Významným aspektem, který vedl ke vzniku hnutí Open Source a Open Architecture, jsou patentové spory, které brzdí vývoj technologií. Původně vzniklo autorské a patentové právo jako ochrana individuálních vynálezců před velkými korporacemi, které jim běžně jejich nápady kradly. Příchod práva týkající se duševního vlastnictví situaci v mnoha směrech zlepšil, ale ne úplně: Velké firmy často prostě čekaly, až ochrana patentů vyprší – a nebo se pouštěly s vynálezci do vleklých a nákladných sporů, na které neměli vynálezci peníze.
Patenty začaly naopak velké firmy používat na svou vlastní ochranu před konkurencí, protože patenty jsou založeny na představě, že by vynálezce patentu měl mít právo na ochranu před konkurencí, která chce jeho nápad pouze převzít. V rukou korporací se patenty změnily ve formě celých balíků patentů (patentových poolů) na nástroj právních bitev mezi konkurenty, protože kdo kontroluje patenty, kontroluje celou technologii.
Důvod, proč se Intel s AMD v roce 1976 dohodli na sdílené patentů kolem procesorů, nemusí být snadno pochopitelný. V podstatě jde o to, že u státních zakázek a velkých kontraktů s korporacemi je často vyžadována schopnost dodávat díly z většího počtu zdrojů (multiple sourcing) – a to jednak pro případ katastrofy, ale také proto, aby objednatel nebyl vystaven tlaku monopolního dodavatele. Protože Intel měl ambice dodávat svoje procesory velkým klientům, potřeboval partnera, který byl fungoval jako sekundární zdroj schopný jejich procesory dodávat.
Tato strategie dovolila Intelu prosadit se jako dodavatel procesorů pro IBM PC, pro které dodávali procesory 8088/8086. IBM vyžadovala druhého dodavatele – a tak firmy Intel a AMD v roce 1982 obnovily své dohody o sdílení technologií. S tím, jak se z IBM PC stávala stále větší věc a trh rychle rostl, si Intel uvědomil, že nabídl AMD možná až moc výhodné partnerství – a tak se rozhodl s nimi nesdílet architekturu jejich tehdy nejnovějšího procesoru 80386. Tím porušil licenční dohodu – a zahájil tak vleklou první právní bitvu s AMD, která skončila až v roce 1995 rozhodnutím soudu, že Intel skutečně porušil platné dohody.
Právní bitvy mezi partnery i nadále pokračovaly – ale výhodu měl nejen Intel, ale naopak v roce 2000 AMD navrhlo svoje rozšíření instrukční sady x86-64, které se ukázalo tak úspěšné, že si ho Intel naopak musel licencovat. Spory stran dominantní pozice Intelu na trhu pokračovaly i později – a týkají se i EU, která v roce 2023 vyměřila společnosti pokutu 400 milionů USD za zneužití dominantního postavení na trhu s počítačovými čipy.
Méně nápadná, ale velmi podobná situace panuje kolem čipů s jádry ARM, která jsou licencována ARM Holdings. Tato společnost se zabývá designem nových procesorů a jejich licencováním, přičemž jednotliví výrobci si je obvykle upravují a nebo rozšiřují podle svých představ. Čipy Apple Silicon jsou založeny na architektuře ARM – a také drtivá většina mobilních čipů (SoC, System-on-a-Chip), v podstatě „kompletních počítačů na čipu“, které používají mobilní telefony a tablety.
Ke všem těmto architekturám drží práva ARM – a nedávné uvedení procesoru Qualcomm Snapdragon X Elite byl napaden ARM Holdings v roce 2022 s tím, že k tomuto procesoru nedal svolení a že ARM žádá ukončení prodeje laptopů s těmito procesory. Velmi pravděpodobně nejde o to, že by ARM Holdings nechtělo uvolnit licence k revolučnímu procesoru, ale že jim Qualcomm nezaplatil to, co by za podobný produkt žádali. A to ilustruje druhou stranu právních bitev: To, že strana, která drží licence, v podstatě kontroluje technologie a má možnost jejich vznik a šíření zastavit.
Celou věc pak komplikuje politická situace a fakt, že USA poměrně často využívají svou technologickou výhodu k embargování zemí, které jim kladou odpor, což se stalo také ČSSR v době, kdy byla součástí socialistického bloku. Embargované země se často uchylují k pašování zakázaných technologií a pokud jsou toho technologicky schopné, tak i k jejich replikaci. I u nás se vyráběla kopie Intelu 8080A pod názvem Tesla MHB8080A v Tesle Piešťany. Tento procesor byl přiměřeně jednoduchý, obsahoval 4000 tranzistorů a my jsme ho vyráběli v době, kdy svět už přecházel na mnohem výkonnější a složitější šestnáctibitové proceseory. Vzhledem k embargu a nám dostupným technologiím jsme ale neměli jinou možnost.
Vzhledem ke všem potenciálním komplikacím, které přináší spory kolem patentů a licencí je existence architektury, která je nejen zdarma ale je opravdu svobodná a každý ji smí používat bez schválení a kontroly třetí strany, opravdu výhodná. Šetří to nejenom náklady na licenční poplatky, ale také právní spory, které se týkají práv na použití konkrétních architektur, jejich podmínek a rozsahu.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
