• Autor: Jan Vavřík
V mém retro vzpomínání by rozhodně něco chybělo, kdybych opomenul jednoho z nejzajímavějších výrobců, který se nikdy nebál jít proti proudu. Firmu, jež přinesla prohnuté displeje, kryty schopné samoregenerace (G Flex) nebo dokonce telefon nabíjený solární energií (GD510 Pop). Tím výrobcem bylo jihokorejské LG – značka, která 5. dubna 2021 definitivně opustila mobilní trh. Pojďme si některé nejzajímavější kousky připomenout.
Už jsem nostalgicky vzpomínal na zajímavé přístroje Sony Ericssonu, finské Nokie, Samsungu či HTC, ale zapomenout na LG by bylo chybou. LG bylo na poli mobilních telefonů výrobcem, který se nebál experimentovat – často však na úkor základních funkcí. V rukou jsme sice drželi telefon s unikátní vychytávkou, kterou nikdo jiný neměl, ale zároveň s průměrným fotoaparátem nebo slabým displejem. A právě to byl podle mě jeden z důvodů, proč tato legendární značka nakonec musela skončit – sázela na inovace, u nichž věřila, že ohromí a zvýší prodeje, ale lidé nakonec chtěli něco úplně jiného. Přesto si LG svými odvážnými nápady zasloužilo místo v historii mobilního světa – a rozhodně bylo čím překvapovat.
Celý mobilní svět dnes připisuje prvenství v oblasti dotykových displejů americkému Applu. Jenže historie říká něco jiného. LG totiž přišlo se svým modelem LG Prada o pár týdnů dříve. Elegantní telefon s kapacitním displejem přinesl revoluci – už nebylo potřeba ťukat plastovým stylusem, stačily lidské prsty. Jenže pak přišel iPhone. Po pár dnech strhl veškerou pozornost a LG Prada upadla v zapomnění. Další případ špatného načasování, který LG stál zasloužené místo mezi mobilními průkopníky.
Prada nebyl smartphone v pravém smyslu slova, jak jej známe dnes. Byl to veskrze hloupý telefon, přístroj bez chytrých funkcí. Pyšnil se logem známé oděvní značky, displej měl pouze 3" a rozlišení 320 × 480 pixelů. Měl pouze tři tlačítka, ale hlavně dotykový displej, textovky se psaly na softwarové klávesnici. Fotografie obstarával 2Mpx foťák s optikou Schneider-Kreuznach. Baterie měla na tu dobu slušných 800 mAh, hmotnost přístroje byla 85 gramů a jeho rozměry 99 × 54 × 12,0 mm.
Pokud jste v roce 2006 vešli do prodejny s telefony a řekli si o „čokoládu“, měl prodavač dvě možnosti – buď vás poslat do supermarketu, nebo vám hned ukázat legendární LG KG800 Chocolate. Tento stylový výsuvný telefon byl ztělesněním elegance a inovace. Jeho lesklá sklolaminátová konstrukce, doplněná ikonickými senzorovými tlačítky s červeným podsvícením, působila jako z jiné planety. Ovládání jemným dotykem bylo v té době hotová magie a něco neobvyklého.
Nabídl 2,0" TFT displej (176 × 220 px), 1,3Mpx fotoaparát s LED bleskem, 128 MB vnitřní paměti a baterii s kapacitou 800 mAh, která vydržela přibližně dva dny. Nechyběl ani MP3 přehrávač, díky němuž se Chocolate stal hitem zejména mezi mladšími uživateli. Nebyl to jen telefon – byl to stylový doplněk, který vzbudil pozornost pokaždé, když jste ho vytáhli z kapsy.
Již jsem nastínil, že LG se mi líbilo proto, neboť přicházelo vždy s něčím úplně novým. Jeho další prvenství se objevilo v roce 2007 u modelu LG Viewty, kdy svět šílel z nového iPhonu. Viewty byl první dotykový telefon s 5Mpx fotoaparátem, jenž se mohl pyšnit podporou režimu slow-mo. Navíc ze zadní strany vypadal opravdu jako kompakt té doby.
Na svou dobu bylo LG Viewty technologickou lahůdkou, i když o smartphonu v pravém slova smyslu se mluvit nedalo. Mělo 3" displej (240 × 400 px), který fungoval spolehlivě – pokud jste na něj dostatečně zatlačili (věřte, bylo to k vzteku, ale ten pocit, že máte dotykový displej, byl jednoduše k nezaplacení).
