Mafia: Domovina (RECENZE) – Úctyhodný nástupce českých mafiánských klasik

Mafia: Domovina (RECENZE PS5) – Obsah článku

• Filmová gangsterka, jak se patří
• Nejlepší český dabing od dob první Mafie
• Akční adventura se vším všudy
• Souboje s noži baví jen chvíli
• Màchina o cavaddu?
• Virtuální Sicílie bere dech
• Návrat do historie jako budoucnost Mafie?
• Recenze Mafia: Domovina: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Mafia: Domovina PC

Filmová gangsterka, jak se patří

Vývojáři už od oznámení Mafie: Domovina slibovali, že po vzoru Mafie 1 a 2 zde bude opět středobodem strhující příběh a svůj závazek splnili do puntíku. Životní cesta mladého Enza Favary, který se z tvrdě pracujícího dělníka v sirných dolech propracuje na jednoho z vážených členů mafiánské rodiny Torrisi, mě chytil od první minuty a nebýt jiných povinností, bez problémů bych si tento výlet na Sicílii na počátku 20. století vychutnala na jeden zátah. Pro kvalitně zpracované mafiánské příběhy mám totiž slabost, a ten v Mafia: Domovina mezi ně rozhodně patří.

Houževnatý Enzo, rázný don Torrisi bojující proti místním banditům, jeho po nezávislosti toužící dcera Isabella, diplomatický Luca, cholerický Cesare nebo věčně skeptický Tino – v Mafia: Domovina najdete skutečně pozoruhodný ansámbl postav, jejichž rozdílné ambice spustí sled dramatických událostí. Pravda, ne všechny byly naprosto nečekané, přesto jsem však během hraní zažila nejeden moment překvapení.

Vývojáři avizovaný návrat ke kořenům série se projevil i na lineární povaze děje. Žádné dialogové volby ani hromady vedlejších úkolů jsem zde nenašla, ale na kvalitě příběhu to z mého pohledu nijak neubralo, právě naopak. Cutscény jsou pečlivě propleteny se stealthovými či akčnějšími gameplayovými pasážemi, výsledkem čehož je konzistentní a intenzivní herní zážitek, který by v podstatě bez problémů obstál i jako celovečerní film... ale nelekejte se! Mafia: Domovina je pochopitelně delší než 2–3 hodiny (rozsahu hry se více věnuji v závěrečné kapitole).  

Jako fanynka starších Mafii jsem měla obrovskou radost i z různých easter eggů, na jejichž zakomponovaní do hry si tvůrci dali opravdu záležet. Drobná pomrknutí na Mafii 1 a 2 se zde objevují jako zmínky v dokumentech roztroušených po herním světě, potěšilo mě ale také, že tvůrci se nebáli některým známým postavám ze starších her dát v příběhu velkou roli a rozšířit tak jejich lore. Pro úplnost dodám, že příběh Mafia: Domovina si bez problémů vychutnáte i bez hraní předešlých Mafií, pro jejich fanoušky jsou však podobné easter eggy skutečnou přidanou hodnotou.

Mé ponoření se do příběhu či atmosféry místy poněkud narušily grafické nedostatky v podobě doskakujících či překrývajících se textur nebo nedotažených animací postav v hratelných sekvencích, které bily do očí už v prvních gameplayových ukázkách. Nejedná se sice o zásadní negativa, avšak při té obrovské pečlivosti, s jakou vývojáři přistupovali k tvorbě herního světa a cutscén, jsem v tomto směru čekala přece jen víc.

Nejlepší český dabing od dob první Mafie

Dnes už legendární české znění původní Mafie (2002) dabing Mafia II a Mafia: Definitive Edition překonat nedokázal. I přes slušné herecké obsazení (v Mafia: DE jsme dokonce opět mohli slyšet Marka Vašuta či Petra Rychlého) totiž český dabing v těchto titulech působil v některých momentech kostrbatě až nepřirozeně (mám na mysli hlavně spisovnou mluvu v Mafia II).  

