Představte si svět, kde práce, jak ji známe, neexistuje. Umělá inteligence přebírá rutinní úkoly a otvírá dveře k diskusi o univerzálním příjmu a nových formách sociálního zabezpečení. Jaké dopady by mělo masivní nasazení AI na trh práce a jak by se společnost měla připravit na tyto změny? Přečtěte si, jakými výzvami a možnostmi se budeme muset zabývat v blízké budoucnosti, a zjistěte, proč je téma univerzálního příjmu stále častěji diskutováno.
Jedním velmi pravděpodobným důsledkem širokého nasazení umělé inteligence bude redukce dostupných pracovních pozicí. Obvykle se říká, že příchod technologie nesnižuje objem dostupné práce, ale pouze ji mění, což ale byla pravda pouze v minulosti. Tam obvykle docházelo k nahrazení manuální práce vyžadující sílu a nebo dlouhodobé úsilí automatizací, čímž vznikala zaměstnání zaměřená na správu strojů.
Automatizace vedla k výraznému omezení lidské práce v zemědělství a k významné redukci méně kvalifikované práce v továrnách. Nahradila ji opět práce vyžadující technické znalosti a nebo zkušenosti, což byla očekávaná a vítaná změna. V současnosti stále existuje velké množství prací, vyžadujících velkou flexibilitu a nabízejících poměrně malý prostor pro automatizaci.
S nástupem automatizace se předpokládalo, že to, co stroje odstraní jako první, bude manuální práce – a teprve s odstupem času bude následovat duševní práce a až nakonec přijdou pracovní pozice vyžadující kreativitu.
Současná vlna umělé inteligence ale přináší automatizaci činností, u kterých to zatím čekal málokdo: Copywriting, překlady, tvorba textů, grafiky a hudby – a také náhrada základních činnosti v oblasti HR a nebo práva. LLM jsou schopné nahradit i základní programátorské práce například při vývoji webů a juniorní programátorské pozice.
To je problém z mnoha důvodů. Za prvé pro podobné práce je zapotřebí mnoha let tréninků a neustálé vzdělávání se, což je nákladné investičně a časově. Lidé, kteří absolvují placené studium a nebo neplacené stáže v této oblasti budou postiženi nedostatkem juniorních pozic. Tyto „pozice pro začátečníky“ jsou ale důležité také pro kariérní růst lidí, kteří se prací na jednodušších pozicích připravují na pokročilejší pozice.
Pokud budou mít firmy k dispozici dostatečně efektivní nástroje umělé inteligence, pochopitelně jimi nahradí pozici pro lidi. Cílem firem je efektivně vydělávat peníze, ne poskytovat vzdělávací a sociální služby lidem, kteří teprve sbírají zkušenosti. Pokud ale takové pozice nebudou, jen těžko budou lidé dosahovat skutečně pokročilé úrovně proficience – a navíc vznikne problém s tím, že pro ně nebude vhodná práce.
V současnosti je umělá inteligence nasazena poměrně limitovaně, ale k masivnímu přechodu může dojít velice rychle, protože expanze AI je momentálně limitována hlavně regulací a v druhé řadě omezenými dodávkami vhodného hardware pro provoz AI modelů. U prací, které nevyžadují fyzický kontakt mezi pracovníkem a zákazníkem pak může dojít expanzi nasazení AI velice rychle, možná i rychleji, než došlo k náhradě kamenných poboček řady firem jejich webovými a mobilními alternativami.
Potom státům vznikne unikátní problém. V současnosti je poměrně obtížné najít vhodné zaměstnání pro lidi v nejnižší pětině stupnice inteligence, nyní se objevuje náhrada práce pro lidi s podstatně vyšší inteligencí a vzděláním. Jejich náhrada není nutná, ale bude pro velké množství firem výhodná, protože umělá inteligence nevyžaduje plat, může pracovat dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu – a nemá žádné stížnosti a požadavky.
i
Svět bez práce? Distopie, nikoliv utopie
Nástup umělé inteligence většinu z nás přinejmenším zaskočil. Ne že bychom ji nečekali, ba naopak. AI nás ale měla vysvobodit od každodenní dřiny a stereotypu. Nikdo však nečekal, že namísto toho rozrazí zadní vchod a vyzve na souboj lidskou kreativitu.
Skutečnost, že naše představy o umělé inteligenci byly naivní, se ukázala již v roce 2016. Tehdy AI vstoupila na území, které pro ni mělo být nepřístupné. Desková hra Go umožňuje 2x10^170 tahů. To je o několik řádů více než u šachů. Ve skutečnosti se jedná o vyšší číslo, než kolik je atomů v pozorovatelném vesmíru. AI proto nemohla spoléhat na hrubou výpočetní sílu. Projít takové množství kombinací v reálném čase a vybrat tu optimální není možné ani dnes. Pro vítězství je potřeba projevit intuici, strategické myšlení a hlavně kreativitu.
