Uvolněte místo vzpomínkám. Z dovolené máte zajisté gigabajty dat, která potřebujete bezpečně uschovat. Ale pozor, nejenom, že shromažďování takových fotografií na osobním počítači zabere ohromné množství místa, ale také se tím vystavujete riziku jejich ztráty při selhání disku. Možnými řešeními, jak data zálohovat, jsou externí disky a NAS neboli chytrá datová úložiště. Zatímco první řešení je levné, snadno dostupné a bez požadavků na složitější obsluhu, to druhé nabídne více funkcí, síťový přístup, vyšší kapacity a v neposlední řadě výrazně vyšší bezpečnost. Proč si externí disk pořídit a kdy ho lze použít na zálohování? A proč raději sáhnout po NAS? Právě to si povíme v tomto článku.
Znáte to – neustálá upozornění na nedostatek paměti, přístroj se vám zpomalí a nic pořádně nefunguje. A přitom se to dá tak snadno vyřešit. Externí disky, hlavně moderní SSD, jsou totiž jako dělané pro ukládání dat, která denně ve svém přístroji nepotřebujete. S lehkou nadsázkou by se dnešní externí datová úložiště dala přirovnat ke kdysi populárním fotoalbům. Má to ale své rezervy, protože data nejsou na externím disku nikdy v absolutním bezpečí, zejména pokud disk často přenášíte, čímž ho vystavujete riziku poškození.
Že máte ve svém počítači data bezpečně dnes, ještě nemusí znamenat, že tam budou i zítra. Ať už používáte plotnový pevný disk nebo SSD, obě tato řešení mohou selhat a ztratit vaše data i bez jasné vnější příčiny (fyzické poškození). A to se týká všech disků, včetně těch ve vašem počítači. Bohužel, žádné opatření nedokáže zaručit, že disk neselže. Data, která by byla při selhání disku ztracena, ale ochránit můžete, a to prostým zálohováním.
Nejsnadnější cestou k zálohování důležitých dat, i když zdaleka ne nejbezpečnější, jsou externí disky. Ty připojíte k počítači a prostě na ně data překopírujete. Po odpojení disk schováte na bezpečné místo, kde budou vaše data uložena pro případ nečekaných událostí. Co ale zabrání externímu disku, aby data ztratil? Popravdě nic. Pravděpodobnost selhání disku se ale snižuje s jeho zatěžováním při čtení a zápisu. Pokud tedy na externí disk zapíšete data jen jednou za určitou dobu, získáte celkem slušnou jistotu, že jsou v bezpečí. Další důležitý faktor je již zmíněné fyzické poškození. Jestliže disk stále leží na jednom místě, jsou na něm data chráněna výrazně lépe, než když ho nosíte všude s sebou.
No, ale zálohování není jediným způsobem, jakým můžeme externí disk využít. Zásadní výhodou externích disků je jejich přenositelnost, díky které je můžeme odpojit a i s daty vzít, kam jen potřebujeme, podobně jako u flashdisků. Externí disky jsou sice větší, zároveň ale nabízí mnohem vyšší kapacity a nižší cenu za jeden GB. To platí zejména pro disky typu HDD. Novější SSD jsou sice dražší, ale zase poskytují výrazně větší odolnost vůči fyzickému poškození, a také mnohem větší rychlost. Externí disk není drahá záležitost, může vám ale „zachránit krk“ i zpříjemnit život.
NAS je zařízení, pro které najde využití každý uživatel počítače, včetně těch občasných. Jde totiž o síťové úložiště, na které můžete ukládat data nejen odkudkoliv z domácí WiFi sítě, ale často i z jakéhokoliv jiného místa na světě, kde máte přístup k internetu. A platí to i obráceně, data můžete samozřejmě také nahrávat. Jste na dovolené a potřebujete uvolnit paměť telefonu, abyste mohli zvěčnit další zážitky? Dříve pořízené fotky stačí nahrát na váš domácí NAS. Tato úložiště ale mají ještě jednu důležitou vlastnost – poskytují velmi bezpečné prostředí pro dlouhodobé uchování a zálohování dat. Jde o mnohem lepší řešení, než jsou zálohy na externí disky.
Jak se liší NAS od externího disku?
Externí disk – je připojený k jednomu konkrétnímu počítači, typicky pomocí USB. V tomto počítači se zobrazuje jako běžná jednotka typu „Místní disk“. Zpravidla nemá žádné speciální funkce. Jde pouze o jeden disk, který je místo v počítači umístěn v externím boxu.
