
Apple tentokrát vsadil na extrémní tenkost – iPhone Air už při prvním uchopení vyvolá efekt, který se dá popsat jediným slovem: wow. Je tak lehký, že máte pocit, jako by vám z ruky mohl každou chvíli odletět. Pod tím křehkým zevnějškem se ale skrývá výkon, který dokáže překvapit, a několik odvážných konstrukčních rozhodnutí, jež rozhodně vyvolají diskusi. Jak se tahle kombinace krásy, síly a kompromisů chová v praxi? A obstojí filozofie „jeden fotoaparát stačí“? To se dozvíte v mé recenzi.
Apple to s prvními dojmy prostě umí. A právě to jsem na něm měl vždycky rád. V době, kdy jsem byl ještě hrdým držitelem neoficiálního titulu iOvce, jsem se těšil na každé nové rozbalování. Ten okamžik, kdy páska povolí, víko se s tichým, precizně načasovaným „puk“ oddělí od krabice a vzduchem projde ten známý pach novoty – to je rituál, který by mohl Apple klidně patentovat. Co naplat, jejich balení bylo a pořád je svým způsobem sexy.
Pevné, bílé, s decentním logem. To je balení nového iPhonu Air. Matně bílý povrch, bok telefonu vytištěný na víku a typicky střídmý nápis iPhone – minimalistické, čisté a přitom s přirozeným sebevědomím.
Uvnitř leží iPhone Air jako exponát v malé technologické galerii – přesně vycentrovaný, dokonale rovný, zkrátka Apple. A pod ním? Klasická výbava v duchu „méně je více“: dokumentace v bílé obálce a opletený kabel USB-C, který by klidně mohl sloužit i jako minimalistický módní doplněk. Každý prvek má své místo, všechno je uhlazené a promyšlené.
Jen jedna drobnost vás možná zarazí. Sponku na SIM tady nenajdete. Ne, Apple ji nezapomněl přibalit – tentokrát prostě není potřeba. Ale o tom víc až v kapitole o designu.
Na fotkách to vypadalo působivě, ale až naživo jsem pochopil, že iPhone Air není jen tenký – on je nepřirozeně tenký. Měří pouhých 5,64 mm, což z něj dělá nejštíhlejší iPhone všech dob. V ruce působí, jako by se rozměry smrskly na samotnou esenci telefonu – všechno přebytečné pryč. Váha 165 gramů je ideální střed – dost na to, aby působil poctivě, ale pořád lehce, že ho v kapse skoro necítíte. Air ukazuje, že tenkost nemusí být jen póza, ale i způsob, jak dát designu nový rytmus.
Apple vsadil na kombinaci matného skla a titanového rámu. Díky tomu iPhone Air působí lehce, ale přitom pevně, skoro jako precizně opracovaný nástroj místo kusu elektroniky. Titan má leštěný povrch, který hezky hraje se světlem, i když otisky prstů bere s chutí. Pedanti budou prostě pořád leštit.
Zadní i přední sklo chrání nová generace Ceramic Shield 2, která má podle Applu nabídnout o třetinu vyšší odolnost proti prasknutí než dříve. Sklo je tu nejen tvrdé, ale i pružné – a v kombinaci s titanem zvládne tlak, který by dřívější modely nejspíš nerozdýchaly.
Odolnost ale nekončí u materiálů. Air se pyšní i certifikací IP68, takže přežije běžné polití, déšť i rychlou koupel v umyvadle. Na potápění to není, ale deštivou procházku nebo vylitý hrnek kávy zvládne bez problémů. Přesto – vzhledem k tloušťce a konstrukci – máte instinktivní nutkání dávat si na něj větší pozor než na běžný iPhone.
Zadní strana působí čistě, uhlazeně, bez zbytečných ozdob. Jediný fotoaparát zasazený do decentního oválného výstupku je přesně ten typ designu, který vyvolá diskuzi. Po letech ostrovů s několika čočkami působí osvobozujícím dojmem – minimalisticky, ale ne ochuzeně. Modul elegantně vystupuje z těla, bez rušivých hran, a celkově zapadá do tvarosloví Airu.
Čelní strana iPhonu Air pokračuje v duchu čistoty. Displej lemují tenké, symetrické rámečky, a vše působí přirozeně vyváženě. Na bocích najdeme klasické ovládací prvky, Action Button a také dedikované tlačítko fotoaparátu, které Apple poprvé představil už u řady iPhone 16. Tady působí ještě přirozeněji – má jistý zdvih. Ale i tak se přiznávám, že jsem si na něj dodnes nezvykl.
