iPhone 7 Plus už není horká novinka a je pravda, že jsme si s recenzí dali maličko načas. O to svědomitěji jsme otestovali nejvýznačnější rys tohoto telefonu. Mrkněte, jak se dvojitý fotoaparát na zadní straně telefonu osvědčil v praxi.
iPhone 7 Plus se od svého bratříčka liší především velikostí a hmotností. Má 188 gramů a úhlopříčku 5,5“. Jeho displej má Full HD rozlišení. Někteří recenzenti vytýkají IPS displej, což považují za trochu zastaralé řešení. Podle nás má ale IPS oproti AMOLEDU jisté výhody, například se nepropaluje obraz. Z displeje ale budete nadšení. Je nádherný, s vysokou svítivostí.
Výhodu má iPhone 7 Plus i v tom, že je oproti iPhone 7 větší, lépe se s ním pracuje. Dalším benefitem je i větší baterka s kapacitou 2 900 mAh. Jeho výdrž ve stand-by je prostě neuvěřitelná.
V průběhu fototestu jsme telefon neosazovali SIM kartou, aby se neustále nepřipojoval na síť. Byli jsme překvapení, že ve stand-by může být až jeden týden. Situace se samozřejmě výrazně změní v momentě, kdy začnete fotit a hlavně natáčet. Obě zadní kamery jsou opticky stabilizované a telefon obraz velice intenzivně zpracovává. Baterka mizí rychleji, nicméně výdrž je stále velice dobrá.
Telefon je vybaven vynikajícím čipem A10 Fusion v konfiguraci 2 + 2. To znamená, že jde o čtyřjádrový procesor s dvojicí rychlejších a dvojicí pomalejších jader. Jeho výkony jsou fantastické, v testu AnTuTu jsme naměřili celých 172 800 bodů.
Zdá se, že nemá problémy vůbec s ničím. Například u hraní hry Freeblade máte pocit, že hrajete spíš na trošku starší konzoli než na telefonu. Procesor bez problému stačí na hry ve Full HD rozlišení. Oproti menšímu modelu má navíc 3 GB RAM, nikoli dva, což je opět výhoda.
Ostatní plusové i mínusové rysy jsou stejné jako u menšího modelu a nemá smysl je dále rozebírat. Zaměříme se tedy rovnou na jeho fotoaparát. Telefon má kamery v podstatě tři. Jednu přední s rozlišením 7 Mpx, naprosto vyhovující pro videotelefony, selfie atd. Nejzajímavější funkcí verze Plus je ovšem tandem dvou zadních kamer.
Většina kamer spolupracuje na principu jedné černobílé a druhé barevné, případně klasické a infračervené. V tomto případě jsou obě optické a stabilizované, liší se jen fokus kamer. V případě první jde o běžnou hodnotu 1×, u druhé 2×. Jejich tandem funguje transparentně. Po otevření aplikace na zpracování obrazu nevidíte dva záběry nebo dvojitý záběr, ale pomocí slideru se pohybujete zoomem v jediném záběru.
Maximální hodnota zoomu je 10×, přičemž v rozsahu 1 až 2 jde o přepínání mezi zmíněnou dvojicí kamer, poté se objeví zoom digitální. Do zvětšení 2× je obraz stabilizovaný, pro přepnutí mezi hodnotou 1× a 2× stačí klepnout na indikátor. Plynulé přiblížení je pak samozřejmě k dispozici i při natáčení videa. Nicméně, po překročení přiblížení 2× ztrácíte funkci optické stabilizace a do obrazu se začne přenášet znatelný třes ruky. Zajímavým rysem je při natáčení viditelná změna při překročení zmíněné hranice přiblížení. Je vidět, že software obraz opravdu masivně zpracovává.
Parametry natáčení jsou podobné jako u menšího modelu. Můžete natáčet video až 4K ve třiceti snímcích nebo zpomalený záběr v rozlišení 720p, kde je snímků za sekundu zachyceno 240. Nicméně, při prohlížení nabídky uvidíte novou funkci portrét. Jde o jeden z největších trháků, který s sebou dvojitá kamera přináší.
Při využití efektu hloubky je v podstatě schopná dokonale ostře zabrat objekt vepředu a za ním rozmazat pozadí. Tím na fotkách vytváří velmi profesionální dojem. Jde ovšem o věc řešenou zcela softwarově, jak při využívání rychle pochopíte. Není ještě plně dokončená, což částečně souvisí s tím, že pro korektní fungování musí být obě kamery schopné přesně identifikovat, co je vpředu a co vzadu.
