Zaklínač: Cesta osudu (RECENZE) – Jak by mohl skončit Geraltův příběh?

Obsah recenze Zaklínač: Cesta osudu

• S kýmpak na stezku? A kam povede?
• Symbol k symbolu vede k vrcholu
• Jak se hraje Zaklínač: Cesta osudu – Pravidla
• Skvělá práce s licencí
• Je libo Triss Ranuncul?
• Kam vás kroky zavedou?
• Recenze Zaklínač: Cesta osudu: závěrečné hodnocení

S kýmpak na stezku? A kam povede?

Zaklínače Geralta, Bílého vlka, Gwynbleidda či Řezníka z Blavikenu je všude plno a jeho popularita asi jen tak neopadne. Když necháme stranou počítačovou sérii od CD Projekt RED, k níž se chystá pokračování Zaklínač 4, tak tu máme nový příběh z pera Andrzeje Sapkowského s názvem Rozcestí havranů, další řadu netflixovského seriálu (který teda předlohu moc nerespektuje) a taky deskové hry – za poslední měsíce hned tři: Gwint, Unmatched (dvě krabice) a dnes recenzovanou Cestu osudu. Možná tedy máte přegeraltováno a vybíráte si, takže byste ode mě chtěli vědět, zda s Cestou osudu vůbec začínat.

Bez zásadnějších okolků řeknu ano, alespoň zkusit, a důvodů mám hned několik. Zaklínač: Cesta osudu totiž funguje jako nenáročná stolní hra založená na draftování karet a jejich vzájemném kombení za účelem zisku specifických symbolů. Tahle herní náplň vám totiž zůstane bez ohledu na druhý důvod – při prvních několika partiích si totiž můžete Cestu osudu užít jako menší interaktivní gamebook, který vám představí možná vyústění Geraltových slavných literárních příběhů, které se podařilo velmi dobře převést do češtiny.

V základní krabici narazíte na tři z nich – Menší zlo (Renfri, Stregobor, Blaviken), Zaklínač (striga, Adda, Foltest) a Konec světa (čert, Dol Blathanna). V každé z těchto povídek narazíte na tři rozhodovací momenty, jež vás nasměrují k dalším příběhovým eskapádám, které se mohou (a nemusí) vymykat kánonu. Nakonec tak dostanete osm různých konců příběhu (některé jsou si ovšem podobné), které reflektují vaše rozhodování.

Každá krabička s povídkou obsahuje svoje vlastní komponenty, zvláštní mechanismy a samozřejmě gamebookovou knihu složenou z karet. Příběhové pozadí v deskovce Zaklínač: Cesta osudu logicky nejvíce zaujme při prvních partiích v příběhu kvůli objevování dějových kotrmelců, v nichž se odráží získávání jednotlivých symbolů, ale při častějším hraní se partie automatizuje a děj logicky ztrácí na intenzitě. Za mě se ovšem jedná o skvělý aktivizační prvek, který dokáže přitáhnout k deskovkám další hráče, čemuž nahrává i nenáročný průběh partie. 

Symbol k symbolu vede k vrcholu

Paradoxně vám první příběhové partie může pokazit hráč, který bude pragmaticky toužit po vítězství a nebude se rozhodovat na základě děje. Já bych doporučil si při rozbalení krabice pustit soundtrack z třetího Witchera, naladit se na dobrodružnou notu a nechat se omámit pohádkovou atmosférou povídek. Prostě si to užít. Na kompetitivní hraní budete mít času dost, až opadne kouzlo příběhového opojení. Pak už se můžete zaměřit na draftování karet proto, abyste dosáhli co nejvíce symbolů určující výsledek právě hrané kapitoly.

Abyste totiž správně pochopili, co po vás Zaklínač: Cesta osudu bude vyžadovat: Jak jsem se zmínil na začátku, v průběhu partie budete devětkrát opakovat kombinace draft karet – vyložení karet. V rámci náročnosti se tedy jedná o méně obtížnou hru vhodnou pro začátečníky nebo rodinné hraní. I přes to však můžete kombinovat zajímavé efekty, u nichž se navíc mohou projevit speciální dovednosti hned pětice postav. Pod víkem krabice najdete Geralta, Ciri, Marigolda, Yennefer a Vesemira (který není tak častý). Jestli se ptáte, kde je Triss, tak zarolujte na konec článku. Partie tak plyne v docela nekonfliktním (maximálně si kradete karty, případně se přetahujete o výsledek příběhu) a pohodovém rytmu, o čemž se přesvědčíte v další kapitole. 

Jak se hraje Zaklínač: Cesta osudu – Pravidla

Stejně jako celá partie, ani příprava není nic náročného. Tím spíš, pokud si jednotlivé příběhové komponenty hned po vylupkání z kartonu a rozbalení balíčků karet roztřídíte do boxů, které si lze složit (to, že vypadají jako knížka, není náhoda). Ať už máte deluxe variantu, kterou vidíte na přiložených fotkách, nebo základní verzi Zaklínače: Cesta osudu, je příprava partie stejná.