A pokud jste při rozbalování marně hledali sponku na SIM, není to nedopatření. Air už slot pro SIM kartu prostě nemá. Apple přešel čistě na eSIM – logický krok, který ušetřil pár milimetrů a umožnil celé tělo ztenčit na hranici fyzikálních možností. Je to drobný detail, který dokonale vystihuje filozofii Airu: zbavit se všeho zbytečného a nechat vyniknout to podstatné.
Displej iPhonu Air je přesně takový, jaký by měl být – neokázalý, ale špičkový. Apple tu použil 6,5palcový Super Retina XDR OLED panel s rozlišením 2 736 × 1 260 pixelů, tedy zhruba 460 ppi. Obraz je ostrý, kontrastní a barvy působí přirozeně, ne jako přepálené pohlednice z tropů. Všechno má ten správný odstín, ať už sledujete film, čtete text, nebo jen procházíte fotky.
To hlavní kouzlo přichází s adaptivní obnovovací frekvencí až 120 Hz. Při rolování se text chová jako hedvábí – klouže pod prsty bez jediného záškubu. Když se na chvíli zastavíte, displej zvolní, aby šetřil baterii. Přechody jsou plynulé a neviditelné, přesně tak, jak to Apple umí – žádné efektní blikání, jen přirozený klid.
U iPhone Air dosahuje maximální jas 3 000 nitů, takže ani ostré podzimní slunce nepředstavuje problém. Antireflexní vrstva odvádí dobrou práci, i když proti přímému paprsku zůstává krátká – fyzika prostě nemá ráda marketing. Displej zároveň umí velmi nízký jas, takže večerní čtení nebolí oči ani sebevědomí.
Již jsem zmínil, že o ochranu zad a displeje se stará Ceramic Shield 2. Telefon jsem po tři týdny nosil v kapse kalhot a… světe div se, ani jeden škrábanec. Dokonce ani ten neviditelný vlásečnicový, který se obvykle objeví hned po prvním dni.
Displej iPhonu Air tak není revolucí, ale evolucí dotaženou k dokonalosti. Nesnaží se vás ohromit – prostě dělá svou práci. Jen s takovou samozřejmostí, že si to uvědomíte až ve chvíli, kdy vezmete do ruky jiný telefon a zjistíte, že najednou všechno jaksi drhne.
Ještě před uvedením iPhonu Air jsem si říkal, že nacpat špičkový hardware do těla tenkého 5,6 milimetru bude spíš iluze než realita. Jenže Apple znovu dokázal, že jeho inženýři asi odmítají zákony fyziky brát úplně vážně. Výsledek? Telefon, který se tváří křehce, ale uvnitř běží s výkonem, za který by se nemusel stydět ani „Pro“ model kterékoliv značky.
Uvnitř Airu tepe čip A19 Pro, tedy stejný procesor, jaký pohání i dražší sourozence. Apple tu použil šestijádrové CPU a pětijádrové GPU, čímž vytvořil ideální kompromis mezi výkonem a tepelnou efektivitou. Oproti „Pro“ modelům tu chybí jedno grafické jádro, ale v praxi si toho nevšimnete – spíš naopak. Díky tomu se Air tolik nezahřívá a zvládá udržet stabilní výkon i při delší zátěži.
Kombinace s 12 GB RAM zaručuje naprosto plynulý multitasking – aplikace zůstávají v paměti déle, než byste čekali, přepínání mezi nimi je okamžité a animace hladké. Žádné zbytečné „reloady“, žádné záseky, prostě výkon, který je cítit, ale neobtěžuje.
O konektivitu se stará nový N1 čip, jenž hlídá spotřebu energie a zajišťuje rychlejší a stabilnější připojení přes WiFi či Bluetooth. V praxi to znamená, že přechod mezi zařízeními v rámci ekosystému Applu je doslova neviditelný – telefon prostě ví, kdy přehrát hudbu na sluchátka a kdy na Macu. Všechno funguje hladce, bez čekání a bez kompromisů. A reproduktor? Stereo tady nečekejte.
Aby to celé fungovalo, Apple většinu komponent soustředil do mírného výstupku na zádech, který kromě fotoaparátu slouží i jako pasivní chladič. Zní to možná jako inženýrský trik, ale funguje to. I po delší zátěži se telefon zahřeje jen lehce, hlavně kolem fotoaparátového modulu – přesně tam, kde má.