Vzhledem ke zmíněným důvodům a také faktu, že jména dabingových herců nebyla před vydáním Mafia: Domovina známa, jsem od mluvené češtiny (u CZ titulků jsem obavy neměla) ve hře neočekávala mnoho. Jakmile však Oskar Hes (Enzo), Jakub Saic (Don Torrisi), Martin Donutil (Luca), Ondřej Kokorský (Cesare) či Nikola Heinzlová (Isabella) začali předvádět své hlasové umění, moje obavy z nekvalitního dabingu se okamžitě rozplynuly, a Domovina se díky tomu ihned probojovala na první místo v mém osobním žebříčku herních českých dabingů.

Výše zmínění herci podali napříč celou hrou fantastické výkony. Jejich talent se naplno projevil i v momentech, kdy postavám nebylo přímo vidět do tváře (například pokud se vezly autem či na koni a vedly dialog) a prostřednictvím svého hlasu dokázali dokonale prodat požadovanou emoci i bez toho, aby jim dopomáhala mimika či gesta původního herce.

Kromě českého dabingu jsem zkoušela hrát i s tím původním anglickým či sicilským (ten se v titulu nachází namísto italského). Druhý jmenovaný je určitě vhodnou alternativou, která vás naplno vtáhne do sicilského prostředí, kvalitativně je však na tom pochopitelně nejlépe ten anglický. Vznikal totiž přímo při nahrávání motion capture s představiteli hlavních postav a zachycuje tak jejich skutečné hlasy v daný moment. Anglickému dabingu je navíc přizpůsobena i mimika postav. 

Akční adventura se vším všudy

Při hratelnosti Mafia: Domovina stejně jako v případě příběhu platí, že pokud vás bavily první dvě Mafie, na své si přijdete také v Domovině. Její gameplayové mechaniky jsou totiž jako vystřižené z příručky o akčních adventurách. S rivaly dona Torrisiho si budete vyřizovat účty v koridorových levelech, které vás provedou celou Sicílií. Vyzkoušíte si tak plížení na místní policejní stanici či v přístavu, ale také akční přestřelky, jejichž kulisou bude například vybuchující sopka.

Kromě pestrosti úrovní oceňuji i větší důraz na stealth, který v Mafia 1 a 2 nebyl tak výrazný. Díky prvku určitého strategického plánování mě vždycky více baví stealth a ten v Mafia: Domovina rozhodně nezklamal. Omezený počet mincí či předmětů určených k odlákání nepřátel mě vždy motivoval uvažovat nad pořadím likvidace banditů či policistů a celý proces ozvláštnily i různé druhy nožů.

Enzo může používat nože ze tří kategorií lišících se konstrukcí a odolností, která se snižuje při páčení zámků či bodnutí nepřítele během tichém zabití, ale lze ji obnovit bruskou (je třeba ji však najít). Jelikož Enzo může mít u sebe vždy jen jeden nůž, musela jsem tak dopředu více plánovat a řešit dilemata typu: „Upřednostním snazší zabíjení banditů z dálky pomocí méně odolného vrhacího nože, nebo se vybavím bytelnější variantou?“ Tu už nelze vrhat a musím se tak k nepřátelům dostat pěkně blízko, na druhé straně ale díky ní vypáčím zámky na více lootovatelných bedýnkách.

Jak už jsem ale naznačila v prvním odstavci této kapitoly, spokojeni budou i fanoušci akčnějších pasáží, kde se ke slovu dostane slušná sbírka skvěle vypadajících i znějících palných zbraní, včetně koltů, pušek, brokovnic – a ano, i lupary. Množství munice je v Mafia: Domovina opravdu omezenější, častokrát je tak třeba za pochodu měnit strategii v boji.

