Jako True Wireless neboli „skutečně bezdrátová“ sluchátka se označují hlavně bezdrátové pecky a špunty. To proto, že na rozdíl od velkých bezdrátových sluchátek přes hlavu nemají drát ani v mostu, který spojuje mušle. Je to samozřejmě hříčka, i v bezdrátových špuntech většinou nějaké drátky najdeme, ale začalo se jim tak říkat zřejmě proto, že jde o další úroveň bezdrátové pokrokovosti. Jak se True Wireless liší od klasicky bezdrátových sluchátek? A proč celá technologie není tak jednoduchá, jak se může zdát?
O bezdrátovou pokrokovost v případě TWS skutečně jde, protože zatímco klasická bezdrátová sluchátka přijímají bezdrátový signál, dekódují ho a mění na analogový signál pro pravou i levou mušli, u True Wireless je to o poznání složitější. Bezdrátové špunty se totiž propojují bezdrátově i mezi sebou navzájem. Proto se musí navíc řešit to, aby obě sluchátka hrála časově zcela sladěně.
To se dělalo dříve tak, že signál zpracovávalo jen jedno sluchátko a dekódovaná data následně odesílalo do druhého sluchátka. To ale způsobovalo zvláštní jev, při němž se více zatížené sluchátko obvykle vybíjelo o něco rychleji než to druhé. Dnešní modernější forma bezdrátového připojení funguje tak, že signál z telefonu přijímají obě sluchátka najednou a každé si dekóduje vlastní kanál, což zatížení vyvažuje, ale zároveň to vyžaduje dokonalou synchronizaci mezi sluchátky.
Moderní bezdrátové pecky a špunty se typicky spárují mezi sebou po prvním nabití a otevření krabičky, tím se také zahajuje párovací proces s telefonem. Automatické provázání je klíčové pro spokojenost uživatelů – u první generace sluchátek se občas rozhádaly oba špunty mezi sebou a nastalo peklo. Dnes se problémy typicky řeší tak, že se špunty jen vloží do krabičky, ta se zavře a zase otevře, čímž se spojení obnoví.
Bezdrátové špunty jsou lehčí a pohodlnější než sluchátka přes hlavu. Zvláště si je pochvalují lidé s dlouhými vlasy, kterým velká sluchátka často vadí. Mají ale svoje limity, například je u nich složitější vyřešit dobré usazení v uchu, a tedy i funkci potlačení okolního hluku. Problémem je rovněž jejich kratší výdrž na baterii, kvůli které se hodí na přecházení nebo dojíždění spíš než na celodenní poslech.
Levnější modely True Wireless sluchátek mohou mít také problémy s kvalitní reprodukcí hudby, u velmi levných modelů je běžné, že jim chybí basy, nebo jsou naopak přebasované.
Přestože bezdrátové špunty lákají často sportovce, je třeba si dát při tomto způsobu užití pozor na dvě věci. Zaprvé by bezdrátové špunty měly mít vyřešeno kvalitní usazení v uchu, což se často dělá pomocí nástavců, které uzpůsobí sluchátko vnitřním tvarům boltce a také vhodně vybranou čepičkou uzavřou zvukovod. Zadruhé je vhodné vybírat modely s vyšší odolností proti dešti a vodě obecně – nejde jen o to, že vás při běhání může zastihnout déšť, ale když sluchátko vypadne z ucha a jako na potvoru spadne rovnou do louže, bude to mrzuté.
Posledním faktorem, který je třeba zvážit při výběru bezdrátových sluchátek, je míra jejich propustnosti. Na jedné straně jsou modely s aktivním potlačením okolního hluku (ANC), na druhé straně jsou modely, které jsou specificky navrženy tak, aby hluk okolí propouštěly téměř dokonale. První typ mají v oblibě hlavně lidé, kteří cestují a chtějí potlačit hluk dopravního prostředku a spolucestujících, ten druhý zase oceňují lidé, kteří si chtějí při sportu nebo pohybu ve městě kompletně zachovat přehled o okolí.
Na závěr je třeba poznamenat, že velcí výrobci telefonů, jako je Apple, Samsung nebo Huawei, vyrábí svoje bezdrátové špunty tak, aby optimálně fungovaly s jejich vlastními telefony. Obvykle je lze spárovat a používat i s telefony konkurenčních značek, ale často pak přicházíte o pohodlí nebo pokročilejší funkce sluchátek.