Robert Maxwell byl muž, jehož životní příběh by vydal na několik filmů, a přesto by realita zněla neuvěřitelněji než jakýkoli scénář. Narodil se jako Ján Ludvík Hyman Binyamin Hoch v chudé židovské rodině na Podkarpatské Rusi, prošel peklem druhé světové války, stal se britským válečným hrdinou, mediálním magnátem a politikem. Ovládal devět jazyků, vybudoval impérium vydavatelství, soupeřil s Rupertem Murdochem a jeho vliv zasahoval od redakčních kanceláří přes bankovní domy až k tajným službám. Byl obdivován i obávan, označován za génia obchodu i za mistra manipulace a jeho pád byl stejně dramatický jako jeho vzestup.
News of the World nakonec získal australský miliardář Rupert Murdoch, stejně jako The Sun, o který se Maxwell rovněž zajímal. Tohle vzal Maxwell dost osobně – a rozhodl se později, že Murdocha rozdrtí. Věci se ale mezitím rozvíjely pro Maxwella velmi špatným směrem.
V roce 1969 se Saul Steinberg rozhodl provést akvizici Pergamon Press. Obvinil Maxwella, že nadhodnotil ziskovost divize zabývající se tiskem encyklopedií – v té samé době, kdy byl Pergamon Press nucen přehodnotit odhadované výnosy z 2,5 na 2 miliony liber, což vedlo k pozastavení obchodování akcií Pergamon Press na londýnské burze. V říjnu 1969 ztratil Maxwell kontrolu nad vydavatelstvím a byl většinovými vlastníky vyhozen z rady nakladatelství a Steinberg nakonec vydavatelství koupil.
V té samé době se provalilo to, že Maxwell nadhodnocoval výnosy vydavatelství vnitřními transakcemi. Britský úřad Department of Trade and Industry (DTI) provedl šetření a dospěl k závěru, že „přestože pan Maxwell disponuje jak schopnostmi, tak i energií, není podle našeho názoru osobou, která by zvládala správnou péči o veřejně obchodovatelnou společnost.“ Jinými slovy – v té době začalo panovat podezření, že se Maxwell nevyhýbá účetním trikům a že je možná podvodníkem.
Na druhou stranu šetření amerického Kongresu, které se zabývalo převzetím firmy Steinbergem, se dopracovalo k názoru, že „britské šetření se změnilo v obviňování a nakonec téměř v obchodní vraždu pana Maxwella“. Očekávané zlepšení finanční situace vydavatelství se navíc nedostavilo, Pergamon Pressu se pod Steinbergem nedařilo.
Maxwell mezitím v roce 1970 založil v Lichtenštejnsku Maxwell Foundation. Nadace se obvykle používají k omezení zdanění a k přesunům kapitálu, což dovolilo Maxwellovi získat důvěru, a následně i půjčky od bankovních institucí. V roce 1974 si za půjčené peníze koupil zpět Pergamon Press a v roce 1981 také vydavatelství British Printing Corporation (BPC).
V roce 1983 vznikla v rámci vydavatelství novin Mirror divize, která se začala zabývat prodejem software. V červenci 1984 Maxwell koupil britské vydavatelství Mirror Group Newspapers, vydavatele šesti významných britských novin, včetně Daily Mirror a také Mirrorsoftu, jehož vedení Maxwell svěřil svému synovi Kevinovi. Svou firmu potom přejmenoval na British Printing and Communication Corporation (BPCC).
Po akvizici Robert Maxwell v rozhovoru prohlásil, že se rozhodl překonat do dvou let The Sun Rupert Murdocha. Aby získal sympatie veřejnosti, tvrdil, že akvizice provedl proto, aby „nikdo neovlivňoval práci novinářů“, ale zároveň zahájil soutěž o velké výhry pro odběratele novin. Podle všeho dokázal lidi zastrašovat i přesvědčovat, takže řadu svých kritiků dokázal obrátit na svou stranu. A s těmi, které nezastrašil a ani nezískal na svou stranu, se neváhal soudit.
V červnu 1985 Maxwell oznámil, že provede akvizici Sinclair Research, která v té době sice ještě patřila Clive Sinclairovi, ale měla po nepříliš povedeném počítači Sinclair QL (1984) velké finanční potíže. Tato akvizice selhala v srpnu téhož roku (místo Maxwella získal firmu Amstrad), ale Maxwell už byl rozhodnutý expandovat i do dalších forem elektronické zábavy a médií.
V roce 1987 přejmenoval svou firmu na Maxwell Communication Corporation (MCC) a pokusil se o nepřátelské převzetí amerického vydavatelství Harcourt Brace Jovanovich (HBJ). To se mu sice nepovedlo, ale snaha ubránit se nepřátelskému převzetí dostala HBJ do takových dluhů, že o dva roky později muselo HBJ odprodat svůj řetězec akvaparků SeaWorld.
