• Autor: Jan Vavřík
Před časem jsem vám přinesl retrovzpomínání o Samsungu, na které navázalo nostalgické přemítání o finské Nokii. Dnes se vám pokusím připomenout dřívějšího giganta, jehož pád mě mrzí ze všech nejvíce. Jedná se o tchajwanské HTC, které jsem měl velmi rád. Pokud si dnes chcete pořídit špičkově vybavený HTC telefon na úrovni současných vlajek, nenajdete v nabídkách operátorů a e-shopů prakticky nic. Opravdu je tomu tak…, prostě nic, nothing, nichts, niente, ничего…, pusto a prázdno. Kde je společnosti, která měla před řadou let tah na branku, vlastně konec?
HTC Corporation (High Tech Computer Corporation) je tchajwanská společnost, která byla založena 15. 3. 1997. Bylo to právě HTC, které stálo za nejdůležitějšími milníky a prvenstvími v oblasti mobilních komunikací.
Společnost HTC začínala nejprve s notebooky, ale byla to právě ona, která zde přišla s prvním Android telefonem, stejně tak jí můžeme vděčit za telefony s Windows. HTC bylo natolik úspěšné, že dokonce v roce 2011 bylo první v prodejích telefonů na americkém trhu. I giganti (Apple a Samsung) zůstali beznadějně za touto společností.
Později však HTC neumělo reagovat na mobilní vývoj, soustředilo se na svou vlastní cestu, kterou mu definitivně zkřížila čínská konkurence. Pojďme si dnes zavzpomínat na některé mobilní kousky HTC, které ovlivnily mobilní svět. Pusťme se do toho přes produktová reklamní videa firmy. Takže dnes to bude retro videovzpomínání!
V této době se HTC snažilo vyprofilovat na společnost s odlišným přístupem k telefonům s Windows Mobile. Ty byly do té doby tak obrovské a těžké, že pokud jste si je dali do jedné kapsy, museli jste si do té druhé dát závaží, abyste nepřepadávali na jednu stranu.
HTC dokázalo, že to jde jinak. Vymyslelo inovativní ovládání TouchFlo jakožto nadstavbu těžkopádnému Windows prostředí. A to se ukázalo jako správná cesta.
Keynote kalifornské firmy Apple v lednu 2007 znamenal tak velký zlom v oblasti mobilních technologií, že rukopis nově vzniklého iPhonu vidíme vlastně denně i u jiných značek. iPhone jsme v této době očekávali, ale nikdo z nás netušil, že to jde prostě tak jednoduše.
HTC na nový iPhone reagovalo telefonem HTC Touch. Právě HTC Touch s nadstavbou TouchFLO přineslo ovládání prsty. Co je na tom tak nového? Do té doby, stejně jako v době před iPhonem, jsme používali výhradně stylus.
Rok 2008 byl pro HTC zlomovým. Objevil se totiž HTC Dream, který na trh vstoupil pod názvem T-Mobile G1. Pamatuji se, že jsem na tento stroj zíral jako bacil do lékárny. Bylo to zjevení. Nebyl to esteticky vůbec hezký přístroj, až démonická brada však byla telefonům HTC vlastní i v dalších generacích. Jeho kouzlo spočívalo v systému. Unikátnost byla také v tom, že QWERTY klávesnici jste odkryli odsunutím displeje do boku. Jednalo se vlastně o jakéhosi prapředka Android telefonů, který naznačil, jak se společnost bude dál ubírat.
Telefon se představil v Barceloně 17. února roku 2009. Mašinka měla nainstalovaný Android a také předinstalovaný prohlížeč WebKit, stejně tak jste zde narazili na Gmail, Google mapy a další služby od Googlu. Rovněž u něj došlo k odstranění klávesnice, díky čemuž působil jednodušeji.
i
Xiaomi Redmi 14C (RECENZE): Za málo peněz hodně muziky jako dlouhá výdrž baterie či kvalitní foťák
Legendy. Toto slovo mě napadá, pokud si na tyto kousky vzpomenu. Jak mně se ty telefony líbily! Nexus se dostal do prodeje 5. ledna 2010. Při svém uvedení šlapal pod Androidem 2.1 Eclair a dostal ještě verzi 2.3 Gingerbread. Telefon přinesl „unibody“ konstrukci, na jejíž výrobu byl použit teflon. Baterie měla na tu dobu úctyhodných 1400 mAh, displej se ustálil později na technologii SuperLCD s úhlopříčkou 3,7''.
Zanedlouho se objevil další zajímavý kousek – HTC Desire. Oproti svému sourozenci doznal řady změn. Tak kupříkladu místo trackballu se objevil optický trackpad, tlačítka pod displejem byla hardwarová. Desire neměl na zádech druhý mikrofon, který u Nexusu sloužil k potlačení hluku při telefonování. Podporu oproti Google zajišťovalo přímo HTC. Telefony řady Desire měly také onu čučavou nadstavbu HTC Sense, jejíž mega velké nádražní hodiny si snad dodnes pamatujeme.
