Dlouhou dobu byl svět digitální hudby postaven proti světu Hi-Fi audia. Tradiční hifisté preferovali analogový záznam, analogové zesilovače – a vůbec vše analogové. Zatímco původní specifikace CD jim vycházela vstříc tím, že nabízela stereo ve 22 kHz, a později přišly i další formáty, které měly zdůraznit kvalitní hudbu, ať už jde o systém DSD (Direct Stream Digital) nebo SACD (Super Audio CD), v té samé době přišla i komprimovaná hudba ve formátu MP3, která z hlediska audiofilů představovala úpadek.
Nutno podotknout, že šlo o úpadek jen zcela relativní – pro většinu smrtelníků představovaly volbu jen kazetopáskové přehrávače walkman nebo CD přehrávače discman. Vedle nich nové přenosné přehrávače pro MP3 založené na paměťových kartách představovaly velký pokrok, protože byly jednak kompaktnější, a navíc odolné proti otřesům.
Po krátkou dobu se zdálo, že se prosadí kapesní přehrávače s miniaturními harddisky, ať už šlo o v Americe populární iPod nebo u nás populární přehrávače iRiver. Stále více se ale ukazovalo, že na jedné straně je špičkové audio pro domácí poslech – a na straně druhé kompaktní a praktické přehrávače, které si mohou brát sportovci a běžci na své tréninky – nebo vlastně každý, kdo rád poslouchá inspirativní hudbu v přírodě. Tam vynikly vlastnosti nových digitálních přehrávačů, hlavně jejich dlouhá výdrž v chodu na baterii a odolnost vůči vibracím.
Tradiční audio systémy mají mnoho mechanických komponent, které mají problematické vlastnosti v pohybu – gramodesky není možné vzhledem k jejich konstrukci vůbec pouštět za pohybu, CD sice ano, ale jejich rotační moment a možné vyhození čtecí hlavy z důvodu nárazu či vibrace si vyžádaly velké konstrukční změny u discmanů. Velké množství energie baterií u walkmanů se spotřebovalo na zajištění posunu pásky a její převíjení – to nové digitální přehrávače podobný problém vůbec neměly.
Velkým problémem pro digitální přehrávače byla naopak vysoká cena pamětí flash, která nedovolovala zpočátku ukládání velkých knihoven hudby. Dnes je tento problém vyřešen. I nejlevnější telefony nabízí přinejmenším 64 GB úložiště a nejvyšší modely i terabyte. To je dostatečný prostor nejen pro všechna uživatelská data, ale i pro video a hudbu v nejvyšší kvalitě.
Poslední roky bychom mohli nazvat hledáním optimálního poměru vlastností a funkce. I klasické audio firmy, jako je Bang & Olufsen nebo Bowers & Wilkins, Audio-Technica či Technics vstupují do „šedé audiofilské zóny“, ve které působily dříve firmy laborující hodně kolem mobilního audia, jako je tradičně Sony. I ony si uvědomily, že se trh posunul – a že musí své fanoušky následovat i tam, kam by se dříve neodvážily, protože mobilní audio bylo plné kompromisů.
V podstatě tak došlo k tomu, že svoje zkušenosti z klasického audia, které zahrnují znalosti vlastností měničů, akustických komor, náušníků a podobně začaly kombinovat s moderní elektronikou, která dovoluje práci s Bluetooth připojením, dekódování audia a jeho digitální úpravy, aby to znělo dobře. Je to nová situace, kdy vidíme, že klasické audiofilské firmy se učí pracovat s digitálním audiem a se všemi zrádnostmi, které přináší – jako jsou například výpadky při bezdrátovém přenosu z mobilních telefonů do sluchátek. Na druhou stranu je vidět, jak se moderní firmy, které začaly pracovat s digitálním audiem, učí pracovat s akustikou, což je velký a dosti zrádný obor sám o sobě.
V současnosti jsme v přechodné fázi, kdy vedle sebe stojí moderní bezdrátová sluchátka s pokročilou technologií potlačení okolního hluku – a špičková hifistická sluchátka, jako jsou rozměrné magnetoplanární modely a sluchátka využívající technologie, které se donedávna používaly pouze v kosmickém výzkumu. To samé se týká i digitálních služeb, které nabízí nejen rozsáhlé knihovny populární hudby, ale přinášejí i nahrávky v Hi-Res kvalitě, které dnes dokážou s vhodnými sluchátky přehrát i mobilní telefony.
Dalo by se říci – zajímavá doba! Sledujte proto naše recenze, kde se zabýváme jak základními, tak i pokročilými modely, které koketují s audiem vyšší kvality!
Sluchátka Audiopřehrávače