NAS – jde o jeden nebo více disků připojených do sítě. Ve skutečnosti se jedná o datový server (počítač), který pro svou funkci vyžaduje určitý výpočetní výkon. Má proto vlastní procesor a operační paměť. Protože se nepřipojuje ke konkrétnímu počítači, nýbrž do sítě, lze k uloženým datům přistupovat z mnoha různých počítačů. NAS může nabízet pokročilé správcovské možnosti i celou řadu dalších funkcí. Více v dalších kapitolách.
Chytrá datová úložiště pojmou velké množství dat a oproti externím diskům nabízí řadu výhod:
Ne všechny tyto funkce musí být nutně dostupné u všech NAS. Parametry i funkční výbavou se totiž různé modely těchto úložišť liší. Pokud máte na NAS specifické požadavky, je třeba jim přizpůsobit výběr.
Představte si, že máte své fotografie či filmy, případně i hudbu jen na svém počítači, chcete si je ale pustit či prohlédnout v televizi. Jejich přenos by standardně zahrnoval připojení USB flash disku k počítači, překopírování dat, následné vyjmutí média, jeho přenesení k televizi, zapojení a následné vyhledání odpovídajících souborů. Už když se celý postup jen takto sepíše, je vyčerpávající.
S NAS je to mnohem jednodušší. Máte jedno úložiště, které je připojeno k domácí síti, takže k němu mají přístup všechna přihlášená zařízení. To znamená, že ono video z dovolené stačí nahrát z počítače, nebo dokonce i z mobilu na síťový disk, přejít k televizi a rovnou si ho pustit.
Úzce to souvisí s předchozím bodem, ale NAS lze velmi dobře použít jako náhradu takzvaných cloudových úložišť. To jsou úložiště spravovaná třetí stranou, která vám za poplatek propůjčuje část místa pro vaše osobní i firemní data. To má plno výhod, jako třeba možnost přístupu odkudkoliv na světě, ale jsou zde také nevýhody.
První nevýhodou je cena takové služby. Když se podíváme třeba na jednu z těch populárních, její tarif, který vám poskytne 1 TB místa, činí 9,99 € za měsíc, což je při dnešním kurzu necelých 260 Kč. Snadným násobením dojdeme k závěru, že 1 TB takového úložiště vyjde ročně na 3 120 korun. Za takové peníze už máte vlastní základní NAS a dalším rokem bez cloudu se vám zaplatí téměř celý 4TB pevný disk, případně dvojice 2TB.
Finanční úspory NASu jsou tedy oproti cloudovým službám výrazné, domácí řešení má ale i další výhody. Například rychlost přenosu. Při nahrávání a stahování dat z cloudového úložiště je rychlost připojení limitována tarifem, který máte zřízen u svého poskytovatele internetu. Ten vám navíc často poskytne nesymetrickou linku, takže doba nahrávání souborů je výrazně delší než doba stahování. V případě NAS jsou limitem jen přenosová rychlost datových vodičů, která je při použití Gigabit Ethernetu 1000 Mbit/s, případně rychlost WiFi přenosu, a pak také rychlost disků v NAS. Klidně se tak může stát, že omezujícím prvkem bude nakonec starý disk ve vašem současném počítači. Navíc ke svému osobnímu NAS se můžete připojit odkudkoliv přes internet, takže služby jsou kompletní stejně jako v případě cloudu.
Všechny velké firmy mají interní servery, na které ukládají veškerá data nutná k provozu společnosti. Mnohá z nich jsou velmi citlivá a jejich svěření do rukou třetí strany (poskytovatele serverových služeb) rozhodně není žádoucí. Kromě již zmíněné přístupové rychlosti je tedy významným faktorem také zabezpečení. Všechna data, za něž nesete zodpovědnost, máte na očích a neriskujete tedy svůj „krk“, když je svěřujete do rukou někomu jinému. Malým a středním podnikům postačí jako server celkem běžný NAS.
Aby bylo zabezpečení dat skutečně špičkové, měl by NAS obsahovat více disků v redundantním zapojení. Níže v článku si o tom povíme ještě více, prozatím nám ale stačí vědět, že v redundantním zapojení jsou disky jištěny pro případ poškození jednoho z nich. Ke ztrátě dat proto nedojde, ani když jeden pevný disk (nebo i více) vypoví službu.