Při testování, kdy se recenzovaný iPhone Air zapojil do plnohodnotného provozu a můj Samsung Galaxy S25 Ultra tak na pár dní putoval do šuplíku, Air převzal všechny povinnosti: eSIM, notifikace, sociální sítě, focení, navigaci i občasné pracovní maratony.
A vůbec si nevedl špatně. Po celém dni běžného používání – trochu focení, hudba ve sluchátkách, pár hovorů a několik hodin online života – mi večer většinou zbývalo kolem 20 % baterie. V klidnějších dnech jsem se dokonce dočkal i třiceti až čtyřiceti procent, což u tak tenkého těla působí skoro jako drobný zázrak.
Zapnutý Always-on displej ani stálé připojení eSIM výdrž dramaticky nezkrátily. Apple si to dobře uvědomuje, a tak sází na úspornost čipu A19 Pro, který zvládá držet spotřebu na uzdě i bez přehnané bateriové kapacity. Pomáhá i adaptivní frekvence displeje, která při nečinnosti klesá až na 1 Hz, takže se zbytečně nespotřebovává energie. V praxi to znamená, že telefon přežije den, pokud ho zbytečně netrápíte, ale noční dobíjení se zřejmě stane rutinou.
Nabíjení telefonu iPhone Air probíhá přes USB-C port nebo MagSafe, a i když rychlost není nijak rekordní, přístup Applu je tu klasicky konzervativní – raději pomaleji a bezpečně než rychle a horko. Z nuly na 50 % se dostanete zhruba za půl hodiny, a kompletní nabití trvá kolem hodiny a půl. Na tak tenké zařízení to není špatný výsledek, obzvlášť když si uvědomíte, že uvnitř není moc prostoru pro agresivní nabíjecí obvody.
Na první spuštění iPhonu Air s iOS 26 jsem koukal trochu jako člověk, který si místo telefonu omylem pořídil kus skla z galerie. Všechno je průsvitné, hladké, plné odlesků a jemných animací. Apple svůj nový vizuální styl nazývá Liquid Glass – a tentokrát to není jen marketing. Plochy působí skutečně, jako by byly odlité z tenké vrstvy tekutého křišťálu.
Jenže přiznejme si – chvíli mi trvalo, než jsem si na tenhle nový „skleněný“ svět zvykl. Po letech klasického, spíš plochého iOS působí šestadvacátá verze skoro až hapticky. Na tak tenkém telefonu, jakým Air je, to má zvláštní efekt – v ruce držíte něco tak lehkého a vizuálně křehkého, že máte nutkání ho položit na měkký hadřík, ne do kapsy. V jednu chvíli jsem se přistihl, že ho držím tak opatrně, jako bych v ruce nesl bublinu z mýdla.
Jakmile si ale zvyknete, iOS 26 působí vyváženěji, než se z prvního dojmu zdá. Přechody jsou plynulé, animace elegantní, a i když jich je občas o pár víc, než by bylo zdrávo, systém působí živě – jako by konečně dýchal. Reakce jsou okamžité a celé prostředí má lehkost, kterou starší verze postrádaly.
A co Apple Intelligence? Na papíře zní fantasticky, v praxi zatím trochu zdrženlivě. Umí rozpoznávat objekty, analyzovat text nebo pomáhat s úpravami fotek, ale v češtině ji zatím příliš nezkrotíte. Pokud chcete ochutnat plný potenciál, musíte přepnout jazyk do angličtiny. Jinak vám zůstane jen pár vybraných funkcí – například chytré mazání objektů ve Fotkách, které mimochodem funguje překvapivě dobře. Jen zatím není tak odvážné jako konkurence od Googlu.
U telefonu, který stojí bezmála třicet tisíc korun, člověk tak nějak očekává, že se na zadní straně bude na svět dívat aspoň dvojice čoček. Jenže ne – iPhone Air zůstal věrný minimalismu a spoléhá na jediný 48,7Mpx snímač. A i když to může působit jako krok zpět, zvlášť v době, kdy i levnější telefony připomínají optické laboratoře, Apple má pro to svoje vysvětlení: tenkost především. A ano, v tomhle případě je to asi ta nejviditelnější daň za design.