Jednou jsem se například ocitla „na suchu“ s karabinou na dálku, proto jsem musela přijít na způsob, jak prokličkovat mezi nepřátelskými projektily, vyměnit si zbraň a zároveň se dostat k protivníkovi blíž, jelikož jedinou „volnou“ zbraní v daný moment byla pouze k boji na blízko šitá lupara. Podobná improvizace mě však bavila, a přestřelky byly díky ní ještě více vzrušující.

Vývojáři také představili systém upgradů v podobě medailonů a korálků na Enzově růženci, které lze posbírat v herním světě a jejich připevněním na růženec hlavnímu hrdinovi udělit určité buffy. Nabízené upgrady se mi však nezdály příliš lákavé, hru jsem navíc dokázala bez problémů zdolat na nejvyšší obtížnosti i bez nich. V tomto případě ovšem bude záležet, jak zkušený hráč se do Mafia: Domovina pouští a jaký herní zážitek preferuje. Růženec s upgrady tak podle mého názoru nemusel ve hře být vůbec, pro některé ale půjde o vítané usnadnění průchodu hrou.

Souboje s noži baví jen chvíli

Ze zveřejněných promo materiálů na mě nejlákavěji působila další novinka v Mafia sérii – souboje s noži, které jsou spjaty jak s historií Sicílie, tak organizovaného zločinu. Moje první zkušenost s takovým duelem dopadla víc než dobře. Enzo tasí nůž a já opatrně sleduji pohyby nepřítele. V jednom momentě mě chce překvapit bleskurychlým výpadem, na což se mu vyhýbám v poslední vteřině a útok opětuji bodnutím. Bandita se snaží krýt si hlavu rukama, ale ty mu rozrazím precizním švihem a navrch přihodím i bolestivé pořezání. Ani nevím jak, souboj končí, můj sok se dává na útěk a já jsem hladová po dalším duelu.

Těch jsem se během průchodu hrou dočkala hned několik, k mému zklamání však proběhly téměř na vlas stejně jako ten první. Duely s noži v Mafia: Domovina plní roli jakýchsi boss fightů, proto jsem očekávala, že každý z nich nabídne nějaký unikátní element spojený se schopnostmi daného soka. 

Někteří protivníci překvapili hozeným pískem ve snaze mě oslepit nebo souborem rychlých výpadů, pokud jsem však stála dostatečně daleko, neměli vůbec šanci mě zasáhnout. Následně už jen stačilo čekat na to, až se nepřítel bude krýt, jeho obranu prolomit a bodnout. Tímto způsobem bylo navíc možné upižlat každého bosse, a to i na nejvyšší obtížnosti, což je velká škoda. 

Koncept duelů je přitom skvělým způsobem, jak ozvláštnit gameplay a dodat mu osobitost, celá mechanika by však musela být posunuta na další úroveň, například i výrazně odlišnými způsoby boje u nepřátel. V současné podobě totiž hráče vůbec nemotivují být kreativní a velmi rychle zevšední.

Màchina o cavaddu?

K sérii Mafia kromě zbraní neoddělitelně patří i špičkově zpracovaná dobová vozidla, a Domovina v tomto směru za svými předchůdkyněmi vůbec nezaostává. Na detailní zpracování karoserií osobních aut, náklaďáků ale i nadupaných sporťáků je radost pohledět a celá stupnice autentických zvuků jejich motoru bude hudbou pro uši nejen automobilových nadšenců. K naprosté spokojenosti mi už chyběla snad jen dobová muzika linoucí se z autorádia, to bylo však na začátku 20. století ještě hudbou budoucnosti.

I přes tyto neoddiskutovatelné kvality aut jsem však k přesunu z bodu A do bodu B nejčastěji používala koně, kteří díky Domovině poprvé v historii docválali do série Mafia. Skvěle podtrhují dobové zasazení hry a průzkum rurálních i městských oblastí Sicílie je za zvuku dusotu kopyt, které jsem díky haptické odezvě PS5 ovladače cítila na vlastní kůži, tak nějak magičtější.