Jak bude takové nasazení vypadat? Velmi podobně jako to pro domácí sdílení multimediálních souborů. Na firemním disku lze mít uložena všechna data a vaši zaměstnanci k nim budou mít okamžitý přístup. Díky správcovským nástrojům navíc budete moci určit, kdo má přístup k čemu a nastavit ho tak například dle oddělení nebo i konkrétních uživatelů.
Z informací ohledně redundantního zapojení disků v NAS by mohlo vyplynout, že je to vlastně zálohování dat. Avšak tak tomu není. Tedy alespoň ne tak úplně. NAS je určitě dobrým způsobem, jak data zálohovat, ne však v případě, že ho zároveň využíváte ke sdílení souborů, případně pro některé z výše uvedených aplikací. Když data zálohujete, měli byste je zkopírovat a vložit na disk, který bude ležet stranou pro případ, že by se s daty na hlavním úložišti neco stalo. Může to být klasický externí disk nebo ideálně celý NAS určený výhradně pro zálohy.
Ale zpátky k redundantním polím nezávislých disků, takzvaným RAID. Abychom mohli takové pole vytvořit, budeme potřebovat alespoň dva disky. RAIDů máme několik druhů a ty se zásadně liší způsobem, jakým nakládají s daty. Níže si je krátce představíme:
RAID 0 není zrovna ideální zapojení disků pro NAS, protože co se bezpečnosti dat týče, je na tom ještě hůř než jeden jediný disk, a to z prostého důvodu: RAID 0 spojí dva disky způsobem, při kterém na oba rozprostírá data rovnoměrně. Protože může RAID 0 ukládat a číst z obou disků zároveň, sčítají se jejich kapacity a přenosové rychlosti jsou zhruba dvojnásobné. Cena za ně je ale kritická. V případě, že se něco stane s jedním z disků, data jsou zcela ztracena i na tom druhém.
Toto řešení nenabízí, na rozdíl od RAID 0, žádný výkonnostní benefit. To znamená, že disky propojené tímto způsobem budou stejně rychlé, jako kdyby v žádném RAIDu nebyly. Navíc, použitelná kapacita pole se bude rovnat pouze kapacitě jednoho ze zapojených disků, a to i v případě, že máte disky tři, čtyři nebo i více. Jakto? RAID 1 je řešení zaměřené na bezpečnost, proto ukládá data jen na jeden disk, a na ostatní disky je zrcadlí. To znamená, že máte vždy uloženy minimálně dvě kopie pro případ, že by se s hlavním diskem něco stalo. Kdyby k něčemu takovému došlo, všechna vaše data budou snadno obnovitelná.
RAID 10 je kombinací obou předchozích řešení, a to nejen názvem, ale také funkčně. K jeho zapojení potřebujete alespoň čtyři disky. Ty se logicky rozdělí na dvě dvojice, které jsou interně zapojeny jako RAID 0. Tyto dvojice jsou pak vzájemně zrcadleny, což znamená, že získáme jak rychlost RAID 0, tak bezpečnost RAID 1. Nevýhodou je, že počáteční investice musí zahrnovat alespoň ony čtyři disky.
RAID 5 je mnohem komplexnější způsob zapojení, než jakými jsou předchozí řešení. Tato složitost je však snadno ospravedlnitelná, protože RAID 5 nabízí vysokou úroveň zabezpečení dat. Při použití identických disků vyhradíme jeden pro případ, že by došlo k vyřazení některého ze zbylých. Nevýhodou RAID 5 je náročná obnova dat i další spravování diskového pole. Zápis na disky může být navíc pomalejší, protože data jsou ukládána na všechny z nich zároveň.
RAID 6 je velmi podobný RAIDu 5, až na skutečnost, že dokáže data obnovit i při současném selhání dvou disků. RAID 6 je tak ještě bezpečnější než RAID 5, nicméně zároveň pomalejší při zápisu dat. Společně s RAID 5 je stavěn zejména na profesionální nasazení s početnějšími diskovými poli, kde nabídne mnohem více místa než RAID 1. Hodí se tak zejména do datacenter, jejichž provozovatelé si mohou dovolit investovat do svého úložiště čas a peníze.
Stejně jako ostatní počítačové komponenty a příslušenství, i pevné disky mohou být vysoce specializované. Pokud chcete ušetřit, vystačíte si se základními modely do stolních počítačů. Ty mohou být vhodné pro domácí nasazení, kde nebudete NAS nějak neúměrně zatěžovat mnoha současnými přístupy a souvislým 24hodinovým čtením a zápisem.
