi, který psal, že „tohle jsou britské noviny, které vydávají Britové… je tak britský, jako je roastbeef nebo yorkshirský pudding… a tak to také zůstane.“ („This is a British paper, run by British people ... as British as roast beef and Yorkshire pudding ... Let us keep it that way.“)
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