Hlavní a jediný zadní fotoaparát u iPhone Air má rozlišení 48,7 Mpx, velikost čipu 1/1,56″, clonu f/1.6, ohnisko 26 mm a samozřejmě optickou stabilizaci (OIS) i fázové ostření (PDAF). Zkrátka poctivý senzor – stejný, jaký najdete i v klasickém iPhonu 17. Apple k tomu přihodil marketingové označení „Fusion Camera“, což v praxi znamená, že dvojnásobný zoom vzniká prostým výřezem z velké 48Mpx fotografie. Spíš chytrá iluze.
Fotky z iPhonu Air dokazují, že i jediný objektiv zvládne víc, než by se čekalo. Barvy působí realisticky – tráva není přepáleně zelená a obloha má přirozený odstín bez zbytečného instagramového dramatu. Apple tradičně sází na vyvážený kontrast, který dodává snímkům hloubku, ale zachovává detaily i ve stínech. Dynamický rozsah je výborný a přechody mezi světlem a tmou působí plynule. V záběrech krajiny se senzor ukazuje v plné síle – světlo má objem, detaily zůstávají ostré a celé snímky působí přirozeně a klidně, bez zbytečného přikrášlení.
Jenže iluze má své hranice. Při zoomování kvalita fotek rychle klesá – na 2× přiblížení to ještě působí slušně, ale jakmile se pokusíte jít dál, tak už čočka iPhone Air odhaluje své limity. Detaily mizí a kresba se rozpadá do měkkých ploch, jako by obraz někdo jemně rozmazal hadříkem. Hrany objektů ztrácí ostrost, kontury budov se slévají a textury střech nebo oken už nejsou rozeznatelné. Celkový dojem působí spíš jako malba než fotografie. Barvy sice zůstávají poměrně věrné, ale kontrast se s vyšším přiblížením vytrácí a obraz působí ploše. Na snímcích je tak dobře vidět, že „Fusion Zoom“ je spíš optická iluze než náhrada za skutečný teleobjektiv.
V reálném použití je tenhle fotoaparát prostě pro lidi, kteří vytáhnou telefon z kapsy, udělají cvak a dál nic neřeší. A právě v tom je jeho kouzlo. Automatika si poradí s expozicí, barvami i kontrastem, a výsledky vypadají skvěle bez jakéhokoli ladění.
iPhone Air si v krajině vede s nečekanou jistotou. Snímky působí přirozeně, barevnost je zdrženlivá a neupadá do přehnané saturace, jakou známe z některých androidů. Zeleň má realistický odstín a obloha zůstává klidná, i když se občas zatáhne. Automatické vyvážení bílé zvládá proměnlivé světlo od ostrého poledního slunce až po zatažený podvečer. Dynamický rozsah drží vysoký standard, takže se nespálí světlá místa ani nezmizí detaily ve stínech. Výsledkem jsou fotky, které sází spíš na vyváženost než na wow efekt – a právě tím působí dospěle.
Fotky za denního světla mají výbornou ostrost, realistické barvy a vysoký dynamický rozsah. Není to ten přehnaný kontrast, který dělá z oblohy modrou stěnu a z trávy radioaktivní koberec – všechno působí přirozeně, jako by se fotky samy snažily být upřímné.
Noční snímky u telefonu iPhone Air jsou překvapivě čisté, bez zbytečného šumu, a světla přitom nevyhoří do bíla. Při absenci sekundárního senzoru je to skoro malý zázrak. Jen v úplné tmě se kouzlo rozpadá a čočka už jen marně tahá detaily z černé tmy. I tak jsou fotky překvapivě slušné.
Makrofotografie patří u iPhonu Air k příjemným překvapením. Přestože nemá specializovaný makro objektiv, zvládá ostřit dostatečně blízko a umí zachytit i drobné detaily s působivou ostrostí. Jemné jehličí i povrch šípků jsou vykreslené s přirozenou hloubkou a realistickými barvami. Přechod mezi ostrou a rozostřenou částí obrazu je plynulý, bez agresivního softwarového bokehu, který by působil nepřirozeně. Ale chce to klidnou ruku.
Na přední straně u přístroje iPhone Air pak čeká 17,9Mpx selfie kamera se clonou f/1.9 a ohniskem 20 mm. Záběr je široký, ostrost vynikající a barvy působí přirozeně – Apple se evidentně rozhodl, že když už má Air jen jeden zadní foťák, tak aspoň selfie musí stát za to. A ono opravdu stojí. Selfie kamera u iPhonu Air automaticky přepíná mezi vertikálním a horizontálním záběrem bez nutnosti otáčet telefon. Jen počítejte s tím, že okraje snímků se u širokého záběru občas mírně prohnou – fyziku prostě nepřesvědčíte.
