Závěrečná část našeho seriálu o vývoji přenosných počítačů bude věnována výhledům do budoucnosti. Když si to uvědomíme, koncept dnešních notebooků je starý 50 let. A kromě zlepšení fyzických parametrů se zásadnější inovace na tomto poli neudály. Změní se to v následujících letech a přijde zcela nový koncept zařízení, které posune náš uživatelský zážitek a zvýší produktivitu? Jak budou nové technologie v čele s virtuální realitou formovat způsob, jakým přenosné počítače používáme? Pojďme společně nahlédnout do budoucnosti a prozkoumat, jaké možnosti a výzvy nás čekají na cestě k ještě dokonalejším přenosným zařízením.
V posledním dílu miniseriálu o vzestupu mobilních zařízení se trochu vrátím k vizi Dynabooku ze 70. let, ke konceptům, které se zkoušely a které selhaly – a zamyslím se nad tím, kam by vývoj mohl pokračovat. Trendy momentálně vypadají úplně jasně, zatím míříme k lehkým, levným a výkonným mobilním zařízením, ale vývoj se samozřejmě může kdykoliv změnit a vydat se jiným směrem. Ostatně to prokázala už několikrát zmiňovaná Toshiba T1100 (1985): Před ní nikdo nepomyslel na uzavíratelný design ve tvaru mušle – a dnes si nedovedeme představit notebooky vypadající jinak, i tablety mají klávesnici, která se přiklápí na displej!
To, co je na Dynabooku navrženém Alanem Kayem v roce 1972 nápadné, je fakt, že vše, co design charakterizovalo, vlastně platí prakticky beze změn dodnes: Chceme lehké zařízení s dotykovým displejem a ideálně i s klávesnicí, které vydrží fungovat celý den, je stále připravené a stále bezdrátově připojené ke světové síti, přičemž je tak levné, že ho můžeme kupovat i dětem pro zábavu a vzdělání.
Dnes se jeho vizi nejspíše blíží buď velký mobil, anebo menší tablet, kde vidíme první kompromis: Je dobré mít velký a dobře čitelný displej, ten ale komplikuje manipulaci a činí zařízení zranitelnějším. První představa, jak tento kompromis překonat, počítá s konstrukcí založené na materiálově pokročilých sklech, která by nabízely obrovskou odolnost, ale, jak říká youtuber JerryRigEverything, „sklo je prostě sklo“ – jednoduše zatím nejsme ani přibližně tam, kde bychom chtěli být, což nám ukazují pavouci na rozbitých telefonech se skleněnými těly.
Jednou možností jsou rozkládací designy, ale tam se problém s křehkostí přesunuje do kloubu a do ohebného displeje, který není příliš odolný, tato konstrukce je navíc hodně drahá. Alternativou jsou vysunovací displeje, které se trochu podobají papyrovým svitkům minulosti, ale ani tam se neřeší problém s tím, že samotný ohebný displej prostě není nijak zvlášť odolný. Bude nutné pokračovat ve vývoji vysoce odolných polymerových filmů, ale i tam budou zřejmě limity, které neobejdeme.
Jinou možností, jak dělat kompaktní zařízení s možností velkého zobrazení, je integrovat do nich pikoprojektory, extrémně malé projektory, které ale za dobrého zatemnění nahradí malý projektor. S tímto systémem experimentoval už Samsung Galaxy Beam (2010), který měl miniaturní projektor s rozlišením 480 × 800 a se svítivostí 15 lumenů. Dokázal v šeré místnosti promítat obraz zhruba o velikosti běžného monitoru, v úplné tmě i o velikosti 32“ televize, ale šlo o velké kompromisy a telefon byl v zásadě neúspěšný. Přesto jde o nápad, který by se mohl vrátit, protože svítivost kompaktních LED zdrojů roste a dnes je možné integrovat podobný projektor lépe než když dříve.
Jinou alternativou, se kterou se experimentuje už mnoho let, jsou různé variace na to, jak proměnit mobil v plnohodnotný desktop. Asi nejvýznamnější je dnes Samsung DeX, který dovoluje připojit k mobilu obrazovku, klávesnici a myš a spustit desktopový režim s okny. Možná nejblíže má podobnému konceptu Apple, který delší dobu pracuje na postupném sbližování MacOS pro klasické notebooky a iPadOS určeného pro tablety – v podstatě stačí doplnit tablet klávesnicí a je to řešení velmi podobné notebooku. Teoreticky by pro ně mělo být možné rozšířit podobnou filozofii i pro iPhony, i když zkušenosti z minulosti ukazují, že je těžké, nákladné a poměrně nevýhodné psát aplikace tak, aby používaly jak mobilní, tak i desktopové rozhraní.