Nicméně je-li vaším plánem NAS nasadit ve firmě nebo mít doma to nejlepší, doporučujeme se poohlédnout po discích určených speciálně pro takové nasazení. Najdete je v kategorii pevných disků pro NAS. Od Western Digital patří do NASů disky WD Red a Red Pro a za Seagate jsou to řady IronWolf a IronWolf Pro. Tyto disky jsou dimenzovány na neustávající vysoké zatížení, o čemž svědčí také prodloužená záruka, která se na ně už v základu vztahuje.
„Základní“ verze disků obou výrobců mají záruku 36 měsíců, což jsou tři roky, a jsou dimenzovány na zatížení 180 TB/rok. U Pro variant je to pak dokonce pět let a 300 TB/rok. Co se parametrů týče, nijak zásadně se disky od Seagate a WD neliší, ostře si proto konkurují, a konečný výběr tak spočívá na vašich preferencích.
Kompatibilita pevných disků a NAS
Pokud plánujete kupovat nový pevný disk do své NAS, vzájemnou kompatibilitu těchto produktů můžete zkontrolovat v seznamu, který nabízí každý výrobce. Tyto „compatibility lists“ najdete na následujících odkazech:
Své seznamy kompatibility mají i výrobci pevných disků:
Datová úložiště NAS nejsou žádná disková pole osazená v podomácku vyrobených kostrách a připojená do základní desky starého počítače. Jsou to ucelená řešení v praktických boxech se speciálně navrženým hardwarem i softwarem a mnoha funkcemi pro uživatele i správce. Některé NAS se prodávají již s disky, jiné nechávají jejich výběr na vás. Mezi hlavní výrobce patří společnosti Synology, Western Digital, QNAP a Asustor. V této kapitole si představíme několik hlavních aspektů a parametrů, kterým bychom měli při výběru NAS věnovat pozornost.
Protože NAS je datové úložiště na síti, musí obsahovat disky, na něž bude možné data ukládat. A protože se má na takové úložiště něco vejít, mělo by těch disků mít hned několik. Nejčastějšími konfiguracemi jsou NAS se dvěma nebo čtyřmi pozicemi, může jich ale být i mnohem víc, třeba třicet. Když takový NAS vybíráte, ujasněte si, jaký RAID chceme používat.
Nedoporučujeme RAID 0. RAID 1 je lepší, pro domácí nasazení je ale úplně nejlepší RAID 10. K jeho zapojení budete potřebovat minimálně čtyři pozice pro disky. Navíc pokud chcete ušetřit a nakoupíte HDD s nízkou kapacitou, připravíte se o možnost škálování, protože když koupíte nový objemnější disk, budete muset vyhodit některý z těch starých. I proto byste se měli před koupí NAS i disků do něj pořádně zamyslet, s jakou kapacitou si vystačíte a zda není možné, že byste ji v budoucnu potřebovali navýšit.
Kdo by řekl, že i datové úložiště bude potřebovat výkonný procesor a dostatek RAM, když vlastně jen ukládá data. Ta data ale přichází z mnoha zdrojů v síti a právě na ty je potřeba brát při výběru CPU ohled. Jestliže plánujete NAS využívat v domácnosti, bude vám stačit nějaký slabší dvoujádrový procesor a 1–2 GB RAM. Pokud však chystáte spíše nasazení v menší firmě, kde bude přístup vyžadovat více než deset zaměstnanců, optimálním bude spíše lepší čtyřjádro s alespoň 4 GB operační paměti.
I u tohoto bodu je na vás, jakým způsobem plánujete svůj NAS využít. Zakoupený přístroj by tomu měl být přizpůsoben. Na Alza.cz si můžete chytrá datová úložiště vyfiltrovat dle mnoha parametrů, jejichž názvy hovoří za vše. Patří mezi ně FTP server, nahrávání z IP kamer, cloud server, web server, databázový server, media server a mnoho dalších funkcí.
Chytrá datová úložiště NAS jsou skvělým produktem s širokým využitím. Nejenže je můžete použít jako multimediální centrum nebo sdílený server, také se díky nim lze oprostit od závislosti na poskytovatelích cloudových úložišť. Externí disky jsou pak levnějším, avšak neméně spolehlivým řešením problémů s úložištěm.