Video zvládá 4K při 60 snímcích za sekundu, samozřejmě s podporou Dolby Vision a skvělou stabilizací. Za denního světla působí záběry čistě, barevně věrně a s minimem digitálního šumu. I při slabším osvětlení se Air drží s nečekanou jistotou – stabilizace odvádí skvělou práci a kamera se nezalekne ani světel pouliční lampy.
Přesto musím uznat, že absence širšího nebo teleobjektivu je u Airu znát víc, než by se mohlo zdát. Člověk si uvědomí, že tam, kde by stačilo prostě „přepnout objektiv“, musí teď přemýšlet, kam ustoupit – a někdy už prostě není kam. Není to tragédie, spíš návrat ke kořenům mobilní fotografie: jeden snímač, jeden úhel pohledu, žádné dilema. Jenže u telefonu za třicet tisíc bych přece jen čekal o kousek víc než hezky zpracovanou jednoduchost.
Pokud se mám zamyslet nad konkurencí iPhonu Air, zdá se, že si Apple tak trochu střílí do nohy. Air je totiž až provokativně krásný – titanové tělo tenké pouhých 5,6 mm, hmotnost 165 gramů a 6,5″ OLED displej s 120Hz frekvencí z něj dělají nejlehčí a nejtenčí iPhone všech dob. V ruce působí jako technologický šperk, který se spíš nosí než používá. Jenže extrémní design si vybral svou daň: nutnost spolehnout se jen na eSIM nebo chybějící ultraširokáč.
Klasický iPhone 17 působí vedle něj možná usedleji, ale v praxi zvládne víc. Nabízí 6,3″ displej, dvojici 48Mpx fotoaparátů (hlavní + širokoúhlý), větší baterii a tradiční kombinaci SIM + eSIM. Je o pár gramů těžší, ale přináší lepší výdrž i širší záběr pro focení. Nakonec si tak každý musí vybrat, co je pro něj důležitější – unikátní design a přitažlivost iPhonu Air, nebo praktické schopnosti a fotoaparátová všestrannost klasické sedmnáctky. Já bych v této volbě dal přednost rozumu – a tedy iPhonu 17.
Když se člověk podívá na nový iPhone Air a Samsung Galaxy S25 Edge, napadne ho jediné – Apple a Samsung zřejmě soutěží o to, kdo udělá tenčí telefon, aniž by zmizel úplně. S25 Edge má 5,8 mm, Air dokonce jen 5,6 mm. Oba se drží lehce jako kreditka, oba vypadají fantasticky, ale každý jde úplně jiným směrem.
Samsung sází na výbavu – 6,7″ QHD+ AMOLED displej s 120Hz obnovovací frekvencí, čip Snapdragon 8 Elite, 12 GB RAM a hlavní 200Mpx fotoaparát doplněný 12Mpx ultraširokým snímačem. Výkonu má víc než dost, fotky jsou ostré jak břitva a displej patří k tomu nejlepšímu, co na trhu najdete. Jedinou drobnost, kterou mu člověk může vytknout, je výdrž – 3 900 mAh sice zvládne celý den, ale žádné rekordy netrhá.
Nakonec je to ale o tom, co od telefonu člověk chce: Samsung S25 Edge zaujme univerzálností a fotkami, iPhone Air elegancí a lehkostí. A samozřejmě – záleží na tom, kdo má radši otevřený ekosystém Samsungu a kdo už roky žije v tom jablečném.
iPhone Air
MobilyNovinka iPhone Air mě zaujala už na první dotek. Apple tu vytvořil nejtenčí iPhone všech dob, a přesto v něm schoval čip A19 Pro, který zvládne úplně všechno, co mu hodíte pod displej. Konstrukce z titanu působí prémiově a displej s 120 Hz je radost sledovat. Největší otazník visí nad jediným 48Mpx fotoaparátem – fotí skvěle, ale chybí mu univerzálnost druhé čočky. iPhone Air tak není o číslech, ale o pocitu: o eleganci, jednoduchosti a odvaze.
