Voda je v očích odborné veřejnosti jednoznačně nejelegantnějším a zároveň nejefektivnějším médiem pro chlazení počítače. Nejenže vodní okruh sníží teploty komponent, dokáže také dodat vizuálu PC nádech nevšednosti. S veškerými benefity, které vodní chlazení přináší, se pojí také řada slabin, jejichž překonání vyžaduje odhodlání, zodpovědnost a nadšení.
Vodní chlazení je jeden ze způsobů, jak udržet komponenty uvnitř počítače na nízkých teplotách. Když procesor, grafická karta, ale i paměti nebo pevné disky operují, zahřívají se. Úkolem chlazení je produkované teplo odvést pryč z počítačové skříně.
Chlazení vodou je s námi už pěkných pár let, jak se ale nafukuje taktovací potenciál dnešních komponent, nároky na jejich chlazení rostou také. Pro dlouhodobé udržení nízkých teplot taktovaných komponent je nutné, aby mělo chlazení patřičný chladicí výkon. Ten dokáže obvykle zajistit i chlazení vzduchem, je však v takových případech spojováno s vysokými úrovněmi hluku, proto se technologičtí nadšenci hromadně vydali cestou vodního chlazení.
Je snad vodní chlazení All-in-One efektivnější než vzduchové? Na takovou otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Pokud budeme za vodní chlazení považovat chlazení na míru, potenciál k vyššímu chladícímu výkonu určitě existuje. Jestliže však chceme srovnánat vzduchové chladiče s All-in-One vodními okruhy, tkví odpověď čistě v rozdílech dvou konkrétních modelů.
Zmíněná All-in-One řešení jsou kompletní sety chlazení. Jejich montáž není o nic složitější než montáž vzduchového chladiče. V balení najdete již zkompletovaný a uzavřený okruh, který stačí umístit do skříně a připevnit na procesor. Důležité je pouze disponovat skříní, jež je kompatibilní s vodním chlazením. To není vyloženě problém, protože pozice pro radiátory má dnes většina skříní, s výjimkou pouze těch nejlevnějších modelů. Abyste předešli problémům s kompatibilitou, můžete si vyfiltrovat pouze PC skříně s podporou vodního chlazení.
O All-in-One vodních chladičích nelze jednoznačně prohlásit, že jsou lepší než vzduchové. Co se výkonu týče, jsou na tom obě kategorie dost podobně, ve prospěch All-in-One však hovoří jejich provedení.
Zatímco výkonný vzduchový chladič bude nabývat značných rozměrů a blokovat jimi pohled na základní desku i přístup k ní, vodní chlazení AiO může být připevněno na stěně počítačové skříně a z procesoru odvádět teplo malým, pohledným blokem. To samozřejmě vylepší vizuál skříně, přístupnost komponent, a dokonce umožní použití výkonného chladiče ve velmi malých sestavách.
Není to zase tak dlouho, co měli doma vodou chlazený počítač jen největší kutilové, kteří byli ochotni použít kdejaké součásti nehledě na to, zda pocházely ze specializovaného obchodu, domácích potřeb nebo železářství. Dnes jsou možnosti mnohem širší, a ačkoliv se stále jedná především o záležitost pro nadšence, existují způsoby, kterými se může k vodnímu chlazení snadno dostat kdokoliv.
Pokud vše raději děláte sami a nechcete se spoléhat na All-in-One, máte možnost si postavit vlastní vodní okruh z dostupných součástí. V případě, že se rozhodnete pro tento složitější postup, budete odměněni absolutní volností v přístupu k výkonu chlazení, k jeho uspořádání i vizuálu. Na míru postavené chlazení nemá prakticky žádné limity, co se efektivity týče; můžete ho rozšiřovat, dokud není dostatečně výkonné, aby taktované komponenty dlouhodobě uchladilo.
Zatímco s „běžnými“ procesory by si měly All-in-One okruhy hravě poradit, při taktování takzvaných „HEDT“ procesorů je vhodnější použít vodní okruh na míru. HEDT procesory jsou v současné době modely platforem Intel x299 a AMD x399.