Pravou legendou byl telefon, který ono přirovnání nesl i ve svém názvu – HTC Legend. Tehdy jsem na něj přes výkladní skříň, kde byl v prodejně vystaven, zíral s otevřenou pusou. Telefon byl totiž doslova vyřezaný z jednoho kusu hliníku, což v roce 2010 vyvolávalo zaručený wow efekt. Prostě hliníkový krasavec.
Byl osazen 3,2'' AMOLED displejem, 5MPx fotoaparátem a vážil 126 gramů. Nechybělo mu FM rádio, slot na paměťové karty či ochrana Corning Gorilla Glass. Baterie měla 1300 mAh a byla, světe div se, vyměnitelná, což bylo v době iPhonu, který nastolil jiný trend, úctyhodné řešení.
V roce 2010 se objevil také model HTC EVO 4G, což byl vlastně jeden z prvních telefonů se 4G (LTE). Evo mělo 4,3'' TFT LCD displej, přední 1,3 MPx selfie kameru, vzadu nás čekal 8MPx fotoaparát.
V říjnu 2010 se ukázal světu také HTC Wildfire, někde byl znám jako HTC Buzz. Zdobil ho TFT LCD kapacitní dotykový displej a 5MPx hlavní fotoaparát. Byl to celkem kolibřík, který vážil 115 gramů. Tento model byl upgradován modelem HTC Wildfire S v roce 2011.
Rok 2011 byl rovněž rokem, kdy HTC chrlilo jeden model za druhým, ovšem inovace se moc u tchajwanské stáje v tomto roce nenosila. Vlastně jedna ano. V červenci 2011 se objevil HTC EVO 3D. A v čem byl revoluční?
Na zádech měl dvě 5MPx kamery, což by nebylo nic zvláštního. Ovšem pokud jste přepnuli pomocí hardwarového tlačítka, které bylo na boku telefonu, do 3D režimu, začaly obě kamery snímat obraz, čímž došlo k pozorování objektu z více stran a vytvoření slibovaného 3D efektu.
Za zmínku stojí, že telefon měl dvě vrstvy displeje, kdy každá zobrazovala jeden záznam – jedna záznam z jedné kamery a druhá zase z druhé. Obraz jsme si tak složili vlastně v našem mozku. 3D efekt byl odvislý od vzdálenosti od očí. Někteří si tehdy stěžovali, že jim tento způsob vyvolával bolest hlavy či nevolnost. Je ovšem pravdou, že se nejednalo o 3D fotku, ale pouze o optickou iluzi.
Jedním z prvních smartphonů s dvoujádrem a taktovací frekvencí 1,2 GHz (1,5 GHz ve verzi XE) byl bezpochyby model HTC Sensation. Jeho baterie měla 1520 mAh, displej byl velikosti 4,3'' a dostal aktualizaci až na Android 4.0. Za zmínku ještě stojí slušný 8MPx fotoaparát a váha 148 gramů.
Téhož roku HTC reagovalo na populární BlackBerry (jak já měl tu značku rád) a vytvořilo vlastní telefon s plnohodnotnou hardwarovou klávesnicí s veselým názvem HTC ChaCha. Na vzniku tohoto modelu měla také velký vliv stále populárnější sociální síť Facebook, protože právě tato sociální síť měla pod klávesnicí modelu vyhrazeno své tlačítko.
Rok 2012 došlo k odklonu od tradičního HTC materiálu, kterým byl hliník. Pro ty, kterým se nastupující plast nelíbil, zůstalo prakticky jen HTC One S. Nejvíc však byla změna u materiálů vidět na vlajkovém HTC One X.
HTC One X byl vydán v únoru 2012 se systémem Android 4.0.3, přičemž jej šlo upgradovat na verzi 4.2.2, nadstavbu HTC Sense až na verzi 5.0. Byl to mobil, jenž byl osazen procesorem NVIDIA Tegra 3 – první čtyřjádro. Variantu s LTE ovšem poháněl dvoujádrový procesor Qualcomm Snapdragon S4 Krait. Baterie měla 1 800 mAh, vzadu slušný 8MPx fotoaparát s chytrým LED bleskem.
Pokud opomeneme experiment typu HTC First, je pro tento rok klíčovým telefonem HTC One (M7). Společnost se prostřednictvím tohoto modelu vrátila zpět k hliníku, tělo M7 bylo opravdu krásné. Telefon byl představen v únoru 2013 v New Yorku a Londýně. Jednalo se o nástupce kritiky uznávaného One X, který ovšem nebyl prodejně úspěšný. Teď se společnost zaměřila na lepší marketing.
Smartphone měl v sobě srdce v podobě čipsetu Qualcomm Snapdragon 600, výbornou 2 300mAh baterii, skvělý 4,7'' LCD displej…, ale zejména to příjemné tělo. A zvuk. Pamatuji se, že poslech oblíbených interpretů byl v tomto případě výborným zážitkem. HTC M7 měl velké BoomSound stereo reproduktory na přední straně, které hrály skutečně fenomenálně.