Většina odborníků předpovídala, že umělá inteligence bude snadno poražena. AI totiž měla změřit své síly s nejlepším hráčem Go všech dob – mistrem světa Lee Sedolem. Stal se však pravý opak, AI vyhrála 4:1. Ikonickým se stal 37. tah 2. kola.
Asi se ptáte proč? Slovy evropského šampiona Fan Hu: „Když AlphaGo zvolil tento tah, předpokládal jsem, že udělal chybu. Okamžitě jsem se podíval na Leeho reakci. Nejprve se zdálo, že se usmívá – jako by si také myslel, že AI chybovala – ale jak minuty ubíhaly, bylo jasné, že si začíná uvědomovat jeho genialitu. Po zápase vlastně řekl, že když viděl tento tah, konečně si uvědomil, že AlphaGo je kreativní.“
Pokud nás umělá inteligence v této oblasti nakonec překoná, jak ospravedlníme svou potřebnost? Možná vám to zní jako filozofický blábol, ale věřím, že každý z nás potřebuje k naplněnému životu pocit vlastní užitečnosti. Život s přesvědčením, že společnosti nejlépe posloužíme pasivním přihlížením, nevyhnutelně povede ke ztrátě zdroje naší identity a sebeúcty, což se projeví dekadencí a úpadkem společnosti.
Autor: Václav Závada
Lidé mají obecně silnou potřebu cítit se užiteční a smysluplně přispívat k něčemu většímu než jen k vlastnímu přežití. Tento pocit seberealizace je hluboce zakořeněn v lidské psychologii. Podle teorie seberealizace Abrahama Maslowa, která je jednou z nejvlivnějších teorií motivace, je pocit smyslu a přínosu nezbytný pro dosažení plného potenciálu člověka.
Pokud by umělá inteligence převzala veškeré lidské činnosti, mohla by narušit tuto potřebu seberealizace a způsobit pocity prázdnoty, ztráty smyslu nebo dokonce existenční krizi. Lidé, kteří nemají příležitost prokázat svou hodnotu nebo přispívat k něčemu smysluplnému, mohou trpět depresí, úzkostí a pocitem odcizení.
Lidé také potřebují pocit sounáležitosti a uznání od společnosti. Když přispíváme k chodu společnosti, získáváme uznání, respekt a pocit, že jsme součástí něčeho většího. Umělá inteligence, která by zcela převzala tuto roli, by mohla oslabit mezilidské vztahy a pocit komunity.
Teoreticky by lidé mohli přežívat i bez potřeby cokoliv dělat, pokud by všechny jejich základní potřeby byly zajištěny umělou inteligencí. Toto přežití by však pravděpodobně bylo velmi odlišné od života, jak ho známe dnes. Přežití bez aktivity by mohlo vést k stagnaci, ztrátě smyslu a snížení kvality života. Lidé by se mohli stát pasivními konzumenty, což by vedlo k úpadku.
Je také otázkou, zda by taková společnost byla dlouhodobě udržitelná. Lidé by se mohli stát závislými na technologii do té míry, že by ztratili schopnost řešit problémy, které umělá inteligence není schopna řešit. Tato závislost by mohla být zranitelná vůči technickým chybám, selháním nebo zneužití technologie.
Jako řešení se nabízí koncept univerzálního příjmu, který by byl vyplácen všem lidem bez ohledu na to, jestli jsou a nebo nejsou zaměstnaní – a který by byl hrazen zdaněním práce strojů. Tato idea je založena na tom, že v situaci, kdy stroje berou lidem bez náhrady práci, je nějak nutné udržet fungování společnosti – a že to nebude možné nadále udržovat zvyšováním daní těch, kteří pracují oproti těm, kteří jsou čistí příjemci ekonomické pomoci.
Koncept univerzálního příjmu by měl zajistit každému možnost zajištění základních životních potřeb s tím, že by měl dovolit každému věnovat se práci, podnikání či jiné činnosti bez nutnosti hledat jakoukoliv dostupnou práci ve světě, kdy lidé nebudou konkurenceschopní. Tento koncept je spojený s řadou otázek, například jak se přesně podaří vyměřovat a vybírat takovou daň, ale v tomto okamžiku jde o nejčastěji jmenovaný systém, který by náhradu práce umělou inteligencí mohl vyřešit.
i
Další seriály Michala Rybka na Alza.cz
Již v rané fázi nasazování se umělá inteligence potýká s řadou kontroverzí a výzev, od nevhodného použití a zneužití technologií po technické problémy, jako jsou „halucinace“ AI. Tyto problémy odrážejí komplexitu vývoje a implementace AI, stejně jako potřebu rozumět jejím omezením a etickým důsledkům jejího použití. Příběhy, jako je Tay.AI a Google Gemini, zdůrazňují důležitost pečlivého designu a omezení AI, zatímco výzvy, jako je tvorba kódu a právních textů, poukazují na potřebu jasných pravidel a směrnic pro její využití. Jasně to ukazuje, že budoucnost AI vyžaduje nejen technologické inovace, ale i promyšlený přístup k jejímu etickému a společenskému začlenění.