Existuje i třetí možnost, která zpřístupňuje vodní chlazení i všem nekutilům. Je jí nákup počítače s předinstalovaným vodním chlazením na míru. Když si takový počítač pořídíte od ověřeného dodavatele, můžete si být jisti, že ho sestavoval profesionál. To znamená skvělou kvalitu provedení, použití značkových součástí, moderní design, maximální chladicí schopnosti a především záruku.
Nevíte-li, co vše ke stavbě vodního chlazení potřebujete, můžete si pořídit set, ve kterém najdete všechny potřebné součásti. Jedním z takových setů je třeba EK Water Blocks EK-KIT. Tyto sety obsahují jen součásti nutné k jejich zapojení, pro přidání další komponenty do okruhu se bude tedy třeba dovybavit fitinkami a hadicemi.
Vodní chlazení se skládá z několika částí, bez kterých okruh nemůže pracovat. Ať už se bavíme o All-in-One nebo o vodním chlazení na míru, tyto části v něm až na výjimky najdeme, v případě ucelených řešení však mohou být značně miniaturizované.
Součást, která zajišťuje přenášení tepla z procesoru na médium v okruhu vodního chlazení, se nazývá blok na procesor. Montuje se úplně stejně jako vzduchový chladič, stačí tedy pouze připevnit backplate ze zadní strany základní desky, nanést teplovodivou pastu a připevnit samotný blok.
Po připojení začne skrze vodní blok proudit kapalina, která se bude ohřívat a odvádět teplo z procesoru. Blok na procesor je nepostradatelnou částí každého vodního chlazení, protože právě procesor je jedním z největších producentů tepla v počítačové skříni.
Grafická karta se stejně jako procesor výrazně zahřívá, proto je vhodné ji taktéž vybavit blokem vodního chlazení. Jeho montáž je o něco složitější než v případě bloku na procesor. Grafické karty jsou dodávány s již montovaným chladičem, který musíme nejdříve opatrně odstranit. Potom se už montáž zase tak neliší od montáže bloku na procesor.
Máme-li v systému více grafických karet, je třeba je do vodního okruhu správně zapojit, aby byly dostatečně chlazeny. Karty lze zapojit dvěma způsoby, sériově a paralelně:
Základním zapojením vodního chlazení je jednoznačně sériové, pokud však disponujete dvěma bloky na grafickou kartu s vysokou restrikcí, stojí za to zvážit zapojení paralelní. Při zapojení tří a více karet lze oba způsoby kombinovat, což je to dokonce žádoucí. Množství restrikce, které by čtyři sériově zapojené karty generovaly, by nemusela pumpa spolehlivě překonat.
Expanzní nádoba slouží jako zásobárna vody. Po namontování do skříně a připojení do okruhu je třeba ji naplnit kapalinou, kterou bude následně dodávat celému vodnímu chlazení. Expanzní nádoba může být velmi prostá nádrž nebo designově vytříbená ozdoba skříně.
Jejím hlavním úkolem nicméně není přímo se podílet na výkonu chlazení, nýbrž usnadnit, a do jisté míry též zbezpečnit, zavodňování a odvzdušňování okruhu. Když se ještě expanzní nádoby nepoužívaly, bylo nutné vodu nalít přímo do hadic chlazení, což vyžadovalo přesnost, čas a samotný proces nesl určitá rizika. Ta jsou pryč a k úspěšnému zavodnění okruhu nyní stačí pouze doplňovat kapalinu, když její hladina začne klesat v důsledku sání pumpy.
Je tedy důležité pamatovat, že velikost expanzní nádoby nemá na výkon vodního chlazení zádný vliv.
Pumpa je doslova srdcem vodního chlazení, stará se totiž o proudění vody skrze celý okruh. Zpravidla se umisťuje za expanzní nádobu, ze které jedním vývodem čerpá vodu, druhým ji žene do okruhu. Některé pumpy se prodávají s již zabudovanou nádrží, jejich použitím ušetříte místo ve skříni a zjednodušíte montáž, připravíte se ale zároveň o kreativní volnost, kterou samostatná pumpa nabízí.
