Doom: The Dark Ages (RECENZE) – Poctivá středověká střílečka

Doom: The Dark Ages (RECENZE PS5) – Obsah článku

• Kdysi dávno, ve středověké galaxii
• Doomyslný stroj na zabíjení
• Co Doom dal
• Středověký Doom krásně vypadá i zní
• Doom rozhodně nepatří do starého železa
• Recenze Doom: The Dark Ages: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Doom: The Dark Ages PC

Kdysi dávno, ve středověké galaxii

Jedno se nejnovějšímu Doomovi nedá upřít – rozhodně neplýtvá hráčovým časem. Po nevyhnutelném úvodu vás tak velmi rychle zavede do středověkého království, které se zoufale brání invazi pekelných sil pod velením prince Ahzraka. Což je zhruba vše, co o příběhu Doom: The Dark Ages potřebujete vědět. 

Příběh sice nabízí několik často se objevujících aktérů, jako je král, jeho dcera, démonický záporák a jeho poskoci, a dále rozvíjí poměrně komplikovanou mytologii Doom univerza, ale k postavám si jen těžko vytvoříte nějaký vztah, natož ke klasicky němému Doom Slayerovi.

Dějová linie je zde tak pouhou kulisou, jejíž jediný účel je dát tomu nekonečnému masakru démonů jakýs takýs smysl. V tomto ohledu sice odvádí slušnou práci, ale hluboký oscarový zážitek zde pro jistotu nehledejte. Vlastně jediná emoce, kterou ze mě The Dark Ages za celou dobu hraní vydolovalo, byla neutuchající touha proplesknout prince Ahzraka pokaždé, když se objevil na obrazovce. Ten chlápek si o to prostě říká celou svou existencí.

Doomyslný stroj na zabíjení

Doom: The Dark Ages je akční střílečka každým coulem, takže nepřátelé se na vás řítí hlava nehlava, krev zde teče po hektolitrech a vystřílené projektily a patrony se počítají na miliony. Hratelnost je parádní, pocit ze střílení jakbysmet a arzenál je dostatečně variabilní, všechny zásadní atributy zábavné střílečky si tedy můžeme úspěšně odškrtnout. 

Klasické doomovské kousky typu dvouhlavňová brokovnice, plazmová puška či raketomet samozřejmě nechybí, objeví se ale i kulomet střílející rozdrcené lebky, kolíkomet, řetězomet a další zajímavé exempláře (třeba stylová variace BFG), všechny samozřejmě v patřičně středověkém designu. Hlavní hvězdou arzenálu Doom: The Dark Ages je ale bezpochyby štít kombinovaný s motorovou pilou, za kterým se můžete nejen schovávat, ale také ho vrhat před sebe, nebo s ním drtit své nepřátele. Pokud jste si tedy někdy chtěli připadat jako maximálně brutální středověká verze Kapitána Ameriky, lepší příležitost asi jen tak mít nebudete.

Používání štítu je vcelku jednoduché. Podržením L2 na ovladači se kryjete, tlačítkem L1 vrhnete štít dopředu (který se následně na pár sekund zařízne do oběti, než ho povoláte zpět), a kombinací L2 a následně R2 provedete drtivý útok, kdy v plné rychlosti narazíte štítem do nepřítele a buď ho rovnou rozprsknete na směsku krve a kostí, nebo mu uberete pořádnou část zdraví. 

Štít je jednoznačně skvělým rozšířením arzenálu a inovativní novinkou v rámci série. Sice mi zpočátku chvíli trvalo, než jsem si zvyknul, že tlačítkem L2 výhradně používám štít a pomocí R2 střílím, takže jsem se po vzoru klasických stříleček nejprve ustavičně snažil s L2 zaměřovat, ale jakmile se mi podařilo přeprogramovat mozek, všechno si parádně sedlo a každý souboj se rázem proměnil na adrenalinem napumpovanou středověkou jízdu. 

S pomocí štítu lze ale i řešit environmentální puzzly a dostávat se na jinak nepřístupná místa, případně jím ničit nepřátelská brnění či provádět parry – tedy odrážet zeleně vyznačené útoky a projektily protivníků, čímž je omráčíte a získáte příležitost provést zdrcující útok na blízko (čti „praštit je řemdihem po hlavě“). Správné načasování a provádění parry je pak poměrně klíčové a mnohdy vám může zachránit život, zvláště na vyšších obtížnostech.

Co se obtížností týče, hra sice nabízí několik předdefinovaných úrovní, které uspokojí jak začátečníky, tak i naprosté masochisty libující si v utrpení. Zároveň ale umožňuje si v rámci těchto obtížností spoustu faktorů individuálně nastavit podle svého, například časové okno pro provedení parry. Díky tomu si tak hratelnost můžete značně přizpůsobit svým silným a slabým stránkám a hru si užít na maximum, což je skvělé. 

Jinak ale Doom nadále využívá typicky old schoolový přístup – zdraví a štíty se neregenerují samovolně, ale musíte si poctivě sebrat lékárničky povalující se na zemi nebo vypadnuvší ze zabitých nepřátel. Tomu nahrává i osvědčený systém exekucí, kdy po patřičném oslabení protivníka můžete provést brutální útok a poslat ho zpátky do pekla, kam patří. Odměnou vám pochopitelně bude slušná porce zdraví a i štítů, což se rozhodně vyplatí. Doom: The Dark Ages je tedy jak dělaný pro lidi vyznávající přímou konfrontaci.