Rozložíte neoprenový plán a vyberete si příběh. Rozložíte velké karty příběhu, přidáte příslušné žetony a dle popisu v manuálu určíte iniciativu vybraných postav, jejichž figurky/standies rozmístíte na plochu. Potom promícháte obecné karty se symboly a podle počtu hráčů vytvoříte nabídku (čtyři pozice do tří hráčů, pět pozic pro čtyři a pět hráčů). Dále přidáte žetony symbolů a žeton extra zkušenosti. Následně si každý hráč vezme komponenty pro svou postavu (desku hráče, barevné kostky zkušenosti, žetony zkušenosti pro aktivaci dovedností, počátečních pět karet a kartu vedlejšího úkolu.

Nyní už můžete hrát. Dle své iniciativy vybíráte karty, jež následně vykládáte před sebe do časové osy tak, abyste maximálně využili kombinace symbolů s dovednostmi karet. Principiálně se zaměřujete na dvojici symbolů v kartách příběhu (boj, kouzla, průzkum a diplomacie), protože určí směřování děje. Během tří kol vždy sečtete důležité symboly, a pokud některý převažuje, je u daného hráče dominantní. Poté se rozhodne, který symbol převažuje mezi hráči a to se zaznačí do knihy. Po třech kolech se určí, kam směřuje příběh, přečtou se dopady a jede se dál.

Konec kapitoly také určuje zisk vítězných bodů (jeden za každý výsledně dominantní symbol) a zkušenostních bodů (jeden za každý symbol, který „prohrál“). Zisk zkušeností je důležitý pro otevírání dovedností postav, resp. pro zisk dodatečných vítězných bodů. Po třech kapitolách zjistíte, jak skončil příběh, vítězem a tím pádem hlavním hybným charakterem povídky se stává hráč s největším počtem bodů (ke stupnici se přičtou body ze stupnice zkušeností a za tajný úkol). V závislosti na počtu hráčů a zamotanosti hratelnosti odehrajete partii do hodiny. 

Skvělá práce s licencí

Pro spoustu fanoušků zaklínačského univerza bude jedním z největších lákadel licence stavící na reáliích počítačové hry Zaklínač 3: Divoký hon. Láká na ni nejen krabice, ale veškeré komponenty uvnitř krabice. Figurky i standies vypadají skvěle na ještě lepším neoprénovém plánu. Karty si berou prvky ze hry nebo Gwentu, ale nejsou tam náhodně (boj se pojí s šermířskými postavami, diplomacie s úředníky a podobně – ale toho si asi v průběhu partie všimnete spíše náhodou).

Symbolika na kartách je přehledná a po pár partiích vám volně přejde do krve. I tím je tedy Cesta osudu vhodná jako jedna z iniciačních her, protože s pomocí zadní strany manuálu zvládnou partii i začátečníci. Po dvou třech kolech už budou rozvíjet své taktické plány v draftu i kombení. Komponenty jsou standardní (kartonové žetony, kvalita karet) až nadstandardní (dvojité desky, figurky, neoprénový plán). 

Je libo Triss Ranuncul?

Z doplňujících fotek jste jistě zaznamenali i menší krabičku. Zaklínač: Cesta osudu má trojici rozšíření – Zrnko pravdy (s Triss), Divoký hon (Eredin, jeden proti všem) a Legendární nestvůry (Lambert, Eskel, čtyři nestvůry, kooperativní mód). My jsme dostali k dispozici krabičku právě s Triss a příběhem Zrnko pravdy, který patří k těm nejpohádkovějším ze zaklínačského universa.

Z mého pohledu je to skvělé rozšíření nejen kvůli další postavě, ale především kvůli nové mechanice v podobě Nivellena. Hlavní postava příběhu totiž funguje jako škodič, který krade karty a ovlivňuje karty knihy. Ubere tím tak sice jednoho hráče, ale přinese svěží vítr, který partie v Cestě osudu potřebujete kvůli znovuhratelnosti. Postava Triss je pro mě srdcovka, takže ji zařazuju do každé partie, které se účastním. Její vlastnosti nejsou přesílené, jak to u rozšíření mnohdy bývá, ale nabízí další dovednosti do partie. Za mě velmi pěkné rozšíření. 

Kam vás kroky zavedou?

Deskovka Zaklínač: Cesta osudu funguje jako velmi dobrá vstupní hra pro nováčky v karetkách, které se zakládají na draftu karet a kombinování symbolů. Díky povedeným zpracováním trojice příběhů, které můžete ovlivnit v průběhu partie, se hráči ponoří do děje a pohodlně se naučí mechaniky. Ty vás nijak nezahltí a pohodově plynou. Díky tomu si deskovku zahrajete s nováčky, fanoušky univerza nebo i v rodinném kruhu (v základní hře si nekonkurujete a interakce přichází především v příběhových volbách).

Skvěle funguje také využití licence, která ždímá počítačovou předlohu, stejně jako česká lokalizace respektující reálie univerza. Za mě si hra zaslouží doporučení, protože velmi dobře funguje i po vyprchání okouzlení z příběhových voleb. Pro zkušenější hráče jako odpočinek, pro občasné hráče jako zábavná karetka. Navíc rozšíření nabízí čerstvé mechaniky, které prodlouží hratelnost o další hodiny.

Za poskytnutí deskové hry Zaklínač: Cesta osudu děkujeme české pobočce společnosti Asmodee.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Zaklínač: Cesta osudu: závěrečné hodnocení