Ačkoliv je nabídka pump široká, nejdůležitější parametr je jen jeden – typ pumpy. Hlavním výrobcem pump je firma Laing, která produkuje dva bezkonkurenčně nejrozšířenější typy: Laing D5 a Laing DDC. Laing je takzvaný ODM (Original Design Manufacturer) a vyrábí samotné pumpy, které pak výrobci jako EK Water Block nebo Alphacool rozšiřují podle vlastních představ. Funguje to podobně jako u grafických karet; zatímco samotné čipy vyrábí společnosti NVIDIA a AMD, finální karty lze získat od mnoha různých výrobců jako ASUS, MSI nebo GIGABYTE.
Zatímco pumpa Laing D5 je osvědčený univerzál, který se neztratí v žádném okruhu, volba modelu DDC může být vhodnější v případě stavby komplikovaného okruhu s mnoha překážkami. Za ty považujeme všechny záhyby, fitinky a zejména bloky na procesor a grafickou kartu. S nutností jejich překonání je třeba při stavbě vodního okruhu počítat, protože výsledný průtok po překonání restrikcí se zásadně podepisuje na chladícím výkonu vodního chlazení.
V radiátoru se voda ochlazuje. Všechny součásti vodního chlazení vlastně zajišťují, aby se teplo dostalo od komponent počítače k radiátoru. Voda, která je do něj přivedena, prochází žebrováním, v němž snižuje teplotu. Chlazení radiátoru zajišťují ventilátory, takže ve výsledku je i vodní okruh chlazen vzduchem.
Pokud můžeme o nějaké součásti okruhu vodního chlazení tvrdit, že má zcela výjimečný vliv na chladící výkon celého ústrojí, je tou součástí radiátor. Čím větší je jeho plocha, tím vyšší je výkon chlazení.
Aby mohl radiátor vodu správě ochlazovat, potřebuje dostatečný přísun vzduchu. Ten obstarávají ventilátory umístěné v jeho bezprostřední blízkosti. Mezi ventilátory rozlišujeme dvě hlavní kategorie podle funkčnosti:
Z popisu dvou druhů je jasné, že při stavbě vodního chlazení je optimální použít přetlakové ventilátory. Výrazným parametrem všech ventilátorů je samozřejmě ještě rozměr. Větší ventilátory jsou jednoznačně lepší než menší. Pro zachování průtoku vzduchu se mohou točit pomaleji, nebo se mohou točit stejnou rychlostí jako menší ventilátory a zajistit silnější proud vzduchu. Když se ventilátor točí pomaleji, je tišší, takže obecně je ve všech sestavách ideální používat největší rozměr, který skříň podporuje, tedy 120 nebo 140 mm.
| Značení ventilátorů (délka v mm) | Kombinace ventilátorů |
|---|---|
| 120 | 1 × 120 mm |
| 140 | 1 × 140 mm |
| 240 | 2 × 120 mm |
| 280 | 1 × 140 mm |
| 360 | 3 × 120 mm |
Hadice spojují všechny součásti okruhu a vodní chlazení tak uzavírají. Lze pořídit dva základní druhy hadic. Jedny jsou plně ohebné a jejich tvar stačí upravit až při samotné montáži. Druhé lze považovat spíše za trubice, protože je není možné jen tak snadno ohnout. Před ohnutím je nutné trubici zahřát, po ochlazení si pak udrží tvar, který jí byl dán zatepla. Použití trubic namísto hadic vyžaduje důkladnější plánování, výsledkem však může být mnohem čistší a nevšednější design celého okruhu.
Přestože tvrdé trubice jsou vyráběny v řadě provedení, například z mědi, nejpopulárnější jsou jednoznačně trubice akrylátové a PETG. Starší z obou materiálů je akrylát, což je v podstatě plexisklo. Tomu odpovídají i vlastnosti, mezi které patří především křehkost a tvrdost. Akrylátové trubice mají tendenci praskat, což pochopitelně nepatří k silným stránkám, obzvláště při oddělování vody a elektroniky.