Klady
Zápory

Jan Vavřík
Ve svém volném čase se věnuji nejen novinkám, ale také „retro vzpomínání“ na poli mobilních telefonů. Není mi cizí jablečná technologie, ale ani „zelený robot“, zejména ten z jihokorejské stáje. Jsem rovněž aktivní spisovatel, ale také milovník německých boxerů, Stephena Kinga, J. R. R. Tolkiena, Karla Čapka, Karla Maye a všeho řeckého, hlavně pak ostrova Korfu.
Ačkoliv by se po přečtení všech výtek mohlo zdát, že iPhone Air skončí s nálepkou „krásný, ale nepraktický“, realita je trochu jiná. Tohle není telefon, který by se dal posuzovat jen tabulkou parametrů – je to zařízení, které funguje spíš na emoce než na logiku. Apple s ním šlápl mimo vyšlapanou cestu, a právě to mě na něm baví. Udělat tak tenký, lehký a přitom výkonný telefon si žádá jistou dávku odvahy – a tu Applu upřít nemůžu.
• Autor: Adam Hušek
Letošní zářijový Apple Event si pro nás vedle klasických „evolučních“ vylepšení iPhonu 17 připravil také jedno překvapení. Po několika letech se totiž v Coupertinu rozhodli trochu přestavět své portfolio telefonů. Vedle základního a dvou prémiovějších iPhonů tento rok místo iPhone 17 Plus startuje zcela nový model iPhone Air. Ten se zaměřuje především na tenoučkou konstrukci, pohledný design, ovšem nečekaně také prvotřídním výkonem. Jaké jsou jeho další specifikace a má vůbec nějaká negativa?
To, že se výrobci snaží dělat telefony tenčí a lehčí, není žádná novinka, ostatně i základní iPhone 17 je meziročně zanedbatelně tenčí. iPhone Air však tuto vlastnost dovádí na zcela novou úroveň a dělá z ní hlavní přednost telefonu. Tento trend mezi velkými výrobci odstartoval Samsung s představením svého S25 Edge, jenž má krásných 5,8mm.
Oproti tomu iPhone Air debutuje s tloušťkou ještě extrémnějších 5,6 mm, díky čemuž se jedná o nejtenčí iPhone v historii. Pro srovnání – iPhone 6 měl 6,9 mm. Co se designu týče, nový Air přichází s prvky, které jsou charakteristické pro letošní 17. generaci jablečných telefonů. To znamená, že zaoblená platforma pro fotomodul, vypadající jakoby z pověstného Liquid Glass, je stejně jako u Pro modelů letos roztažená přes celou šířku telefonu a vystupuje ze skleněných zad s matnou úpravou.
Materiálem rámečků je kvůli speciálním nárokům na odolnost titan třídy V, který je údajně až z 80 % recyklovaný. Ten by měl vynikat menší „ohebností“ než hliník použitý u jiných modelů. Speciální je také jeho úprava, protože se nový iPhone Air oproti základnímu modelu vyznačuje lesklými rámečky. Odolnost je u iPhonu 17 Air reprezentována také standardem IP68, díky kterému je telefon odolný vůči vodě i prachu. Speciální by měla být rovněž ochrana displeje a zad, jež kryje nový Ceramic Shield 2. Ten je údajně 4× odolnější než sklo dříve používané pro záda iPhonů a 3× odolnější proti poškrábání než předchozí generace.
Samotná konstituce zařízení má vliv i na jeho výbavu. Na první pohled se liší například fotovýbava, rozdíl je však patrný i u reproduktorů, jež jsou výrazně menší než u rozměrnějších sourozenců. Překvapivé však je, že úzký profil zařízení nikterak neovlivnil tlačítka, a proto se uživatelé iPhonu 17 Air budou moci těšit Akčnímu tlačítku s nespočtem volitelných funkcí i Capture buttonu ovládajícího fotoaparáty.
Co se displeje iPhonu Air týče, ten je opět vyroben vychytanou technologií Super Retina XDR OLED. Jeho úhlopříčka vychází na příjemných 6,5“, což krásně zapadá mezi klasický iPhone 17 a iPhone 17 Pro Max a zároveň do jisté míry nahrazuje tento rok přeskočený model iPhone 17 Plus.
Zdaleka větším vylepšením je však obnovovací frekvence, jež letos dosáhla u všech modelů konečně 120 Hz. Model Air dokonce nově podporuje Always on Display, což je vítané vylepšení oproti loňskému roku, kdy základní iPhone 16 nedostal ani 120 Hz. Mimo to se uprostřed displeje stále nachází charakteristický Dynamic Island, který značí, že se Applu nepodařilo zatím dostat 3D senzory pro FaceID pod displej.
