OLED displej používá tzv. organické diody. Od nich je odvozena i zkratka této technologie, která znamená Organic Light-Emitting Diode. Jde o vyspělejší a v mnoha ohledech lepší technologii, než jsou klasické LCD a LED displeje, v řadě ohledů se od nich ale liší a má také své nevýhody. OLED displeje najdeme v televizích, mobilních telefonech a dalších zařízeních. Co je OLED, jak funguje, jaké má výhody a jaké nevýhody, se dozvíte v tomto článku.
OLED displeje se ujaly kvůli řadě nesporných výhod, které přinášejí. V případě televizí jde hlavně o lepší barvy, vyšší kontrast a schopnost zobrazit absolutní černou, což běžné LCD panely nedokážou. Výsledkem je většinou ohromující obraz, který se až na velikost může bez problému rovnat vizuální kvalitě nejlepších kin. Hlavním omezením je však cena – OLED televize jsou zpravidla výrazně dražší než klasické LED alternativy se stejnou úhlopříčkou, a prakticky proto neexistuje nic jako „levné OLED televize“. Už z podstaty jde totiž o prémiové produkty, které nabízejí prémiovou kvalitu a mají prémiovou cenu.
Díky lepšímu obrazu se začínají OLED displeje objevovat i v noteboocích a počítačových monitorech.
V případě mobilních telefonů je situace trochu jiná. OLED displeje (často pod názvy AMOLED nebo P-OLED) najdeme i v cenově dostupných telefonech, nelze ale očekávat stejnou kvalitu obrazu, jako nabízejí prémiové telefony. U smartphonu však mají OLED displeje i jiné výhody než vyšší obrazovou kvalitu. Nižší spotřebu, a tedy delší výdrž na baterii, které lze dosáhnout použitím tmavých režimů aplikací a webových stránek. Tmavá místa na OLED displeji totiž spotřebovávají méně energie, a ta černá nespotřebovávají dokonce žádnou energii.
Díky této vlastnosti OLED displejů může existovat funkce „always on display“ neboli česky „neustále zapnutý displej“. Při ní se zobrazuje malé množství základních prvků i na vypnutém displeji. Jde typicky o datum, čas a třeba různá upozornění. Prvky jsou obvykle vykresleny jen tenkým obrysem, aby bylo množství aktivních pixelů co nejmenší, a tedy i spotřeba displeje co nejnižší.
OLED displeje mohou být i ohebné. To umožňuje zmenšovat rámečky mobilních telefonů a vyrábět miniaturní nositelnou elektroniku, jako jsou chytré hodinky nebo fitness náramky. Samotný displej už dále prohnout nejde, jeho ohebnost ale usnadňuje výrobu a rozšiřuje možnosti umístění displeje do zařízení. Je ale pravda, že některé displeje při používání ohýbat lze – najdeme je například u prémiové řady skládacích telefonů Samsung Galaxy Z.
Kromě vyšší ceny, která se zejména u televizí výrazně promítá do celkové ceny výrobku, nemají OLED displeje zase tolik nevýhod. Existuje u nich určité riziko vypalování pixelů – k tomu může docházet, pokud se na určitém místě displeje dlouho nemění obraz s vysokým jasem. Může jít například o loga televizních stanic nebo některé prvky uživatelského rozhraní konzolových her. Pokrok ve výrobní technologii a různé korekční mechanismy se však zasloužily o to, že dnes už není vypalování problém, jímž by mělo smysl se trápit.
OLED displeje mívají nižší maximální jas než LED displeje. U telefonů to zhoršuje čitelnost na přímém slunci a u dostupnějších OLED televizí to znamená nedostatky při zobrazování HDR obsahu. Ty však OLED do jisté míry kompenzuje vysokým kontrastem a absolutní černou. Vždy ale záleží na konkrétním modelu a cenové kategorii, dražší OLED displej totiž může mít vyšší jas než levnější LCD/LED.
OLED displej funguje na bázi tzv. organických diod, což jsou součástky schopné generovat světelné záření v případě, že na ně působí elektrické pole. Do obrazovky se nijak nemontují, nýbrž se společně s dalšími vrstvami nanášejí na skleněný či jiný podklad. Díky tomu je výsledná organická dioda mnohem menší než klasická LED dioda, a je tedy možné z těchto diod poskládat jednotlivé pixely displeje (pixel je jeden obrazový bod – těchto bodů má obrazovka miliony a jejich přesným řízením dokáže vykreslovat detailní obraz).
Běžné LED diody jsou větší a v LCD displejích se používají jen pro účely podsvícení – o vykreslování barev se stará vrstva takzvaných tekutých krystalů. Ta vlastně jen rozhoduje o tom, na kterých místech a v jaké intenzitě se světlo z podsvícení dostane na povrch monitoru. Podsvícení má totiž stejný jas pod celou plochou obrazovky. I pokud se tekuté krystaly „zavřou“, aby nepropouštěly žádné světlo, a tedy zobrazily černou, určité množství světla jimi stejně proniká. Výsledkem proto není absolutní černá, ale spíš šedá nebo tmavě modrá barva.
