Audio kodek se stará o převod zvukového signálu na jedničky a nuly, které lze přenášet pomocí Bluetooth do bezdrátových sluchátek. Právě efektivním kodekům dnes tato sluchátka z velké části vděčí za velký rozmach, který zažila. Pravověrní audiofilové sice stále nedají dopustit na drátová sluchátka připojená na kvalitní zesilovač, drtivá většina uživatelů však bude s bezdrátovou kvalitou nadmíru spokojena. A to i díky dnešní nabídce kodeků. Pokud se o nich chcete dozvědět více, následující článek je pro vás.
Bezdrátová sluchátka používají k přenosu zvuku buď starší systém RF (radio frequency), nebo modernější Bluetooth. Systém RF se podobá přenosu zvuku u klasického rádia, je jednodušší a obvykle má delší dosah, je ale snadno zarušitelný a nevhodný například pro poslech na veřejnosti, kde je mnoho zdrojů elektromagnetického rušení. Tam se uplatní výhody digitálního protokolu Bluetooth, který využívá volné (nelicencované) pásmo 2,4 GHz a umí pokročilé věci, jako je přepínání ze zarušených kanálů na ty volné, sdílení pásma a podobně.
Bluetooth je komplikovaný. Sluchátkům dovoluje sdílet stejné pásmo spolu třeba s bezdrátovou myší nebo klávesnicí – a zvládá to i v situaci, kdy je v dosahu několik dalších lidí využívajících tuto technologii. Není všespasitelný, ale jednoduše řečeno dokáže využít volné místo v éteru efektivněji než starší technologie. Protože jde o systém digitální, všechna data včetně hudby a hlasu přenáší v digitální podobě, tedy v podobě jedniček a nul.
O převod mezi nimi a analogovou podobou zvuku se stará celá řada takzvaných kodeků. Obvykle se nastavují automaticky, bez zásahu uživatele. Různé kodeky jsou dostupné v různých zařízeních a mají své výhody a nevýhody. Proto se na ně ve zbytku článku zaměříme podrobněji.
Základním kodekem, který je součástí specifikace A2DP pro Bluetooth, je SBC (Low Complexity Sub-band Coding). Jde o výpočetně nenáročný kodek pro přenos zvuku se vzorkovací frekvencí až 44,1 kHz v datovém toku 328 kbps, což je, řekněme „ucházející“. SBC přenáší komprimované audio, je však nutné říci, že jde o kodek takzvaně transportní.
To znamená, že je navržen tak, aby dokázal zvuk ztrátově rychle zabalit a zase rozbalit. Pokud posloucháte nahrávky, které už byly komprimované například jako MP3, SBC při jejich poslechu zvýrazňuje kompresní artefakty. Pro poslech na levných sluchátkách na ulici nebo na telefonování to asi stačí, ale skutečně to není žádný zázrak.
Kodek AAC (Advanced Audio Coding) zavedla firma Apple, a přestože jde o jeden název, zahrnuje celou rodinu kodeků. Některé jsou úsporné, jiné bezztrátové a další podporují hudbu ve vysokém rozlišení (tedy ve vysoké kvalitě). Vtip je v tom, že tato složitost je před uživatelem skryta, protože vše si řeší ekosystém od Apple – ukládání, distribuci, přehrávání a také transport do sluchátek.
Protože se stále a pokaždé používá jeden kodek, nedochází při přehrávání z iPhonu do sluchátek k překladu (transkódování), což nejen zachová kvalitu, ale také šetří baterii. Pokud vás zajímá, proč to byl právě Apple, kdo si jako první troufl zcela opustit drátová sluchátka, tak proto, že jeho promyšlený systém byl tak energeticky efektivní, že se přechod na bezdrát neprojevil na výdrži iPhonu!
Telefony s Androidem mají často kodek aptX (Audio Processing Technology), který patří firmě Qualcomm. Jde o rodinu pokročilých kodeků, které kvalitativně překračují starší SBC a nabízejí vyšší kvalitu zvuku. Mimo základní kodek aptX existuje také kodek aptX LL (Low Latency), který je specificky uzpůsoben hraní her, a potom kodek aptX HD, jenž nabízí zvuk ve vysokém rozlišení. Nejnovější telefony sdružují všechny kodeky do aptX Adaptive, který vybere optimální variantu kodeku pro každou situaci.
Pokud vás zajímá, proč se dělal kodek aptX LL (Low Latency), tak je to proto, že hry jsou jiné než poslech hudby nebo sledování filmů. Při pasivním sledování videa telefon ví, že při zpracovávání audia vzniká určitá latence, takže zvuk posílá s předstihem a ten se ukládá do vyrovnávací paměti sluchátek. Tato technologie je velice efektivní zvláště při poslechu v zarušeném prostředí, protože krátkodobé výpadky spojení se pokryjí zvukem, který už je ve vyrovnávací paměti sluchátek.
Hry ale musí okamžitě reagovat na to, co dělá hráč – výraznější zpoždění mezi akcí a zvukem by bylo hodně nápadné. Kodek aptX LL je reaktivnější, ale také je snáze zarušitelný. Klasický aptX má stále smysl pro poslech hudby – a právě proto aptX Adaptive podporuje všechny verze kodeku.
Sony podporuje svůj vlastní kodek LDAC, který nabízí tři kvality přehrávaného audia – od „téměř CD“ kvality u kodeku LDAC 330 s nízkým tokem až po audio vysoké kvality s kodekem LDAC 990. Kvalita se dá obvykle u přehrávačů nastavit, což je důležité vzhledem k tomu, jak se její jednotlivé úrovně liší. LDAC 330 stačí třetinový tok dat, je šetrnější k baterii a odolnější proti zarušení. LDAC 990 naopak nabízí téměř audiofilský poslech, ale zase vyžaduje více energie a hrozí mu častější výpadky. Sony nabízí výrobcům telefonů s Androidem svůj kodek zdarma, podporují ho hlavně sluchátka Sony, ale najdeme ho i u jiných výrobců sluchátek vyšší třídy.
Vzhledem k extrémní popularitě iPhonů dnes prakticky všechna sluchátka podporují mimo povinné SBC také AAC. S podporou aptX a LDAC je to ale horší, je dobré si ověřit, zda váš telefon daný kodek má a zda ho mají i vaše sluchátka. Propojování probíhá automaticky podle kvality: systém se nejprve pokusí propojit kodekem vyšší třídy – a pak půjde s kvalitou níž a níž, až v nejhorším případě skončí u kodeku SBC. Ten je dnes už skutečně zastaralý. Zvláště pokud si pořizujete dražší sluchátka a chcete poslouchat hudbu ve vyšší kvalitě, můžete být nepříjemně překvapeni.
Vždy platí, že výrobce telefonu ve svých sluchátkách podporuje i svoje preferované kodeky. Apple Airpods mají AAC, sluchátka Sony i telefony Sony LDAC a podobně. Prosadit se pokoušejí i další výrobci jako například Huawei se svým kodekem L2HC. To jim však vzhledem k obchodním restrikcím půjde jen velmi těžko.