Vysloví-li se slovo „počítač“, většině z nás se vybaví sofistikované stroje schopné vykonávat nespočet různorodých úloh – od jednoduchých výpočtů až po složité simulace. Ale co když se vrátíme v čase a podíváme se na období, kdy výpočetní stroje nebyly ani zdaleka tak univerzální? V našem článku se zaměříme na svět specializovaných zařízení a kontrolérů, které fungovaly dávno před tím, než se podařilo na svět přivést první skutečný univerzální počítač. Pojďme společně prozkoumat historii i současnost těchto často přehlížených technologií, které hrají důležitou a nezastupitelnou roli v našem rušném každodenním životě.
Možná vám přijde podivné bavit se „o počítačích, které přišly před počítači“ – tedy o výpočetních strojích, které se objevily dávno předtím, než Konrad Zuse mezi lety 1936 až 1938 postavil první skutečný univerzální počítač Zuse Z1. Klíčové je tu slovo „univerzální“, které nám ve druhé polovině dvacátého století vypadlo – dnešní počítače skutečně jsou univerzální v tom smyslu, že dokážou řešit všechny možné třídy úloh – stačí vyměnit program za jiný a je to.
Počítače ale nemusí být ani programovatelné, ani univerzální. V minulosti bylo zcela běžné, že výpočetní stroje byly jednoúčelové a sloužily k řešení jediného problému stále dokola – anebo šlo o mechanismus, který řídil nějaké zařízení a které nazýváme kontrolér. Ten často vůbec nedovoluje změnu své funkce, protože to je nežádoucí. U prodejního automatu nebo u řízení výtahu chceme, aby se chovaly stále stejným a zcela předvídatelným způsobem. Často jsou taková zařízení realizována zcela mechanicky či mají řídicí obvody zapojené jediným způsobem – a žádá se po nich jenom spolehlivé opakování naplánované funkce.
V současnosti nás obklopuje obrovské množství miniaturních počítačů zvaných mikrokontrolery. Ty sice vycházejí z klasických počítačů, ale často nejde o univerzální počítač. V mnoha případech se program pro řízení mikrokontroleru buď „vypálí“ do jeho pevné paměti, nebo v případě opravdu velkosériové výroby se vyrábějí i s programem zakódovaným do paměti mikrokontroleru natvrdo a nelze ho vůbec změnit. Výhodou tohoto systému je fakt, že se takový mikrokontroler nedá hacknout – a nevýhoda je naopak v tom, že se hodí opravdu jen pro obrovské série produktů.
Mikrokontrolery se od běžných počítačů liší také v dalším zajímavém aspektu. Většina moderních počítačů je tak zvaně von Neumannova, což znamená, že mají paměť společnou jak pro instrukce, tak pro data – toto uspořádání jim dává maximální flexibilitu. Řada mikrokontrolerů je ale založená na harvardské architektuře, kde mají oddělené paměťové prostory pro program a pro data – a toto uspořádání zvyšuje bezpečnost, protože běžící program nemůže nedopatřením přepsat sám sebe. Díky tomu je v nich možné mít poměrně malou paměť RAM pro data – a celý program jede přímo z ROM, což zlevňuje výrobní cenu a zjednodušuje vývoj.
Samotné jméno „počítač“ je odvozené od slovesa „počítat“, což je činnost, kterou většina počítačů obvykle nedělá – většinou uspořádávají informace, měří vstupy a převádí je na výstupy. Kontroléry mají myšlenkově mnohem blíže k automatům než k řešení matematických úloh – plní požadované funkce, ale ve skutečnosti toho moc nenapočítají. Kontroléry také představují určitou antitezi k moderní umělé inteligenci: Nechce se po nich, aby byly nápadité a kreativní, ale aby plnily svou funkci přesně, opakovaně a spolehlivě. Vytváří tak zajímavou, i když naším očím obvykle skrytou kategorii výpočetní techniky, která se ukrývá pod kapotou mnoha zařízení. Když si koupíte moderní chytrou televizi, zaujme vás jistě její panel, možná si uvědomíte, že obsahuje výkonný počítač pro práci s obrazem – ale na kontrolér, který je skrytý v dálkovém ovladači, všichni zapomínají. Kdyby tam ale tento kontrolér nebyl a dálkové ovládání nepřevádělo stisky tlačítek, pohyb ovladače a hlasové příkazy na instrukce pro televizi, byl by náš život mnohem těžší!
i
V AlzaMagazínu pro vás máme i další články ze série Počítače před počítači:
Univerzální počítače zůstávají hlavním symbolem moderní technologie, specializované kontroléry a mikrokontroléry tvoří neviditelný, ale nepostradatelný základ našeho každodenního života. I když nejsou flexibilní nebo programovatelné jako univerzální počítače, vynikají spolehlivostí, účelností a nízkými náklady. Jejich pevně stanovené funkce a často jednoduchá architektura umožňují jejich nasazení v obrovských sériích produktů, kde je stabilita a předvídatelnost nezbytná.
