Iniciativa One Laptop Per Child (2005–2014) si stanovila za cíl přinést počítače i do nejchudších částí světa – a přinést je tam tak, že se dětem rozdají velmi levné stroje, se kterými se naučí základy výpočetní techniky a stanou se tak evangelisty informačních technologií v těch nejzaostalejších částech světa. Alespoň tak si to představoval zakladatel iniciativy Nicholas Negroponte.
Vycházel z teorií matematika a pedagoga Seymoura Paperta, který přišel s celou řadou konceptů výuky informačních technologií – mimo jiné i s konstrukcionismem, teorií založenou na idejích vývojového psychologa Jeana Piageta. Tato teorie předpokládá, že děti jsou přirozeně nadané k učení pomocí manipulace s okolím, a že učení se pomocí experimentování v sociálním prostředí je podstatně lepší metodou než klasické „biflování" faktů.
Negroponte z toho usoudil, že nejlepší metodou pro výuku informačních technologií je prostě dát dětem do ruky nástroj, se kterým si mohou hrát a experimentovat. Domníval se, že není třeba tradiční strukturovaná výuka počítačových technologií, ale že s pomocí experimentování se děti naučí ovládat technologie, programovat je a také je spravovat. Poněkud odvážně také usoudil, že v takovém případě nebude potřeba ani výukový plán pro učitele, ani technická infrastruktura, protože starší děti si budou schopné servisovat své počítače samy.
Podle Negroponta bylo nejdůležitější vyrobit dostatečný počet levných, ale odolných laptopů, které se dětem dají k výuce – a to nejen ve škole, ale počítač měl být jejich, aby s ním mohly experimentovat i po škole a učit se vlastním tempem. Základním problémem tedy bylo výrazně snížit výrobní náklady a získat dostatek peněz od bohatých sponzorů, kteří by projekt financovali. Odměnou za toto snažení měl být rychlý nárůst počítačové gramotnosti ve třetím světě a výrazné zlepšení úrovně výuky v těchto zemích.
Negroponte si kladl opravdu vysoké cíle, což ukázalo nejen to, že se zaměřil na velké donory a firmy, které se zavázaly ke spolupráci na projektu, ale také to, že v době, kdy typický laptop stál kolem tisíce dolarů, zamířil s finální cenovkou na pouhých sto dolarů. Některé technologie, které chtěl pro stroj použít, se však musely teprve vyvinout. Finální cenu strojů se nakonec nepodařilo udržet na plánovaných sto dolarech – cena se nakonec vyšplhala téměř ke dvěma stům dolarů za kus – ale i tak to byl ohromující úspěch. Navíc iniciativa pomohla prosadit řadu revolučních technologií, jako transreflexivní displeje nebo procesory s velmi nízkou spotřebou.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