V roce 1988 dosáhlo impérium Roberta Maxwella svého maxima. Maxwellovy firmy vlastnily kromě vydavatelství novin Mirror také Pergamon Press, Nimbus Records, Maxwell Directories, Prentice Hall Information Services a jazykové školy Berlitz. Maxwell držel polovinu evropské MTV a měl podíly v dalších evropských televizích a také Maxwell Cable TV a Maxwell Entertainment. Maxwell koupil americké vydavatelství Macmillan Publishers za 2,6 miliardy dolarů a také zahájil projekt celoevropských novin The European. Mimo to zachránil před krachem fotbalový klub Oxford United, získal podíl v Derby County, a pokusil se i o koupi Manchester United, z čehož nakonec kvůli vysoké ceně vycouval.
Tato expanze byla financována z bankovních půjček. Média dávala Maxwellovi vliv, ale sama o sobě nebyla dost výnosná – zřejmě proto se Robert Maxwell pokusil osobně získat Tetris pro Mirrosoft, který patřil do rodiny jeho firem a byl řízený jeho synem Kevinem Maxwellem. To, jak už víme, nevyšlo – a finanční situace impéria se začala horšit. V roce 1991 byl Maxwell nucen prodat Elsevieru Pergamon Press a Maxwell Directories za 440 milionů liber. V té samé době prodal také 49 % svého podílu v Mirror Group Newspapers.
To ale nestačilo, na konci roku 1991 nesplácel půjčky přinejmenším od tří bank. Čtvrtého listopadu 1991 měl telefonickou hádku se svým synem Kevinem – Robert Maxwell se nezúčastnil schůzky s Bank of England stran defaultu nesplacené půjčky ve výši 50 milionů liber. Robert Maxwell místo toho relaxoval na své jachtě Lady Ghislaine u Kanárských ostrovů. O den později posádka jachty zjistila, že Robert Maxwell z paluby lodi zmizel – a teprve o několik dní později našli ve vodách Atlantiku jeho nahé tělo.
Vyšetřování vyloučilo vraždu, podle syna Kevina by vzhledem ke svému přesvědčení nespáchal ani sebevraždu. Jako pravděpodobná příčina smrti byla stanovena buď nehoda, nebo zdravotní příhoda – o Maxwellovi bylo známo, že rád močil nahý do oceánu, takže závěr vyšetřování byl, že při tom patrně utrpěl srdeční příhodu a přepadl do moře.
Je to docela divný konec – a je o to divnější, když vezmeme v potaz, že je prakticky jisté, že se podílel na špionáži – jenom se přesně neví, pro koho a jak. Panuje významné podezření, že to byl právě Maxwell, kdo v roce 1948 zprostředkoval prodej československých zbraní Izraeli pro válku s Palestinou – a je možné, že s izraelskou tajnou službou Mossad spolupracoval i později.
Britské ministerstvo zahraničí (The Foreign Office) považovalo Maxwella za pravděpodobně dvojitého, možná i trojitého agenta – měl vazby na MI6, na sovětskou KGB i na Mossad. Maxwell byl pohřben v Izraeli, přičemž se jeho pohřbu účastnilo šest bývalých šéfů Mossadu. Byl „téměř jistě financován z Ruska“ a měl nepochybně velký vliv na zákulisní hry – a je možné, že kolaps jeho mediálního impéria následoval poté, co po pádu Sovětského svazu jeho vliv poklesl a financování z východu vyschlo.
Je vysoce pravděpodobné, že to byl právě Maxwell, kdo v roce 1986 upozornil izraelskou ambasádu v Británii na to, že uprchlý Mordechai Vanunu chce v Británii publikovat informace o izraelském jaderném programu. Vanunu byl později unesen Mossadem a za zradu byl odsouzen na 18 let. Maxwell se houževnatě bránil jakémukoliv obviňování a běžně se soudil se svými kritiky, ale zároveň se zjistilo, že nechal instalovat odposlech do kanceláří zaměstnanců, kterým úplně nevěřil.
Po Maxwellově smrti vzaly věci rychlý spád – a jeho syn Kevin se marně snažil odvrátit kolaps. Banky žádaly o splacení svých půjček – a při té příležitosti se ukázalo, že aby Robert Maxwell udržel hodnotu akcií svých firem, nelegálně přesunul stovky milionů liber z penzijních fondů svých společností, což dorovnával právě půjčkami od bank. (Tyto „nesrovnalosti v penzijním fondu“ jsou patrně inspirací pro černý vtip v seriálu IT Crowd.)
V roce 1992 skončily Maxwellovy společnosti v bankrotu s dluhy přes 400 milionů liber, s penzijními fondy sanovanými částečně z veřejných peněz – a s žalobou na Kevina Maxwella kvůli defraudaci, které byl ale nakonec v roce 1995 zproštěn.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
