Akvarelové, neboli vodou rozpustné pastelky, nabízejí širší možnosti použití než klasické olejové pastelky. Umělci je často kombinují – akvarelové pastelky využívají pro pozadí a jemné přechody (gradienty), zatímco nerozpustné olejové pastelky používají pro malování detailů. Většina renomovaných výrobců nabízí obě varianty. Například Koh-i-Noor má olejovou sérii Polycolor a akvarelovou řadu Mondeluz.
Práce s akvarelovými pastelkami vyžaduje kvalitnější papír, který je schopný dobře absorbovat vodu. Akvarelové papíry mají vyšší gramáž, až 300 g/m², a díky své hustotě jsou odolné vůči vlhkosti, což je klíčové při práci s vodou. Tyto papíry mají často dvě různé strany – jednu hladší a druhou drsnější s výraznou texturou. Drsnější strana je abrazivnější, zachytává více pigmentu a dodává kresbě jedinečnou strukturu. Tato strana je oblíbená například pro práci s křídou nebo uhlem, ale volba závisí na preferenci umělce a na výsledku, kterého chce dosáhnout.
Akvarelové pastelky lze použít různými způsoby. Kreslení suchou technikou je klasický přístup, při kterém můžete následně kresbu volitelně rozpustit vodou, čímž získáte akvarelový efekt. Alternativou jsou vlhké techniky, při kterých se pracuje přímo s vodou nebo vlhkým štětcem. Na rozdíl od klasických vodovek je práce s akvarelovými pastelkami mnohem čistší – často ani nepotřebujete podložku, obzvlášť pokud používáte vodní štětce, které mají zabudovanou nádržku na vodu.
Pro pokročilejší umělce existují také méně čisté techniky, při kterých můžete s pastelkami pracovat způsobem, který je výrazně expresivnější a „neuspořádaný“. Tyto techniky však vyžadují jistou praxi a experimentování.
Nejklasičtější technikou práce s akvarelovými pastelkami je kreslení podobné tomu, jakým se používají běžné olejové pastelky, kde pomocí tlaku regulujete množství pigmentu. Alternativní technikou je pokrývání plochy tak, že pastelku držíte bokem a malujete stranou tuhy místo její špičky. U této metody je však třeba dávat pozor na tlak, protože kvalitnější akvarelové pastelky mají měkčí tuhu, kterou lze snadno zlomit.
Jakmile nanesete barvu, můžete ji rozpustit pomocí akvarelových štětců s jemným chlupem. Existuje mnoho druhů štětců – od levných syntetických až po luxusní štětce z veverčího nebo sobolího chlupu. Alternativou jsou vodní štětce s nádržkou na vodu, které jsou určeny přímo pro práci s akvarelovými pastelkami. Tyto štětce fungují téměř jako pero, ale je nutné je pravidelně čistit, aby nedocházelo k hromadění pigmentu.
Akvarelové štětce jsou velmi jemné a výrazně se liší od těch, které se používají na olejové nebo akrylové barvy. Péče o ně je jednoduchá: stačí je vymýt vodou, omýt mýdlem, znovu opláchnout a nechat uschnout. Akvarelové barvy většinou nezanechávají výrazné rezidua, což činí štětce snadno udržovatelnými, ideálními pro začátečníky, kteří možná nemají ještě dokonalé návyky v péči o vybavení.
Každý druh akvarelových pastelek má odlišnou úroveň rozpustnosti. Některé pastelky umožňují téměř dokonalé rozpuštění, což je vhodné pro malování velkých ploch. Při rozpouštění pigmentu štětcem lze snadno míchat barvy nebo vytvářet přechody (gradienty), což je oblíbená technika zejména při malování květin. Tato metoda, často prezentovaná v tutoriálech na YouTube, spočívá v tom, že se pastelkou nakreslí základní obrysy květiny, a poté se vlhkým štětcem pigment „vytáhne“ a vytvoří nádherný barevný gradient. Malování akvarelovými pastelkami je díky těmto efektům velmi působivé a vizuálně atraktivní.