Fotky obstarával 5Mpx fotoaparát, který zvládal video ve VGA při 30 fps nebo zpomalené záběry v QVGA při 120 fps. Interní paměť 100 MB dnes však působí jako technologický pravěk, ale tehdy byly microSD karty v telefonech prostě normální. Systém od LG podporoval Adobe Flash a aplikace v Java MIDP 2.0, takže pár her to taky tehdy zvládlo.
V roce 2009 se LG rozhodlo vypořádat s nekonečným bojem o nabíječku a přišlo s originálním nápadem – telefonem, který bylo možné dobíjet sluneční energií. To, co dnes hyzdí každou druhou střechu, jste tehdy mohli nosit v kapse. Šlo o model LG GD510 Pop, přezdívaný Solar, který využíval speciální výměnný zadní kryt se zabudovaným solárním panelem. Další zajímavá vychytávka z dílny LG, která se však nestala revolucí, ale spíše doplňkovou funkcí, na kterou si dnes vzpomene jen málokdo.
Opět kousek, který byl v něčem unikátní. To se LG opravdu nedalo upřít. LG Crystal byl prvním telefonem s poloprůhledným designem, konkrétně pak s výsuvnou klávesnicí pokrytou temperovaným sklem. Ta fungovala i jako touchpad. V době prodeje telefonu jste si mohli dokoupit i originální poloprůhledné Bluetooth sluchátko.
LG Crystal disponoval 1 000mAh baterií (wow záležitost na tu dobu), 3" dotykovým displejem s podporou 16 milionů barev a 8Mpx fotoaparátem, který zvládal natáčet video v maximálním rozlišení 720 × 480 pixelů při 30fps. Hardwarově to nebyla žádná revoluce, ale o výkon tady vlastně ani nešlo. Crystal sázel na něco úplně jiného – jeho hlavní zbraní byl neobvyklý až šibalský design a chytrý marketing, který z něj udělal stylovou záležitost spíš než technologický zázrak.
Toto LG jsem měl nejraději. Se svým 6" zakřiveným P-OLED displejem skutečně připomínalo banán, zvlášť když jste telefon položili na stůl. Pamatuji si, jaký vzbudil poprask, když jsem jej tehdy položil na stůl v restauraci.
Byl to originální telefon, nevšední a budil opravdu velkou pozornost. Ale celosvětové nadšení se nekonalo – čas ukázal, že šlo o slepou uličku. Přesto LG zaslouží uznání, protože se nebálo riskovat a opět bylo první s něčím novým. Flex nabízel 13Mpx fotoaparát s autofokusem a bleskem, 2GB RAM, WiFi 5 a 32GB úložiště, což byla na svou dobu slušná výbava.
Telefon si ovšem získal nejvíc pozornosti svou „samoopravovací“ zadní stranou – a tentokrát nešlo jen o líbivý marketing, ale o reálnou vychytávku. Speciální nanovrstva měla pružnou strukturu, která dokázala zacelit drobné škrábance vzniklé při běžném používání, takže kryt vypadal zase jako nový. Žádný trik – opravdu to fungovalo. Samozřejmě, platilo to jen pro jemné vlásečnicové škrábance, takže pokud jste se telefon rozhodli „vylepšit“ šroubovákem, zázraky se nekonaly.
A zase první. Roku 2011 představilo LG první 3D telefon na světě, kterým byl Optimus 3D. V tu chvíli jsem řekl super, ale opět se to ukázalo jako cesta za něčím, co se vlastně vůbec neujalo, ale i tak se jednalo o naprostý unikát.
Navíc jste nepotřebovali ani speciální brýle. Telefon se 4,3'' displejem stačilo jen ideálně natočit a posunout do správné vzdálenosti, stisknout tlačítko na boku teledonu a 3D režim byl na světě. Navíc pro tento účel byly vytvořeny i hry, ve 3D jste si mohli prohlídnout také fotografie. Telefon šlapal pod 1GHz dvoujádrem s 512MB RAM. Podobný telefon jsme mohli poté vidět i u HTC (HTC EVO 3D).
