Nástěnný držák na televizi je nadmíru praktická věc. Televize s jeho použitím nezabírá tolik místa, vypadá elegantněji a také ji lze snadno umístit přesně do výšky, která je ke sledování nejvhodnější. Jak ale připevnit držák na zeď a televizi k držáku? Právě to si v tomto článku povíme a ukážeme. Také se dozvíte, jak se liší montáž do různých materiálů, jako je cihla, beton, dřevo nebo sádrokarton.
Televize je obvykle velká, těžká, křehká a drahá. Proto je důležité, aby byla ke zdi i s držákem připevněna co nejkvalitněji. Montáž držáku na zeď zvládne skutečně každý, kdo má k dispozici správné nástroje a správné rady. Každý ze stavebních materiálů, s nimiž se můžeme v českých domovech setkat, má svá specifika. To znamená, že aby bylo uchycení skutečně pevné, je třeba u každého materiálu využít mírně odlišný postup.
Probereme upevňování do plné cihly, duté cihly, do betonu, do dřeva i do sádrokartonu. Každý z těchto materiálů vyžaduje specifický typ vrtáku a specifický typ hmoždinek. Například při upevňování do dřeva se obejdete úplně bez hmoždinky, pak jsou zde ale materiály jako sádrokarton, které vyžadují hmoždinky dosti odlišné od těch, jaké bychom použili např. do plných cihel. Také je třeba mít na paměti způsob vrtání – zatímco u tvrdého betonu je vrtání s příklepem nutností, u křehkých dutých cihel jde o doslova zakázanou techniku.
Pokud jste si už koupili nebo alespoň vybrali nástěnný držák, ještě jednou se raději ujistěte, že je jeho nosnost dimenzovaná na vaši televizi. Je-li tomu tak, nastal čas zjistit, do jakého materiálu budete vlastně vrtat. Následně můžete začít shánět dostatečně silnou vrtačku i správné hmoždinky a vruty.
Jak poznat, z jakého materiálu stěna je?
Dřevo a sádrokarton pozná každý. Rozhodnout ale, zda je zeď cihlová, či betonová a zda je cihla plná, nebo dutá, už ale tak jednoduché není. Pokud nevíte, jakou vybrat hmoždinku, protože neznáte materiál, nejprve vyvrtejte jeden otvor bez příklepu klasickým vrtákem do zdiva a betonu. Jak takový vrták vypadá, najdete v části o výběru vrtáku.
Abyste vrtali do správné hloubky, můžete si na vrták přilepit kousek pásky do vzdálenosti, kterou odměříte podle součtu délky hmoždinky a jejího průměru. Díra ve zdi by totiž měla být o něco hlubší než samotná hmoždinka.
Pokud doma vrtačku máte, je třeba zvážit, zda bude pro vaše potřeby stačit a jestli nebude lepší si půjčit od souseda nějakou vhodnější. Jestli naopak vrtačku vůbec nemáte, budete si ji muset koupit nebo půjčit. I v takovém případě je zásadní vědět, jakou potřebujete. Výběr se bude odvíjet od materiálu, do kterého vrtáte. Na vrtání do sádrokartonu vám bude stačit podstatně slabší vrtačka, než jakou budete potřebovat na vrtání do betonu.
Jistotou jsou vrtací kladiva s pneumatickým příklepem, v běžné domácnosti si ale bohatě vystačíte také s elektrickou vrtačkou s mechanickým příklepem. Obě tato řešení jsou vhodná, ať se jedná o vrtání do relativně tvrdého betonu, do křehkých dutých cihel, nebo do sádrokartonu. V případě, že vrtáte do něčeho křehkého, nezapomeňte příklep vypnout. Tyto vrtačky bývají většinou jednorychlostní, tedy určené výhradně k vrtání, takže vám příliš nepomohou při pozdějším šroubování vrutů.
Na to jsou naopak přímo stvořené aku šroubováky, u nichž lze snadno regulovat točivý moment a měnit směr otáčení. Pokud se rozhodnete připlatit, můžete si pořídit dvourychlostní aku vrtačku, která je určena i k vrtání. Existují také modely s příklepem, které si poradí i s tvrdšími materiály. Vrtacím kladivům se sice výkonem rovnat nemohou, stačí ale na většinu toho, co najdete v běžné domácnosti.