Unikátním projektem minulosti byl Asus PadFone (2012). Šlo o telefon, který se dal vložit do těla tabletu, ke kterému se dala připojit klávesnice a vznikl z toho laptop. Velmi unikátním rysem tohoto zařízení byl fakt, že „ve svém nejvyspělejším stavu“ měl fakticky tři baterie: Telefon měl baterii 1 520 mAh, tablet měl vlastní baterii 6 600 mAh a klávesnice obsahovala další baterii 6 600 mAh. (Tento systém byl zvolen proto, že klávesnice sama o sobě byla příliš lehká a druhá baterie nejen prodlužovala chod zařízení, ale fungovala i jako protiváha.)
Šlo o mimořádně zajímavé zařízení, které ale mělo několik velkých nevýhod: Předně šlo o poměrně nevýkonné zařízení s dvoujádrovým procesorem a 1 MB RAM, které používalo Android 4.0, což skutečně nebylo ideální řešení ani pro kancelářskou práci. Ano, stroj nabízel až 102 hodin chodu a přihodil i ovládací stylus, který zároveň fungoval jako Bluetooth headset a dalo se s tím telefonovat (to se nedá popsat, to jste museli vidět!). Problém byl v tom, že manipulace byla poměrně komplikovaná, byla otázka, proč byste do toho vlastně chtěli dokovat svůj telefon – přičemž celá sestava stála jako levný laptop a telefon k tomu. Ten nápad ale nebyl špatný – a nabízí se otázka, jestli by se nedal nějak vylepšit. Co například rolovatelný OLED displej, který by se bezdrátově propojil s běžným telefonem a fungoval by jako oddělená obrazovka – a byl by doplněn bezdrátovou skládací nebo rolovatelnou klávesnicí?
Další možností je také to, že umělá inteligence úplně promění ovládání zařízení tak, jak je dnes známe – a dovolí nám z velké části přejít na hlasové příkazy. Jinou možností, na kterou se zaměřuje Apple, je přechod na AR zařízení, tedy zařízení využívající augmentovanou realitu. Ta předpokládá brýle, které dovedou přimíchávat do pohledu do reálného světa další prvky, například virtuální obrazovky, které by mohly nahradit reálné displeje. Augmentovaná realita je zatím vysoce experimentální koncept, u kterého jsou zjevná pozitiva – navigace nebo překlad nápisů v reálném čase, ale také neznámá rizika, která se týkají například bezpečnosti nebo možných zákazů, které už postihly Google Glass (2013), které zažily vlnu restrikcí ještě předtím, než se vůbec stihly etablovat mezi veřejností.
Současné čipy se začínají blížit limitům našich výrobních schopností – a integrace nyní probíhá hlavně na bázi toho, že se snažíme dát co nejvíce funkčních částí počítače do jednoho celku. Stále probíhá tlak na snižování spotřeby a celkové zmenšování zařízení, ale není jasné, kde jsou naše současné limity a kdy a jak je prorazíme.
Dalším limitem jsou baterie. Na rozdíl od velkých baterií jsou ty pro elektroniku rozumně bezpečné a budou nepochybně probíhat pokusy o navýšení jejich energetické denzity, ale tady také nevíme, kde jsou limity. Zatím se pozornost výrobcům zaměřila na zvýšení rychlosti nabíjení, protože se ukázalo, že pokud se baterie nachází ve stavu nabití pod 80 %, je bezpečné ji dobíjet i mnohem vyššími proudy. Zde probíhá soutěž, nezřídka se dělá tak, že se baterie dělí a její jednotlivé segmenty se nabíjejí nezávisle, což dovoluje extrémně rychlé nabíjení, ale ani zde není jasné, kde jsou limity a zda nebude lepší přejít na nějakou diametrálně odlišnou technologii, jako jsou superkondenzátory.
Věcí, ke které se bude nepochybně přihlížet více než dnes, bude recyklovatelnost a opravitelnost, která by měla z jednosměrné produkce, těžba – výroba – užití – vyřazení, udělat spíše uzavřený cyklus. Nutno podotknout, že většina staré výpočetní techniky byla vysoce recyklovatelná, moderní vysoce integrované materiály věci značně komplikují, protože se často nedají rozumně rozebrat, ale musí se rozdrtit a projít procesem fyzikální a chemické separace. Moderní elektronika obsahuje na jednotku menší množství vzácných kovů, které se hůře separují, a její recyklovatelnost je nižší. To je, bohužel, daň za vysokou integraci.
Zdaleka největší potenciál pro revoluci nabízí inovativní možnosti ovládání, které odemkne umělá inteligence: Analýza řeči, analýza obrazu, ovládání gesty a další technologie, které bude třeba vyzkoušet, protože jako obvykle bude většina z nich představovat slepou uličku, ale některé z nich mají opravdu revoluční potenciál, mají potenciál naprosto změnit znovu svět.
i
V AlzaMagazínu pro vás máme i další články ze série Mobilní revoluce:
A tím bych cyklus o vzestupu mobilních technologií ukončil. Ale ono vlastně nic neskončilo, stále je tu prostor pro inovace, vynálezy a objevy. Stačí se pustit do oboru a pokusit se najít nový průlom, novou revoluci, která znovu změní svět!