Svou pochvalu si rozhodně zaslouží i rámečky, jež jsou rovnoměrné a tenoučké stejně jako u nejdražšího iPhonu 17 Pro Max, což napomáhá kvalitní mu uživatelskému zážitku. Mezigeneračním vylepšením prošlo také samotné sklo kryjící displej. To by se mělo vyznačovat antireflexní vrstvou s menšími odlesky, a dokonce i násobně větší odolností proti poškrábání.
Závod v tenkosti však zahrnuje také některé kompromisy, a to se ukazuje především u baterie. iPhone Air má totiž baterii s kapacitou pouhých 3 149 mAh, což je opravdu málo i v porovnání se Samsungem S25 Edge. Ten má 3 900 mAh, což není moc, ale přece jen je to více. Trochu lepší zprávou je, že iPhone Air je vybaven modemem C1X, který by měl údajně ještě více optimalizovat spotřebu než předchozí C1. Zůstává však otázkou, nakolik dobrá optimalizace dokáže potlačit fyzické rozměry baterie. Nicméně Apple slibuje výdrž až 27 hodin při přehrávání videa, což v praxi znamená maximálně jednodenní výdrž.
Jinou kapitolou je dobíjení. To není objektivně extrémně rychlé, jak jsme u „západních“ výrobců zvyklí, ale díky menší kapacitě baterie bude pravděpodobně telefon dobitý rychle. iPhone Air podporuje rychlé drátové nabíjení a nebyl by to iPhone nové generace, kdyby mu chybělo také 20 W bezdrátové dobíjení s oblíbeným MagSafe a standardem Qi2. Pro delší výdrž přidal Apple i speciální Adaptivní úsporný režim a už teď nabízí příslušenství s tenounlinkými pouzdry s poutkem, nebo novými lehčími MagSafe powerbankami. Naopak škoda je, že iPhone Air stejně jako základní model nepodporuje USB 3, což brzdí přenosy dat na maximálních 480Mbitů/s, přestože Pro model je USB 3 vybaven již několikátým rokem.
Osobně nejsem fanouškem letošní změny fotomodulu, jelikož mi připadá, že Apple místo snahy zapustit čočku do zad telefonu tak, aby ideálně nevystupovala, udělal celou vystouplou platformu pro kterou, z mého pohledu, není důvod. Místo snahy za každou cenu odlišit jednotlivé generace bych tady raději viděl třeba dva fotoaparáty, kdy by širší podstava dávala, třeba jako u Google Pixelů, smysl.
Abychom však iPhonu Air nekřivdili. Jeho hlavní a jediný zadní fotoaparát má rozlišení 48Mpx a světelnost f/1,6, což z něj dělá nadějného společníka pro lidí, kteří fotí spíše svátečně, ale dokáží ocenit kvalitní fotografii. Bohužel ani tady se nevyhnu porovnání, protože S25 Edge má dvojici fotoaparátů, z nichž kvalitnější je samozřejmě hlavní 200Mpx snímač, ovšem přece jen mu sekunduje i širokoúhlý senzor. Nerad bych ale Apple podceňoval, protože víme, že s jedním fotoaparátem dokázal poměrně divy a i u modelu Air prohlašuje že se jedná o takzvaný „Fusion“ fotoaparát, který by měl nabídnou fotografie s 2× přiblížením na úrovni optického zoomu. iPhone Air podporuje natáčení videa v rozlišení 4K a 60 fps, přičemž neschází mu ani Dolby Vision.
Na přední straně již v tradičním Dynamic Island se nachází vedle 3D senzorů pro pohodlné a bezpečné odemykání skrze FaceID také 18Mpx přední kamera s vylepšeným širokoúhlým záběrem. Ten by měl být vylepšení ještě o „AI funkci“ Central stage, která by měla umět sledovat, kolik lidí je v záběru a podle toho přizpůsobit kameru.
V posledních letech se z iPhonu stala i poměrně silná herní mašinka s výkonným GPU a dokonce podporou Ray-tracingu u některých her. Přes to, že se jsme nečekali, že by byl aktuálně nejtenčí iPhone nějaký trhač asfaltu, Apple se nás rozhodl překvapit a iPhone Air vybavil letošním procesorem A19 Pro – stejně, jako mají iPhone 17 Pro a Pro Max. Ten již tradičně pochází od vlastních designérů a je založen na 3nm technologii.