Naproti tomu PETG trubice jsou měkčí a odolnější. Při pádu se nerozbijí a při namáhání v ohybu za studena nezlomí, nýbrž ohnou. PETG je jednoznačně vyspělejší a pro vodní chlazení vhodnější materiál. PETG trubice navíc vyžadují k vytvoření trvalého ohybu méně zahřívání.
Rozdíl mezi PETG a akrylátem je velmi prostý: zatímco trubice z akrylátu připomínají vlastnostmi skleněné trubičky, PETG trubice jsou taková tužší a odolnější brčka do pití.
Trubice i hadice mají určité rozměry, které se měří v milimetrech a zapisují s lomítkem. První hodnota, tedy ta před lomítkem, značí vnitřní průměr trubice, ta za ním potom průměr vnější. Při nákupu trubic a především při jejich párování s fitinkami je důležité dávat na správné rozměry pozor.
Pro stavbu prvního okruhu lze doporučit zejména měkké hadice, protože jejich formování je snadné a při stavbě tak odpouští chyby. Tvorba prvního okruhu z pevných trubic se obvykle neobejde bez začátečnických chyb a protože vyžaduje měření a následnou precizní realizaci, měli by se o ni snažit zejména zkušenější stavitelé či trpěliví kutilové.
Adaptéry neboli fitinky vodního chlazení jsou jakési konektory, které spojují hadice a bloky vodního chlazení. Na jedné straně se upevňují k hadici, na druhé potom kamkoliv je potřeba, slouží k tomu standardizovaný 1/4" závit. Existuje několik druhů fitinek, přičemž každý funguje jinak. Základní dělení fitinek na ty, které jsou kompatibilní s měkkými hadicemi a na ty, které jsou určené pro připevnění tvrdých trubic.
Kapalina je esencí vodního chlazení, která mu dodává všechny přednosti, pro něž si získalo titul nejlepšího řešení při chlazení výkonných systémů. Nejpoužívanější kapalinou je jednoznačně destilovaná nebo deionizovaná voda, která je zbavena vodivosti, a zabraňuje tak do jisté míry korozi. Pro zlepšení vlastností vody se do ní často přilévají aditiva, která obsahují řadu inhibitorů pro zásadní vylepšení antikorozních vlastností. Existují také předpřipravené roztoky, které mají ideální vlastnosti a stačí je nalít do okruhu.
Jeden z faktů, který by mohl někoho odradit, je nutnost pravidelného čištění vodního chlazení. Doporučený interval hovoří o dvou čištěních do roka, tedy jednou za šest měsíců. Čištění okruhu obvykle obnáší výměnu kapaliny a propláchnutí trubic i bloků. Při použití kvalitních součástí si můžete intervaly mezi čištěními výrazně prodloužit. Například výrobci speciálních kapalin přímo udávají vlastní doporučené intervaly, které jsou obvykle značně delší než půl roku.p
Součásti je dobré vyčistit i před prvním zapojením, což platí především pro radiátory. Z výroby v nich mohou být usazeny nečistoty, důkladným propláchnutím tedy předejdete zanesení vodního chlazení. Obecně k tomu stačí destilovaná voda, ideální je však použití nějaké specializované čisticí kapaliny, například izopropylalkoholu.
Vodní chlazení na míru má řadu nesporných výhod, ty však nedokáže ocenit každý. Ačkoliv je mnohem přístupnější než dříve, stále platí, že se jedná o záležitost především pro počítačové nadšence. Pokud vám počítač stojí na zemi u stolu a práší se na něj, raději sáhněte po vzduchovém nebo All-in-One chlazení. Jestliže však plánujete PC umístit na polici, každý den se kochat jeho zjevem a jednou až dvakrát ročně provést kontrolu i údržbu celého okruhu, jste mentálně připraveni na pořízení pořádného vodníka.