V roce 2012 se LG znovu zapsalo do historie, tentokrát ve spolupráci s Googlem. Výsledkem byl Nexus 4 – telefon, který přinesl bezdrátové nabíjení, což v té době rozhodně nebyl standard. Poháněl ho čtyřjádrový Snapdragon s taktem 1,5 GHz a 2 GB RAM, což v roce 2012 znamenalo slušný výkon.
Čelní straně dominoval 4,7" IPS+ displej s HD rozlišením, zatímco záda telefonu byla vyrobena ze skla, což mu dodávalo elegantní, ale poněkud křehký vzhled. V zadním panelu se nacházel 8Mpx fotoaparát, který zvládal natáčet až ve Full HD. Konektivita zahrnovala WiFi, Bluetooth 4.0 a NFC, ale na LTE si uživatelé museli ještě nějaký ten pátek počkat. Baterie s kapacitou 2 100 mAh poskytovala spíše průměrnou výdrž, ale alespoň jste ji mohli dobíjet bezdrátově.
Rok 2014 přinesl zajímavý model ze stáje LG s názvem G3. Opět zajímavé technologické řešení – QHD displej s rozlišením 2 560 × 1 440 pixelů, kolem něhož byly opravdu velmi tenké rámečky. Baterii to dávalo ale docela zabrat. Na zádech mobilu se odehrávaly další inovace. Vzpomínám si, že tehdy jsem si telefon pořídil jenom proto, abych tuto novinku vyzkoušel v praxi. LG totiž přesunulo tlačítka hlasitosti i zamykání pod 13Mpx fotoaparát, což bylo nezvyklé, ale praktické – tedy pokud jste si prstem neupatlali čočku. G3 také přinesla infračervené hybridní ostření, které umožňovalo bleskové zaostřování.
LG G5, představené v roce 2016, mělo ambici zaujmout nejen výkonem, ale i revolučním přístupem k designu. Pod kapotou běželo srdce ze Snapdragonu 820 se 4GB RAM a koukali jste na 6,3" IPS LCD displej s QHD rozlišením (2 560 × 1 440 px). Na zádech vykukovala čtečka otisků prstů spolu s duálním fotoaparátem – 16Mpx hlavní snímač doplňoval 8Mpx širokáč.
Hlavním tahákem ale byla modulární konstrukce. „Bradu“ telefonu bylo možné odpojit a nahradit ji moduly, např. lepším foťákem, větší baterií nebo DAC převodníkem od Bang & Olufsen. Teoreticky se mi to hodně líbilo, prostě super nápad, ale prakticky… no, řekněme, že to nebyla revoluce, ale spíš jednorázový experiment. Moduly byly drahé, výměna byla tak nepraktická, že to člověka málem stálo nervy, konstrukce totiž působila spíše křehce.
LG Wing byl dalším pokusem LG vymyslet něco úplně jiného a doufat, že z toho svět padne na zadek. Jenže nepadl. Výrobce vsadil všechny karty na otočný mechanismus a dva displeje – hlavní 6,8" P-OLED a menší 3,9" G-OLED. Po vytočení do tvaru písmene T zobrazoval hlavní panel obsah, zatímco ten menší sloužil jako doplňkový prostor pro klávesnici, ovládání hudby nebo fotoaparátu. Masový úspěch se ovšem nekonal. Další plány zůstaly už jen na papíře.
LG bylo vždy trochu jiným výrobcem. Zatímco ostatní se drželi osvědčených cest, LG se nebálo experimentovat – ať už s průhlednou klávesnicí, samoopravovacím krytem, otočnými displeji nebo modulárními telefony. Některé nápady předběhly dobu, jiné narazily na realitu, kde zákazníci dávali přednost praktičnosti před inovacemi. LG možná podcenilo dravou čínskou konkurenci, možná jen vsadilo na špatné karty, ale jedno je jisté – LG umělo překvapit a hlavně nikdy nenudilo.
i
Mohlo by vás zajímat
Co pro mě znamenalo LG? Odvahu inovovat, ale taky pád za hranicí možností. LG riskovalo, když jiní kopírovali. Hledalo nové cesty, ale zapomnělo, že lidé chtějí spíš stabilní standard než divoký plán. Často předběhlo dobu, jenže revoluce bez zájmu končí v propadlišti dějin. LG skončilo, ale jeho nápady žijí dál. A koho si vezmu na paškál příště? O Sony Ericssonu už řeč byla, ale Sony jako takové si určitě zaslouží vlastní vzpomínku.
