S nástupem formátů MP3 a DivX došlo k zásadnímu zvratu v oblasti digitální distribuce. MP3, původně navržené jako doplněk k digitálnímu videu, si piráti rychle osvojili díky jeho efektivnímu kompresnímu poměru, který umožnil přenos hudby přes tehdejší pomalý internet. Podobně DivX otevřel dveře k levnému a efektivnímu kopírování filmů z DVD na běžná CD, což dramaticky zlevnilo a zjednodušilo jejich sdílení. Přečtěte si v pokračování série Michala Rybky Dějiny pirátství, jak formát MP3 proměnil svět hudby.
Podstatně větším problémem byl pro distributory příchod ztrátové komprese, totiž audio komprese MP3 a video komprese DivX. MP3 neboli MPEG-2 Audio Layer III (1991) byl ztrátový formát vyvinutý německou Fraunhofer Society a měl původně sloužit pro kódování audio stopy u digitálního videa. Velmi brzy si ho ale povšimli piráti – a uvědomili si, že jeho masivní kompresní poměry 1 : 10 až 1 : 15 dovolují přenášení digitální hudby i přes internet.
Podobně DivX vznikl v roce 2000 hacknutím pokročilého kodeku MPEG-4 a nabídl možnost vzít DVD video o velikosti 4,7 GB a vyšší a zkomprimovat ho s poměrně nízkou ztrátou kvality na klasické vypalovací CD-R s kapacitou 650 až 700 MB. To masivně zlevnilo kopírování filmů a zjednodušilo jejich distribuci po internetu – a byla jenom otázka, až celá ta věc uteče z pokojů technicky pokročilých kutilů a změní svět.
První věc, která se objevila jako spotřební zařízení pro veřejnost, byl MP3 přehrávač. Zásadním modelem byl přehrávač Diamond Rio PMP300 (1998), který nabídl přehrávání MP3 souborů v miniaturních rozměrech. Přehrávač měl kapacitu pouze 32 MB rozšiřitelnou paměťovou kartou, ale měl velikost balíčku karet. Napájel se jedinou tužkovou baterií typu AA a byl absolutně odolný proti otřesům, což byl oproti kazetovým walkmanům anebo přenosným CD přehrávačům obrovský technologický pokrok.
Výrobce byl okamžitě zažalován RIAA (Recording Industry Association of America), protože neexistoval legální distribuční kanál na hudbu ve formátu MP3. Pro RIAA to bylo zařízení, které sloužilo pouze pro přehrávání pirátské hudby, a proto mělo být zakázáno. Zajímavý spor „Recording Indus. Ass’n of Am. v. Diamond Multimedia Sys., Inc.“ byl rozhodnut v roce 1999 v tom smyslu, že stejně jako je legální, aby uživatelé používali „time shifting“ (nahráli si vysílání a sledovali ho později), je legální i „space shifting“ (tedy aby si vzali svou nahrávku a změnili ji do podoby, kterou mohou poslouchat někde jinde) a patří tedy mezi legální užití (fair use). Výsledkem byla doslova exploze výroby MP3 přehrávačů, které rychle nahradily klasické walkmany i minidisky.
S explozí MP3 se objevily i služby sdílení obsahu, jako byl Napster (1999–2002). Napster přinesl službu sdílení typu peer-to-peer (soubory se sdílely přímo mezi uživateli) s tím, že je centrálně indexoval, takže každý si mohl vyhledat, co chce stáhnout, a služba mu dovolila propojit se s uživatelem, který obsah nabízel. Napster se stal okamžitě terčem soudních žalob, které prohrál, svou činnost v roce 2001 ukončil a o rok později zbankrotoval.
To ale nezastavilo vznik dalších služeb, které se rozmáhaly jako houby po dešti – jako například Kazaa (2001–2006). Distributoři museli nakonec tlak digitální distribuce přijmout: Kupovat fyzická média bylo pomalé a nepohodlné, digitální distribuce byla okamžitá. Pokles prodeje CD, který byl připisován pirátství na internetu, hodně souvisel právě s tím, že si lidé uvědomovali nevýhodnost CD pro přehrávání hudby v pohybu. MP3 přehrávače naopak dovolovaly pohyb i sport bez omezení – a běhání s přehrávači se stalo symbolem doby.
Největším vítězem té doby byl Apple, který rozvíjel službu iTunes (2001). iTunes měly ten kompromis, že bylo možné digitální obsah kupovat a nahrávat do Maců, iPodů a později iPhonů, ale nebylo snadné z nich hudbu extrahovat anebo sdílet, tok informace byl v zásadě jednosměrný. Apple vsadil na jednoduchost používání a na trend k rostoucí mobilitě, takže od harddiskových přehrávačů se nakonec dostal k miniaturním iPodům shuffle a nakonec k přehrávání hudby přímo z chytrých hodinek.
Tento postup ukázal i distributorům, že je možný zajímavý a funkční kompromis v digitální distribuci, i když pochopitelně on sám pirátství nezastavil. Kouzlo bylo totiž až v podstatném zvýšení nabídky a snížení ceny v podobě streamovaného přehrávání z obřích knihoven obsahu.
i
V AlzaMagazínu pro vás máme i další články ze série Dějiny pirátství:
Příchod ztrátových formátů a digitální distribuce zpočátku přinesl chaos a odpor distributorů, ale zároveň ukázal směr, kterým se měl trh ubírat. Uvědomění si, že pohodlí a snadný přístup jsou klíčem k úspěchu, vedlo k zásadní proměně průmyslu směrem k uživatelsky přívětivým řešením, která se stala základem moderní distribuce obsahu.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