Co Doom dal

Jak už jsem zmiňoval, Doom: The Dark Ages se odehrává ve světě inspirovaném středověkem. Během příběhové kampaně tak navštívíte všemožné hrady, vesnice, města i chrámy, v rámci diverzity prostředí se ale podíváte i na nejrůznější sci-fi základny a vesmírné lodě či do samotného pekla. Na variabilitu úrovní si tak úplně stěžovat nemůžu. 

Nutno ale podotknout, že Doom Slayer tentokrát dostal od tvůrců dost prostoru na blbnutí a dočkal se asi nejrozlehlejších úrovní v historii celé série. Čas od času tak zavítáte do značně rozlehlé oblasti s několika objectivy, které si můžete plnit v pořadí, jaké se vám zlíbí, nebo je prostě jen volně prozkoumávat.

Jednotlivé lokace se vyplatí prošmejdit poměrně pečlivě, jelikož jsou v nich poschovávány klíče do tajných místností, ale i materiály a zlato určené k upgradování zbraní, štítu a útoků na blízko. Kromě toho se v nich také vyskytují i často nepovinní bossové, jejichž poražením si můžete permanentně zvýšit jeden ze tří klíčových atributů – zdraví, štíty či maximální počet munice.

Musím říci, že tento otevřenější přístup Doomovi sluší a je to příjemný kontrast k více sevřenějším, koridorovitým pasážím hry. Změnu tempa také představují i mise, ve kterých ovládáte obřího bojového robota jménem Atlan nebo kybernetického draka plivajícího oheň s rotačními kulomety na zádech. 

A byť jsem se na tyto pasáže z trailerů a zveřejněných ukázek ze hry těšil, bohužel se nakonec jedná o nejslabší části nového Dooma. Pobíhat po bojišti v obřím bojovém mechovi sice na první pohled ohromí svým měřítkem, kdy neohroženě pobíháte po bojišti, boříte hradby a budovy jako bábovičky na pískovišti a do toho se mlátíte s démony o velikosti průměrného mrakodrapu, z hlediska hratelnosti se ale jedná o poněkud triviální a lehce stereotypní záležitost.

Stejně tak poletování na drakovi není taková zábava, jak by se mohlo zdát, jelikož ovládání okřídleného ještěra je lehce krkolomné. Na otevřeném nebi to sice není až tak patrné, tvůrci vás ale poměrně často nutí létat uzavřenými tunely a těsnými prostory, takže jsem si po chvilce létání vždy začal rychle přát, aby Doom Slayer brzy z draka seskočil a s brokovnicí v ruce se zase vrhnul mezi démony. Naštěstí pasáží s drakem či Atlanem ve hře příliš není.

Středověký Doom krásně vypadá i zní

Po technické stránce není Doom: The Dark Ages nic moc co vytknout. Grafika je parádní a nešetří detaily a zejména během cutscén si můžete prohlédnout Slayera v celé jeho kráse. Velmi se mi líbily i designy všech zbraní a místní svět celkově, který zdařile mixuje prvky fantasy a sci-fi do jednoho funkčního celku.

Stejně tak mě potěšily i zvuky, ať už se jedná o chroptění umírajících démonů, zvuky zbraní nebo ohlušující dupnutí, když Doom Slayer oděný do těžkého brnění dopadne na zem po skoku z velké výšky, všechno to prostě zní nadmíru dobře. 

Vyzdvihnout ale musím především nadupaný metalový soundtrack, který výborně podbarvuje dění na obrazovce. A i když v žádném případě nejsem fanoušek tohoto žánru, tvrdé kytarové riffy ke kosení démonů skvěle sednou a pokaždé, když hudba takto začala hrát, mé tělo začalo produkovat zhruba o 300 % testosteronu více než normálně. Takže kdybyste náhodou někdo trochu potřeboval, momentálně mám navíc několik kýblů.

Doom rozhodně nepatří do starého železa

Kolem a kolem je Doom: The Dark Ages zatraceně povedenou hrou. Středověká estetika brutálnímu lovci démonů sluší a v kombinaci s výbornou hratelností a solidním arzenálem zbraní dohromady tvoří skvěle atmosférickou střílečku, kterou by žádný fanoušek zběsilých FPS neměl opomíjet. Studio id Software tedy odvedlo velmi dobrou práci.

Adrenalinem nadupanou hratelnost v mých očích lehce brzdily pouze pasáže s obřím robotem a kybernetickým drakem, ty ale zase bohatě vykompenzoval víceúčelový štít, se kterým jsem si na bojišti užil spoustu brutální zábavy. Doom: The Dark Ages je tak dalším kvalitním zářezem na pažbě kultovní videoherní série, která ani po 30 letech své existence neztrácí dech. Hra vychází 15. května 2025 na PC (Steam), PS5, Xbox Series X/S a Game Pass.

• Zdroje: Vlastní

Doom: The Dark Ages (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytl vydatel hry Bethesda Softworks.

HW nároky pro Doom: The Dark Ages PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 10/11 64-bit	Windows 10/11 64-bit
Procesor	AMD Ryzen 7 3700X | Intel Core i7 10700K	AMD Ryzen 7 5700X | Intel Core i7 12700K
Grafická karta	NVIDIA RTX 2060 SUPER | AMD RX 6600	NVIDIA RTX 3080 | AMD RX 6800
Operační paměť	16 GB	32 GB
Pevný disk	100 GB NVME SSD	100 GB NVME SSD

• Zdroj: Steam (24. 1. 2025)