Výběr vrtáku je hračka, má totiž jen dva hlavní parametry – průměr a typ. Pro pět materiálů, o kterých v tomto článku mluvíme, využijeme tři různé vrtáky: do dřeva, do cihel/betonu a do sádrokartonu (ve skutečnosti jde o vrták do kovu). Rozdíly mezi nimi jsou zřejmé na první pohled. Na následujícím obrázku se o tom můžete přesvědčit sami:
Materiály: Pokud vrtáte do cihel nebo betonu, použijte vrták do betonu. Můžete ho využít i při vrtání do sádrokartonu, pak ale hrozí, že bude výsledný otvor neúhledný. Pro lepší výsledky zvolte vrták do kovu, který vyvrtá čistší díru. K vrtání do dřeva použijte samozřejmě vrták do dřeva, který většinou poznáte podle typického středicího hrotu.
Průměr vrtáku: průměr vrtáku volíme podle hmoždinky a typu materiálu, do kterého vrtáme:
V drtivé většině případů budete při upevňování čehokoliv na zeď pracovat s vruty, a to ať už je upevňujete přes hmoždinku, nebo napřímo, jako se to dělá například u dřeva. Výběr správných vrutů si výrazně usnadníte, když koupíte set, v němž jsou zahrnuty společně s pasujícími hmoždinkami. Obvykle platí, že průměr vrutu by měl být o 2–4 mm menší než průměr hmoždinky. To znamená, že např. do hmoždinky o průměru 10 mm jsou vhodné 6mm a 8mm vruty.
Důležitá je také délka vrutu. Tu spočítáte jako součet délky hmoždinky, tloušťky přichycované desky a průměru vrutu. Příklad: do 50 mm dlouhé hmoždinky použijeme vrut s průměrem 6 mm a připevňovaná deska je silná 4 mm. Takže: 50 mm (délka hmoždinky) + 4 mm (tloušťka desky) + 6 mm (průměr vrutu) = 60 mm. V tomto konkrétním případě bychom tedy použili vrut 6 × 60.
Pokud vám výpočet nevyjde přesně do běžné délky vrutů, je třeba zaokrouhlovat. A lépe nahoru. Kdyby nám tedy vyšla délka vrutu 68 mm, použili bychom vrut 6 × 70. Jen si dejte v takových případech pozor, abyste ještě před vsunutím hmoždinky vyvrtali dostatečně hlubokou díru.
Co se nosnosti týče, ta se odvíjí spíše od použitých hmoždinek než od použitých vrutů. K připevnění typické 65" televize, která má 20–25 kilogramů, obvykle bohatě stačí čtyři hmoždinky o průměru 6–8 mm v typické délce 50 mm. Např. výrobce Fisher udává pro jednu univerzální hmoždinku těchto rozměrů nosnost 60 kg v betonu, 30 kg v pevné cihle a 20 kg v duté cihle.
Pro instalování televize používejte vruty s plochou hlavou (tedy ne se zápustnou hlavou) – ke zdi připevňujeme kovovou desku s podložkou, na kterou dolehne plochá hlava mnohem lépe.
Pokud připevňujete televizi do betonu nebo do plné cihly, můžete klidně sáhnout po univerzálních hmoždinkách, které slibují pevné ukotvení ve všech materiálech. V případě větší (a těžší) televize doporučujeme sáhnout po hmoždinkách, které jsou určeny speciálně do plného zdiva. Jaké typy hrmoždinek se tedy do cihel a betonu hodí?
V případě sádrokartonu můžete sáhnout po univerzálních hmoždinkách schopných uzlování či rozepření. Nejlepších výsledků ale dosáhnete s kovovými rozpěrnými hmoždinkami. Do těchto hmoždinek nepřijdou vruty, nýbrž šrouby s metrickým závitem. Při dotahování se kovová ramena hmoždinky rozevřou, čímž zajistí pevné uchycení prakticky v jakémkoliv deskovém materiálu včetně sádrokartonu. Jen si dejte při výběru takovýchto hmoždinek pozor na tloušťku stěny, pro kterou jsou určeny, ta se totiž liší.
Do sádrokartonu mohou přijít i kovové či plastové samozavrtávací hmoždinky, ty jsou však vhodné spíše k upevňování lehčích předmětů. K instalaci TV na stěnu je tedy používat nebudeme.
Co budete potřebovat:
Co budete potřebovat:
Co budete potřebovat:
Instalace televize jako taková je celkem přímočará záležitost, nejpodstatnější je příprava. To znamená: správné vybavení, vhodný typ hmoždinek, znalost provrtávaného materiálu a výběr ideálního místa.
