Monster Hunter Wilds (RECENZE)

Monster Hunter Wilds (RECENZE PS5) – Obsah článku

• Po stopách Bílého děsu
• Svět je krásnější ze hřbetu Seikreta
• Souboje s monstry jen tak neomrzí
• Osobnostní růst skrze zbraně a výbavu
• Krásy divoké přírody
• Další úspěšný lov za námi
• Recenze Monster Hunter Wilds: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Monster Hunter Wilds PC

Po stopách Bílého děsu

Monster Hunter Wilds hráče tentokrát zavede do zapovězených zemí (Forbidden Lands), ve kterých lovecká gilda pátrá po stopách ztracené expedice. Tato oblast je plná divokých monster a předpokládá se, že je neobydlená, velmi brzy ovšem skupinka lovců narazí na ztraceného chlapce jménem Nata, který je na útěku před záhadnou bestií přezdívanou Bílý děs (White Wraith). Lovci se tedy rozhodnou s nebezpečným monstrem vypořádat a během svého tažení začnou objevovat krásy zdejších zemí a jejich tajemství. 

To je ve zkratce kostra dějové linie, z hlediska příběhové stránky je ovšem Monster Hunter Wilds zcela určitě nejpropracovanějším dílem série, ať už se to týká děje samotného, tak i jeho prezentace. Hra je totiž doslova nacpaná nejrůznějšími cut-scénami a příběhovými animacemi, navíc vůbec poprvé jsou všechny postavy (včetně té vaší) plně namluveny a podání příběhu je tak mnohem stravitelnější a srozumitelnější než v případě předchozích dílů.  

Dohromady to všechno funguje až nečekaně dobře a já si tak užíval zábavnou story, která mě plynule vedla od jednoho monstra ke druhému a přitom postupně odhalovala dávná tajemství zakázané země. I díky sympatickým postavám (tedy až na Wernera, který mi prostě k srdci nepřirostl) tak Monster Hunter Wilds nabízí povedené dobrodružství, které už zdaleka není jen kulisou lovu nebezpečných monster, jak tomu bývalo v minulosti, ale plnohodnotným zážitkem.

Svět je krásnější ze hřbetu Seikreta

Z hlediska hratelnosti toho Monster Hunter Wilds příliš nemění, spíše jen tak vylepšuje zaběhnuté pořádky. Základem je tedy opět lovení přerostlých monster v propracovaném otevřeném světě, který nabízí dostatek příběhových misí, vedlejších úkolů a dalších aktivit na desítky až stovky hodin zábavy. 

Ve hře je několik hlavních oblastí, mezi kterými můžete plynule přebíhat a nabízí odlišná prostředí a podnebí (vyprahlé pustiny, vlhké pralesy, ledové útesy, ohnivé jeskyně…) a celé ekosystémy s unikátní faunou a florou. A jestli něco série Monster Hunter dělá konzistentně dobře, pak je to právě zpracování krajiny a iluze skutečné přírody. 

Kromě monster se totiž místními planinami, džunglemi a jeskyněmi prohání i stáda dalších zvířat, vzduchem poletují brouci a všechna stvoření spolu vzájemně koexistují ve zdánlivě funkčním ekosystému. Nezřídka se tak stane, že v klidu cestujete krajinou a najednou vidíte, jak na mírumilovné stádo býložravců útočí hladové monstrum, nebo jak se na jednom písečku potkají dva predátoři a začnou si srovnávat teritoriální účty. Kromě toho se ale často mění i samotná příroda, střídají se období sucha a hojnosti, den a noc, a na vás tak čeká značně proměnlivé prostředí, které se jen tak neokouká. Nemluvě o tom, že můžete využívat i přírodních pastí (liány, padající kamení, světlušky atd.) ve svůj prospěch v boji. 

A byť jsou procházky světem Monster Hunter Wilds krásné a určitě i vašemu virtuálnímu zdraví prospěšné, dostat se pěšky z jedné oblasti do druhé může být poněkud zdlouhavé. Samozřejmě můžete využít fast travelu, ale to není kdovíjaká zábava, tvůrci tedy do hry zahrnuli plně ovladatelné zvířátko, na jehož hřbetě můžete cestovat herním světem, podobně jako byl Palamute v předchozím díle zvaném Monster Hunter Rise.