Jednou z pokročilých technik práce s akvarelovými pastelkami je aktivace barvy, tedy její zvlhčení po nanesení na papír. K tomu můžete použít nejen štětec, ale také navlhčenou houbičku nebo vodní sprej, který vytváří efekty kapek na povrchu kresby. Někteří výrobci, jako Derwent, nabízejí akvarelové štětce netradičních tvarů, například vějířovité štětce, které umožňují vytvářet zajímavé vizuální efekty. Pro většinu uživatelů však bude nejpohodlnější použití základních vodních štětců s nádržkou, které nabízí například Pentel nebo Derwent. S několika různými velikostmi štětců můžete snadno pokrýt jak detaily, tak velké plochy, například pozadí nebo nebe.
Mokré techniky vyžadují práci s vlhkostí. Můžete papír předem navlhčit a malovat do něj přímo akvarelovou pastelkou, což zanechává velmi syté stopy. Alternativně lze barvu nejprve nanést na jiný povrch, kde ji rozmočíme, a pak jemně nanášíme na papír pomocí štětce. Další možností je oškrábat pastelku nožíkem nebo brusným papírem a pigment v práškové formě nasypat přímo na papír, kde se rozpustí, což vytváří zajímavou granulární strukturu.
Akvarelové pastelky poskytují široké možnosti kontroly nad tím, jak bude výsledná kresba vypadat. Pokud pastelku nanesete v rovnoběžných tazích a poté ji rozmazáváte štětcem kolmým na tyto tahy, barva se rozpustí a vytvoří jednolitou plochu. Naopak pokud barvu rozmazáváte ve směru tahů, zachováte původní strukturu kresby, což je ideální například pro vytváření struktury srsti. Tento přístup lze použít i k vytvoření dalších jemných struktur, jako jsou například zrníčka, vlny nebo textury povrchů.
Struktura papíru hraje také důležitou roli v konečném efektu. Při použití drsnější strany akvarelového papíru se výrazněji projeví jeho textura, která může pomoci vytvořit členitý a zajímavý povrch.
Každá akvarelová pastelka má své specifické vlastnosti, pokud jde o jednoduchost rozpouštění, množství potřebné vody a způsob míchání odstínů. Tyto faktory závisí nejen na samotné technice, ale také na pořadí, v jakém nanášíte barvy. Světlejší odstíny jsou obecně transparentnější, zatímco sytější barvy mají tendenci překrývat světlé vrstvy.
Jednotlivé značky pastelek se mohou lišit v tom, jak barvy reagují při nanášení dalších vrstev na zaschlou barvu, nebo jak se starší vrstvy mísí s novými pomocí blenderu. Některé pastelky při nanášení druhé vrstvy mohou první vrstvu téměř úplně překrýt, zatímco jiné umožňují jemnější prolínání odstínů.
Každá značka pastelek má své takzvané „zlobivce“, což jsou barvy, které se chovají odlišně než ostatní z řady. Tyto barvy mohou být například mnohem pigmentovanější nebo mohou výrazně překrývat ostatní vrstvy po aktivaci. Aby se umělci naučili, jak jednotlivé barvy a techniky spolupracují, je potřeba experimentovat. Proto mají mnozí umělci své oblíbené značky a řady, které preferují kvůli specifickým vlastnostem.
Při malování si každý umělec postupně vytvoří sadu oblíbených barev, které používá častěji než ostatní. Některé barvy mohou ubývat mnohem rychleji, například kvůli jejich oblíbenosti při míchání odstínů. U mě to jsou například světle žlutá, světle modrá a světle šedá, které používám k jemnému tónování sytějších barev. Aby nebylo nutné kupovat celou sadu pastelek znovu, mají profesionální pastelky čísla barev, která umožňují objednat jednotlivé pastelky samostatně. Kódy jsou obvykle umístěny na konci pastelky, takže i když vám zbyde jen „špaček“, stále můžete najít číslo barvy a snadno ji doplnit.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