Podle výrobce by měl až o 50 % efektivněji pracovat s baterií než základní procesor A19, vylepšení se týkají také 5 jader GPU vybavených vlastními Neural Accelerators. Vylepšení se dočkal také Neural Engine, který by měl telefonu pomoci držet krok s nejnovějšími funkcemi Apple Inteligence, jako živý překlad nebo vyhledávání skrze Visual Inteligence. Vedle hlavního procesoru v iPhonu Air najdeme také čip N1 pro nejnovější Wifi 7, Bluetooth a Thread – protokol chytré domácnosti. Vedle těchto běžných technologií telefon podporuje také UWB pro snadnější hledání např. AirTagu, či satelitní SOS spojení - které však v ČR zůstává bez podpory.
Co je velmi nezvyklé, je, že Apple kvůli úspoře prostoru u iPhone Air rozhodl, že telefon již nebude podporovat tradiční SIM karty, ale pouze eSIM. Ty se sice dostávají čím dál tím do popředí, ovšem otázkou je, zda jsou na tento krok připraveni i operátoři a zda všichni podporují eSIM.
Pro porovnání jsem zvolil iPhone 16 Plus, který byl novým iPhonem Air nahrazen proto, protože jsem většinu jiných vlastností porovnával v průběhu článku a navíc je zajímavé vědět, nakolik novinka opravdu nahrazuje „Plusko“. Oba telefonu totiž mají větší než základní úhlopříčku a a cílí na poněkud odlišné publikum.
| Parametry/Model | iPhone Air | iPhone 16 Plus |
|---|---|---|
| Displej | Úhlopříčka: 6,5" | Úhlopříčka: 6,7" |
| Rozlišení: 1260 × 2736 pixelů | Rozlišení: 1290 x 2796 pixelů | |
| Typ: LTPO Super Retina XDR OLED | Typ: Super Retina XDR OLED | |
| Obnovovací frekvence až: 120 Hz | Obnovovací frekvence 60 Hz | |
| Zadní fotoaparáty | Hlavní: 48 Mpx, f/1,6, OIS, PDAF | Hlavní: 48 Mpx, f/1,6, OIS, PDAF |
| Ultraširokoúhlý: - | Ultraširokoúhlý: 12 Mpx, f/2,2 | |
| Přední fotoaparát | 18 Mpx, f/1,9 | 12 Mpx, f/1,9 |
| Čipset | Apple A19 Pro (3 nm) | Apple A18 (3 nm) |
| Další čipy a modem | N1, C1X | - |
| RAM | 12 GB | 8 GB |
| Interní úložiště | 256, 512 GB, 1 T | 128, 256, 512 GB |
| Operační systém | iOS 26 | iOS 18 |
| Podpora sítí 5G | ✓ | ✓ |
| 3,5mm jack | ✕ | ✕ |
| Stupeň krytí | IP 68, Ceramic Shield 2 | IP 68, Ceramic Shield |
| Akumulátor | 3 149 mAh | 4 674 mAh |
| Kabelové nabíjení: 50 % za 30 min, bezdrátové nabíjení: 30 W | Kabelové nabíjení: 50 % za 30 min, bezdrátové nabíjení: 25 W | |
| Rozměry | 156.2 x 74.7 x 5.6 mm | 160.9 x 77.8 x 7.8 mm |
| Hmotnost | 165 g | 199 g |
| Obsah balení | Telefon, povinná dokumentace, USB-C kabel | Telefon, nástroj na SIM, povinná dokumentace, USB-C kabel |
| Cena | *Cca 29 990 Kč | **Od 22 790 Kč |
A co cena? iPhone Air by měl vyjít ve své základní konfiguraci (256GB paměti) na 999 dolarů a bude dostupný v mnoho paměťových kombinacích - až po 1TB verzi. U nás by se měl telefon objevit s cenovkou přibližně od 29 990 Kč, nicméně prozatím je telefon nedostupný a v nejbližších dnech se spustí předobjednávky.
i
Mohlo by vás zajímat
iPhone Air je zajímavým doplněním aktuální řady iPhone 17. Rozhodně to není telefon pro každého, protože nemá nejlepší možné fotoaparáty a výdrž na baterii pravděpodobně také nebude hvězdná. Za to nabízí dokonale tenký design se středním displejem a překvapivě dobrým výkonem, který se může hravě rovnat s modely Pro.