V Monster Hunter Wilds se vaším nejlepším přítelem stává opeřený dinosaurus Seikret, který dokáže rychle běhat, šplhat a dokonce i krátce plachtit. Seikreta můžete ovládat přímo, dokáže ale také samostatně sledovat lovené monstrum nebo automaticky běžet na zadané místo, a to všechno stiskem jediného tlačítka.  

Seikret je skutečně všestranným pomocníkem a jeho služeb budete využívat skutečně často, jedinou jeho nevýhodou je místy poněkud zmatená navigace světem, když běží na „autopilota“. Leckdy se zasekne a neví, kudy kam, jindy zase přešlapuje na místě, jako by se nemohl rozhodnout, jakou cestou se má vydat. To jsou ale naštěstí nepříliš časté případy a lehkým manuálním nasměrováním se Seikret obyčejně rychle vrátí na správnou stopu. 

Souboje s monstry jen tak neomrzí

Jak už název hry napovídá, lov obřích monster a střetnutí s nimi tváří v ozubenou tlamu jsou hlavní náplní hry. Monster je celá řada, jsou skvěle a nápaditě nadesignovaná a bít se s nimi hlava nehlava je prostě výborná zábava. Příšery mají kromě unikátních a značně roztodivných podob samozřejmě i odlišné útoky, pohyby a speciální vlastnosti, některé chrlí oheň, jiné zase útočí jedem, další se nebojí použít proti vám sílu svých vlastních větrů… Zkrátka o překvapení zde není nouze.

Stejně jako v předchozích dílech série, ani v Monster Hunter Wilds nemají příšery žádný indikátor zdraví a jejich stav musíte jako správný lovec vyčíst z jejich chování a vzezření. V průběhu soubojů se tak na jejich šupinatých, srstnatých a jiných tělech začínají objevovat všemožné šrámy, zranění, a když melou monstra z posledního, začínají například sípat a kulhat, což loveckým výpravám dodává až nečekanou vrstvu uvěřitelnosti. 

Potěšil mě i fakt, že pohyb hlavní postavy, který byl v předchozích dílech lehce krkolomný, je zde o poznání plynulejší a elegantnější, stejně jako samotné animace útoků, ať už vašich nebo samotných monster. To ale neznamená, že najednou létáte po obrazovce jako v nějakém hack & slash titulu, v Monster Hunter Wilds se převážně oháníte dvoumetrovými chladnými zbraněmi a cítíte váhu každého úderu či švihnutí. A když se trefíte, je to famózní pocit, pokud ale špatně vypočítáte vzdálenost a máchnete naprázdno, holt musíte nést následky svých činů a akceptovat, že následující vteřiny budou hodně bolet.  

Na lov příšer máte zpravidla stanovený časový limit a je dobré se na hon patřičně připravit. To znamená vzít si adekvátní výbavu, pořádně se předtím nadlábnout kvůli pasivním bonusům a nastudovat si silné a slabé stránky vašeho cíle, abyste mohli útočit co možná nejefektivněji. Tomu značně napomáhá i nová mechanika Focus Mode, která umožňuje zvýraznit již otevřené rány a přesně na ně zacílit pro extra poškození navíc pomocí takzvaného Focus Strike. 

Focus Mode ale rozhodně nedělá nic za vás, rány skutečně jen odhalí a jak se do nich trefíte (a jestli vůbec) už je čistě na vás. Jedná se tak o poměrně riskantní počin, v případě úspěšného provedení ale monstru uštědříte nezanedbatelný damage a často ho i srazíte na zem, což je prostě neskutečně uspokojivé. V takových chvílích pochopíte, o čem to lovení monster vlastně je.

Osobnostní růst skrze zbraně a výbavu

V Monster Hunter si postavu vylepšujete výhradně prostřednictvím vaší výbavy, tu si ale můžete vyrobit či vylepšit pouze z materiálů získaných převážně z poražených monster či nasbíraných v herním světě. Z jakého zvířete navíc svou výbavu vyrobíte, dále určuje její vlastnosti a pasivní bonusy, takže pokud chcete například kladivo s dodatečným poškozením jedem, musíte si jako svou kořist vyhlédnout konkrétní zvíře a vypravit se za ním do přírody.  

