Tchaj-wan neboli postaru Formosa má s Čínou v současnosti velmi napjaté vztahy. Ty jsou navíc velmi komplikované kvůli chaotické společné historii.
Říše středu přitom dlouhou dobu nejevila o hornatý tropický ostrov velký zájem, protože přežívání na něm bylo těžké – a v podstatě až tažení proti pirátům, kteří tam působili, vedlo k tomu, že Čína zahrnula tento ostrov do svého impéria. Tchaj-wan přitom nesetrval v rámci impéria dlouho: V roce 1894 došlo k sino-japonské válce, kterou Japonsko vyhrálo a jako součást podmínek svého vítězství si prosadilo, že Tchaj-wan bude „navěky“ patřit pod jeho správu.
Japonsko masivně investovalo do rozvoje ostrovní infrastruktury, čímž ostrov velice pozvedlo. Ve třicátých letech se ale pustilo do další expanze, která začala dalším konfliktem s Čínou a vyvrcholila Druhou světovou válkou, kterou Japonsko prohrálo – a o kontrolu nad Tchaj-wanem zase přišlo. Tchaj-wan se opět stal součástí Číny, ve které ale zuřila další válka, tentokráte občanská válka mezi komunisty a republikánským Kuomitangem, který vedl generál Čankajšek (Chiang Kai-shek).
Občanská válka se ale pro Kuomitang nevyvíjela dobře. Čínské komunisty podporoval Sovětský svaz, Kuomitang zase Američané. Kuomitang byl nakonec na pevnině poražen a generál Čankajšek nařídil stažení na ostrov Tchaj-wan, který byl vzhledem ke vzdálenosti od pevniny pro komunisty těžko dosažitelný. Tak vznikly efektivně dvě Číny: Čínská lidová republika vedená komunisty a Čínská republika, které vládl Čankajšek. Obě země tvrdily, že existuje jenom jedna Čína, přičemž jak ta komunistická, tak i republikánská tvrdily, že jenom ony jsou skutečná a jediná Čína – a o to svedly souboj, který přetrval až do Čankajškovy smrti.
Poté, co Čankajšek zemřel a jeho autoritářský styl vedení byl nahrazen demokracií, přestal Tchaj-wan usilovat o ovládnutí celé Číny (do které, mimochodem, zahrnoval i celé Mongolsko). Čínská lidová republika nicméně i nadále tvrdí, že je jednom jedna Čína, ta komunistická, do které patří i Tchaj-wan jako „vzbouřenecká provinice“ – a prohlásila, že pokus i vyhlášení formální samostatnosti Tchaj-wanu budou považovat za vyhlášení války.
Od té doby panuje víceméně patová diplomatická situace. Většina zemí světa uznává jenom Čínskou lidovou republiku (včetně nás). USA formálně neuznaly samostatnost Tchaj-wanu, ale mají federální zákon TRA (Taiwan Relations Act) z roku 1979, který je nutí přijít v případě napadení Tchaj-wanu na pomoc, což je staví do rozporuplné situace.
Západ se snaží omezovat přístup ČLR k moderním technologiím, zatímco Tchaj-wan produkuje nejmodernější čipy v supermoderních fabech TSMC. Fakt, že svět je závislý na produkci TSMC, vede vládu Tchaj-wanu k předpokladu, že ho Západ bude v případě napadení bránit – a této strategii se říká „digitální štít“. ČLR by samozřejmě ráda dostala pod kontrolu výrobní kapacity TSMC, nicméně vláda Tchaj-wanu několikrát pronesla, že v případě napadení tyto továrny prostě zničí.
V současné době sice panuje technologická válka mezi Čínou a USA, kdy Američané embargují nejmodernější technologie, ale není v zájmu ani jedné strany konflikt eskalovat víc, takže přetrvává status quo: Čína se tváří, že Tchaj-wan neexistuje, ten se snaží prosazovat svoje zájmy tak, aby vztahy s Čínou nevyhrotil – a přestože Čína a USA stojí v mnoha směrech na opačných stranách konfliktu, propojují je hluboké obchodní zájmy.
Komplikovaná obchodní válka vedla k tomu, že některým firmám, jako je Huawei, byl zakázán přístup k technologiím Google. Čína naopak komplikuje západním firmám vstup na svoje území a nutí je zavádět cenzuru ve svém zájmu, čemuž každý partner není ochoten vyhovět. Čínské firmy si tedy budují svoje vlastní alternativy, například Huawei nahradil systém Android svým vlastním HarmonyOS, který je částečně kompatibilní, protože je postavený na Open Source technologiích Linuxu. Vláda samotná iniciovala vývoj operačního systému Kylin založeném na FreeBSD v roce 2001 na National University of Defense Technology. Později vznikl i systém Neokylin založený na Linuxu, který je základním systémem pro počítače určené pro vládní sektor.
S tím, jak embargo dopadá i na moderní hardware, se snaží Čína osamostatnit i v oblasti procesorů, kde využívá faktu, že RISC-V je Open Architecture a protože je RISC-V International mimo dosah americké administrativy, jde o neembargovatelnou technologii. Protože je RISC-V ideální pro mikrokontroléry, vývoj v této oblasti dovoluje čínským výrobcům oprostit se od závislosti na západních firmách držící práva na jiné architektury – a zároveň je zbaví povinnosti platit jim licenční poplatky.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