Do konce roku 2013 už HTC vydalo například HTC One Mini, jenž nebyl špatný, ale pochroumala ho žaloba Nokie z důvodu patentového sporu, díky čemuž byl zakázán jeho prodej v USA. V roce 2013 spatřil světlo světa ještě HTC One Max, jenž byl se svým displejem o velikosti 5,9'' považován za „phablet“, protože takto velký zobrazovač nebyl v roce 2013 standardem.
Nemohu si pomoci, ale od roku 2013 jsem začínal mít pocit, že HTC trochu začíná ztrácet dech. Téhož roku v říjnu vykázala společnost ztrátu. Její nadcházející modely přešlapovaly na místě, žádná větší inovace. A co v dalších letech?
V roce 2014 se HTC nadechlo a rozhodlo oprášit úspěšnou M7. Objevil se telefon HTC One (M8), který na svého rok starého sourozence plynule navázal a vylepšil se nejen v detailech. Stejně jako předchůdce vsadila i osmička na celokovový design, hardwarová tlačítka se změnila na softwarová přímo v displeji.
Co bylo u M8 revoluční? Čím HTC vlastně předběhlo ostatní? M8 přivedla do života duální fotoaparát, který si dokázal pohrát s ostrostí a hloubkou. Ale i tato novinka nepomohla a prodeje stály opět za starou bačkoru. Svět už byl dokonale poblázněn jablečným gigantem, navíc konkurenční Samsung slavil úspěchy se svým Galaxy S5.
HTC nepřikládalo pod kotlem a začalo pomalu skomírat. Vliv Apple a Samsungu začíná být dominantní, společnosti Huawei či Motorola zatím dýchají oběma gigantům v pomyslném závodu na záda, ale HTC vypadá, že hledá teprve šatnu. Zatímco Samsung dominuje s řadou S6 a jejím novým pojetím zakřivených displejů, Apple řeší svou nepopulární aféru BendGate a coming out Tima Cooka.
Přece jen se objevila novinka, kterou si pamatujeme pod označením HTC One M9. Ale i u ní nebylo přijetí od veřejnosti tak úžasné, jak tomu bylo u předešlých generací. Proč? Novinka nepřinesla prakticky vůbec nic nového. Ani pokus zaměřit se na mladou generaci telefony střední třídy (Desire 520 či 626) nepomohl.
Za zmínku ovšem stojí, že VR brýle Vive znamenaly úspěch. V pozměněné podobě se s nimi setkáváme vlastně dodnes.
Broušený rám, skvělý fotoaparát. To byla novinka HTC 10. Snad jedinou chybou bylo odstranění dopředu namířených reproduktorů. Telefon spoléhal na 5,2'' Super LCD displej, 12 MPx zadní fotoaparát a přední 5MPx selfie kamerku. Velmi pozitivně byla přijata i 3 000mAh baterie telefonu stejně jako zvukový výstup přes sluchátka.
V dalších letech se sice objevovaly telefony této značky (např. HTC U12 Life a další), ale návrat na výsluní se nekonal. Ale pak se objevil model HTC U23 Pro.
i
Telefony Vivo X200 vyráží do boje s pokročilými fotoaparáty, špatně na tom ale není ani další výbava
Jediný telefon ze stáje HTC, který mě v minulých letech zaujal, bylo HTC U23 Pro. Po dlouhé době jsem po tomto zařízení sáhl a měl jej možnost měsíc testovat. Proč jsem to udělal? Někdo může říct, že z čiré hlouposti, ale bylo to spíše z nostalgie ke značce.
Po měsíci však šel z domu. Proč? Přístroj sice nabízí slušný výkon, odolnost IP67, solidní displej, rychlé nabíjení, ale fotovýbava tohoto přístroje byla skutečně mizerná a čtečka otisku prstů mi pila krev. Co mě ale přivádělo k šílenství, byl špatný software bez záruky aktualizací, místy jeho ošklivý vzhled. V současnosti je k dispozici novinka HTC U24 Pro.
HTC patřilo několik let ke společnostem, které formovaly mobilní svět. Nelze jí upřít řadu prvenství či inovativních vývojových novinek. Její budoucnost však vidím ve virtuální realitě, kde se jí celkem daří. Zahraniční únikáři predikují HTC, že se postupně bude zbavovat všech odvětví, z nichž nebude mít zisk. Uvidíme. Rozhodně ale musí něco udělat!
HTC bylo firmou, která znamenala technickou vybavenost, inovativnost a pokrokovost v mobilním světě. Nechala se ovšem vytlačit levnou čínskou konkurencí a také nadvládou Samsungu a Applu, na jejichž prodejní strategii, novinky a tah na bránu nedokázala reagovat. A je to škoda.
