Rozlišení Ultra HD a 4K se stalo standardem v záznamu digitálního videa i v počítačové grafice. Hlavní zásluhu na jeho rozšíření mezi běžné uživatele mají bezzrcadlové fotoaparáty (mirrorless), které díky kompaktnímu tělu a pokročilým video funkcím postupně smazaly hranici mezi fotografií a videoprodukcí.
Označení Ultra HD a 4K se běžně zaměňují, ve skutečnosti se ale jedná o dvě mírně odlišná rozlišení. Ultra HD (někdy označované jako UHD-1) odpovídá rozlišení 3 840 × 2 160 pixelů a vychází z televizního standardu – jedná se přesně o čtyřnásobek rozlišení Full HD (1 920 × 1 080 px). Rozlišení 4K, přesněji DCI 4K, pochází z filmového průmyslu a odpovídá 4 096 × 2 160 pixelům – je tedy o něco širší.
Samotný název „4K" je odvozen od horizontální hodnoty rozlišení, která se pohybuje okolo 4 000 pixelů. To je odlišný přístup oproti starším označením jako 720p či 1080p, kde číslo odpovídalo vertikálnímu rozlišení. V praxi – ať už u televizorů, monitorů, či fotoaparátů – se pod označením „4K" téměř vždy myslí rozlišení Ultra HD (3 840 × 2 160 px).
Vedle samotného rozlišení hraje zásadní roli snímková frekvence (fps), která přímo ovlivňuje plynulost záznamu. Současné bezzrcadlové fotoaparáty běžně natáčejí 4K video při 24, 30 nebo 60 fps. Výkonnější modely – například z řad Sony Alpha, Canon EOS R, Nikon Z nebo Panasonic Lumix – podporují i 4K při 120 fps, což otevírá prostor pro kvalitní zpomalené záběry přímo ve vysokém rozlišení.
S vyšším rozlišením a snímkovou frekvencí rostou také nároky na kompresi. Starší kodek H.264 je stále široce kompatibilní, ale pro 4K a vyšší rozlišení je výhodnější H.265 (HEVC), který při srovnatelné kvalitě generuje přibližně poloviční datový tok. Profesionální produkce využívá kodeky jako Apple ProRes nebo Blackmagic RAW, které zachovávají maximum informací pro postprodukci. Novější kodeky H.266 (VVC) a AV1 pak slibují ještě vyšší účinnost komprese.
Záznam v rozlišení 4K klade výrazně vyšší nároky na celý technický řetězec. Minuty natočeného materiálu mohou zabírat jednotky až desítky gigabytů podle zvoleného kodeku a datového toku – v profesionálních kodecích (ProRes, RAW) počítejte s datovým tokem řádově stovky megabitů za sekundu. Proto je třeba používat dostatečně rychlé a kapacitní paměťové karty – typicky standard UHS-II nebo CFexpress. Vyšší modely mirrorless fotoaparátů nabízejí dva sloty pro paměťové karty, což umožňuje simultánní záznam nebo zálohu přímo v těle fotoaparátu.
Náročnější je i následná postprodukce. Pro plynulý střih 4K videa je zapotřebí výkonný procesor, dostatek operační paměti (ideálně 32 GB a více) a dedikovaná grafická karta s podporou hardwarové akcelerace. Rychlé SSD úložiště pak výrazně zkrátí časy importu, náhledu i exportu.
Videa natočená v rozlišení 4K lze při exportu převést na Full HD. Díky dvakrát vyššímu lineárnímu rozlišení získáte při převodu znatelně ostřejší výsledek, než kdybyste natáčeli přímo ve Full HD. Vyšší rozlišení originálu vám zároveň dává prostor pro softwarovou stabilizaci obrazu a úpravu kompozice výřezem – obojí bez viditelné ztráty kvality. Právě tento postup je mezi uživateli mirrorless fotoaparátů velmi oblíbený: natočit v 4K s mírně širším záběrem a finální kompozici doladit až při střihu.
Stejný princip platí i pro fotografii. Ze snímku v rozlišení 4K (přibližně 8 Mpx) můžete vyříznout detailní záběr a při zachování rozlišení Full HD (cca 2 Mpx) získat přiblížený pohled na scénu bez ztráty ostrosti. Mějte ale na paměti, že 4K rozlišení je ve fotografii poměrně nízká hodnota – pro tisk ve větších formátech (A3 a výše) je zapotřebí rozlišení podstatně vyšší, jaké nabízejí současné fotoaparáty se snímači o 20 Mpx a více.
Na trhu se postupně prosazuje rozlišení 8K (7 680 × 4 320 px), které najdeme i u vybraných bezzrcadlových fotoaparátů. Pro běžné uživatele i většinu tvůrců obsahu nicméně zůstává 4K optimálním kompromisem mezi kvalitou obrazu, datovou náročností a dostupností kompatibilních zobrazovacích zařízení.
Naše nabídka digitálních fotoaparátů s funkcí natáčení 4K videa