Kromě příšer ulovených v rámci hlavních příběhových misí se tak nevyhnete nutnému grindu, kdy se budete opakovaně vydávat na lov kvůli cenným surovinám, abyste mohli získat silnější výbavu a postavit se silnějším monstrům, abyste mohli získat ještě silnější výbavu a postavit se ještě silnějším monstrům, abyste… už jistě chápete. 

To vše dohromady tvoří skutečně návykovou hratelnost a velmi uspokojivý cyklus, kdy se dobrý pocit ze skolení silného monstra o pár minut později přetaví v reálné posílení vaší postavy. Nikdo vás navíc nenutí vybrat si na začátku jeden herní styl a toho se držet, pokud se někdy (třeba i na konci hry) rozhodnete používat jinou zbraň nebo brnění, u místní sympatické kovářky Gemmy si prostě necháte vyrobit nový typ, který si začnete vylepšovat. Jednoduché a efektivní.

V kariéře každého lovce se ale může stát, že se některé monstrum ukáže jako příliš velké sousto… V tom případě si můžete na pomoc přivolat další hráče, nebo alespoň počítačem ovládané bojovníky, s jejichž pomocí tu nepoddajnou bestii určitě skolíte. Ve více lidech jsou lovecké výpravy pekelně zábavné, díky podpoře funkce cross-play (vůbec poprvé v rámci série) si navíc můžete zahrát prakticky s kýmkoli na jakékoli platformě, což je vynikající.

Krásy divoké přírody

Z hlediska audiovizuálního zpracování je Monster Hunter Wilds více než uspokojivou záležitostí. Grafika běžící na capcomáckém RE Enginu vypadá velice dobře, design lokací, postav a monster je parádní a procházet se místním světem je zkrátka radost. Vaše putování a souboje navíc doprovází poutavá orchestrální hudba, která celý zážitek často povyšuje na vskutku monumentální loveckou výpravu. 

Potěší také značně detailní editor charakteru, foto režim či možnost customizovat svého Seikreta, na druhou stranu mě lehce zklamalo, že se prakticky žádného vylepšení nedočkalo uživatelské prostředí a jednotlivá menu, kterých je zde zhruba milion a manipulace s nimi je už několik dílů v řadě pořád stejně kostrbatá.  

Rovněž trochu poladit by si zasloužila i kamera, která je hlavně během soubojů poněkud zběsilá, ale to už je skoro klasický neduh 3D akcí z pohledu třetí osoby. Když se nablízko mlátíte s bytostmi několikrát většími, než jste vy sami, občas prostě přes jejich obří těla nevidíte lautr nic. Tak to ve hrách často bývá a zřejmě to tak ještě nějaký ten pátek bude, to ale neznamená, že by to bylo něco příjemného.

Další úspěšný lov za námi

Jak jste z předchozích řádků určitě pochopili, Monster Hunter Wilds je další povedeným zářezem do pažby populární značky. Výraznější příběhová linie dohromady s plným namluvením všech postav ve hře skvěle doplňuje napínavé souboje s monstry všeho druhu a dohromady tak tvoří pravděpodobně nejpřístupnější díl v rámci celé série.  

Pokud jste tedy pouze aspirujícím lovcem příšer a přemýšlíte, že byste dali Monster Hunter Wilds šanci, neváhejte a nechte se unášet na hřbetu Seikreta do zapovězených zemí, kde o dobrodružství není nouze. A pokud jste ostříleným veteránem série, sami dost dobře víte, do čeho jdete. A stejně už na tom Seikretovi dávno sedíte.

• Zdroje: Vlastní

Monster Hunter Wilds (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytnul distributor Cenega.

HW nároky pro Monster Hunter Wilds PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 10 64-bit	Windows 10 64-bit
Procesor	Intel Core i5-10600 | Intel Core i3-12100F | AMD Ryzen 5 3600	Intel Core i5-11600K | Intel Core i5-12400 | AMD Ryzen 5 3600X | AMD Ryzen 5 5500
Grafická karta	NVIDIA GeForce GTX 1660 Super, 6 GB | AMD Radeon RX 5600 XT, 6 GB	NVIDIA GeForce RTX 2070 Super, 8 GB | NVIDIA GeForce RTX 4060, 8 GB | AMD Radeon RX 6700XT, 12 GB
DirectX	DirectX 12.0	DirectX 12.0
Operační paměť	16 GB	16 GB
Pevný disk	140 GB SSD	140 GB SSD

• Zdroj: Steam (10. 1. 2025)