Obnovit stránku
Omlouváme se, ale z technických důvodů momentálně nelze vyzvedávat objednávky na našich pobočkách. Na opravě usilovně pracujeme. Děkujeme za pochopení.

Digitální audio na cesty přichází

Aktualizováno • Autor: Michal Rybka

Zvuk je možné zaznamenávat analogově, ale také v jeho digitální podobě. Řada audiofilů preferuje čistě analogový zvuk nahrávaný a zpracovávaný analogově, ale digitální nahrávání a zpracovávání je dnes běžnější, protože se s digitálním zvukem pracuje podstatně lépe. V okamžiku, kdy je zvuk převeden do digitalizované podoby (AD, analogově-digitální konverze), jde vlastně o soubor, který lze ukládat, zpracovávat a přenášet pomocí počítačů bezeztrátově. Zatímco analogové nahrávky nelze kopírovat beze ztráty kvality, digitální soubor lze kopírovat neomezeně – a kvalita se nezhorší, dokonce je možné poškozené digitální soubory za určitých podmínek opravit.

CD, digitální audio

Digitální audio na cesty přichází – OBSAH

  1. CD nabídla spoustu výhod
  2. Začíná éra discmanů
  3. Zabezpečení, které zašlo příliš daleko

CD nabídla spoustu výhod

Digitální audio se poprvé rozšířilo ve formě CD (Digital Audio Compact Disc), který vznikl ve spolupráci Philipsu a Sony v roce 1982. CD kombinovalo výhodu masové výroby, kterou sdílelo s tradičními gramodeskami, spolu s bezkontaktním čtením, které zajišťoval laser. Klasické gramodesky používají jehly, což vylučuje použití gramofonů v pohybu – riziko poškrabání desky je vysoké. Laser čte značky na médiu bez fyzického kontaktu, takže to nejhorší, co se může stát, je, že se čtení „utrhne“ a čtecí mechanismus se musí vystavit zpět na správné místo.

Digitální disky CD zažívaly úspěch mezi audiofily, ale svou opravdovou slávu zažily s nástupem inovativních variací – zapisovatelných CD-R, přepisovatelných CD-RW a také formátem pro digitální video VCD, které se prosadilo hlavně v Asii, kde nahradilo videorekordéry. Velmi rychle se ukázalo, že tento formát je vhodný nejen pro audio, ale i pro záznam dat a pro distribuci softwaru, protože CD nabízelo mnohem vyšší kapacity proti disketám – až 700 MB dat oproti 1,44 MB, které nabízela typická disketa.

CD
CD se ukázalo být jako velmi praktický formát, který postupně nahradil vinylové desky.

Začíná éra discmanů

Netrvalo dlouho a vznikly i přenosné CD přehrávače – první byl Sony Discman D-50 z roku 1984. První discmany byly poměrně velké a trpěly výpadky při pohybu, ale problém se časem vyřešil přidáním vyrovnávací paměti, která dovolila pokračování přehrávání i při výpadku po nárazu (skip protection).

Zatímco nejstarší discmany byly poměrně velké, v devadesátých letech se měnily na neustále štíhlejší, takže ve finále byly jen o málo větší než samotné CD. Zatímco jejich rozměry klesaly, jejich schopnosti stále rostly – a po rozšíření moderních digitálních formátů získaly i schopnost přehrávat MP3. Se dvěma tužkovými bateriemi nebo nabíjecím akumulátorem měly výdrž kolem deseti hodin a někdy získaly i dodatečné funkce – například zabudované rádio nebo schopnost fungovat po připojení k PC jako CD mechanika.

i

Nejlepší sluchátka 2023

Jednoduchost, s jakou bylo možné kopírovat CD, se stala předmětem vážných kontroverzí. Čtení digitální hudby beze ztráty kvality (ripování) bylo tak jednoduché, že ho podporovaly přímo Windows. Nebylo složité, aby si zákazník namíchal a vypálil svoje vlastní CD – to podporoval například i Apple s jejich reklamou z roku 2001: „Rip. Mix. Burn.“

CD
CD přineslo možnost vlastního vypalování hudby a dat.

Zabezpečení, které zašlo příliš daleko

V roce 1982 nikdo nepočítal s tím, jak jednoduše bude možné kopírovat jen o deset let později digitální audio, ochrana spočívala v podstatě jen v indikaci, že se disk nemá kopírovat, což většina softwaru pro PC prostě ignorovala. Na konci 90. let začaly vznikat pokusy o „nekopírovatelná“ CD, která ale porušovala specifikace CD Audio a v některých zvláště křiklavých případech instalovala tato CD nevyžádaný software (rootkit), který měl znemožnit kopírování CD.

Nejhorším případem byl skandál Sony BMG s jejich rootkitem XCP z roku 2005, který používal techniky podobné hackerům – a tím vznikala bezpečnostní rizika. Šlo o klasický příklad „snahy o zabezpečení, která zašla až příliš daleko,“ a výsledkem bylo několik soudních sporů v USA.

i

Historie Hi-Fi: od zvýšení kvality přenosu a záznamu hudby po digitální Hi-Res Audio

Snaha příliš zabezpečit obsah se stala osudnou nástupnickému formátu SACD (Super Audio CD), které nabídlo mimo zpětné kompatibility také vyšší kvalitu audia s podporou prostorového zvuku a zvýšením zaznamenávaného frekvenčního rozsahu až do 100 kHz. Tento formát byl uveden v roce 1999 a svedl souboj o budoucnost digitálního audia s DVD Audio – ale protože vyžadoval nový typ přehrávače a na PC bylo možné přehrávat jen CD kompatibilní vrstvu, nakonec se neprosadil a od roku 2009 se prakticky nevydává.

i Mohlo by vás zajímat

CD přinesla výrazné rozšíření digitálního audia. Snadno přenosný a zvukově kvalitní formát si pochopitelně velmi rychle vysloužil velkou oblibu. Přesto na něj ale velmi brzy čekala další hrozba v podobě MP3 a dalších komprimovaných formátů, které konvenovaly době nastupujícího internetu.

CD přehrávače Audio

Na vašem soukromí nám záleží

My, společnost Alza.cz a.s., IČO 27082440 používáme soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i mj. k personalizaci obsahu našich webových stránek. Kliknutím na tlačítko „Rozumím“ souhlasíte s využívaním cookies a předáním údajů o chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a reklamních sítích na dalších webech.

Více informací
Rozumím Podrobné nastavení Odmítnout vše
P-DC1-WEB17