OLED displeje celou tuto soustavu tekutých krystalů a podsvícení nahrazují jen jednou vrstvou organických diod (OLED). Ty jsou tak malé, že mohou zastoupit funkci tekutých krystalů, zároveň ale dokážou svítit samy o sobě. Znamená to, že u OLED displeje lze přesně a dokonale řídit jas každého pixelu. Tyto pixely lze dokonce i zcela vypnout, a potom je výsledkem dokonalá černá. Protože jsou zdrojem světla samotné pixely, je jeho cesta k našim očím přímější, což také znamená, že OLED displeje produkují živější a realističtější barvy.
Při výběru televize to máte poměrně jednoduché, OLED technologie se totiž dál už příliš nerozdělují. Prakticky všechny OLED televize se tak označují pouze jako OLED. Tedy s jednou výjimkou, a tou jsou moderní QD-OLED TV. Ty se od klasické OLED technologie liší tím, že nahrazují klasický barevný filtr vrstvou takzvaných kvantových teček (Quantum dots), které už dlouho známe z QLED LCD televizí. Výsledkem jsou ještě lepší barvy a vyšší jas při zachování všech pozitivních vlastností OLED technologie. V roce 2022 jde o prémiovou technologii, kterou najdeme jen ve velmi drahých televizích.
QLED nebo OLED?
Už řadu let se nás snaží zmást dva velmi podobné pojmy – QLED a OLED. Ačkoliv oba označují zobrazovací technologii a vypadají téměř totožně, každý znamená něco docela jiného. OLED označuje technologii využívající organické diody, jak jsme si popsali v předchozí kapitole. QLED je naopak označení pro technologii LCD doplněnou o vrstvu Quantum dots, která výrazně zlepšuje zobrazovací vlastnosti.
Quantum dots (kvantové tečky) totiž vyzařují barevné světlo, jsou-li ze zadní strany osvíceny jiným (zdrojovým) světlem. Výsledkem je vyšší jas a bohatší barvy, než jaké poskytují barevné filtry v klasických LCD displejích.
Co je tedy lepší? OLED, nebo QLED? To nelze jednoznačně říci, protože každá technologie má své silné a slabé stránky. Pokud se mezi těmito technologiemi rozhodujete, pomůže vám náš článek Srovnání QLED TV a OLED TV.
V případě telefonů to máte s výběrem o něco složitější, protože OLED technologie se u nich označuje několika různými způsoby – OLED, AMOLED, Super AMOLED, Super AMOLED Plus, SAMOLED nebo třeba P-OLED. Většinou jde však pouze o marketingová označení, která mají prakticky stejný význam, tedy že jde o OLED displej.
Co je PMOLED?
PMOLED je zkratka pro Passive Matrix OLED a jde o alternativu k AMOLED (Active Matrix OLED). Hlavní rozdíl mezi oběma technologiemi je ve způsobu řízení displeje – ve způsobu ovládání toho, jaké pixely budou zobrazovat jaké barvy. Zatímco PMOLED využívá pasivní matici, tedy mřížku z elektrod ovládaných externím obvodem, AMOLED využívá aktivní matici, kterou tvoří miniaturní tranzistory a kondenzátory. O aktivní matici se někdy mluví také jako o TFT. AMOLED má řadu výhod, jako je vyšší obnovovací frekvence nebo nižší spotřeba, PMOLED se dnes tedy prakticky nepoužívá.
Pokud se chcete o fungování AMOLED a PMOLED displejů dozvědět více, přečtěte si náš článek Co je AMOLED displej?
Samsung a LG jsou dva světově největší výrobci displejů LCD i OLED displejů. Ať už si pořídíte telefon nebo televizi od jakékoliv značky, je velmi pravděpodobné, že použitý displej bude pocházet od jednoho z těchto výrobců. A každý nazývá své OLED displeje jinak. Jak už bylo zmíněno výše, označení AMOLED používá výhradně Samsung jako obchodní známku, a to i přesto, že aktivní matici (AM ve zkratce AMOLED) využívají i ostatní výrobci. Technologicky jde totiž o naprostý základ moderního OLED displeje.
LG proto musí používat jiný název, a tím je P-OLED. Písmeno P znamená „plastic“ a říká nám, že je OLED displej založen na plastovém podkladu místo tradičního skleněného. To má jednu hlavní výhodu, a tou je možnost udělat displej ohebný. Jenže plastové podklady používá i Samsung a LG zároveň používá aktivní matici.
Oba výrobci tedy přistupují k výrobě displejů podobně, jen Samsung si zaregistroval název, který se vztahuje k používání aktivní matice a LG název, který odkazuje k plastovému podkladu. Každý název tedy zohledňuje jinou část celé výrobní technologie, ta se však svou podstatou zase tolik neliší. Důležité tedy je – Samsung vyrábí AMOLED displeje a LG vyrábí P-OLED displeje.
Ačkoliv má OLED drobné nevýhody, jde o nejpokročilejší běžně dostupnou zobrazovací technologii současnosti. V případě televizí jde sice stále o prémiovou záležitost, u telefonů ji už ale najdeme i ve střední a nižší třídě.