V praxi to funguje tak, že se po namíření na objekt kamera „zamyslí“ a pokusí se identifikovat vpředu i vzadu výrazné body. V ideálním případě vyfotíte ostře jen popředí. Celý proces se ale například kvůli pohybu foceného objektu nebo špatnému kontrastu pozadí nemusí podařit. iPhone v takovém případě poskytne radu, jak změnit polohu, aby snaha byla úspěšná.
Obvykle pomáhá kontrastní pozadí, které není jednolité. Což je překvapivě složité zajistit například ve chvíli, kdy chcete fotit proti nebi. Software se jednoduše potřebuje něčeho zachytit, aby zjistil, co je v popředí a co v pozadí. Pokud režim portrét správně použijete, je výsledek fantastický. Fotky vypadají fenomenálně. Úchvatný je i plynulý optický zoom, při kterém nevidíte žádný skok i přesto, že jsou kamery kousek vedle sebe. Software přechod zvládá perfektně.
Focení jsme samozřejmě testovali za různých podmínek. Zde je potřeba zdůraznit, že velkou výhodou telefonu je vodovzdornost. Ocení to zejména nadšenci fotovýletů. Nemusíte si tak lámat hlavu s obaly, prostě vezmete telefon a fotíte i natáčíte, jak chcete. Ať sněží nebo prší.
Abychom zjistili, jak iPhone 7 Plus fotí a natáčí za zhoršených podmínek, vyrazili jsme dokonce v noci do lesa. Z tohoto testu si odnášíme tři poznatky. Zaprvé, les je v pět ráno opravdu strašidelný. Zadruhé, vaše oko je stále lepší než snímač foťáku. To znamená, že vy už zhruba vidíte, co je cesta, potok nebo strom, ale to ještě neznamená, že s telefonem něco vyfotíte. A třetí věc – v mlze se může stát, že autofokus nedokáže korektně zachytit ani svítící objekty.
Je však nutné podotknout, že za stejných podmínek iPhone 7 Plus natáčel mnohem lépe než třeba GoPro. Snímač byl schopný zachytit obstojné fotky i v situaci, kdy by zmíněná kamera neviděla vůbec nic. Jediný problém je v tom, že čipy patrně generují poměrně velké množství šumu. Zjistíte to, když se v digitálním zoomu na maximální zvětšení a v umělém osvětlení snažíte zachytit něco, co se nachází ve stínu.
Můžete pozorovat, jak stín doslova vaří barevným šumem. Což je problém a večerní focení se nemusí úplné povést. Pokud se díváte na fotky s živým náhledem, live fotky, zjistíte, že se počáteční fotka povedla skvěle. Software obraz bezvadně zpracoval, byl schopný šum vyřešit. Samotná nahrávka je na tom ovšem hůř.
Když jsme studovali, co se podaří nebo nepodaří v nízké světelnosti pořádně zachytit, objevili jsme jasné pořadí. Nejlépe jsou na tom klasické fotky, ty vyžadují nejméně světla. Potom je to klasické video a na konci zpomalený záběr, který světla vyžaduje nejvíc. V situaci, kdy jste už schopní velice přijatelně fotit, ještě pořád nemusíte být schopní snímat přijatelné zpomalené záběry.
Fungující kombinace obou snímačů nás nadchla. Jde o zajímavou cestu vpřed, protože telefon dokáže velice účinně simulovat optický zoom přesto, že ho nemá. Výsledek je velmi dobrý v okamžiku focení za plného nebo denního světla, případně polosvěta. Při zvětšení samozřejmě vidíme určité neostrosti a detaily, ale běžný kompaktní fotoaparát iPhone 7 Plus plně nahradí.
Na druhou stranu se ukazuje, že mají malé snímače v telefonech fyzikální limit. V okamžiku, kdy snímají malou plochu, vytváří velké množství šumu. Nejsou proto ideální pro focení v horších světelných podmínkách. Telefon se sice opravdu snaží, profesionálové ale pochopitelně sáhnou spíše po digitální zrcadlovce. Je navíc velmi pravděpodobné že, pokud se nezmění fyzikální princip snímačů, mají profesionální kamery s velkými snímači garantovanou budoucnost. Je zkrátka vidět, jak má miniaturní optika stále své limity, i přes skvělou práci softwaru.