Virtuální Sicílie bere dech

O nové Mafii nelze mluvit, aniž bych zmínila její herní svět, který patří mezi ty nejkrásnější, jaké jsem kdy viděla. Již od prvního momentu je jasné, že pro tým z Hangar 13 byla při tvorbě virtuální Sicílie autenticita na prvním místě, což je zřetelné z obrovského množství detailů jak interiérů, tak exteriérových lokalit. Kolébka mafie možná v Domovině není tak interaktivní jak bych si představovala, vývojáři však slibovali spíše kulisu k příběhu, kterou jsme také dostali.

Skvělý soundtrack se zde při projížďkách menšími městy snoubí s živou vřavou jejich obyvatel, kteří v rodné sicilštině horlivě probírají nejnovější řádění gangů, s oduševněním vyprávějí jednu z místních legend a tržníci se vás snaží přesvědčit o tom, že jejich slaďoučké cannoli nemají široko daleko konkurenci. V zahradách u rodinné vily Torrisi se zase budete kochat citrónovníky, pomerančovníky, vozy plnými čerstvých hroznů a budete si přát, aby se přes obrazovku přenášela i vůně. 

Oceňuji také přítomnost režimu Průzkumu, který se odemkl po Prologu. Jedná se o alternativu k módu Volné jízdy z Mafia 1 a umožňuje hráčům prozkoumávat Sicílii bez jakýchkoli omezení. Mohla jsem zde osedlat kteréhokoliv koně a provětrat všechna vozidla, ale především si doplnit kolekci sběratelských předmětů. 

Návrat do historie jako budoucnost Mafie?

Nově představené mechaniky v podobě soubojů s noži či růžence s upgrady bohužel mezi silné stránky nové Mafie nepatří. Tvůrcům z Hangar 13 se však i přesto podařilo představit velmi dobrý prequel, který se svými kvalitami může rovnat kultovní Mafii z roku 2002. Vývojáři začali konečně naslouchat hráčské komunitě a svou pozornost zaměřili na pilování aspektů, které odjakživa dělaly Mafii Mafií.

Výsledkem je přibližně 15hodinové mafiánské dobrodružství, které potěší milovníky silných příběhů (navíc se skvělým českým dabingem!), přestřelek, stealthu i detailních herních světů a při ceně 50 euro se jedná skutečně o nabídku, která se neodmítá.

• Zdroje: Vlastní

Mafia: Domovina (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytl distributor Cenega.

Obecně by se dalo říci, že Mafia: Domovina v recenzích dopadla velmi dobře. Návrat ke kořenům série však podle některých nedopadl zcela bez problémů, hlavně po stránce gameplaye, který část recenzentů popisuje jako příliš generický, místy až omezující, objevila se také kritika vůči zastaralému level designu. V jiných recenzích je zase hratelnost popisována jako jednoduchá, ale efektivní a zábavná, gameplay nové Mafie tak bude pravděpodobně komunitu fanoušků rozdělovat. Podle řady hráčů také tvůrci promarnili potenciál nádherného herního světa, když z něj neudělali open-world.

Virtuální Sicílie se však jinak těší velmi pozitivnímu přijetí a hráči oceňují obrovskou míru detailů, kterou si navíc lze užívat plnými doušky v režimu Explore (varianta na Volnou jízdu z první Mafie). Chvála zaznívá i na adresu postav, které jsou prý nejen dobře napsané, ale dále povýšeny výborným dabingem (a to jak anglickým, tak českým) a autentickými animacemi. Většina kritiků se zároveň shoduje na tom, že tvůrcům se podařilo odprezentovat povedený příběh, ve kterém nechybí akce ani silné emoce.

Mafia: Domovina: Hodnocení a metacritic

A jak hodnotí svět?

• Mafia: Domovina: 75 % opencritic
• Mafia: Domovina PC: 75 % metacritic
• Mafia: Domovina PlayStation 5: 71 % metacritic
• Mafia: Domovina Xbox Series X/S: 75 % metacritic

Tato hodnocení jsou platná k 15. 8. 2025.